Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
25 C 39/2024-52
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Bc. Zdeňkou Krejzarovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
trvale bytem Adresa žalované
o zaplacení 44 941 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 700 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 6 615,01 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 700 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 956,07 Kč, částku ve výši 3 284,93 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 284,93 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 3 212,06 Kč a spolu se smluvním úrokem ve výši 22,32 % ročně z částky 23 984,93 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 700 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 6 615,01 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 700 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 956,07 Kč, částku ve výši 3 284,93 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 284,93 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 3 212,06 Kč a spolu se smluvním úrokem ve výši 22,32 % ročně z částky 23 984,93 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 2. 12. 2024 domáhala zaplacení částky 44 941 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 21. 12. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČ: IČO, uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 25 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v 24 měsíčních splátkách po 2 138 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 26. 12. 2023. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 7. 3. 2022. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 29. 7. 2024 byla pohledávka vůči žalované postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti právnická osoba, IČ: IČO, na žalobkyni. Do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek žalovaná uhradila celkem 4 300 Kč, od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby žalovaná neuhradila ničeho. Celková pohledávka ze smlouvy o úvěru č. hodnota činí 44 941 Kč a sestává z dlužné jistiny ve výši 23 984,93 Kč a poplatků ve výši 20 956,07 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 212,06 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 6 615,01 Kč, úroků ve výši 22,32 % ročně z částky 23 984,93 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23 984,93 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení. K úhradě dluhu byla žalovaná upomínána formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Usnesením ze dne datum, č.j. spisová značka, zdejší soud vyrozuměl účastníky o přerušení řízení, neboť na základě usnesení Anonymizováno soudu v Anonymizováno ze dne datum, č.j. Anonymizováno spisová značka-právnická osoba, bylo rozhodnuto o úpadku žalované a bylo povoleno jeho řešení oddlužením. Usnesením ze dne datum, č.j. spisová značka, zdejší soud rozhodl, že v řízení se pokračuje.
4. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád v platném znění (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili.
5. Soud tedy dle § 115a a § 101 odst. 4 o.s.ř. o.s.ř. , věc projednal na základě účastníky předložených listinných důkazů.
6. Pakliže soud nárok uplatnění žalobou částečně zamítl, odkazuje k tomuto soud rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka., v němž bylo uzavřeno, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději, a pokud byl žalobní návrh v části zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, než ten, že žalobní nárok není částečně důvodným. Soud k tomu pro úplnost uvádí, že ačkoliv je nutno věc posoudit jinak než dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu.
7. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČ: IČO, a žalovaná uzavřely dne 21. 12. 2021 smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyni úvěr spolu s poplatkem za úvěr ve výši 23 209 Kč (úrok ve výši 21 709 Kč, částka za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč) splatit v 24 měsíčních splátkách po 2 138 Kč, splatných vždy ke konci splátkového měsíčního období. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 69 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru (viz smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru). Pro případ prodlení žalované s úhradou splátky bylo v čl. 6.6 smluvních podmínek sjednáno oprávnění právní předchůdkyně žalobkyně požadovat po žalované úrok z prodlení v zákonné výši. Ve smlouvě byla žalovaná informována, že svým podpisem potvrzuje, že před uzavřením smlouvy poskytla právní předchůdkyni žalobkyně úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr a že souhlasí s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně je oprávněna tyto informace ověřit a vyhodnotit. Současně svým podpisem smlouvy stvrdila, že si je vědoma všech rizik se smlouvu spojených, porozuměla jim a nepovažuje vzájemná plnění ze smlouvy za plnění v hrubém nepoměru, dostalo se jí náležitého vysvětlení zejména standardních informací a dopadů navrhované smlouvy včetně důsledků případného prodlení, aby byla schopna posoudit, zda návrh smlouvy odpovídá jejím potřebám a finanční situaci. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti dne 21. 12. 2021 částku 25 000 Kč (viz tabulka umoření), což žalovaná stvrdila svým podpisem ve smlouvě (viz smlouva o úvěru č. hodnota). Žalovaná řádně a včas nehradila sjednané splátky, poslední splátku uhradila dne 7. 3. 2022. Celkem žalovaná uhradila 4 300 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 byla pohledávka vůči žalované postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek). Oznámením o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 bylo postoupení pohledávky oznámeno žalované (viz oznámení o postoupení pohledávky). Žalovaná do dnešního dne dlužnou částku neuhradila, ačkoli k tomu byla vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 31. 10. 2024 (viz předžalobní upomínka). Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 23 984,93 Kč a poplatků ve výši 20 956,07 Kč.
