Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

48 C 55/2026-189

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci

žalobkyně: Anonymizováno zastoupena advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozen Datum narození žalovaného

trvale hlášen náměstí Anonymizováno

o zaplacení 30 267,88 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinný zaplatit žalobkyni částku 5 884,19 Kč do dvou měsíců od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 24 383,69 Kč s kapitalizovaným úrokem od datum do datum ve výši 3 193,84 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení od datum do datum ve výši 138,97 Kč, úrokem ve výši 22,9 % ročně z částky 29 907,88 Kč od datum do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 29 907,88 Kč od datum do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinný zaplatit žalobkyni částku 5 884,19 Kč do dvou měsíců od právní moci rozsudku.II. Žaloba o zaplacení částky 24 383,69 Kč s kapitalizovaným úrokem od , datum, do , datum, ve výši 3 193,84 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení od , datum, do , datum, ve výši 138,97 Kč, úrokem ve výši 22,9 % ročně z částky 29 907,88 Kč od , datum, do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 29 907,88 Kč od , datum, do zaplacení se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou Obvodnímu soudu pro adresa domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 267,88 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouvy o úvěru“), jež byla uzavřena mezi žalovaným a společností právnická osoba. dne datum, na základě níž byl žalovanému dne datum poskytnut úvěr v částce 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 22,90 % p. a. Uvedený nárok odůvodnila tím, že na žalobkyni byla v důsledku smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi žalobkyní a společností anonymizováno a. s. postoupena pohledávka za žalovaným. Společnost anonymizováno Anonymizováno. (dále jen „Právní předchůdkyně žalobkyně“) nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a anonymizováno a. s. (dále jen „Banka“), jež nabyla pohledávku za žalovaným na podkladě Smlouvy o fúzi sloučením společnosti právnická osoba. se společností anonymizováno a. s. Žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, a proto Banka přistoupila dne datum k zesplatnění úvěru. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel (společnost právnická osoba.) splnila své zákonné povinnosti, když zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jednak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací, jednak kontrolou veřejných databází, přičemž nebyla zjištěna žádná skutečnost, jež by bránila poskytnutí sjednaného úvěru. V této souvislosti poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. . Sdělila, že původní věřitel jako poskytovatel spotřebitelského úvěru postupoval zcela v souladu se zákonnými podmínkami, když nejen, že před poskytnutím úvěru vycházel z informací poskytnutých žalovaným v souhrnném přehledu Identifikace žádosti, ale také aktivně vyhledával relevantní skutečnosti rozhodné pro posouzení úvěruschopnosti žalované v jednotlivých databázích. Dle jejího názoru tedy bylo při posuzování úvěruschopnosti postupováno dostatečně zodpovědně, odborně, a zcela v souladu se zákonem a péčí, kterou bylo možno po věřiteli rozumně požadovat. Poznamenala, že žalovaný uhradil splátky v celkové výši 34 115,81 Kč. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení nesplacené jistiny v částce 29 907,88 Kč, dlužných poplatků v částce 360 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 193,84 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 138,97 Kč. Žalovaný přesto, že byl vyzván k úhradě dlužné částky, neuhradil žalobkyni ke dni podání žaloby ničeho. Žalobkyně současně uplatnila nárok na zaplacení úroku 22,9 % ročně z částky 29 907,88 od datum do zaplacení, jakož i nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 29 907,88 Kč od datum do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud o podané žalobě rozhodl při nařízeném jednání.

4. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění:

5. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. hodnota ze dne datum (čl. 55) bylo zjištěno, že žalovaný požádal společnost právnická osoba. o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 40 000 Kč. Požadovaný úvěr měl být spolu se smluvním úrokem ve výši 22,90 % ročně splácen pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 020 Kč.

6. Z Identifikace žádosti (čl. 84) bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je zaměstnaný s měsíčním příjmem ve výši 28 000 Kč. Je svobodný a bydlí v pronájmu a jeho odhadované měsíční náklady činí 8 000 Kč (6 000 Kč na živobytí, 2 000 Kč na rodinné náklady a ostatní).

7. Z výpisu z běžného účtu za období od 1. 9.-datum (čl. 77) bylo zjištěno, že příjem žalovaného činil částku 25 044 Kč.

8. Z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. hodnota ze dne datum(čl. 48) bylo zjištěno, že společnost právnická osoba. návrh smlouvy akceptovala.

