Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 138/2026-16

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený datum bytem Adresa žalovaného

o zaplacení částky 61 073,64 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 108 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 59 893,19 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 29 284,79 Kč od datum do zaplacení a částku 1 072,45 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 108 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 59 893,19 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 29 284,79 Kč od , datum, do zaplacení a částku 1 072,45 Kč, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 61 073,64 Kč s příslušenstvím, kterou má žalovaný dlužit žalobkyni na základě mezi nimi dne datum uzavřené smlouvy o úvěru č. hodnota, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 29 100 Kč oproti závazku žalovaného poskytnuté prostředky vrátit spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII Smlouvy, čemuž žalovaný nedostál a ačkoliv čerpal celkem částku 30 877 Kč, žalovaný nevrátil veškeré prostředky. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www.právnická osoba.cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost, tak, že zjistila celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaný sdělil žalobkyni a žalobkyně si dále ověřila, že se žalovaný nenachází v CEE, ISIR, prověřila ho v NRKI a BRKI, kontrolovala registr neplatných dokladů. Žalovaný nakonec smlouvu odsouhlasil a jednoznačně se identifikoval prostřednictvím přihlášení do klientského profilu pomocí dvou faktorového ověření. Žalovaná částka se skládá jednak z jistiny 28 988,09 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 34,26 Kč (tj. 1,99 % z vyplacené tranše), úpúlatku za službu Presto ve výši 160,80 Kč, poplatku za službu Informační SMS servis ve výši 21,12 Kč a poplatku za službu Klidné spaní ve výši 80,52 Kč a smluvního úroku 30 716,40 Kč (1,07 % z nesplacené jistiny). Vedle toho žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 1 072,45 Kč dle čl. VIII odst. 1 Smlouvy, a to za prodlení žalovaného, který se dostal do prodlení se splácením denní splátky splatné datum, tj. smluvní pokuta činí 0,1 % denně ze zůstatku jistiny. Žalobce proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru za dobu od datum do datum. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky, ten však již nic dalšího neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s

4. Z listin předložených žalobkyní, jejichž pravost a správnost nebyla žádnou ze stran sporována, soud zjistil tento skutkový stav věci. Žalobkyně a žalovaný se dne datum dohodli, že žalobkyně se zavazuje poskytnout žalovanému částku do výše 29 100 Kč prostřednictvím bankovního převodu na účet žalovaného, a to na základě žádosti podané prostřednictvím klientské sekce na internetových stránkách žalobkyně, kde se žalovaný přihlašoval pomocí BankID (prokázáno z y BanID výpis). Žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté prostředky vrátit žalobkyni s příslušenstvím v podobě poplatku za vyplacení tranše ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, smluvního úroku 0,883 % denně, a to v pravidelných denních splátkách (zjištěno z y Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota). Žalobkyně svou povinnost splnila a žalovaný načerpal celkem částku 30 877 Kč na jeho účet, a to konkrétně dne datum částku 29 100 Kč, dne datum částku 1 342,89 Kč a dne datum částku 435,73 Kč (prokázáno u - přehledem bankovních transakcí, přičemž žalovaný nijak nerozporoval, že by bankovní účet, na který byly prostředky zaslány byl jeho, nadto žalobkyně tento mohla mít za ověřený, když se žalovaný přihlašoval pomocí BankID), žalovaný vrátil žalobkyni celkem částku 30 769 Kč (prokázáno u - přehledem bankovních transakcí). Před uzavřením smlouvy žalobkyně úvěruschopnost žalovaného zkoumala dotazem na jeho osobní poměry, příjmy a výdaje. Žalovaný uvedl, že v domácnosti žije sám s tím, že jeho příjem činí 46 000 Kč, který si měla žalobkyně ověřit na částku 56 442 Kč, kterou měla zjistit z bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce (zjištěno z y Identifikované příjmy, která však konkrétní výpis z účtu neobsahuje) a dále žalovaný uvedl, že jeho pravidelné výdaje 12 000 Kč na bydlení, na půjčky 10 000 Kč, na nezbytné výdaje 2 000 Kč a další 3 000 Kč na zbytné výdaje (bylo zjištěno z y Výpis o posouzení úvěruschopnosti). Dle y s názvem CreditwrthinessMethodology žalobkyně úvěruschopnost posuzuje zejména na základě porovnání příjmů a výdajů, kromě toho nahlíží do nejrůznějších dostupných databází (CEE, IR, registr hledaných osob, registr neplatných dokladů, katastrální rejstřík apod.) Pracovník ke všem příjmům žadatele kontroluje, zda byly doloženy odpovídají doklady (bankovní výpisy, daňové přiznání, potvrzení zaměstnavatele atd.) a v případě výdajů pracuje nejen s informacemi klienta, ale i faktickým dopočítáváním výdajů, komparuje je s obvyklými minimálními výdaji, jak s nimi pracuje , zohledňuje i počet členů domácnosti. Žalobkyně k prokázání ověření úvěruschopnosti předložila jednak shora citovaný výpis z posouzení úvěruschopnosti a u stran potvrzení o ověření příjmu žalovaného (listina Identifikované příjmy), když žalovaný uvedl, že má příjmy 46 000 Kč. Pokud se týká výdajů k tomu nebylo ze strany žalobkyně nic dalšího předloženo, pouze vypočtená částka 38 270,5 Kč, která však nebyla nijak ověřena. Bez dalších informací je pak částka 4 000 Kč na bydlení nepřiměřeně nízká na poměry ČR. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne datum k úhradě dlužné před podáním žaloby, ale žalovaný nic dalšího nezaplatil (listina Výzva k úhradě před podáním žaloby).

