Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 47/2026-30
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Jelínkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO Anonymizováno
sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta
sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, nar. Datum narození žalovaného
trvale bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 62 122,01 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 437 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 6 437 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení.
II. Žaloba, kterou žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 55 685,01 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 482,68 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 473,44 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23 417,42 Kč od 25. 11. 2025 do 24. 3. 2026 a z částky 16 980,42 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení a ve výši 1,25 % ročně z částky 6 437 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení a úrok 8 % ročně z částky 22 483,35 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 437 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 6 437 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení.II. Žaloba, kterou žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 55 685,01 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 482,68 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 473,44 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23 417,42 Kč od 25. 11. 2025 do 24. 3. 2026 a z částky 16 980,42 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení a ve výši 1,25 % ročně z částky 6 437 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení a úrok 8 % ročně z částky 22 483,35 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne 18. 5. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení celkem 62 122,01 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota (dále také „Smlouva“), kterou žalovaný uzavřel dne 16. 7. 2023 s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba., IČO IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě smlouvy byla žalovanému přenechána částka 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit do 16. 12. 2024 společně s úrokem ve výši 2 137 Kč, s poplatkem za poskytnutí úvěru 23 450 Kč, s poplatkem za administrativní činnost 5 598 Kč, s poplatkem za možnost platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 7 000 Kč, tj. celkem částku 73 185 Kč v 17měsíčních splátkách po 4 305 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas své závazky ze smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou s účinností ke dni 10. 12. 2025. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 22 483,35 Kč, dále úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 934,07 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 13 794,12 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 3 292,82 Kč, poplatku za možnost platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 4 117,65 Kč, smluvní pokuty 17 500 Kč, smluvního úroku za období od 17. 12. 2024 do 24. 11. 2025 z dlužné jistiny ve výši 2 437,44 Kč, zákonného úroku z prodlení ode dne prodlení do 24. 11. 2025 ve výši 4 482,68 Kč a dále smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení ode dne 25. 11. 2025 do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze 28 563 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 26. 8. 2026 za přítomnosti žalobkyně a v nepřítomnosti žalovaného, který byl řádně a včas k nařízenému jednání předvolán a bez omluvy se nedostavil. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.
4. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 16. 7. 2023 smlouvu, na základě které žalovanému téhož dne přenechala 35 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 73 185 Kč v 17měsíčních splátkách po 4 305 Kč, žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem 28 563 Kč (vše zjištěno ze Smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 16. 7. 2023, z dokumentu označeného jako „transakční historie“). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni s účinností ke dni 10. 12. 2025 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025, z přílohy č. hodnota k této smlouvě – seznamu pohledávek a z potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 10. 12. 2025). Postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému dopisem ze dne 6. 1. 2026 a zároveň ho vyzvala k zaplacení dlužné částky (zjištěno z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 6. 1. 2026). Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 9. 3. 2026 a z podacího lístku z téhož dne). Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti, žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že bydlí u rodičů, je svobodný bez vyživovací povinnosti se základním vzděláním a s měsíční příjem 21 976 Kč, výdaje na bydlení a energie má ve výši 4 000 Kč, výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 2 000 Kč, měsíční splátky stávajících půjček ve výši 2 656 Kč (přičemž mu zbývá doplatit úvěr ve výši 18 284 Kč), tj. jeho celkové měsíční výdaje činí 8 656 Kč (zjištěno z žádosti o úvěr a z potvrzení o výši příjmu).
5. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jednalo o vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně coby podnikatelem a žalovaným coby spotřebitelem.
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
12. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením Smlouvy dne 16. 7. 2023. Smlouva však nebyla uzavřena platně. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18). V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně sice ověřila příjem žalovaného vyžádáním potvrzení od jeho zaměstnavatele, nicméně žádným způsobem nezjišťovala, jaké jsou skutečné výdaje žalovaného, spoléhala se jen na jím sdělené údaje. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky. Žalovaným uvedené celkové měsíční výdaje ve výši 8 656 Kč, které by měly zahrnovat náklady na bydlení, energie, dopravu, jídlo, telefon apod., považuje soud za zcela nereálné a značně podhodnocené. Z žádosti o úvěr navíc vyplynulo, že žalovaný již splácel jiné půjčky splátkou 2 656 Kč měsíčně, tj. bylo zřejmé, že jeho finanční situace není stabilní. Závěr, že žalovaný byl schopen splácet další závazek ve výši 4 305 Kč, tak nelze považovat za správný. Žalobkyně proto neunesla důkazní břemeno ohledně splnění své zákonné povinnosti odborně posoudit úvěruschopnost žalovaného a nemohla bez důvodných pochybností dospět k závěru, že žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr řádně splácet. Za této situace nastupuje následek předvídaný v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná a soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu.
13. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, posoudil soud nárok žalobkyně jako zvláštní nárok podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru na vrácení poskytnuté jistiny. Z provedeného dokazování soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla celkem 35 000 Kč, žalovaný dosud vrátil 28 563 Kč. Soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni 6 437 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši 11,5 % ročně z částky 6 437 Kč ode dne 25. 3. 2026 do zaplacení. Splatnost byla určena podle lhůty stanovené žalobkyní ve výzvě k plnění, podle které měl žalovaný dlužnou částku zaplatit do 24. 3. 2026, tj. od 25. 3. 2026 je žalovaný v prodlení. Ve zbytku nároku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl.
14. Soud opomněl ve výroku I. rozsudku explicitně určit lhůtu k plnění povinnosti uložené žalovanému zaplatit žalobkyni 6 437 Kč se zákonným úrokem z prodlení, nicméně podle § 261a odst. 2 o. s. ř. platí, že neobsahuje-li rozhodnutí soudu určení lhůty ke splnění povinnosti, má se za to, že povinnosti uložené rozhodnutím je třeba splnit do tří dnů a, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozhodnutí.
15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami.
Pokud by povinná osoba dobrovolně nesplnila povinnosti uložené jí tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem exekuční návrh (zákon č. 120/2001 Sb.)