Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

74 Co 132/2025-151

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců Mgr. Martiny Polákové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci

žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce

sídlem Adresa žalobce

zastoupený advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného

bytem Adresa žalovaného

o zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 13. května 2025, č. j. -113,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud ve Vyškově (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) zamítl žalobu o zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím (I. výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok).

2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázány následující skutečnosti:

a) Žalovaný a právní předchůdce žalobce – společnost právnická osoba (dále jen „společnost právnická osoba“) uzavřeli dne 25. 8. 2017 smlouvu o úvěru číslo Anonymizováno (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě společnost právnická osoba poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s náklady spotřebitelského úvěru v celkové výši 18 250 Kč ve 13měsíčních splátkách po 3 250 Kč s datem první splátky dne 25. 9. 2017.

b) Společnost právnická osoba prověřila schopnost žalovaného řádně hradit úvěr na základě informací uvedených žalovaným v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 25. 8. 2017, ve které žalovaný uvedl, že je svobodný a bezdětný, je zaměstnaný jako dělník a jeho měsíční mzda činí 16 940 Kč, bydlí u rodičů, vlastní standardní vybavení domácnosti. Jako měsíční výdaje uvedl 1 000 Kč na energie, 3 000 Kč na stravování, výživné.

c) Společnost právnická osoba údaje uváděné žalovaným ověřila prostřednictvím pracovní smlouvy od společnosti právnická osoba., výplatních pásek za měsíce duben až červen 2017 (podle kterých činil čistý příjem žalovaného za duben 2017 částku 15 333 Kč, za květen 2017 částku 21 191 Kč a za červen částku 14 294 Kč) a čestným prohlášením ze dne 25. 8. 2017, ve kterém žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů, neplatí nájem a na elektřinu přispívá částkou 1 000 Kč.

d) Před uzavřením Smlouvy společnost právnická osoba vyšla z provedené finanční analýzy ze dne 25. 8. 2017, ve které kalkulovala s příjmem žalovaného ve výši 16 940 Kč, výdaji ve výši 5 000 Kč a rezervou ve výši 1 000 Kč. V Anonymizováno z téhož dne společnost právnická osoba přidělila žalovanému 28 bodů, podle kterých mu bylo možné poskytnout úvěr až do výše 70 000 Kč.

e) Společnost právnická osoba (jako prodávající) uzavřela dne 6. 9. 2018 se společností právnická osoba. (jako kupující) smlouvu o prodeji části závodu, jejímž předmětem byla i pohledávka za žalovaným z titulu Smlouvy.

f) Dne 11. 12. 2019 postoupila společnost právnická osoba. pohledávku za žalovaným z titulu Smlouvy na společnost právnická osoba

g) Dne 26. 5. 2020 postoupila společnost právnická osoba pohledávku za žalovaným z titulu Smlouvy s výší jistiny 25 000 Kč na žalobce.

h) Dne 10. 11. 2022 zaslal žalobce žalovanému předžalobní výzvu k plnění.

3. Ze spisu sp. zn. zjistil soud následující skutečnosti:

a) Podle tabulky umoření ke Smlouvě žalovaný na dluh ze Smlouvy zaplatil do 17. 4. 2018 včetně celkem 41 450 Kč, neuhrazený zůstatek činil 1 800 Kč.

b) V příloze ke smlouvě o prodeji části závodu společnosti právnická osoba (jako prodávající) na společnost právnická osoba. je u Smlouvy uvedena původní výše úvěru 25 000 Kč a dále částka 1 800 Kč.

4. Z rejstříku soudních řízení soud zjistil, že v roce 2016 bylo proti žalovanému zahájeno exekuční řízení sp. zn. Anonymizováno k vymožení bagatelního dluhu.

5. Z opatrovnického řízení vedeného pod sp. zn. Anonymizováno soud zjistil, že žalovaný měl stanovenu vyživovací povinnost k nezletilému dítěti (ročník 2012) ve výši výživného 2 500 Kč počínaje prosincem 2016.

6. Na základě výše zjištěného skutkového stavu dospěl soud v rovině právního posouzení věci vycházeje z , , , , , a , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), a , o spotřebitelském úvěru, nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2021, sen. zn. a rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, vydaného ve věci C679/18 k následujícím závěrům:

7. Uzavřená smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru.

8. Společnost právnická osoba řádně neposoudila schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet, neboť před uzavřením Smlouvy vycházela pouze z informací uvedených samotným žadatelem v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, neměla podklady pro ověření výdajů na bydlení, přestože náklady na bydlení jsou zpravidla největší výdajovou položkou a zcela rezignovala na ověření informace o nulovém dluhovém zatížení žalovaného.

