Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 223/2026-19
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro 34 586 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 506 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 18 506 Kč od 4. 7. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 16 080 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 16 080 Kč od 4. 7. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 506 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 18 506 Kč od 4. 7. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 16 080 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 16 080 Kč od 4. 7. 2025 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým zdejšímu soudu dne 18. 6. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 586 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 31. 1. 2025 účastníci řízení uzavřeli distančním způsobem smlouvu o úvěru č. hodnota na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému na jeho účet č. č. účtu ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal pravidelně měsíčně hradit úroky z jistiny ve výši 40 % p.m. vždy do 2. dne v měsíci s tím, že částku jistiny mohl pak splatit kdykoliv. K ověření totožnosti poskytl žalovaný kopii dokladu totožnosti a k posouzení úvěruschopnosti doložil bankovní výpisy či výplatní pásky; žalobkyně jej prověřila i v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Nebyly zjištěny pochybnosti o jeho úvěruschopnosti. Žalovaný však své závazky neplnil řádně a včas, když žalobkyni uhradil celkem částku 11 494 Kč. Žalovaný přestal úvěr splácet a byl opakovaně upomínán. Poslední upomínkou ze dne 3. 7. 2025 byl úvěr zesplatněn. V důsledku prodlení vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném zaplacení částky 30 000 Kč na jistině, částky 4 586 Kč na smluvním úroku a zákonný úrok z prodlení od 4. 7. 2025. Pokud by soud neuznal nárok ze smlouvy, žalobkyně požaduje, aby byla částka 30 000 Kč posouzena jako bezdůvodné obohacení, protože byla prokazatelně převedena na účet žalovaného. Žalovaný ničeho žalobkyni nezaplatil ani po zaslání předžalobní výzvy právním zástupcem žalobkyně.
2. Přípisem zdejšího soudu ze dne 20. 7. 2026 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dnů od doručení přípisu doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem posuzovala při poskytování úvěrů schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a dále, aby označila důkazy k doplněným tvrzením. Žalobkyně svá tvrzení nijak nedoplnila, další důkazy k prokázání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru soudu nepředložila.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní.
4. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , v platném znění, dále jen „o. s. ř. “, na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř.
5. Z žalobkyní předložených listin zjistil soud následující skutkový stav:
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 31. 1. 2025 bylo zjištěno, že účastníci řízení tohoto dne spolu uzavřeli s pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal pravidelně měsíčně splácet úroky z úvěru ve výši 40 % měsíčně, což představuje roční úrokovou sazbu ve výši 480 % p. a., a to vždy k 2. dni v měsíci. Jistinu úvěru mohl pak splatit kdykoliv. RPSN činilo 5 518,07 % p.a., celková částka k zaplacení se odvíjela od doby čerpání úvěru a jeho splácení. Splátky byly splatné vždy do 2. dne v měsíci, počínaje kalendářním měsícem, který následuje po měsíci, kdy byla částka úvěru vyplacena. Pro případ prodlení žalovaného se splátkami úvěru byly sjednány následující sankce – dostane-li se žalovaný do prodlení s úhradou splátky úroků z úvěru mohla žalobkyně úvěr zesplatnit, žalovaný byl povinen hradit zákonný úrok z prodlení, a dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny.
7. Z žádosti o spotřebitelský úvěr č. hodnota ze dne 31. 1. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, bydlí v pronajatém domě, má základní vzdělání, je zaměstnán u společnosti právnická osoba. Uvedl svůj čistý měsíční příjem ve výši 58 153 Kč a výdaje ve výši 20 000 Kč. Uvedl, že nemá exekuci ani není v insolvenci.
8. Z dokladu o odeslání ze dne 31. 1. 2025 bylo zjištěno, že na účet žalovaného č. č. účtu byla odeslána částka 25 000 Kč, a to pod VS var. symbol.
9. Z dokladu o odeslání ze dne 12. 3. 2025 bylo zjištěno, že na účet žalovaného č. č. účtu byla odeslána částka 5 000 Kč, a to pod VS var. symbol.
10. Z výpisu z účtu žalovaného č. č. účtu za období od 3. 9. 2024 do 30. 1. 2025 byla identifikována mzda žalovaného od společnosti právnická osoba. v průměrné čisté měsíční výši 50 000 Kč a dále otcovská ve výši cca 19 000 Kč, avšak dále bylo zjištěno, že si žalovaný svůj příjem vylepšuje dalšími mikroúvěry od společností CreditGo, Reamfinance, a to prakticky každý měsíc v částkách od 10 000 Kč – 20 000 Kč měsíčně, přičemž nebyly identifikovány platby – vrácení půjček těmto společnostem, a dále je z výpisu zřejmé, že žalovaný velkou část finančních prostředků vydává na sázky u společností Betano či KAIZEN GAMING CZ, a to prakticky na denní bázi. Naopak nebyly identifikovány platby např. nájemného či za služby.
11. Z dopisu žalobkyně ze dne 3. 7. 2025 bylo zjištěno, že úvěr č. hodnota ze dne 31. 1. 2025 byl k tomuto dni zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě celkové dlužné splátky 83 668 Kč, a to do 3 dnů.
12. Z dopisu právní zástupkyně žalobkyně ze dne 16. 11. 2025 včetně potvrzení o podání zásilky ze dne 18. 11. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomenut o úhradu částky 89 011 Kč a úhrady právního zastoupení žalobkyně ve výši 9 920 Kč, a to nejpozději do 3 dnů.
