Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 157/2026-50
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Fricem ve věci
žalobkyně:
Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému:
Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného, adresa bydliště žalovaného
o zaplacení 84 688,71 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 48 888,71 Kč, úroku a úroků z prodlení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 847 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 48 888,71 Kč, úroku a úroků z prodlení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 847 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 14. 7. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 84 688,71 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo hodnota uzavřené dne 2. 4. 2024 mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba, IČ IČO, sídlem adresa a žalovaným, na základě které právní předchůdce žalobkyně dle žaloby poskytl žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit na poskytnutý úvěr v hotovosti v 52týdenních splátkách po 1 388 Kč. Žalovaný se v souvislosti s poskytnutou částkou zavázal uhradit částku 32 151 Kč, jenž představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 20 247 Kč, s úrokovou sazbou ve výši sjednané ve smlouvě a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 900 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 080 Kč a pojistné ve výši 1 924 Kč. Poslední příslušná splátka ze strany žalovaného byla dle žaloby uhrazena 12. 4. 2024. Žalovaný od podpisu smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávky uhradil 4 200 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2026 byla pohledávka za žalovaným postoupena na současnou žalobkyni, a to s účinností ke dni 20. 1. 2026. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství 92 387,92 Kč. Součástí částky 92 387,92 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobkyně vůči žalovanému neuplatňuje. Po datu postoupení žalovaný na pohledávku ničeho neuhradil. Žalobkyně se tak domáhala přiznání celkové dlužné jistiny ve výši 36 699,40 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 27 989,31 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 20 000 Kč, kapitalizovaných úroků od 2. 4. 2025 do 20. 1. 2026 ve výši 4 463,57 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení za stejné období ve výši 3 596,54 Kč, úroků ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny ve výši 36 699,40 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení a úroků z prolení v zákonné výši 12 % ročně z celkové dlužné jistiny ve výši 36 699,40 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení. Žalobkyně v žalobě uvedla, že právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“. Konkrétně žalovaný předložil potvrzení o přijetí platby ze dne 8. 3. 2024, potvrzení o příjmu za únor a březen 2024, fakturu ze dne 5. 3. 2024, dohodu o vzájemném započtení závazků a pohledávek ze dne 31. 12. 2023. Tato skutečnost je potvrzena i v samotné smlouvě o úvěru, ve které je přímo nad podpisem žalovaného mimo jiné uvedeno, že zákazník potvrzuje, že před uzavřením smlouvy poskytl Anonymizováno úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutý úvěr a je si vědom toho, že si Anonymizováno tyto informace ověřil a vyhodnotil, že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu s podmínkami smlouvy. Dále je zde uvedeno, že si je zákazník vědom všech rizik se smlouvou spojených, porozuměl jim a nepovažuje vzájemná plnění ze smlouvy za plnění v hrubém nepoměru. Právní předchůdce dle žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě. Právní předchůdce vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného a poctivosti jeho jednání. V důsledku takto učiněného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr byla teprve s žalovaným uzavřena smlouva. Žalobkyně dále v žalobě uvedla, že pro případ, že by soud přes uvedené informace shledal, že žalobkyně, respektive její právní zástupkyně, dostatečně neprokázala splnění zákonné povinnosti dle ustanovení § 84 –89 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, žalobkyně upozornila nadepsaný soud, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinností citovaného zákona a neprokázání splnění této povinnosti tak dle žalobkyně nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy.
2. Soud usnesením ze dne 5. 8. 2026 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o skutečnosti prokazující, že právní předchůdce žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 157/2026 -39 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř. o. s. ř.
3. Žalobkyně žalobu doplnila podáním doručeným soudu dne 3. 9. 2026, zopakovala tvrzení, které již uvedla v žalobě, odkázala na zákaznickou kartu a údaje v ní obsažené, uvedla, že právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy, bankovních účtu a z faktur. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, zejména že je podnikatel, jeho měsíční příjem činí 12 215 Kč, ostatní příjmy žadatele činí 77 701 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 20 000 Kč, nemá vyživovací povinnosti k žádné osobě, dále s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky, dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnosti žalovaného splácet tuto zápůjčky je dostatečná a že tento má dostatečný příjem k úhradě týdenní splátky ve výši 1 388 Kč. Žalobkyně potvrdila, že za celou dobu smluvního vztahu žalovaný uhradil celkem 4 200 Kč. Jiné důkazy neoznačila ani nedoložila.
