Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 342/2025-62
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Musilovou v právní věci
žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně,
sídlem Adresa žalobkyně,
zastoupené Jméno Zástupce, advokátem,
sídlem Adresa žalobkyně,
proti
žalované:Jméno žalované, narozená Datum narození žalované,
bytem Adresa žalované,
o zaplacení částky 513 358,29 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 461 838 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně, splatných vždy ke každému poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba, kterou měla být určena povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku 51 520,29 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 25 451,78 Kč, spolu s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 194 054,66 Kč od 15. 7. 2025 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 973,27 Kč od 29. 4. 2025 do 14. 7. 2025, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 196 454,66 Kč od 15. 7. 2025 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 31 899,18 Kč, spolu s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 312 654,63 Kč od 15. 7. 2025 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 436,42 Kč od 25. 4. 2025 do 14. 7. 2025, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 316 903,63 Kč od 15. 7. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 43 965,74 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 461 838 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně, splatných vždy ke každému poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba, kterou měla být určena povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku 51 520,29 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 25 451,78 Kč, spolu s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 194 054,66 Kč od 15. 7. 2025 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 973,27 Kč od 29. 4. 2025 do 14. 7. 2025, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 196 454,66 Kč od 15. 7. 2025 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 31 899,18 Kč, spolu s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 312 654,63 Kč od 15. 7. 2025 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 436,42 Kč od 25. 4. 2025 do 14. 7. 2025, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 316 903,63 Kč od 15. 7. 2025 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 43 965,74 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky představující nevypořádané nároky 1) ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum č. hodnota, na základě které žalovaná postupně načerpala částku 382 000 Kč a 2) ze smlouvy o úvěru ze dne datum č. hodnota, na základě které žalovaná postupně načerpala částku 317 152 Kč. Žalovaná však nehradila řádně a včas. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uhradila na úvěr 1) částku 212 418 Kč a na úvěr 2) částku 24 896 Kč. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění, avšak bezvýsledně. Žalobkyně žádá zákonný úrok z prodlení a smluvní úrok, které byly částečně kapitalizovány.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Žalované byla žaloba spolu s předvoláním k soudnímu jednání doručena do vlastních rukou náhradním způsobem dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. K jednání se žalovaná nedostavila, svou přítomnost neomluvila, tudíž byla věc projednána v její nepřítomnosti.
4. Přípisem soudu ze dne datum byla žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů o řádném posouzení úvěruschopnosti žalované, tj. jakým konkrétním způsobem žalobkyně postupovala při ověřování a posouzení úvěruschopnosti žalované, tedy jaké konkrétní dokumenty posuzovala včetně doložení těchto dokumentů, z nichž vycházela. Žalobkyně svým podáním ze dne datum soudu tvrdila, že prověřování úvěruschopnosti prokázala, a to na základě tvrzení žalované a na základě lustrace v SOLUS, NRKI, CEE, ISIR. Žalobkyně uvedla, že žalovaná tvrdila průměrný měsíční příjem 39 000 – 61 000 Kč, který byl doložen výplatní páskou za 4/2024 a 6/2024. (Dokládá však výplatní pásky 11/2023 – 4/2024, 6/2024.) Další tvrzený příjem člena domácnosti ve výši 50 000 Kč nebyl doložen. Žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu pro období datum – datum a datum – datum. Ohledně výdajů tvrdila žalobkyně, že žalovaná uvedla své měsíční výdaje ve výši cca 2 500 Kč měsíčně na bydlení a žalobkyně celkové náklady stanovila částku přes 8 000 Kč. K výdajům nebyly žádné dokumenty doloženy. Soud má za to, že výzvě soudu vyhověno nebylo a žalobkyně nedostatečně ověřila úvěruschopnost žalované.
5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
6. Dne datum byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě kterého byla žalované poskytnuta částka 382 000 Kč (úvěrový rámec 80 000 Kč navýšen dne datum na 150 000 Kč a dne datum na 200 000 Kč-přesto načerpáno o mnoho více). Žalovaná uhradila částku 212 418 Kč. Dne datum byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o konsolidačním úvěru, na základě kterého byla žalované poskytnuta částka 317 152 Kč. Žalovaná uhradila částku 24 896 Kč. Žalobkyně žalovanou vyzvala předžalobní výzvou ze dne datum, žalovaná však ničeho dalšího neuhradila.
7. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
8. Podle ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 86 a 87 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti.
9. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.
10. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
11. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.
14. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.
15. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015 – 39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 , popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018 ).
16. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně na výzvu soudu pouze obecně tvrdí, že si vyžádala informace, které jí žalovaná sdělila a na základě lustrace v SOLUS, NRKI, CEE, ISIR. Žalobkyně uvedla, že žalovaná tvrdila průměrný měsíční příjem 39 000 – 61 000 Kč, což dokládá výplatními páskami pro období 11/2023 – 4/2024, 6/2024.) Další tvrzený příjem člena domácnosti ve výši 50 000 Kč nebyl doložen. Žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalované u společnosti právnická osoba pro období datum – datum s počátečním zůstatkem cca 67 Kč a konečným zůstatkem cca 1 100 Kč a datum – datum s počátečním zůstatkem cca 54 700 Kč (po čerpání úvěru od právnická osoba) a konečným zůstatkem cca 8 800 Kč. Ohledně výdajů tvrdila žalobkyně, že žalovaná uvedla své měsíční výdaje ve výši cca 2 500 Kč měsíčně na bydlení, ale k výdajům nebyly žádné dokumenty doloženy. Nová splátka na úvěru byla v součtu ve výši 11 364 Kč. Z původního úvěrového rámce 80 000 Kč bylo celkově načerpáno cca 700 000 Kč bez zohlednění příslušenství. Nadto tvrzení žalobkyně, že dotaz z registru ISIR byl proveden s výsledkem – v registru nenalezen – se nezakládá na pravdě. Soudem bylo z úřední činnosti zjištěno, že žalovaná podstoupila insolvenční řízení vedené pod sp. zn. KSCB spisová značka. Do tohoto řízení se přihlásilo 14 věřitelů s pohledávkami v celkové výši přes 200 000 Kč, mezi nimi i nebankovní poskytovatelé úvěru např. právnická osoba, Anonymizováno, Kouzelná půjčka, Anonymizováno právnická osoba Anonymizováno. Toto insolvenční řízení bylo ukončeno usnesením ze dne datum č.j. spisová značka. Z těchto podkladů nemohl věřitel dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalované) spotřebitelský úvěr splácet. A že zde není riziko spojené s nemožností žalované úvěr splatit. Nadto z ISIR je zřejmé, že žalovaná opětovně podala insolvenční návrh dne datum vedený pod sp. zn. spisová značka. Usnesením ze dne datum, č.j. spisová značka Anonymizováno však bylo řízení zastaveno před vyhlášením úpadku. Dle závěru soudu úvěruschopnost žalované tak nebyla prověřena řádně.
17. Žalobkyně řádně nesplnila svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalované), když nedostatečně zjistila a (zejména) ověřila skutečné výdaje žalované, tyto řádně neporovnala s příjmy, a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. A to i přesto, že započítala vyšší než žalovanou tvrzený výdaj. Žalobkyně nesprávně vyhodnotila informace ohledně insolvenčního řízení žalované, resp. dle názoru soudu je ani nezjišťovala, resp. nelustrovala. Informace v ISIR zůstávají i u skončených řízení veřejně dostupné. V důsledku výše uvedeného soud shledal obě předmětné smlouvy o úvěru absolutně neplatné, čímž žalobkyni vzniká vůči žalované nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutých úvěrů. Převzala-li žalovaná úvěr na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, je povinna tuto částku vrátit (v dosud nevrácené výši 169 582 Kč úvěr č.hodnota) a v dosud nevrácené výši 292 256 Kč úvěr č.hodnota) dle § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru.
18. V částce 461 838 Kč – nevrácené jistině žalované částky, kterou žalobkyně žalované poskytla, soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy soud shledal předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru absolutně neplatné, jiné smluvní nároky (v dané věci smluvní úrok) nelze úspěšně uplatnit. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.
19. Žalobkyně se při jednání soudu nevyjádřila k jiné výši příjmu než dosud tvrzenému, jelikož je žalovaná nekontaktní a nemá o tom žádnou povědomost. Ani žalovaná se nevyjádřila. Soud má za přiměřenou splátku vzhledem ke zjištěným osobním a majetkovým poměrům žalované, dostupným mu z obsahu spisu, možnost postupné úhrady dluhu žalovanou, když je v reálných možnostech žalované splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč, korespondující s žalobkyní předestřenou výší průměrného příjmu žalované za situace, kdy chybí poznatky o výši reálných výdajů žalované. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala takové aktuální příjmové a majetkové poměry žalované, ze kterých by bylo možno dovodit, že je v možnostech žalované hradit splátky vyšší než soudem uvažované. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru umožnil žalované rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase, a to ve splátkách spolu se sankcí ,,pod ztrátou výhody splátek“.
20. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o.s.ř. , když částečně procesně úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti částečně neúspěšné žalované. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 20 535 Kč, náklady právního zastoupení žalobkyně advokátem za 4 úkonů právní služby po 10 380 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. , náhradu za 4 režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. , jízdné dle § 156 a násl. zák. č. 262/2006 Sb. ve spojení s vyhl. č. 573/2025 Sb. ve výši 3 212,18 Kč, náhradu za promeškaný čas strávený na cestě dle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (150 Kč/každá započatá půlhodina) v celkové výši 1 500 Kč a příslušného 21 % DPH, neboť zástupce osvědčil, že je plátcem DPH. Celková náhrada nákladů řízení je ve výši 75 803,07 Kč. Žalobkyně však byla úspěšná pouze co do 79 % ku svému neúspěchu co do 21 %. Náleží jí tudíž náhrada nákladů pouze co do 58 % ve výši 43 965,74 Kč.
21. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla žalované stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.