Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 110/2026-29
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Jičíně rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Hrbkem ve věci
žalobkyně: AvaFin Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 24 295,85 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 22 187,99 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 22 187,99 Kč od 27.1.2026 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 2 107,86 Kč, náklady spojenými s uplatněním pohledávky v částce 1 450 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 22 187,99 Kč od 29.11.2025 do 26.1.2026.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 027 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 22 187,99 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 22 187,99 Kč od 27.1.2026 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 2 107,86 Kč, náklady spojenými s uplatněním pohledávky v částce 1 450 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 22 187,99 Kč od 29.11.2025 do 26.1.2026.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 027 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 24 295,85 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 26.7.2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěrový limit, který žalovaný čerpal v částce 39 900 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit, a to spolu s úrokem. Při ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně zjistila ověřené čisté měsíční příjmy a výdaje. Dále žalobkyně ověřila, že se žalovaný nenachází ve výpisech z centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, registru neplatných dokladů, registru SOLUS a CRIF. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, proto mu žalobkyně úvěr zesplatnila k 26.9.2025. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 22 187,99 Kč, poplatku za náklady spojené s uplatněním pohledávky v částce 1 450 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 107,86 Kč. Žalovaný na dluh uhradil 17 712,01 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tedy nesporoval skutková tvrzení žalobkyně uvedená v žalobě.
3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
4. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že mezi účastníky byla dne 26.7.2025 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve znění jejího dodatku ze stejného dne. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému v jeho prospěch částku až do výše 40 000 Kč (kreditní rámec). Žalovaný byl oprávněn úvěr čerpat postupně i opakovaně. Poskytnuté prostředky měl žalovaný splácet v pravidelných denních splátkách. Byla sjednána pevná měsíční úroková sazba 39,99 % (RPSN 5 534,35 %). Podle listiny Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli žalovaný úvěr čerpal v době 26.7.2025 až 23.9.2025 celkem 39 900 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy provedla posouzení úvěruschopností žalovaného. Byl zjištěn ověřený (prostřednictvím bankovních výpisů) čistý měsíční příjem, byly zohledněny výdaje. Závěr tak byl, že žalovaný je schopen úvěr splácet. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván i předžalobní výzvou odeslanou dne 22. 1. 2026. Uvedená skutková zjištění soud učinil z informací pro spotřebitele, ze smlouvy včetně dodatku, z přehledu čerpání, z dokladů o ověření úvěruschopnosti a z předžalobní upomínky s dokladem o odeslání.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
7. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZsU“).
9. Podle soudu bylo doloženo náležité ověření úvěruschopnosti žalovaného, když byly zjištěny údaje o jeho příjmech a výdajích, údaje o příjmech byly ověřeny. Žalobkyně tak splnila povinnost vyplývající z § 86 ZsÚ, a proto nelze dovodit, že by uzavřená smlouva byla neplatná ve smyslu 87 odst. 1 ZsÚ.
10. Po zhodnocení práv a povinností, které pro oba účastníky vyplývaly z uzavřené smlouvy o úvěru, dospěl soud k závěru, že ujednání smlouvy jsou absolutně neplatná dle ust. § 580 a 588 o.z., a to pro rozpor sjednaného úroku ve výši 39,99 % měsíčně (480 % ročně) s dobrými mravy dle ust. § 1 odst. 2 o.z. Nemravnost tohoto ujednání je zjevná, když dle databáze ARAD činila obvyklá úroková sazba u úvěrů v roce 2025 cca 10 % ročně. V daném případě byla úroková 48 násobná oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, k čemuž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli 48násobek. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů. Dále soud zhodnotil, že zcela nepřiměřené je i celkové zatížení žalovaného všemi sjednanými úroky a poplatky, když RPSN dosahuje hodnoty 5 534.35 %, uvedené další náklady jsou také v součtu zcela zjevně nepřiměřené.
11. Soud současně dospěl k závěru, že moderace nepřiměřených úroků podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou, výši úroku z úvěru, zde možná není. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně (historicky vystupující pod firmou právnická osoba) jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů uzavírá smlouvy se zjevně neobvykle (excesivně) vysokými sazbami úroku z úvěru. Z toho vyplývá, že ve smyslu § 576 o.z. část smlouvy týkající se úroků a poplatků nelze oddělit od ostatního obsahu, když by k uzavření smlouvy za jiných parametrů patrně nedošlo. Nadto přistoupením k moderaci úroků by žalobkyně nebyla motivována k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru. Ostatně k moderaci nedochází ani v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z., který stanoví, že ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v adresa ze dne datum sp.zn. spisová značka nebo rozsudek Městského soudu v Praze ze dne datum, sp.zn. spisová značka).
12. S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 a ust. § 588 o. z. Práva a povinnosti pak soud mezi účastníky posoudil dle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalovaného dle ust. § 2991 o. z., když se mu dostalo plnění z neplatného právního jednání. Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení částky 22 187,99 Kč, když z poskytnuté částky 39 900 Kč splatil 17 712,01 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy nebylo možné vycházet z data splatnosti dluhu smluvně stanoveného, soud tedy pro účely stanovení data prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., dle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ve světle citovaných zákonných ustanovení soud vycházel z okamžiku, kdy žalovanému byla doručena výzva k plnění (předžalobní výzva). Soud vycházel z domněnky doby dojití dle § 573 o. z, když výzva byla žalobkyní odeslána 22. 1. 2026. Dle zmíněného ustanovení totiž platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dle domněnky dojití proto došla výzva žalovanému dne 26. 1. 2026. Listina obsahovala výzvu k okamžité úhradě dluhu, přičemž žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem 27. 1. 2026 do prodlení, žalobkyně tak má vůči žalovanému právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).
13. V celém zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl, tj. co do smluvní pokuty 2 107,86 Kč, poplatků 1450 Kč a úroků z prodlení, neboť při neplatnosti smlouvy jako celku jsou neplatná veškerá ujednání smlouvy o výši úroků, poplatků a smluvní pokuty, když nelze ve smyslu § 576 a § 577 o.z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení, přičemž tato částka představuje 82 % z její celkové výše (rozdíl úspěchu žalovaného v řízení v rozsahu 9 % ku úspěchu žalobkyně v rozsahu 9 %). Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 972 Kč a nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby po 400 Kč včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč. Celkem tak náklady činí 2 472 Kč, z toho 82 % činí 2 027 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k plnění povinností tohoto výroku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Hradci Králové, prostřednictvím Okresního soudu v Jičíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.