Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

48 C 188/2025-126

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozena Datum narození žalobkyně

bytem Adresa žalobkyně

zastoupena advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Anonymizováno

za niž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované

o zaplacení 117 590 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Řízení se ohledně částky 12 960 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od datum do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 69 630 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 11,50 % ročně z částky 69 630 Kč od datum do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba o zaplacení částky 35 360 Kč s příslušenstvím se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 38 756,97 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalobkyni se vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Obvodního soudu pro adresa do 30 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Řízení se ohledně částky 12 960 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od , datum, do zaplacení zastavuje.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 69 630 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 11,50 % ročně z částky 69 630 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.III. Žaloba o zaplacení částky 35 360 Kč s příslušenstvím se zamítá.IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 38 756,97 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci rozsudku.V. Žalobkyni se vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Obvodního soudu pro , adresa, do 30 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 117 590 Kč s příslušenstvím z titulu odpovědnosti státu za újmu způsobenou při výkonu veřejné moci. Uplatnila tři dílčí nároky, a to nárok na náhradu škody spočívající v nákladech vynaložených na obhajobu v trestním řízení ve výši 44 590 Kč, nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním ve výši 70 000 Kč a nárok na zadostiučinění za omezení na osobní svobodě po dobu dvou dnů ve výši 3 000 Kč. Tvrdila, že usnesením policejního orgánu NCOZ ze dne datum bylo vůči ní zahájeno trestní stíhání pro zločin podvodu podle , 4 písm. a), d) a pokračující zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle , 2 písm. a), c) , obojí ve formě spolupachatelství podle . Toto usnesení bylo následně usnesením Krajského státního zastupitelství v adresa ze dne datum podle § 149 odst. 1 písm. b) trestního řádu zrušeno a policejnímu orgánu bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Žalobkyně tvrdila, že je osobou bezúhonnou, bez předchozí zkušenosti s trestním stíháním. Dne datum byla v časných ranních hodinách zadržena v bydlišti, byla před sousedy vyvedena s pouty na rukou, následně byla převezena na policejní služebnu a umístěna do cely policejního zadržení. Trestní stíhání podle ní významně zasáhlo do její psychické pohody, rodinných a společenských vztahů i do její profesní sféry. Musela celou věc vysvětlovat sestře, přátelům a dalším osobám ze svého okolí, přičemž se cítila ponížena a stigmatizována. Ve vztahu k nároku na náhradu škody tvrdila, že vynaložila účelné náklady na obhajobu advokátem Jméno advokáta, který ji zastupoval již od dne jejího zadržení.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že žalobkyně u ní dne datum uplatnila nároky podle v celkové výši 117 590 Kč a že žalovaná požadavku žalobkyně nevyhověla stanoviskem ze dne datum. Namítala zejména, že nemajetková újma nemá být odškodněna penězi, neboť trestní věc se nacházela pouze ve stadiu přípravného řízení a nebyla veřejně projednávána před soudem. Ve vztahu k nákladům obhajoby činila sporným rozsah a účelnost některých úkonů právní služby.

3. Při jednání dne datum vzala žalobkyně žalobu částečně zpět. Vzala ji zpět jednak co do nároku na zadostiučinění za omezení na osobní svobodě ve výši 3 000 Kč s příslušenstvím a dále co do části nároku na náhradu škody v rozsahu 9 960 Kč s příslušenstvím. Celkem tak vzala žalobu zpět ohledně částky 12 960 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od datum do zaplacení. Žalovaná se zpětvzetím souhlasila.

4. Soud o podané žalobě rozhodl při nařízeném jednání.

5. Pokud jde o částečné zpětvzetí žaloby, soud postupoval podle , 2 a 4 Vzhledem k tomu, že žaloba byla v uvedeném rozsahu vzata zpět při jednání a žalovaná se zpětvzetím souhlasila, soud řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I.). Současně, jelikož žaloba byla vzata zpět ještě před zahájením jednání ve věci samé, vznikly podmínky pro vrácení části zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč (za nárok na náhradu za zadržení ve výši 3 000 Kč), která bude v souladu s zákona o soudních poplatcích žalobkyni vrácena ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku, jak je uvedeno ve výroku V.