9. Proto soud posoudil Smlouvu jako neplatnou.

10. Na základě neplatné Smlouvy společnost právnická osoba žalovanému poskytla částku 25 000 Kč. Podle tvrzení žalobce v tomto řízení žalovaný na Smlouvu nic nezaplatil. Soud však provedeným dokazováním zjistil, že žalovaný zaplatil 41 450 Kč.

11. Vzhledem k závěru o zaplacení pohledávky soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

12. O nákladech řízení rozhodl soud dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), přičemž zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.

13. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. Namítal pochybení soudu, který z vlastní iniciativy a svévolně provedl důkazy z jiného soudního spisu, aniž to některý z účastníků navrhl, a provedl jimi dokazování ke skutečnostem, které žádný z účastníků netvrdil. Provedení těchto důkazů označil za nezákonné. Podle žalobce soud svým postupem porušil ústavní zásadu rovnosti účastníků, zásadu projednací a princip kontradiktornosti řízení, neboť dokazování z vlastní iniciativy soud může provádět pouze za podmínek , pokud důkaz vyplývá z obsahu spisu. Žalovaný však ohledně svých úhrad nic netvrdil, tedy ani nedokazoval, břemeno tvrzení o zaplacení pohledávky přitom tíží žalovaného, jako dlužníka. Podle odvolatele soud zneužil aktivity při vyhledávání a provádění důkazů v řízení ve prospěch žalovaného, když aktivisticky opatřil a následně provedl důkaz ve prospěch jedné strany sporu, který žádný z účastníků nenavrhl. Zásada materiální pravdy a zásada vyšetřovací přitom byly v civilním procesu opuštěny před několika desetiletími a byly nahrazeny zásadou formální pravdy a zásadou projednací.

14. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

15. Žalobce se z účasti na jednání odvolacího soudu nařízeného na 3. 8. 2026 omluvil. Souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti. Odvolací soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s v nepřítomnosti žalobce.

16. Krajský soud v Brně jako soud odvolací ( ) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou ( ), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné ( , ) a bylo podáno včas ( ), v souladu s a přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízení jednání dospěl k závěru, že podané odvolání není důvodné.

17. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že posuzovaná Smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru, a že právní předchůdce žalobce před uzavřením Smlouvy řádně nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného vyplývající z § 86 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při níž byl povinen počínat si s odbornou péčí (§ 75), zejména z hledisek uvedených v § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť neučinil potřebné kroky za účelem zjištění celkové majetkové situace žalovaného, když neověřil reálnost a úplnost tvrzených výdajů.

18. Smlouva je proto z důvodu porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost dlužníka absolutně neplatná.

19. Plnění z neplatné smlouvy, jako neplatného právního jednání, je přijetím plnění z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je obohacený povinen ochuzenému vydat. Bezdůvodné obohacení v posuzovaném případě představuje rozdíl mezi žalovaným nabytými majetkovými hodnotami a tím, co žalovaný žalobci vrátil.

20. Právní předchůdce žalobce na základě Smlouvy poskytl žalovanému částku 25 000 Kč. Žalovaný z titulu Smlouvy uhradil 41 450 Kč. Proto soud správně žalobu zamítl.

21. Odvolací námitky týkající se provedení důkazů z jiného soudního spisu nejsou důvodné, neboť o skutečnosti, kterou soud zjistil z jiného soudního spisu, musí být proveden důkaz u ( ), což se v posuzovaném případě stalo. Soud účastníky s těmito listinami mohl seznámit a poskytnout jim možnost vyjádřit se ( ), procesně reagovat (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. ), či vyvrátit závěr soudu o skutečnosti známé mu z jeho úřední činnosti (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. ), případně tvrdit a prokázat jiné skutečnosti (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2019, sp. zn. ), na jednání konaném dne 13. 5. 2025. Dále platí, že k těmto skutečnostem byl soud povinen přihlížet bez ohledu na to, zda byly účastníky tvrzeny (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2020, sp. zn. ). Přestože znalosti o rozhodnutích ve srovnatelných případech nejsou rozhodnými skutečnostmi, platí pro jejich zjišťování přiměřeně pravidla pro dokazování; byť mohou být soudu známy z jeho činnosti, musí s nimi účastníky z důvodu požadavku na předvídatelnost svého rozhodnutí seznámit (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2020 sp. zn. ). V posuzovaném případě se žalobce (ani žalovaný) na jednání soudu prvního stupně dne 13. 5. 2025 nedostavil, proto se této možnosti zbavil.

22. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně dle jako věcně správný potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení (I. výrok tohoto rozsudku).

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle ve spojení s V odvolacím řízení byl zcela úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly. Proto odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (II. výrok tohoto rozsudku).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže Nejvyšší soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.

Proti výrokům o nákladech řízení není dovolání přípustné [ ].