4. Žalovaný se i přes výzvu soudu k žalobě nevyjádřil.
5. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.
6. Z žádosti o spotřebitelský úvěr – zákaznické karty – bylo zjištěno, že žalovaný žije v nájemním bytě, je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, pracuje jako OSVČ s příjmem 12 215 Kč, ostatní příjmy žadatele uvedl ve výši 77 701 Kč, další čisté příjmy domácnosti ve výši 20 000 Kč, celkem příjmy ve výši 109 916 Kč, má běžné měsíční výdaje ve výši 4 000 Kč. Uvedl, že má jiné spotřebitelské úvěry u jiné společnosti, má bankovní účet, doložil výpisy z bankovního účtu. Předložil vybrané pohyby na účtu vedeném u právnická osoba. číslo č. účtu, a to konkrétně příchozí úhradu ze dne 8. 3. 2024 ve výši 1 856,44 Kč a dále ve výši 25 000 Kč od Anonymizováno adresa, příchozí úhrady od společnosti právnická osoba v celkové výši 11 150 Kč od 19. 2. 2024 do 21. 3. 2024. Zůstatek na uvedeném účtu v březnu 2024 činil po dvou příchozích platbách 26 206,44 Kč (tedy před příchodem uvedených plateb byl v mínusu). Před poskytnutím úvěru žalovaný dále doložil fakturu číslo hodnota vystavenou žalovaným společnosti právnická osoba. s datem splatnosti 14. 3. 2024 na částku 2 610,01 Kč, dohodu o vzájemném započtení závazků a pohledávek mezi společností právnická osoba. a žalovaným, dle které se uvedené smluvní strany dohodly na vzájemném zápočtu částky 13 899 Kč s tím, že rozdíl ve výši 52 701 Kč uhradí firma právnická osoba. na účet žalovaného. Dohoda o zápočtu byla ze dne 31. 12. 2023.
7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo hodnota ze dne 2. 4. 2024 uzavřené mezi společnosti právnická osoba, IČ IČO a žalovaným soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 45 000 Kč, a to v hotovosti, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Celková dlužná částka (jistina + poplatek + pojistné) činila 72 151 Kč, roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 155,05 %, úroková sazba činila 87,40 %. Splácení úvěru bylo sjednáno v 52týdenních splátkách ve výši 1 388 Kč. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Součástí smlouvy byly i Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru.
8. Z listin y označená „Tabulka umoření“ s datem vyhotovení výpisu 24. 1. 2026 bylo zjištěno, že žalovaný dne 2. 4. 2024 čerpal úvěr ve výši 40 000 Kč, na který uhradil dne 12. 4. 2024 částku ve výši 4 200 Kč.
9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2026, účinné ke dni 20. 1. 2026, seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2026 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na současnou žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.
10. Z předžalobní výzvy ze dne 30. 3. 2026 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného informovala o postoupení pohledávky a vyzvala jej k úhradě dlužné částky ve výši 94 436,98 Kč, a to nejpozději do 14. 4. 2026 s poučením, že v případě jejího neuhrazení bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího lístku byla předžalobní výzva žalovanému odeslána téhož dne.
11. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb. , občanský zákoník , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 86 odst. 1 ,2 zákona číslo 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 , v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.
14. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Je věcí žalobkyně (respektive její právní předchůdkyně), jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud však je konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda žalobkyně či její právní předchůdkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení, ale i důkazy o řádném splnění této povinnosti (břemeno tvrzení a břemeno důkazní stíhá žalobkyni). Je pak na soudu, aby po provedeném dokazování vyhodnotil, zda žalobkyně splnila shora uvedenou povinnost plynoucí z citovaných zákonných ustanovení. Aby povinnost žalobkyně mohla být splněna, je třeba vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Soud nepovažuje za dostatečné vycházet z tvrzení žalobkyně, že před uzavřením úvěru byla úvěruschopnost žalovaného ověřována z tvrzení žalovaného, výpisů z účtu, které žalobkyně nedoložila, z faktury a dohody o vzájemném započtení pohledávek. Žalobkyně odkázala na zákaznickou kartu, ve které je uveden příjem žalovaného 12 215 Kč, daňové přiznání není doloženo. Ostatní příjmy domácnosti ve výši 20 000 Kč nebyly nijak doloženy a jednorázová dohoda o započtení pohledávek je jednorázovým příjmem žalovaného, ke kterému lze přihlížet pouze částečně. Rovněž tvrzení žalovaného, že jeho měsíční výdaje jsou ve výši 4 000 Kč, je neodpovídající běžným potřebám a výdajům. Výdaje žalovaného nejsou nijak ověřeny, není tedy možno poměřit příjmy a výdaje žalovaného a zjistit, zda v době poskytnutí úvěru byl žalovaný schopen úvěr řádně splácet. Žalobkyně doložila pouze vybrané příjmové transakce na účtu, celkový výpis z účtu, ze kterého by bylo možné zjistit celkové příjmy a výdaje žalovaného a další úvěry, doložen nebyl. Žalovaný již v zákaznické kartě sám uváděl, že má další úvěry u jiných společností, právní předchůdkyně se tímto nijak podrobněji nezabývala, nezjišťovala, jak žalovaný tyto předchozí úvěry splácí. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaný čerpá větší množství úvěrů, které nesplácí, rovněž z předložených transakcí na účtu vyplývá, že před příchozí úhradou v měsíci březnu 2024 byl žalovaný na účtu v mínusu.
