Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
5 C 23/2026-113
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Prostějově rozhodl soudcem Mgr. Věroslavem Řezáčem ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce
sídlem Adresa žalobce
zastoupená advokátkou Jméno advokátky
sídlem Adresa advokátky
a
žalovaného: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného
trvale bytem Adresa žalovaného
o 20.076,24 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Zamítá se žaloba o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci
a) 20.076,24 Kč,
b) úroky z prodlení z 20.076,24 Kč ve výši 11,5 % ročně za dobu od 31. 10. 2025 do zaplacení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Zamítá se žaloba o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobcia) 20.076,24 Kč,b) úroky z prodlení z 20.076,24 Kč ve výši 11,5 % ročně za dobu od 31. 10. 2025 do zaplacení.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou, která byla Okresnímu soudu v Prostějově doručena dne 14. 1. 2026, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci:
a) 20.076,24 Kč,
b) zákonné úroky z prodlení z částky 20.076,24 Kč od 31. 10. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 %.
Žalobce tvrdil, že mezi právním předchůdcem žalobce společností Anonymizováno a žalovaným byla dne 30. 1. 2023 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, že žalovanému byl poskytnut úvěr v konečné výši 20.076,24 Kč, že žalovaný úvěr měl splatit do 30. 10. 2025, že žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, že žalovaný do data splatnosti peněžní prostředky nevrátil, že právní předchůdce žalobce posuzoval úvěruschopnost žalovaného (klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálnímu životnímu minimu, které činí 4.860 Kč, přičemž půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů), že úvěr byl poskytován z bankovního účtu právního předchůdce žalobce na bankovní účet žalovaného č. č. účtu, že pohledávka za žalovaným z předmětné úvěrové smlouvy byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek nynějšímu žalobci, že žalovaný žalobci dluží 20.076,24 Kč splatných dne 30. 10. 2025, že v případě neprokázání žalobcova nároku na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru má být žalobcův nárok v části jistiny žalované částky posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.
2. Písemným podáním ze dne 15. 6. 2026, které bylo Okresnímu soudu v Prostějově doručeno dne 16. 6. 2026, žalobce doplnil, že úvěruschopnost žalovaného právní předchůdce žalobce ověřil z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI a dále žalobce zopakoval tvrzení o výpočtu používaného při posuzování úvěruschopnosti žadatelů o úvěr. Tímto podáním žalobce doplnil tvrzení, kdy a v jaké výši právní předchůdce žalobce žalovanému peníze poskytnul, kdy a v jaké výši žalovaný peníze vracel (konkrétní data a konkrétní výše částek jsou v obou případech uvedeny). Žalobce doplnil, že žalovanému bylo poskytnuto celkem 44.721 Kč, že žalovaný na úvěr zaplatil 52.785,39 Kč (postoupená pohledávka ve výši 20.076,24 Kč se skládá z jistiny ve výši 4.974,35 Kč, z náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 807,87 Kč, z úroků za období čerpání úvěru ve výši 14.294,02 Kč).
3. Dne 22. května 2026 vydal Okresní soud v Prostějově usnesení č. j. 5 C 23/2026 -70, kterým vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení usnesení vyjádřil k žalobě, která mu byla doručována spolu s předmětným usnesením. Tímto usnesením byl žalovaný dále vyzván, aby se ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení předmětného usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání (ust. § 115a o. s. ř. o. s. ř. ), přičemž současně byl žalovaný poučen, že pokud se v soudem určené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ). Předmětné usnesení spolu se žalobou bylo žalovanému doručeno (do datové schránky) dne 26. 5. 2026. Žalovaný se v soudem určené lhůtě (ani později) k žalobě nevyjádřil. Žalovaný se v soudem určené lhůtě (ani později) nevyjádřil, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil (žalobce v žalobě uvedl, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí) a souhlas žalovaného s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl, s ohledem na poučení, kterého se žalovanému dostalo, soudem předpokládán. Věc tak byla rozhodnuta bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a o. s. ř. o. s. ř.
4. Byť žalobě nebylo v konečném důsledku vyhověno, přesto soud ústní jednání za účelem poučení žalobce nenařídil. Nařídit ústní jednání a poučit žalobce, že žalobcův nárok není možno posoudit jako nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, nýbrž v části žalované částky bude posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, by za situace, kdy sám žalobce se tohoto posouzení domáhal (posoudit žalobcův nárok v části jistiny žalované částky jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení v případě neprokázání žalobcova nároku na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru), pouze navyšovalo náklady řízení.
5. Smlouvou o úvěru je prokázáno, že mezi společností Anonymizováno a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, že společnost Anonymizováno se zavázala poskytnout žalovanému peníze do výše 5.000 Kč, že žalovaný byl oprávněn peníze čerpat opakovaně, že žalovaný se zavázal poskytované peníze vracet a platit úroky ve výši 0,4026 % za den, resp. 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru.