9. Z výpisu účtu za období 1. 10.-datum(příloha v ISAS) bylo zjištěno, že žalovanému byl úvěr v částce 40 000 Kč připsán na jeho bankovní účet dne datum.

10. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti (čl. 129) bylo zjištěno, že společnost právnická osoba. zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě interních a externích datových zdrojů a dle informací získaných od klienta, přičemž po zohlednění výdajů žalovaného, které dle svých tvrzení navýšila na částku 24 680 Kč, dospěla k závěru, že žalovanému zbyde na splátku půjčky a nepředvídatelné výdaje částka 3 320 Kč, na základě čehož byla vyhodnocena jeho schopnost splácet půjčku.

11. Z prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzvy k uhrazení dluhu ze dne datum (čl. 58) bylo zjištěno, že vzhledem k tomu, že žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, prohlásila Banka celý úvěr za splatný ke dni datum, přičemž dlužná částka činila 33 600,69 Kč.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právnická osoba. jako postupitelem a anonymizováno a. s. jako postupníkem ze dne datum a ze seznamu postoupených pohledávek (čl. 113, 116) bylo zjištěno, že pohledávka z úvěru za žalovaným byla postoupena společnosti anonymizováno a. s.

13. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum (čl. 52) bylo zjištěno, že žalovanému bylo dopisem ze dne datum oznámeno postoupení pohledávky za žalovaným společností právnická osoba. na společnost anonymizováno a. s.

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi anonymizováno a. s. jako postupitelem a Anonymizováno a. s. jako postupníkem ze dne datum a ze seznamu postoupených pohledávek (čl. 120, 124) bylo zjištěno, že pohledávka z úvěru za žalovaným byla postoupena žalobkyni.

15. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum (čl. 51) bylo zjištěno, že žalovanému bylo dopisem ze dne datum oznámeno postoupení pohledávky za žalovaným společností anonymizováno a. s. na žalobkyni, přičemž dlužná částka činila 29 907,88 Kč s příslušenstvím.

16. Z předžalobní výzvy ze dne datum (čl. 53) bylo zjištěno, že žalobkyně upomínala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, a ke splnění mu poskytla dodatečnou lhůtu 7 dnů s tím, že jinak se bude splnění svého nároku domáhat soudní cestou.

17. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

18. Žalovaný požádal dne datum o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 40 000 Kč, přičemž uvedl, že je svobodný, zaměstnaný s měsíčním příjmem ve výši 28 000 Kč, bydlí v nájmu a jeho odhadované měsíční náklady činí 8 000 Kč. Čistý příjem žalobce přitom představoval částku 25 044 Kč. Společnost právnická osoba. ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet tak, že po zhodnocení posuzovaných kritérií shledala žalovaného schopným půjčku splácet, když dovodila, že po započtení veškerých výdajů, které navýšila na částku 24 680 Kč, žalovanému zbyde na splácení půjčky a tzv. nepředvídatelné výdaje částka 3 320 Kč. Dne datum společnost právnická osoba. akceptovala návrh žalovaného na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru, a téhož dne byl úvěr v částce 40 000 Kč připsán na účet žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, přistoupila Banka dne datum k zesplatnění celého úvěru. Banka a právní předchůdkyně žalobkyně se dne datum dohodly na postoupení pohledávky za žalovaným na právní předchůdkyni žalobkyně, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne datum. Posléze se dne datum právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně dohodly na postoupení pohledávky za žalovaným, což bylo žalovanému oznámeno rovněž dopisem dne datum. Žalobkyně vyzvala dne datum žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

19. Pokud jde o další účastníky navržené důkazy (obchodní podmínky, produktové podmínky, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, rámcová smlouva o poskytování bankovních a platebních služeb právnická osoba., měsíční výpisy právnická osoba. a právnická osoba. vyjma výpisů z účtu za období 1. 9.-datum a období 1. 10.-datum, výpisy poplatků), které soud neprovedl, shledal, že jejich provedení není (pro nadbytečnost) potřebné. S ohledem na dosud zjištěné skutečnosti by tyto důkazy nepřinesly žádné relevantní poznatky významné pro posouzení sporu. Za situace, kdy skutkový stav byl již spolehlivě zjištěn v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, by jejich provedení bylo neúčelné a v rozporu se zásadou procesní ekonomie a hospodárnosti řízení.

