Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 Co 83/2026-67

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně

sídlem Adresa žalobkyně

zastoupená advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované

bytem Adresa žalované

o zaplacení částky 71 380,20 Kč s příslušenstvím,

k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 8. 1. 2026, č. j. -42,

ve znění opravného usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 5. 2. 2026, č. j. -44,

takto:

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ve výroku I. co do stanovené hmotněprávní lhůty splatnosti přisouzené částky 45 709 Kč a ve výroku II. co do úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky za dobu od 21. 10. 2024 do zaplacení:

a) mění následovně:

Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni okresním soudem ve výroku I. přisouzenou částku 45 709 Kč, a to spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky za dobu od 21. 10. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

b) ve zbývajícím rozsahu potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na poměrnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 6 814 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku na soudním poplatku za odvolání částku 1 457 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ve výroku I. co do stanovené hmotněprávní lhůty splatnosti přisouzené částky 45 709 Kč a ve výroku II. co do úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky za dobu od 21. 10. 2024 do zaplacení:a) mění následovně:Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni okresním soudem ve výroku I. přisouzenou částku 45 709 Kč, a to spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky za dobu od 21. 10. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.b) ve zbývajícím rozsahu potvrzuje.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na poměrnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 6 814 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku na soudním poplatku za odvolání částku 1 457 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 45 709 Kč (výrok I.), ve zbývající části, tj. co do částky 25 671,20 Kč a veškerého úrokového příslušenství, žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 11 131,91 Kč (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém nesouhlasila s rozhodnutím okresního soudu v části, ve které jí nebylo přiznáno příslušenství v podobě úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 45 709 Kč za dobu od 21. 10. 2024 do zaplacení. Polemizovala s názorem okresního soudu, že dosud nenastalo prodlení žalované, a tudíž žalobě bylo možno vyhovět pouze co do nároku na vrácení dlužné jistiny bez zákonného příslušenství. Namítala, že žalovaná byla vyzvána ke splnění peněžitého dluhu novému věřiteli – žalobkyni v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 7. 10. 2024, které jí bylo odesláno téhož dne. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalované a po marném uplynutí lhůty 10 dnů, která jí byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak počínaje dnem 21. 10. 2024 žalovaná dostala do prodlení a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení minimálně z částek bezdůvodného obohacení. Připomněla, že dále upomenula žalovanou o zaplacení dluhu předžalobní upomínkou ze dne 14. 4. 2025 se lhůtou k zaplacení do 29. 4. 2025. Žalovaná tak měla dostatečný časový prostor vrátit minimálně poskytnutou jistinu úvěru, což však neučinila. Dále zdůraznila, že žalovaná nadto v řízení ani netvrdila a neprokázala, že by neměla možnost a schopnost poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která byla žalované ze strany žalobkyně poskytnuta, přičemž v tomto směru nese v souladu se závěry prezentovanými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. , břemeno tvrzení i důkazní spotřebitel, který jediný zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a doložil. Dále žalobkyně odkázala na judikaturu Ústavního soudu ČR i na odbornou literaturu, jakož i na rozhodovací praxe odvolacího Krajského soudu v Ostravě i jeho pobočky v Olomouci, stejně jako Krajského soudu v Brně. U jednání odvolacího soudu pak žalobkyně upřesnila, že odvoláním napadla rovněž určení hmotněprávní lhůty splatnosti částek přisouzených ve výroku I. rozsudku okresního soudu.

