Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
217 C 4/2025-91
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Jičíně rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Hrbkem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 139 254 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 57 794 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 57 794 Kč od 19. 9. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení pohledávky ve výši 59 288 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 117 082 Kč ve výši 12 % ročně od 27. 3. 2025 do 18. 9. 2025 a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 59 288 Kč od 19. 9. 2025 do zaplacení, pohledávky ve výši 22 172,26 Kč, úroku ve výši 78,07 % p.a z částky 95 702,24 Kč od 27. 3. 2025 do 19. 4. 2025 ve výši 4 764,48 Kč, úroku ve výši 12 % p.a z částky 95 702,24 Kč od 20. 4. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 27. 3. 2025 dosáhne částky 385 977 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 57 794 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 57 794 Kč od 19. 9. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení pohledávky ve výši 59 288 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 117 082 Kč ve výši 12 % ročně od 27. 3. 2025 do 18. 9. 2025 a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 59 288 Kč od 19. 9. 2025 do zaplacení, pohledávky ve výši 22 172,26 Kč, úroku ve výši 78,07 % p.a z částky 95 702,24 Kč od 27. 3. 2025 do 19. 4. 2025 ve výši 4 764,48 Kč, úroku ve výši 12 % p.a z částky 95 702,24 Kč od 20. 4. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 27. 3. 2025 dosáhne částky 385 977 Kč.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 7. 10. 2025 domáhala zaplacení částky 139 254 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 18. 6. 2024 uzavřena úvěrová smlouva. Žalovanému měly být poskytnuty peněžní prostředky 98 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách, přičemž smlouva sjednávala úrokovou sazbu 78,07 % ročně. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně přestal své povinnosti ze smlouvy řádně a včas plnit; žalobkyně jej proto upomínala, vyzvala k úhradě dlužných částek a následně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 25.3.2025. Žalovaný na dluh uhradil celkem 40 206 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:
Účastníci uzavřeli dne 18.6.2024 smlouvu o úvěru, na základě které bylo žalovanému dne 18.6.2026 poskytnuto 98 000 Kč. Dále sjednali zápůjční úrokovou sazbu ve výši 78,07 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 48 měsíčních splátkách po 6 701 Kč. Dále smlouva obsahuje ujednání o smluvní pokutě za každou splátku, u níž se dlužník ocitne v prodlení o délce 30 dnů a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení po zesplatnění úvěru (viz smlouva o úvěru včetně dodatku, předsmluvní formulář, splátkový kalendář, doklad o odeslání ověřovací platby, kopie občanského průkazu, zaslané ověřovací SMS, doklad o vyplacení úvěru). Žalobkyně měla k dispozici dostatek informací o příjmech žalovaného (viz hodnocení klienta, karta klienta, doklady o příjmech a výpis NRKI).
4. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 9. 2025 a poštovního podacího archu soud zjistil, že žalobkyně zaslala tohoto dne žalovanému výzvu k úhradě dluhu, tedy ještě před podáním žaloby.
5. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny žádné skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí soudu. Zejména soud nedovozoval žádné skutečnosti z předložených výzev k plnění, když k nim žalobkyně nedoložila podací lístky, tedy nebylo postaveno na jisto, že byly žalovanému odeslány.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
9. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.
10. Podle čl. 6 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách členské státy stanoví, že nepřiměřené podmínky použité ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem nejsou podle jejich vnitrostátních právních předpisů pro spotřebitele závazné a že smlouva zůstává pro strany závaznou za stejných podmínek, může-li nadále existovat bez dotyčných nepřiměřených podmínek.
11. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 2993 věta první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Shora uvedená skutková zjištění soud na základě citovaných ustanovení posoudil takto: Žaloba je důvodná pouze částečně.
14. Podle soudní praxe je nepřiměřenou taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejího sjednání obvyklou (s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček), obvykle se tato hranice pohybuje kolem trojnásobku obvyklé úrokové míry (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kde úrok přesahující 60 % ročně byl shledán jako rozporný s dobrými mravy). V daném případě žalobkyně poskytla žalovanému 98 000 Kč, přičemž úroková sazba činila 78,07 % ročně, ačkoliv podle údajů ČNB činila v roce 2025 průměrná úroková sazba úvěrů na spotřebu cca 10 % ročně. Soud v daném případě hodnotí sazbu 728,07 % ročně jako zjevně se příčící dobrým mravům, a tedy absolutně neplatnou.
15. Dále se soud zabýval tím, zda tato neplatnost působí i neplatnost celé smlouvy o úvěru a dospěl k závěru, že celá smlouva o úvěru je absolutně neplatné právní jednání podle § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy. Vyšel přitom z rozsudku SDEU ze datum spisová značka, právnická osoba proti jméno FO kde SDEU uzavřel, že „článek 6 odst. 1 směrnice 93/13 musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové právní úpravě členského státu [...], jež vnitrostátnímu soudu umožňuje, aby při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule“. Podle SDEU by totiž přístup, který by umožňoval soudům změnit obsah zneužívajícího ustanovení, neměl dostatečně preventivní účinek ve smyslu čl. 7 směrnice 93/13, neboť by neodrazoval poskytovatele úvěru od toho, aby taková zneužívající ustanovení sjednávali. Ke shodným závěrům dospěl SDEU například i v rozsudku ze datum spisová značka až spisová značka, jméno FO Nutným důsledkem tohoto přístupu (nemožnosti změny ujednání o úroku) je neplatnost celé smlouvy o úvěru.
16. Soudu je z úřední činnosti známo, že podnikání žalobkyně spočívá programově v poskytování úvěrů s nemravně vysokým úrokem, aplikace § 576 o. z. je proto vyloučena, neboť není naplněna hypotéza této právní normy (žalobkyně ví, že úrok je nemravný, a přesto takový úrok sjednává). Není proto třeba zjišťovat, zda by žalobkyně úvěrovou smlouvu uzavřela, kdyby ujednání o úroku 72 % neobsahovala. K tomu lze dále odkázat na závěry z rozsudku Krajského soudu v adresa, č. j. spisová značka
17. Mezi účastníky existuje právní poměr z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a § 2993 o.z. Žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla částku 98 000 Kč, přičemž žalovaný hradil 40 206 Kč. Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení částky 57 794 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy soud pro účely stanovení data prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., dle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ve světle citovaných zákonných ustanovení soud vycházel z okamžiku, kdy žalobkyně požadovala úhradu celého dluhu, přičemž žalovaný tento okamžik nesporoval. Soud vycházel z domněnky doby dojití dle § 573 o. z, když výzva byla žalobkyní odeslána 15. 9. 2025. Dle zmíněného ustanovení totiž platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dle domněnky dojití proto došla výzva žalovanému dne 18. 9. 2025. Listina obsahovala výzvu k okamžité úhradě dluhu, přičemž žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem 19. 9. 2025 do prodlení. Žalobkyně tak má vůči žalovanému právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).
18. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve sjednaném úroku a smluvních pokut, s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně tohoto oprávněně domáhala, nedůvodné.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěch žalovaného v řízení (81 460 Kč) převažuje nad žalobkyní (57 794 Kč). Ovšem vzhledem k tomu, že žalovanému v soudním řízení žádné náklady nevznikly, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.
20. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Hradci Králové, prostřednictvím Okresního soudu v Jičíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.