8. Po právní stránce soud věc posuzoval podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostal žalovaný do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. V daném případě je třeba uzavřenou smlouvu o úvěru posoudit nejen podle shora citovaného ustanovení § 2395 o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, s ohledem na to, že předmětná smlouva byla uzavřena dne 21. 12. 2021.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
15. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 10. 2021 do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Soud má za to, že je namístě se i za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru ve výše citovaném znění zabývat v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru z úřední povinnosti (i bez námitky žalované) otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalované). Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. V ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ustanovení § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (srovnej rozsudek Anonymizováno soudu v Anonymizováno ze dne datum, č.j. spisová značka).
18. Ohledně povinnosti posouzení úvěruschopnosti, se podává např. z rozhodnutí Anonymizováno soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, který lze dle názoru soudu použít i při výkladu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1 ) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
19. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , neboť neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované, tj. neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí.
20. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně svá zjištění k posouzení úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy o úvěru omezila toliko na údaje uvedené žalovanou. Přezkum úvěruschopnosti, respektive příjmů a výdajů žalované, tak byl omezen výhradně na údaje, které uvedla žalovaná. V řízení má soud tak za prokázané, že zkoumání údajů rozhodných pro posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně omezila na zjištění údajů získaných od žalované, aniž by s odbornou péčí tyto údaje ověřila, např. aniž by údaje ohledně příjmů byly podloženy potvrzením zaměstnavatele žalované. Rovněž žalobkyně ani nepřezkoumávala listin y dokládající zejména výdaje žalované, tedy, kde žalovaná bydlí, jaké konkrétní výdaje vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením (voda, elektřina, příp. plyn), které lze doložit poměrně snadno (např. výpisem z účtu). Žalobkyně ani nezkoumala osobní situaci žalované, neboť i ta předurčuje jeho majetkovou situaci (osoby závislé výživou na žalované, počet nevýdělečných osob v domácnosti, výdělečných osob v domácnosti). Nebyly vůbec doloženy výdaje domácnosti žalované, ani příjmy a výdaje členů domácnosti žalované. Při zkoumání úvěruschopnosti je nutné se zaměřit a zjistit nejenom příjmy klienta, ale i výdaje a jím uváděné a prokazované údaje porovnat i s příslušnými veřejně přístupnými statistickými údaji tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o příjmy a výdaje v místě obvyklé. Žalobkyní zřejmě nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje žalované jako např. na jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení, atd. Již tyto skutečnosti musí nutně vést k závěru, že přezkum úvěruschopnosti nebyl ze strany žalobkyně proveden s odbornou péčí a soudu nezbývá než konstatovat, že smlouva o úvěru je tak ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná, přičemž jak se podává ze shora citovaného ust. § 87 odst. 1 ve znění účinném od 29. 5. 2022, soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu.
21. S ohledem na shora citované tak soud smlouvu o úvěru shledal jako absolutně neplatnou dle § 87 odst. 1 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalované pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny.
22. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti částku ve výši 25 000 (jistinu) a žalovaná uhradila celkem 4 300 Kč. Žalobkyně tvrdila, že dlužná částka ve výši 44 941 Kč sestává z dlužné jistiny ve výši 23 984,93 Kč a poplatků ve výši 20 956,07 Kč, přičemž požadovala i zaplacení úroků a úroků z prodlení. Z uvedeného je zřejmé, že platby žalované byly započítány i na částky, které jí byly účtovány na základě absolutně neplatné smlouvy. Je tak nutno uzavřít, že žalovaná se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila o částku ve výši 20 700 Kč a je povinna toto plnění vrátit. Žalovaná bezdůvodné obohacení v této částce přesto do dnešního dne nevydala. Žalovaná řádně a včas neuhradila svůj závazek a dostala se tak dle § 1968 o. z. do prodlení s plněním peněžitého dluhu, proto náleží žalobkyni též úrok z prodlení ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění pozdějších předpisů (§ 1970 o. z.). Soud proto žalobě co do částky ve výši 20 700 Kč včetně úroku z prodlení jako důvodné vyhověl (výrok I.).
23. Domáhala-li se žalobkyně na žalované dále uložení povinnosti k úhradě částky ve výši 20 956,07 Kč jako poplatků, jistiny ve výši 3 284,93 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 284,93 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, kapitalizovaných úroků ve výši 3 212,06 Kč a úroků ve výši 22,32 % ročně z částky 23 984,93 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, tak soud v této části žalobní návrh jako nedůvodný vzhledem k shora uvedenému zamítl (výrok II.).
24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně měla ve věci úspěch z 46,06 % (20 700/44 941 * 100) proti 53,94 % žalované, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyni s ohledem na výši jejího úspěchu ve věci náhrada nákladů nenáleží a žalované dle obsahu náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.