3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tj. ve výroku I. co do hmotněprávní lhůty splatnosti přisouzené částky 45 709 Kč, když žalobkyně podaným odvoláním brojí proti závěru okresního soudu o tom, že žalované vznikla povinnost vrátit jistinu poskytnutého úvěru teprve rozhodnutím soudu a je tedy napadán závěr okresního soudu o splatnosti dlužné jistiny úvěru ve smyslu ust. o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), a dále ve výroku II. co do úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 45 709 Kč za dobu od 21. 10. 2024 do zaplacení, jehož se žalobkyně v rámci podaného odvolání domáhá. V uvedeném rozsahu odvolací soud provedl přezkum rozsudku okresního soudu ve smyslu ust. , 2, 4 a 5 a žádné vady řízení uvedené v a 2 písm. a) a b) a odst. 3 neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne 25. 6. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 71 380,20 Kč s úrokovým příslušenstvím ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 3. 3. 2022 s předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba. Žalovaná se zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně poskytnutý úvěr ve výši 80 000 Kč se sjednaným úrokem ve výši 11,99 % ročně a sjednanými poplatky v pravidelných měsíčních splátkách. Úvěr však řádně nesplácela, předchůdkyně žalobkyně proto úvěr předčasně zesplatnila ke dni 31. 7. 2024, o čemž byla žalovaná vyrozuměna dopisem z téhož dne. Smlouvou ze dne 20. 9. 2024 pak původní úvěrující postoupila pohledávku z předmětné úvěrové smlouvy současné žalobkyni. Po postoupení pohledávky žalovaná uhradila ve dvou platbách částku 4 000 Kč. Žalobkyně se tak žalobou domáhala úhrady dlužné jistiny úvěru ve výši 69 911,10 Kč, neuhrazených úroků z úvěru ve výši 2 933,82 Kč kapitalizovaných za období od 2. 10. 2024 do 4. 2. 2025, úroků z prodlení kapitalizovaných za téže období v částce 3 278,77 Kč, připsaných neuhrazených úroků z úvěru ve výši 43,75 Kč za stejné období a poplatků ve výši 1 469,10 Kč. Na uvedenou pohledávku žalovaná žalobkyni nic nezaplatila přes předžalobní výzvu ze dne 26. 11. 2024. Na výzvu okresního soudu pak žalobkyně doplnila svá žalobní tvrzení ke způsobu, jakým její předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, jež doložila čistý měsíční příjem ve výši 14 548 Kč, uvedla, že je vdova, žije ve vlastním bytě bez zástavy, nemá žádné vyživovací povinnosti, k jejichž prokázání žalobkyně k důkazu navrhla žádost o poskytnutí úvěru, záznam o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací, potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance a vyjádření právní předchůdkyně žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

6. Okresní soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a po právní stránce dovodil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dne 3. 3. 2022 uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. a násl. o. z., na kterou je nutno aplikovat . Současně okresní soud konstatoval, že z předloženéy nazvané „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ je patrno, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet pouze ověřením její měsíční čisté mzdy ve výši 14 548 Kč a z výdajů pouze ověřením závazků u poskytovatelů úvěrů. Další výdaje žalované ověřovány nebyly a úvěrující proto vycházela pouze ze statistických údajů a normativních modelů. Okresní soud tak uzavřel, že úvěruschopnost žalované nebyla řádně zkoumána ve smyslu ust. , čímž byla porušena povinnost poskytovatele dle , a proto je smlouva o úvěru ze dne 3. 3. 2022 neplatná. Dále okresní soud uvedl, že v důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru si jsou smluvní strany povinny jejich vzájemný vztah vypořádat ve smyslu ust. , a bylo-li v řízení prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč, z nichž žalovaná dosud vrátila částku 34 291 Kč, je povinna žalobkyni zaplatit částku 45 709 Kč. Pokud jde o její splatnost, okresní soud konstatoval, že podle téhož zákonného ustanovení je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. V takovém případě určuje splatnost nezaplacené jistiny úvěru soud, tento ji v daném případě stanovil do 3 dnů od právní moci rozsudku, proto žalovaná dosud v prodlení není. Z uvedeného důvodu okresní soud posoudil žalobu jako důvodnou toliko do částky 45 709 Kč, ve zbývající části žalobu naopak zamítl. Dále okresní soud uvedl, že s ohledem na výsledek sporu byla žalobkyně v řízení úspěšná ze 69 % a neúspěšná v rozsahu 31 % a přiznal jí právo na náhradu nákladů řízení ze 38 %, což z celkových nákladů řízení vzniklých žalobkyni ve výši 29 294,50 Kč odpovídá částce 11 131,91 Kč.