6. Soud provedl dokazování listinami založenými ve spise a dále účastnickým výslechem žalobkyně a výslechem svědka Jméno advokáta. Ze skutečností mezi účastníky nesporných, která soud vzal za svá skutková zjištění a na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění a dospěl k dále tomuto závěru o skutkovém stavu.

7. Na základě nesporných tvrzení vzal soud za prokázané, že žalobkyně dne datum u žalované řádně předběžně uplatnila nárok podle , že žalovaná její žádosti nevyhověla. Z faktury č. Anonymizováno ze dne datum soud zjistil, že advokát tituly před jménem jméno FO vyúčtoval žalobkyni právní služby poskytnuté v trestní věci v částce 47 100 Kč. Z potvrzení o poradách mezi advokátem a klientem ze dne datum soud zjistil, že se konaly další porady dne datum a datum. Z usnesení policejního orgánu NCOZ ze dne datum soud zjistil, že tímto usnesením bylo zahájeno trestní stíhání mimo jiné proti žalobkyni. Z usnesení Krajského státního zastupitelství v adresa ze dne datum soud zjistil, že usnesení o zahájení trestního stíhání bylo z podnětu stížnosti podané žalobkyní zrušeno a věc byla vrácena policejnímu orgánu k dalšímu jednání a rozhodnutí. Z protokolů o výsleších obviněných ze dne datum soud zjistil, že se tituly před jménem jméno FO účastnil výslechu obviněného jméno FO od 10:58 do 11:25 hodin, výslechu obviněné jméno FO od 15:31 do 15:58 hodin, výslechu žalobkyně od 16:15 do 17:00 hodin, výslechu obviněného jméno FO od 17:29 do 17:36 hodin a výslechu obviněného jméno FO od 18:51 do 22:33 hodin. Z protokolu o vazebním zasedání dne datum soud zjistil, že se tituly před jménem jméno FO účastnil vazebního zasedání ve věci obviněného jméno FO coby obhájce v rámci společné obhajoby. Z odůvodnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého obhájce brojila proti usnesení o zahájení trestního stíhání a domáhala se jeho zrušení. Účastnickým výslechem žalobkyně má soud za prokázané, že dne datum kolem 6. hodiny ranní k ní do bytu přišli policisté, provedli prohlídku, odvezli jejího partnera a následně ji samotnou spoutanou předvedli z domu, přičemž ji viděli sousedé. Následně byla převezena do nemocnice a poté na policejní služebnu. Uvedla, že policisté vůči ní v průběhu dne vystupovali způsobem, který vnímala jako nátlakový a ponižující, hovořili o jejím partnerovi a jeho soukromém životě a vyvolávali v ní další stres a nejistotu. Poté byla umístěna do cely policejního zadržení a teprve následně vyslechnuta. O věci se dozvěděla její sestra, část přátel a další osoby z okolí; vůči okolí se cítila zahanbena. Uvedla, že po zahájení trestního stíhání trpěla stresem, nemohla spát, nemohla jíst, musela věc vysvětlovat a jedna z kamarádek se od ní odvrátila. Současně uvedla, že s některými blízkými osobami vztahy přetrvaly a že podporu od sestry a části přátel měla. Svědek tituly před jménem jméno FO potvrdil, že žalobkyni zastupoval jako obhájce již od dne jejího zadržení. K domovní prohlídce v prostorách na adresa v adresa uvedl, že byl policejním orgánem kontaktován a na místo dorazil přibližně v 7:15 hodin, přičemž prohlídka začala kolem 7:30 hodin. Dále potvrdil konání porad dne datum a datum a jejich přibližnou délku.

8. Soud považoval účastnický výslech žalobkyně i výpověď svědka Jméno advokáta za věrohodné. Oba vypovídali souvisle, logicky a jejich výpovědi se ve stěžejních bodech podporovaly navzájem a byly v souladu i s dalšími provedenými důkazy.