6. Zprávou právnická osoba. (č. l. 67 soud. spisu) je prokázáno, že žalovaný je od 7. 9. 2021 ke dni podání zprávy (22. 4. 2026) majitelem a disponentem účtu č. č. účtu (pozn. soudu: č. účtu odpovídá č. účtu uvedeného v žalobě, ohledně něhož žalobce tvrdí, že na tento bankovní účet právní předchůdce žalobce poskytoval žalovanému peníze).
7. Smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek (resp. části seznamu) je prokázáno postoupení pohledávky za žalovaným z předmětné úvěrové smlouvy nynějšímu žalobci.
8. Po provedeném dokazování byla žaloba shledána nedůvodnou.
9. Podle ust. § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle ust. § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
11. Podle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle ust. § 86 odst. 1 , 2 zák. č. 257/2016 Sb. , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet; poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle ust. § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
14. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
15. Podle ust. § 2993 věta první o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
16. Podle ust. § 1968 věta první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
17. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splní své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Žalobce tvrdil uzavření smlouvy o úvěru mezi právním předchůdcem žalobce (úvěrujícím) a žalovaným (úvěrovaným), přičemž ze žalobcem předložené smlouvy o úvěru vyplývá, že žalovaný byl spotřebitelem (ust. 419 o. z.), když z předložené smlouvy lze dovodit, že žalovaný ji neuzavíral v rámci své podnikatelské činnosti či v rámci samostatného výkonu svého povolání a tuto smlouvu uzavíral s podnikatelem. Předmětná smlouva o úvěru tak naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , z čehož mimo jiné plynula povinnost právního předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 86 odst. 1 , 2 zák. č. 257/2016 Sb. Ze žalobcem předložené úvěrové smlouvy ani z žádného jiného žalobcem předloženého důkazu nevyplývá, že právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posuzoval úvěruschopnost žalovaného – spotřebitele ve smyslu ust. § 86 odst. 1 , 2 zák. č. 257/2016 Sb. , jak žalobce tvrdil v žalobě i v doplnění žaloby. Z žádné takto předložené listin y nelze dovodit (a to ani z předloženého bankovního výpisu účtu žalovaného), že právní předchůdce žalobce posuzoval příjmy a výdaje žalovaného, že takto provedl matematický výpočet, který ohledně posuzování úvěruschopnosti žadatelů o úvěr tvrdil. Rovněž z žádného žalobcem předloženého důkazu nevyplývá, že právní předchůdce žalobce provedl lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích, jak žalobce tvrdil. Nelze tak dojít k jinému závěru než, že právní předchůdce žalobce před uzavřením tvrzené úvěrové smlouvy neposoudil úvěruschopnost žalovaného, pro což je předmětná úvěrová smlouva neplatná (z žádné předložené listin y nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce zjišťoval výši příjmů žalovaného, výdaje žalovaného apod.). Ostatně sám žalobce si byl tohoto nedostatku vědom, když navrhl, aby v případě neprokázání žalobcova nároku na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru byl nárok žalobce v části jistiny žalované částky posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Nicméně žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce poskytnul žalovanému 44.721 Kč (viz. doplnění žaloby). Jelikož žalovaný k tomuto tvrzení žádného vysvětlení neposkytnul a jelikož žalobce tvrdil postupné vracení peněz žalovaným, lze dospět k závěru, že právní předchůdce žalobce žalovanému 44.721 Kč poskytnul, když žalovaný peníze vracel (pokud by právní předchůdce žalobce žalovanému peníze neposkytnul, neměl by žalovaný žádného důvodu peníze vracet). Jelikož tvrzená úvěrová smlouva byla shledána neplatnou (viz výše), avšak žalovaný od právního předchůdce žalobce získal 44.721 Kč, a to bez platného závazku, došlo k bezdůvodnému obohacení žalovaného (ust. § 2991 odst. 1 o. z.) a je tak povinností žalovaného peníze, o které se obohatil, vydat. Žalovaný (jak žalobce tvrdil) vydal 52.785,39 Kč. Jelikož žalovaný bezdůvodné obohacení zcela vydal (resp. zaplatil více než kolik činilo bezdůvodné obohacení), nezbylo než žalobu zamítnout. Jelikož soud dospěl k závěru shora uvedenému (o neplatnosti úvěrové smlouvy), je zcela nadbytečné se zabývat tím, zdali sjednané úroky byly, a to s ohledem na její výši (146,949 % ročně), sjednány platně či nikoliv.
19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když pro jiný výrok nebyl shledán důvod. Žalobce byl ve sporu neúspěšný a nebylo tak důvodné žalobci náhradu nákladů řízení přiznat a ze spisu nevyplývá, že by ve věci úspěšnému žalovanému náklady řízení s tímto řízení vznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání. Odvolání se podává ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí. Odvolání se podává ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově, CZ – 797 09 Prostějov, Havlíčkova 16.