Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 124/2026-31
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Jičíně rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Hrbkem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 34 562 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 200 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 23 200 Kč od 28. 2. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 11 362 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 34 562 Kč od 25. 9. 2025 do 27. 2. 2026 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 11 362 Kč od 28. 2. 2026 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jičíně doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 346 Kč na bankovní účet soudu č. 3703-727541/0710 pod variabilním symbolem 1711012426, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 404 Kč, a do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 200 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 23 200 Kč od 28. 2. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. V části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 11 362 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 34 562 Kč od 25. 9. 2025 do 27. 2. 2026 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 11 362 Kč od 28. 2. 2026 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jičíně doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 346 Kč na bankovní účet soudu č. 3703-727541/0710 pod variabilním symbolem 1711012426, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 404 Kč, a do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 17. 4. 2026 domáhala zaplacení částky 34 562 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy č. hodnota. Žalobkyně pohledávku nabyla na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025 uzavřené se společností právnická osoba Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru dne 17. 6. 2025, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 22 000 Kč se splatností nejpozději dne 24. 9. 2025. Žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a čerpal úvěr v celkové výši 23 200 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal uhradit smluvní úrok ve výši 11 362 Kč. Žalovaný úvěr řádně a včas neuhradil. Předmětem žaloby je pohledávka v celkové výši 34 562 Kč, skládající se z nesplacené jistiny ve výši 23 200 Kč, ze smluvního úroku ve výši 11 362 Kč, a to vše spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzýván upomínkami. Předžalobní upomínka mu byla odeslána dne 24. 2. 2026. Dne 19. 6. 2026 žalobkyně žalobu doplnila o sdělení, že úvěruschopnost ověřovala lustrací v dlužnických registrech, avšak nedisponuje příslušnou dokumentací.
2. Žalovaný se k žalobě přes poučení a výzvy soudu nevyjádřil.
3. Soud ve věci nevydával platební rozkaz, neboť žalobkyně nedostatečně tvrdila prověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru a svá tvrzení ani na výzvu soudu nedoplnila.
4. Soud rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
5. Z předložených důkazů bylo soudem zjištěno:
6. Z úvěrové smlouvy č. hodnota soud zjistil, že mezi právním předchůdcem a žalovaným byla dne 17. 6. 2025 uzavřena úvěrová smlouva nejprve na částku 22 000 Kč a následně dodatkem č. hodnota ze dne 11. 8. 2025 byl úvěrový rámec navýšen na částku 23 200 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit smluvní úrok ve výši 11 362 Kč, t. j. 280 % ročně. Z výpisu z účtu právnická osoba bylo zjištěno, že dne 17. 6. 2025 bylo na bankovní účet žalovaného č. č. účtu připsáno 22 000 Kč a dne 11. 8. 2025 částka 1 200 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025 ve spojení se seznamem postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka vůči žalovanému byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 2. 2026 ve spojení s dokladem o odeslání zásilky bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Dále z předžalobní výzvy ze dne 21. 2. 2026 ve spojení s podacím lístkem soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu výzvou odeslanou dne 24. 2. 2026.
7. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o úvěru vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“) ve spojení s ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Zákon o spotřebitelském úvěru vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany.
8. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 2993 věta první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Shora uvedený skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně:
14. Právní předchůdkyně žalobkyně před sjednáním smlouvy nesplnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalovaného) tak jak jí ukládá § 86 z.s.ú. Splnění této povinnosti je dle § 87 z.s.ú. přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka je povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Dále Nejvyšší soud v rozhodnutí pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dospěl k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.
15. Žalobkyně, přestože k tomu byla soudem vyzvána, netvrdila žádné konkrétní skutečnosti o tom, jaké informace o příjmech, výdajích, závazcích a dosavadním způsobu splácení dluhů žalovaného její právní předchůdkyně zjistila a jak je vyhodnotila. K prokázání řádného posouzení úvěruschopnosti rovněž nepředložila žádné důkazy, naopak uvedla, že žádnými doklady nedisponuje. Žalobkyně tak neprokázala, že právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného.
16. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi účastníky existuje právní poměr z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a § 2993 o.z. Žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla celkem částku 23 200 Kč a žalovaný ničeho neuhradil. Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení jistiny v částce 23 200 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy soud pro účely stanovení data prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., dle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ve světle citovaných zákonných ustanovení soud vycházel z okamžiku, kdy žalobkyně požadovala úhradu celého dluhu, přičemž žalovaný tento okamžik nesporoval. Soud vycházel z domněnky doby dojití dle § 573 o. z, když výzva byla žalobkyní odeslána 24. 2. 2026. Dle zmíněného ustanovení totiž platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dle domněnky dojití proto došla výzva žalovanému dne 27. 2. 2026. Listina obsahovala výzvu k okamžité úhradě dluhu, přičemž žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem 28. 2. 2026 do prodlení. Žalobkyně tak má vůči žalovanému právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).
17. Výrokem rozsudku pod bodem II. pak soud žalobu ve zbytku 11 362 Kč s příslušenstvím zamítl s odkazem na absolutní neplatnost smlouvy. Jestliže byla smlouva o úvěru neplatná, nebyly mezi účastníky řízení platně sjednány platby úroků ani jiných poplatků.
18. K povinnosti žalobkyně uhradit doplatek soudního poplatku dle výroku III. tohoto rozsudku, soud uvádí, že elektronický platební rozkaz dle návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebyl vydán a návrh byl převeden do agendy C z důvodu nedoložení zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyni tak vznikla povinnost uhradit soudní poplatek ve výši 1 729 Kč dle položky 1 bodu 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobkyně na tomto poplatku dosud zaplatila pouze 1 383 Kč, zbývá jí tedy doplatit 346 Kč. Poplatková povinnost k doplacení soudního poplatku do výše, jako by byl podán návrh v agendě C, potom vzniká dle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, uložením takové povinnosti v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé (k tomu srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne datum, sp. zn. spisová značka).
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení, přičemž tato částka představuje 34 % z její celkové výše (rozdíl úspěchu žalovaného v řízení v rozsahu 33 % ku úspěchu žalobkyně v rozsahu 67 %). Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku včetně doplatku ve výši 1 729 Kč a nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby po 700 Kč včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč. Celkem tak náklady činí 4 129 Kč, z toho 34 % činí 1 404 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
20. Lhůtu k plnění povinností výroků tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Hradci Králové, prostřednictvím Okresního soudu v Jičíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.