9. Z důkazů, jak byly výše uvedeny byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněných nároků, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud blíže nehodnotil ty důkazy, z nichž posléze žádná skutková zjištění potřebná pro právní posouzení věci neučinil.

10. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

11. Podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „“), platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Podle platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle nebo v řízení trestním. Podle stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

13. Podle platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

14. Podle stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

15. Podle platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

16. Podle platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17. Podle , pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně („o.z.“).

18. Podle platí, že náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

19. Podle bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

20. Podle zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

21. V řízení bylo nesporné, že žalobkyně své nároky u žalované předběžně uplatnila ve smyslu , 3 , proto věc může být projednána před soudem ( ).

22. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011 sp. zn. evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či sp.zn. a navazující rozhodnutí). Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.

23. Žalobkyně se v tomto řízení (po částečném zpětvzetí žaloby) domáhala dvou nároků, a to v souvislosti s rozhodnutím policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, na které se v důsledku zrušení tohoto usnesení policejního orgánu hledí jako na nezákonné rozhodnutí. Uplatněné nároky soud právně posoudil následujícím způsobem.

24. Soud předně, pokud jde o splnění podmínky existence odpovědnostního titulu ve vztahu k uplatněným nárokům uvádí, že usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. ), což v daném případě nastalo. Nezákonným rozhodnutím je ve vztahu k žalobkyni usnesení policejního orgánu ze dne datum, čj. Anonymizováno, kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro podezření ze spáchání zločinu podvodu podle , 4 písm. a), d) a pokračujícího zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle , 2 písm. a), c) spáchané formou spolupachatelství podle , které bylo odklizeno usnesením Krajského státního zastupitelství v adresa ze dne datum, jímž bylo usnesení policejního orgánu ze dne datum, čj. Anonymizováno zrušeno a policejnímu orgánu uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Žaloba proto není podána předčasně, když žalobkyni počala doručením usnesení státního zástupce o zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání běžet promlčecí lhůta k uplatnění nároků u žalované.

25. Podmínka existence odpovědnostního titulu je tak splněna a soud se bude dále zabývat otázkou vzniku škody a existence příčinné souvislosti.

26. Nárok na náhradu škody ve výši 34 630 Kč soud posoudil jako nárok na náhradu nákladů řízení, které byly poškozeným vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí. Podmínka existence odpovědnostního titulu je splněna, jak výše vysvětleno a soud se bude dále zabývat otázkou vzniku škody a existence příčinné souvislosti. O tomto nároku soud uvážil takto.

27. Náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí ( ). Zahrnují však pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále i jen „AT“ ( ).

28. Mezi účastníky bylo sporné, zda má žalobkyně nárok na poskytnutí odškodnění za tyto úkony právní služby:

Datum

úkon

počet úkonů požadovaných (po částečném zpětvzetí)