16. Ze shora uvedeného soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr poskytla, aniž by při jeho poskytnutí byla úvěruschopnost žalovaného posuzována, respektive byla posouzena zcela formálně a nedostatečně, a to bez patřičné a očekávatelné obezřetnosti ze strany právní předchůdkyně žalobkyně a bez vyžádání dalších informací a podkladů od žalovaného.
17. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku . Žalovaný byl v řízení nečinný, na výzvy soudu nereagoval. V řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč byly žalovanému poskytnuty (když žalovaný převzetí této částky potvrdil podpisem smlouvy) a dále to, že žalovaný na tuto pohledávku uhradil 4 200 Kč. Žalovaný je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinen vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržel a dosud neuhradil, tedy 35 800 Kč. V řízení bylo prokázáno postoupení pohledávky na současnou žalobkyni i to, že o postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn. Soud výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 35 800 Kč.
18. Žalobkyně nemá nárok ani na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku , neboť je třeba vycházet z toho, že spotřebitelský úvěr ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byl žalovanému poskytnut v rozporu s požadavky na zkoumání úvěruschopnosti podle § 86 a násl. uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru, pak nutně z toho musí vyplývat i nutnost použít důsledky s tím spojené vyjádřené v ust. § 87 uvedeného zákona, tedy nejen závěr o neplatnosti, ale současně i pravidlo, že v takovém případě je pak spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V této souvislosti je třeba připomenout závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 20. 4. 2022, tedy že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 , věta druhá, zákona č. 257/2016 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; a nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době určené podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , ve znění pozdějších předpisů. To tak znamená, že pokud stranami takto neplatně sjednaného úvěru nedojde k dohodě o splatnosti vrácení poskytnutých finančních prostředků, bude tato splatnost teprve určena soudem (dle závěrů Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky Pardubice čj. 23 Co 343/2024 -78 ze dne 17. 12. 2024). Soud tak výrokem II. s ohledem na shora uvedené žalobu v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 48 888,71 Kč, úroku a úroku z prodlení, zamítl.
19. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , tedy podle poměru úspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala přiznání částky 84 688,71 Kč, žalobě bylo vyhověno pro částku 35 800 Kč a žaloba byla pro částku 48 888,71 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci představuje 16 % ve prospěch žalovaného. Žalovaný by tak měl nárok na náhradu 16 % účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaný žádné náklady řízení neúčtoval, v řízení byl nečinný a z obsahu spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady v souvislosti s tímto řízením vznikly. Soud výrokem III. rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
20. Poplatková povinnost žalobkyně uhradit soudní poplatek vyplývá ze sazebníku poplatků zákona číslo 549/1991 Sb. , položky 2 bodu 1. písm. c) ve spojení s bodem 2. stejné položky. Výše soudního poplatku činí 4 235 Kč, žalobkyně na soudním poplatku uhradila 3 388 Kč. Soud výrokem IV. tohoto rozsudku rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 847 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, a to prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce Pardubice.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého nároku návrhem výkonu soudního rozhodnutí nebo exekucí.
Doplatek soudního poplatku je žalobkyně povinna uhradit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách číslo 3703-424591/0710 pod VS 0711015726.
V případě, že doplatek soudního poplatku nebude ve stanovené lhůtě zaplacen, bude předán k vymáhání orgánu celní správy.