7. U odvolacího jednání žalobkyně setrvala na svém stanovisku.

8. V projednávané věci dospěl okresní soud k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovanou jakožto spotřebitelkou řádně neposoudila její úvěruschopnost ve smyslu ust. s tím, že jde o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti ( a 588 o. z.). Odvolací soud tento závěr sdílí, nadto jej žalobkyně v odvolání ani nenapadla, a proto se jím blíže nezabýval.

9. Předmětem odvolacího přezkumu tak nebyla ani výše bezdůvodného obohacení žalované, okresním soudem přiznána v částce 45 709 Kč ve výroku I. rozsudku okresního soudu, kterou je žalovaná povinna vrátit žalobkyni, na níž přešlo v důsledku smlouvy o postoupení pohledávek právo vymáhat pohledávku uplatněnou v tomto řízení. Přezkumu odvolacího soudu však podléhá okresním soudem stanovená splatnost obou shora uvedených částek, již tento s odkazem na ust. věty třetí stanovil na třetí den po právní moci svého rozhodnutí.

10. Odvolací soud souhlasí se soudem okresním, že v případě závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro porušení povinnosti úvěrující řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, se kterým smlouvu uzavírá, se uplatní speciální úprava obsažená v ust. věty třetí , jež má přednost před obecnou právní úpravou obsaženou v – , s tím, že v takovém případě je spotřebitel povinen vrátit toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Nesdílí však přesvědčení okresního soudu o tom, že nebylo ve schopnostech a možnostech žalované poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru žalobkyni, resp. její předchůdkyni, vrátit dříve než po uplynutí lhůty tří dnů od právní moci rozhodnutí v této věci, když v řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti svědčící pro tento závěr.

11. Žalovaná byla v řízení procesně pasivní, ničeho o svých možnostech a schopnostech vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru netvrdila. Současně netvrdila ani neprokázala, jaké byly její majetkové poměry po poskytnutí úvěru. Nedostavila se k jednání jak u okresního soudu, tak i u soudu odvolacího, ač byla řádně a včas předvolána a mohla být u těchto jednání poučena dle ust. a 3 o své povinnosti tvrdit své možnosti a schopnosti k vrácení nesplacené jistiny obou úvěrů a tyto prokázat.

12. K tomu pak odvolací soud zdůrazňuje, že povinnost tvrdit (a prokázat), že není v možnostech a schopnostech spotřebitele jistinu vrátit poté, co ji na základě neplatné smlouvy obdržel či byla v jeho prospěch vyplacena, leží plně na spotřebiteli, a nikoliv na věřiteli, který logicky žádné povědomí o majetkových poměrech spotřebitele pro období po poskytnutí peněžních prostředků již mít nemůže. V tomto směru pak odvolací soud odkazuje na existující judikaturu Nejvyššího soudu, zejména na rozsudek ze dne 13. 8. 2025 ve věci sp. zn. .

13. Současně je odvolacímu soudu známo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , v němž Nejvyšší soud vyjádřil názor, že splatnost jistiny neplatně sjednaného úvěru ve smyslu ust. se odvíjí od možností a schopností spotřebitele jistinu vrátit a nikoliv od výzvy věřitele k plnění adresované dlužníkovi dle ust. o. z. Odvolací soud však má za to, jak shora uvedeno, že povinnost tvrdit (a prokázat), že není v možnostech a schopnostech spotřebitele jistinu vrátit poté, co mu byl úvěr poskytnut, tedy tak, jako v případě projednávaném dovolacím soudem, leží plně na spotřebiteli, a nikoliv na věřiteli.

14. V řízení nevyšlo najevo ničeho o tom, že by žalovaná nebyla schopna jistinu úvěru poskytnutou podle neplatné úvěrové smlouvy vrátit poté, co částku úvěru čerpala. Prodlení žalované s úhradou jistiny dluhu tak nastalo v březnu 2022. V souladu s ust. proto žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši zákonné sazby tohoto úroku platné 1. den vzniku prodlení s úhradou dlužné částky, tj. ve výši 11,75 % ročně. Žalobkyně se však v tomto řízení domáhala úroku z prodlení (ve výši 12,75 % ročně), a to až za dobu od 21. 10. 2024 do zaplacení. Žalované tak v souladu s ust. o. z. vznikla povinnost vrátit žalobkyni vedle samotné dlužné jistiny dále úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 45 709 Kč, a to za dobu požadovanou žalobkyní, tj. za období od 21. 10. 2024 do zaplacení.

15. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tj. ve výroku I. co do hmotněprávní lhůty splatnosti přisouzené částky 45 709 Kč a ve výroku II. co do úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 45 709 Kč za dobu od 21. 10. 2024 do zaplacení, tak, že v této části žalobě vyhověl a žalovanou k plnění zavázal. Ve zbývající části, tj. v úroku z prodlení ve výši 1 % ročně z částky 45 709 Kč za dobu od 21. 10. 2024 do zaplacení, bylo zamítavé rozhodnutí okresního soudu v souladu s ust. jako správné potvrzeno.

16. Současně se změnou napadeného rozsudku odvolací soud dle ust. a 2 a originárně rozhodl o náhradě nákladů řízení.

17. Pokud jde o procesní úspěch stran, žalobkyně se v řízení včetně požadovaného úrokového příslušenství vyčísleného k datu rozhodnutí odvolacího soudu domáhala celkem zaplacení částky 98 557,69 Kč, úspěšná byla co do částky 53 769,67 Kč, tj. přibližně ve výši ½. Ve smyslu ust. proto žádný z účastníků řízení, z nichž každý měl v řízení procesní úspěchu přibližně v ½, nemá právo na náhradu nákladů řízení.

18. V odvolacím řízení se žalobkyně domáhala úrokového příslušenstvím vyčísleného k datu rozhodnutí odvolacího soudu celkem v částce 8 746,69 Kč, úspěšná byla co do částky 8 060,67 Kč, tj. z 92 %. Ve smyslu ust. a jí tak náleželo právo na náhradu nákladů odvolacího řízení z 84 %. Náklady odvolacího řízení vznikly žalobkyni celkem ve výši 8 112 Kč sestávající z nákladů na právní zastoupení žalobkyně v odvolacím řízení u dvou úkonů právní služby, a to sepisu odvolání a účasti u jednání odvolacího soudu, po 2 300 Kč, když odměna advokáta byla vypočtena z tarifní hodnoty ve výši 29 139,45 Kč (viz níže) [ a g), vyhl. č. – advokátní tarif], dále z náhrady paušálních výdajů zástupce žalobkyně k uvedeným dvěma úkonům právní služby po 450 Kč ( advokátního tarifu), z náhrady za 21% DPH z částky 5 500 Kč ve výši 1 155 Kč ( advokátního tarifu) a z náhrady za soudní poplatek za odvolání, k jehož úhradě odvolací soud zavázal žalobkyni ve výroku IV. tohoto rozsudku, ve výši 1 457 Kč. 84 % z částky 8 112 Kč pak činí žalobkyní přisouzenou náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 6 814 Kč.

19. Současně odvolací soud v souladu s ust. a j) uložil žalobkyni zaplatit soudní poplatek za odvolání vyměřený dle věty druhé, odst. 3 a položky 22 bod 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků zákona o soudních poplatcích v částce 1 457 Kč, když předmětem odvolacího řízení bylo úrokové příslušenství jakožto samostatný předmět řízení. Soudní poplatek pak byl vyměřen jako pětinásobek ročního plnění, tj. jako 12,75% úrok z prodlení z částky 45 709 Kč, za pět let ve výši 29 139,45 Kč. Z předmětu odvolacího řízení v této výši pak činí 5% soudní poplatek za odvolání částku 1 457 Kč. Uvedený soudní poplatek za odvolání je žalobkyně povinna zaplatit na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně do dvou měsíců ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodnutí dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Proti výrokům o náhradě nákladů řízení a o povinnosti zaplatit soudní poplatek za odvolání není dovolání přípustné.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.

V případě nezaplacení pohledávky státu ve lhůtě 30 dnů po uplynutí lhůty splatnosti bude tuto pohledávku vymáhat místně příslušný celní úřad.