Počet úkonů důvodných

datum

Převzetí zastoupení a první porada s klientem

1

1 x 2 300 + 300

datum

Účast u domovní prohlídky E. jméno FO

1 společný

právnická osoba 840 + 300

datum

Účast u výslechu obv. jméno FO 10:58 – 11:25

1 společný

právnická osoba 840 + 300

datum

Účast u výslechu obv. adresa:31 – 15:58

1 společný

právnická osoba 840 + 300

datum

Účast u výslechu obv. adresa:15 – 17:00

1 společný

právnická osoba 840 + 300

datum

Účast u výslechu obv. jméno FO 17:29 – 17:36

1 společný

právnická osoba 840 + 300

datum

Účast u výslechu obv. adresa:51 – 22:33 – mimopracovní

3 společné

3 x 1840 + 600

datum

Účast u vazebního zasedání 13:00 -20:49 – 2 mimopracovní

4 společné

4 x 1840 + 1 200

datum

Další porada s klientem 9-11:30

2

1 x 2 300 + 300

datum

Další porada s klientem 13:00- 14:15

1

1 x 2 300 + 300

datum

Stížnost proti UZTS

0,5

½ x 1 150 + 300

29. Soud při prvním jednání seznámil účastníky s předběžným právním názorem ohledně důvodnosti požadované náhrady za úkony právní služby z hlediska souladnosti s advokátním tarifem a objektivní účelností. Žalobkyně vzala částečně na tomto nároku žalobu zpět ohledně požadavku na náhradu škody za úkony, které soud nepovažoval za účelné. Úkony převzetí zastoupení včetně první porady, účasti při výsleších žalobkyně coby obviněné a dalších spoluobviněných, jakož i účast u vazebního zasedání a stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání jsou úkony právní služby výslovně předvídanými advokátním tarifem ve znění do datum (§ 11 odst. 1 písm. a/, e/ a § 11 odst. 2 písm. d/ AT). Není tak třeba bližšího zdůvodněné jejich účelnosti, neboť ta plyne již ze skutečnosti, že jde právem předvídané úkony. Výhrada strany žalované o neúčelnosti úkonů účasti na vazebním zasedání jiného spoluobviněného či na výsleších jiných spoluobviněných je nedůvodná. Je právem obhajoby účastnit se všech těchto úkonů a v případě, že toto právo bylo využito, což bylo v řízení prokázáno, pak za ně náleží i náhrada. Pokud jde o porady žalobkyně s obhájcem, obě porady soud shledal jako účelné, kdy právní, dne datum, navazovala na výslechy spoluobviněných a žalobkyně a druhá porada, dne datum předcházela podání stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání (§ 11 odst. 1 písm. c/ AT). Soud uzavírá, že ve všech případech šlo o úkony uskutečněné v přímé souvislosti s trestní věcí žalobkyně, a to i tehdy, pokud se týkaly dalších spoluobviněných v rámci společné obhajoby. Rovněž účast obhájce u domovní prohlídky a vazebního zasedání byla účelná, neboť probíhala v téže trestní věci a souvisela bezprostředně se zásahem do práv žalobkyně v den zahájení trestního stíhání. Nárok žalobkyně je proto v tomto rozsahu důvodný a soud jí přiznal částku 34 630 Kč (výrok II).

30. Nárok ve výši 70 000 Kč soud posoudil jako nárok na odškodnění nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Odpovědnostní titul je i zde dán, neboť usnesení o zahájení trestního stíhání bylo zrušeno příslušným státním zástupcem. Není rozhodné, že trestní věc v době předběžného projednání u žalované nebyla pravomocně skončena v celém rozsahu; pro posouzení tohoto nároku je podstatné, že konkrétní rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, bylo zrušeno (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. , a ze dne 1. 11. 2022, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2023, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2023, sp. zn. ).

31. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle a 2 (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. ). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. ). Nejvyšší soudu v rozhodnutí sp.zn. dospěl k závěru, že „… vznik nemajetkové újmy zpravidla nelze dokazovat, neboť jde o stav mysli osoby poškozené. Jde tedy "pouze" o zjištění, zda tu jsou dány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou. Jinými slovy řečeno, je třeba zvážit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit být dotčena ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce. Zřetelněji vyplývá tato potřeba při využití jiné terminologie, kterou zmiňuje i důvodová zpráva k - totiž, že nemajetková újma se jinak nazývá újmou morální. Jedná se tedy o utrpění na těch nehmotných hodnotách, které se dotýkají morální integrity poškozené osoby (patří sem zejména její důstojnost, čest, dobrá pověst, ale i jiné hodnoty, které se zpravidla promítají i v niterném životě člověka - svoboda pohybu, rodinný život, nejistota apod.). …“.