5. Zjištěný skutkový stav soud následně posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu S., , (dále jen „o. z.“), na základě, které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout k čerpání částku až do výše 29 100 Kč převodem na jeho bankovní účet, oproti závazku žalovaného tuto částku vrátit spolu s poplatky a úrokem. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky poskytla žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i , o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ “). Podle ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jejích schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

6. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Pokud se týká příjmů, žalobkyně měla k dispozici (byť jej soudu ani nepředložila) pouze výpis z bankovního účtu s příchozími transakcemi za neznámo z jakého titulu tento příjem na účet přichází. Pokud se týká výdajů, tak zde žalobkyně rovněž pochybila, když dle výpisu o posouzení úvěruschopnosti uvěřila tvrzením žalovaného o jeho výdajích, aniž by si tyto blíže ověřila a verifikovala, pouze pak vlastním výpočtem stanovila jakési minimální výdaje, které však neodráží individuální výdaje žalovaného, jak bylo shora již uvedeno. Uvedené nepřeklene ani to, že žalobkyně dopočítává výdaje z životního a existenčního minima a nahlíží do nejrůznějších databází, neboť výdaje je nutné zkoumat zvlášť v každém jednotlivém případě a nelze vycházet z pouhých statistických dat, nebo nahlédnutím do databází, jejichž výstup nenapovídá skoro nic o skutečných výdajích. Pokud žalovaný disponoval bankovním účtem, jak vyplývá z předložených listin, měla žalobkyně možnost se s kompletním výpisem z účtu seznámit. Nelze pak přehlédnout, že ukládá v , odst. 2 písm. b) poskytovateli úvěru povinnost uchovávat dokumenty, které sloužily k posouzení úvěruschopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou v souladu se zněním , protože soud je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v . Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného, o čemž svědčí i podaná žaloba, kde žalobkyně uvedla, že v případě, že by soud neshledal důvodnost žaloby na podkladě uzavřené smlouvy, žádá o zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

7. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu a uložit žalovanému vrácení poskytnuté jistiny. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalovanému částku 30 877 Kč a žalovaný jí vrátil 30 769 Kč, pročež jí stále dluží částku 108 Kč a v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s větou před středníkem , když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.

8. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z , které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v , totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. Až marným uplynutím doby dle se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož žalovaný dle tvrzení žalobkyně naposledy poslal splátku dne datum, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedený dluh splnit. Žalobě pak nebylo možné vyhovět ani co do zaplacení sjednaných poplatků, smluvního úroku a smluvní pokuty, a to z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy. Proto byla žaloba ve zbytku zamítnuta.

9. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měl částečný úspěch žalovaný, a to už jen s ohledem na požadovanou jistinu se smluvní pokutou a kapitalizované příslušenství, které žalobkyně učinila předmětem žaloby, který by tak měl právo na náhradu nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve FrýdkuMístku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.