13. Žalovaný žalovanou částku nijak nesporoval, soud tak vzal za své tvrzení žalobkyně, dle níž jí žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku 11 494 Kč.
14. Dále pak žalobkyně nepředložila, s výjimkou jednoho výpisu z běžného účtu žalovaného, žádný důkaz, že prověřovala úvěruschopnost žalovaného porovnáním jeho příjmů a výdajů, a že skutečně lustrovala žalovaného v příslušných databázích. Z výpisu z účtů žalovaného pak vyplývá opakovaná optimalizace příjmů žalovaného s pomocí spotřebitelských úvěrů včetně mikroúvěrů a jeho výdaje spojené se sázkami. Soud tak nemá za prokázané, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně a s odbornou péčí prověřila úvěruschopnost žalovaného.
15. Z výše uvedeného byl učiněn závěr o skutkovém stavu:
16. Účastníci řízení dne 31. 1. 2025 uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému částku 25 000 Kč a následně ještě dne 12. 3. 2025 dalších 5 000 Kč. Úvěr byl sjednán za mimořádně vysokých nákladů, neboť měsíční úrok činil 40% p.m., tedy 480 % ročně, RPSN dosahovalo 5 518,07% p.a. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné jistiny. Úvěr byl následně dne 3. 7. 2025 zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovaný na úvěr uhradil celkem 11 494 Kč. Z výpisu z jeho bankovního účtu však vyplynulo, že žalovaný sice měl pravidelný a relativně vysoký čistý měsíční příjem, avšak své příjmy si pravidelně zvyšoval dalšími mikroúvěry a měl značné výdaje spojené se sázením. Údaje uvedené v žádosti o úvěr (příjem 58 000 Kč, výdaje 20 000 Kč) tak neodpovídaly skutečnosti. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy o tom, že by před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a z dostupných podkladů naopak vyplývá, že takové posouzení neproběhlo s odbornou péčí. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neprokázala splnění zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru.
17. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
18. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.
19. V posuzované věci bylo pouze prokázáno, že žalovaný při uzavírání předmětné smlouvy uvedl informace o své průměrné příjmové stránce ve výši 58 000 Kč, jeho výdaje pak uvedl ve výši 20 000 Kč. Z výpisu z jeho bankovního účtu však vyplynulo, že žalovaný sice měl pravidelný a relativně vysoký čistý měsíční příjem, avšak své příjmy si pravidelně zvyšoval dalšími mikroúvěry a měl značné výdaje spojené se sázením. Údaje uvedené v žádosti o úvěr (příjem 58 000 Kč, výdaje 20 000 Kč) tak neodpovídaly skutečnosti. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy o tom, že by před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a z dostupných podkladů naopak vyplývá, že takové posouzení neproběhlo s odbornou péčí. K tomu je třeba uvést, že pouhé doplnění čísel do formuláře (smlouvy, karty klienta) bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. spisová značka). Poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 86 odst. 1 ZoSÚ, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka), nadto žalobkyně nepředložila žádný důkaz, že žalovaného před poskytnutím úvěru v těchto databázích prověřovala. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. spisová značka). Pouhé prohlášení žalovaného o tom, že je schopen předmětný úvěr splatit, je proto pro řádné zjištění a posouzení jejích majetkových poměrů zcela nedostačující. Žalobkyně se spolehla jen na prohlášení žalovaného o pravdivosti jím uvedených údajů o jeho příjmech a výdajích, nijak nezkoumala zejména výdajovou stránku. Žalobkyně další důkazní prostředky, které by prokazovaly, že informace uvedené ve smlouvě, resp. v žádosti o poskytnutí úvěru byly žalobkyní prověřeny a uchovány tak, jak vyžaduje § 78 ZoSÚ, soudu nepředložila. ZoSÚ vyžaduje ověření úvěruschopnosti u každého spotřebitele zcela konkrétně, nikoli statisticky. Na tom nic nemění případné komentáře v komentářové literatuře a metodiky ČNB, neboť ZoSÚ je v tomto jednoznačný (§ 78 ZoSÚ). Smlouva byla uzavřena v roce 2025, kdy požadavky ZoSÚ a jejich striktní vyžadování soudy muselo být žalobkyni dostatečně známo. Pokud tedy žalobkyně vyšla pouze z tvrzení žalovaného o jeho výdajích, a tato tvrzení nijak neověřovala, nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Za těchto okolností pak žalobkyně nemohla získat správnou představu o tom, zda žalovaný bude schopen úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZoSÚ. Pokud žalobkyně nezkoumala zejména podstatné výdaje žalovaného, nemohla zjistit, zda vůbec bude úvěr moci poskytnout.
20. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
21. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.
22. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
23. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla hodnota a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.
24. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
25. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.
26. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná
27. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.
28. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
29. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
30. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
31. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
32. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
33. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
34. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.
35. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
36. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.
37. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku . Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. spisová značka), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.
38. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
39. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.
40. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ, a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ jako absolutně neplatnou.
41. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 18 506 Kč (zapůjčených 30 000 Kč po odečtení žalovaným vrácených 11 494 Kč), také vrátit. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , tedy z částky 18 506 od 4. 7. 2025 Kč do zaplacení (výrok I.).
42. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).
43. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že tyto nepřiznal žádnému z účastníků, neboť účastníci řízení byli přibližně stejně úspěšní v řízení (výrok III.).
44. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když nebyly zjištěny okolnosti, a to i vzhledem k naprosté pasivitě žalovaného, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.