32. Soud dospěl k závěru, že v souvislosti s trestním stíháním, v němž bylo vydáno rozhodnutí, na nějž se v důsledku jeho zrušení státním zástupcem hledí jako na nezákonné, bylo v souzeném případě do osobnostních sfér žalobkyně zasaženo, a to v míře, kterou sice nelze hodnotit jako závažnou, nicměéně již citelnější. Žalobkyně je osobu dosud bezúhonnou. Zahájení trestního stíhání bylo spojeno se zásahem v jejím bydlišti v časných ranních hodinách, s vyvedením v poutech, s převozem na policejní služebnu a s umístěním do cely policejního zadržení. Žalobkyně prožívala stres, nejistotu, pocit ponížení a studu. Musela situaci vysvětlovat blízkým osobám a v menším místním prostředí nesla tíživě i to, že ji při zákroku viděli sousedé. Bylo rovněž prokázáno, že došlo ke zhoršení její psychické pohody a k napětí ve vztazích s okolím, přičemž jedno přátelství v důsledku celé situace zaniklo. Současně však soud zohlednil i okolnosti, které intenzitu nemajetkové újmy snižují. Trestní věc se nacházela pouze ve stadiu přípravného řízení, nedošlo k veřejnému projednání věci před soudem, zásah do profesní sféry žalobkyně nebyl prokázán v zásadnější intenzitě a její nejbližší osoby jí převážně poskytly podporu. Soud nepřehlédl ani to, že některé žalobkyní popisované výtky vůči postupu policistů nemohou být v tomto řízení přímo soudem posuzovány a hodnoceny, neboť soudu v kompenzačním řízení nepřísluší posuzovat postupy orgánů činných v trestních řízení při vyšetřování trestné činnosti. Mohou však tvořit součást okolností, za nichž žalobkyně vnímala trestní stíhání jako více zatěžující, k čemuž soud přihlédl.

33. Soud se tak na tomto půdorysu vytrpěné újmy zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobkyni náleží i zadostiučinění v penězích ( ). Při stanovení formy a výše zadostiučinění soud vycházel především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédl i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. ). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. , uveřejněný pod č. 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

34. Pokud jde o délku trestního řízení, žalobkyně byla stíhán po dobu necelých 7 měsíců. Tuto dobu je třeba již považovat za poměrně krátkou, byť ne zcela zanedbatelnou.

35. Pokud jde o povahu trestní věci, lze konstatovat, že trestné činy podvodu podle , 4 písm. a), d) a pokračující zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle , 2 písm. a), c) , obojí ve formě spolupachatelství nepředstavují činy nijak zvlášť zavrženíhodné, na druhou stranu však šlo s ohledem na právní kvalifikaci a hrozící trest o zločiny Jde sice o trestné činy mající potenciál vzbudit v laické veřejnosti dojem, že jde o trestnou činnost machinační povahy, kdy se osoba takto obviněná nějakým způsobem obohatila na úkor veřejných prostředků, nicméně závažnost nelze ani přeceňovat, neboť nebylo tvrzeno, že by trestní věc žalobkyně byla nějak medializována, či by se o povaze trestné činnosti dozvědělo široké okolí. S trestním stíhání žalobkyně bylo konfrontováno jen nejbližší okolí žalobkyně.

36. Pokud jde o následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře žalobkyně, pak soud tyto shrnul již výše (srov. odst. 7 a 32) a na skutečnosti a úvahy tam uvedené plně odkazuje.

37. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že „[v]ýše zadostiučinění přiznaného podle (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ Soud tak, pokud jde o otázku přiměřenosti finančního zadostiučinění, předně dal účastníkům na srozuměnou, že mohou případy ke srovnání navrhnout. Žalobkyně ke srovnání navrhla případy vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. a . Žalovaná ponechala výběr srovnávací judikatury na soudu. Soud veden zásadou předvídatelnosti soudního rozhodování při jednání dne datum sdělil, že bude případ žalobkyně dále srovnávat s případy vedenými u zdejšího soudu pod sp.zn. a .

38. V případech, které navrhla žalobkyně, ve věci sp.zn. šlo o podezření ze spáchání přečinu neoprávněného přístupu k počítačového systému, nosiči informací podle , ohrožení utajované informace podle , 2 písm. b) a z přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle , za což hrozil trest odnětí svobody v trvání až 8 let. Trestní stíhání trvalo 5 měsíců. Šlo o bývalého příslušníka BIS. Tamní žalobce trpěl pocity frustrace, nejistoty ohledně výsledků opakovaně zahájeného trestního řízení. Bylo přiznáno 20 000 Kč. Ve věci sp.zn. šlo o podezření ze spáchání přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle , odst. 3 písm. a) a pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle ; trestní stíhání trvalo 14 měsíců, tamnímu žalobci hrozil trest odnětí svobody 1 až 5 let. Došlo k zásahu do osobnostních práv, do jeho cti a dobrého jména. Trestní stíhání zasáhlo především do jeho pracovního života, tamní žalobce celou věc vnímal velmi úkorně, nemohl se svěřit rodině, rodičům ani manželce, která je nemocná a nesmí se rozčilovat. Jeho rodiče již jsou starší, otec, bývalý policista, by zcela jistě nevěřil tomu, že tamní žalobce nic neprovedl, když je proti němu zahájeno trestní stíhání. Žalovaná plnila 26 000 Kč, soudy zvýšeno na celkových 80 000 Kč.

39. V případech, které vybral soud, ve věci sp.zn. šlo o podvod dle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku ve stadiu pokusu dle § 21 tr. zákoníku, stíhání trvalo 180 dnů, hrozil trest 1-5 let, u tamního poškozeného došlo ke snížení pracovního výkonu z důvodu psychického stavu, obava z propuštění ze služebního poměru a ze ztráty výsluhového příspěvku, omezení možnosti pomoci dceři s péčí o novorozené dítě i o druhou vnučku, tamní poškozený vyhledal odbornou pomoc v psychiatrické ambulanci, byla nasazena medikace, účastnil se psychiatrických konzultací, přiznáno 10 000 Kč. Ve věci sp.zn. šlo o úvěrový podvod dle , odst. 5 písm. c) , stíhání trvalo 241 dnů, hrozil trest 2-8 let, došlo k hádkám a nervozitě v rámci rodinného soužití, tamní žalobkyně se obávala, aby v důsledku výsledku trestního stíhání nemusela opustit s rodinou Českou republiku, šlo o cizinku, byla do té doby osobou bezúhonnou, přiznáno 10 000 Kč, žalovaná se omluvila.

40. Po zhodnocení všeho, co vyšlo v řízení najevo ohledně dopadů trestního stíhání a poměření těchto skutkových okolností s kritérii stanovenými pro rozhodování o způsobu a případné výši peněžitého zadostiučinění soud dospěl k závěru, že samotné konstatování vydání nezákonného rozhodnutí vůči žalobkyni není dostatečnou a spravedlivou formou satisfakce za proběhlé nezákonné trestní stíhání a je na místě nemajetkovou újmu žalobkyni vzniklou odškodnit v penězích, a to částkou 35 000 Kč. Odškodněním formou morální satisfakce konstatováním porušení práva je dostačující pouze v situaci, kdy dopady do osobnostních sfér jsou zcela zanedbatelné a nemůže dojit k dopadu do psychické pohody poškozeného. Soud dospěl k závěru, že oproti případům, v nichž bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 10 000 Kč až 20 000 Kč, byl zásah do osobnostní sféry žalobkyně intenzivnější zejména v důsledku způsobu zadržení a bezprostředních dopadů do jejího soukromí. Na druhou stranu nedosáhl intenzity případů, v nichž bylo přiznáno vyšší zadostiučinění v řádu desítek tisíc korun při delším trvání trestního stíhání a výraznějších následcích do pracovního či rodinného života. Trestní stíhání žalobkyně bylo ukončeno ještě ve fázi neveřejného přípravného řízení, nedospělo do fáze řízení před soudem. Soud tak poskytuje žalobkyni nikoli toliko morální či symbolické zadostiučinění, ale peněžité zadostiučinění, které svou výší plně odpovídá skutkovým okolnostem případu a je spravedlivým a odpovídajícím zadostiučiněním za vzniklou nemajetkovou újmu. Soud tak žalobkyni přiznal částku 35 000 Kč (výrok II), ve zbylém rozsahu, ohledně požadavku na zaplacení dalších 35 000 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok III).

41. V souhrnu tak soud žalobkyni přiznal částku 69 630 Kč, sestávající z náhrady škody ve výši 34 630 Kč a zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 35 000 Kč (výrok II). Ohledně částky 35 000 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok III).

42. Soud přiznal žalobkyni požadovaný úrok z prodlení v zákonné výši (výrok II.) ze soudem přiznané částky 69 630 Kč od datum (v souladu s požadavkem žalobkyně) do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle , která byla ke dni datum (kdy se žalovaná dostala do prodlení) 11,50 %. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované došlo marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne datum, a ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem datum (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. , či dále rozhodnutí NS sp.zn. , či ; tento závěr aprobuje i Ústavní soud, kdy lze poukázat na recentní usnesení ze dne 12.11.2025, sp.zn. , odst. 17). Ve zbývajícím rozsahu soud požadavek na zaplacení příslušenství zamítl (výrok III).

43. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle a Jelikož žalobkyně uplatnila v řízení celkem tři nároky na odškodnění, postupoval soud v intencích rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle a násl. advokátního tarifu. Ohledně nároků na odškodnění nemajetkové újmy soud aplikoval advokátního tarifu. Celková tarifní hodnota předmětu řízení (na počátku) činí: 3 000 + 35 000 + 44 590 = 82 590 Kč. Žalobkyně uspěla ohledně odškodnění nemajetkové újmy v tarifní hodnotě 35 000 Kč a ohledně částky 34 630 Kč = ( 84,31 %. Zastavení řízení v tarifní hodnotě 3 000 Kč a 9 960 Kč zavinila žalobkyně a je tak povinna hradit v tomto rozsahu jeho náklady = ( %. Úspěšnější byla žalobkyně v rozsahu 68,62 %, po zaokrouhlení v rozsahu 70 %. V tomto rozsahu má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení.

44. Náklady žalobkyně jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 000 Kč a náklady právního zastoupení podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), spočívající v odměně advokáta za celkem sedm úkonů právní služby [za převzetí věci a přípravu zastoupení, sepis žaloby, replika ze dne datum, účast na jednání soudu dne datum přes dvě hodiny, vyjádření ze dne datum, účast na jednání soudu dne datum podle , d) a g) ], a to za 5 úkonů do jednání dne datum včetně z tarifní hodnoty 82 590 Kč (3 000 + 35 000 + 44 590) po 4 420 Kč a za zbývající 2 úkony (v důsledku částečného zpětvzetí žaloby z tarifní hodnoty 69 630 Kč (35 000 + 34 630) po 3 900 Kč [dle , a ], 7 x režijní paušál ve smyslu advokátního tarifu á 450 Kč za tytéž úkony právní služby, cestovném k soudním jednáním na trase adresa – OS P2, adresa a zpět (740 km), učiněné osobním automobilem jméno FO GLS 350D, registrační značky SPZ kombinovanou spotřebou 7,5 l/100 km, palivem NM (na základě doloženého technického průkazu) podle , při ceně paliva 34,10 Kč/l a náhradě za použití vozidla 5,90 Kč/km, dne datum a dne datum vždy 6 258,55 Kč (celkem 12 517,10 Kč) a náhradě za promeškaný čas podle advokátního tarifu dne datum a dne datum vždy 2 400 Kč za 16 půlhodin na cestě po 150 Kč (celkem 4 800 Kč). Za doplnění tvrzení podáním ze dne datum soud náhradu nepřiznal, neboť žaloba měla být bezvadná a obsahovat všechna rozhodná tvrzení již při jejím podání a žalobkyně v ní měla všechny rozhodné skutečnosti uvést. Doplňující podání tak stále náleží pod jeden úkon právní služby – sepis žaloby. Advokát žalobkyně není plátcem DPH jak soud ověřil z veřejné databáze ARES. Náklady žalobkyně po zohlednění dílčího neúspěchu celkem 38 756,97 Kč [(5 000 + 22 100 + 7 800 + 3 150 + 12 517,10 + 4 800) * 0,70]. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku, a to k rukám jejího zástupce ( , výrok IV).

45. Lhůta k plnění ve výroku o věci samé i v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s část věty za středníkem , neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající , o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, která žalobce v principu nijak nepoškozuje.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.