20. Po právní stránce soud posoudil věc následujícím způsobem:

21. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Společnost právnická osoba. jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný (spotřebitel) uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla společnost právnická osoba. žalovanému finanční prostředky v částce 40 000 Kč. Pohledávka společnosti právnická osoba. za žalovaným byla postoupena Právní předchůdkyni žalobkyně a následně žalobkyni. Dle shora citovaného ustanovení byla společnost právnická osoba. coby poskytovatel spotřebitelského úvěru povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného jakožto spotřebitele splácet úvěr. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda obecné soudy mohou přezkoumat splnění povinnosti poskytovatele úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, i přesto, že k poskytnutí spotřebitelského úvěru došlo v roce Anonymizováno, kdy dle výše citovaného věty druhé platilo, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, a tedy mělo by jít o neplatnost relativní, a dospěl k pozitivní odpovědi na tuto otázku. Dle závěru vysloveného v rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, totiž platí, že národní soudy jsou z úřední povinnosti povinny zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a v případě porušení této povinnosti z toho vyvodit patřičné důsledky (smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena až po vyhlášení rozsudku Soudního dvora EU). Ke stejnému názoru dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne datum, sp. zn. , dle něhož by obecné soudy měly vést poskytovatele úvěrů k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit, přičemž to, zda je splacení dluhu reálné, je výchozí zásada, kterou by soudy měly jako obecný princip zohlednit nehledě na to, zda je v nějakém zákoně zakotven, či nikoliv. Soud pro úplnost ještě dodává, že v současném znění zákona o ochraně spotřebitele je již rozsudek SDEU reflektován druhou větou , a to že „soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu“.

24. Povinnost věřitele jakožto poskytovatele úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru představuje pravidlo zásadního celospolečenského významu. Dle Nejvyššího soudu povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů a podobně. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru (§ 75 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na takovém závěru nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. ). K tomu soud poznamenává, že ačkoli byl uvedený závěr vysloven v poměrech , lze jej aplikovat i v této věci, neboť obsahově shodná povinnost poskytovatele úvěru je zakotvena v .

25. V projednávané věci společnost právnická osoba. jakožto poskytovatel úvěru vycházela při posuzovávání úvěruschopnosti žalovaného z toho, že měsíční příjem žalovaného činil částku 28 000 Kč, náklady na živobytí představovaly částku 6 000 Kč a ostatní výdaje činily částku 2 000 Kč, aniž by však tyto částky byly žalovaným jakkoli blíže specifikovány a bylo zřejmé za jakým účelem byla vynakládány, resp. že by se poskytovatel úvěru doložením těchto částek blíže zabýval. Na příjmové straně tak nebylo nijak doloženo, jaké povahy byl deklarovaný příjem 28 000 Kč, zejména z jakého zdroje pocházel a na jak dlouhou dobu byl zajištěn. Pokud jde o výdajovou stránku, žalovaný jistě má (a musel mít) i běžné výdaje na domácnost, stravu, léky, ošacení, úhradu jiných dluhů apod. Tyto výdaje však poskytoval úvěru nezjišťoval, natož ověřoval, a spokojil se pouze s údaji uvedenými v prohlášení žalovaného. Poskytovatel úvěru zřejmě ani neověřoval, zda žalovaný vyživuje další osoby, či nikoli. Soud neshledal dostatečnými ani výpisy z účtů, které měl poskytovatel úvěru k dispozici, neboť dle názoru soudu není zřejmé, zda žalovaný opravdu měl životní náklady odpovídající částkám, které odcházely z jeho bankovního účtu. Stejně tak není bez dalšího spolehlivým podkladem pro posouzení solventnosti žadatele o úvěr lustrace v insolvenčním rejstříku, v evidenci exekucí či v rejstříku BRKI. Poskytovatel úvěru sice v rámci zkoumání úvěruschopnosti dle svých tvrzení z opatrnosti navýšil deklarované náklady žalovaného na částku 24 680 Kč, avšak již nijak nezjišťoval jeho reálné výdaje. Bylo přitom povinností poskytovatele úvěru podrobně se zabývat skutečnými osobními, výdělkovými a majetkovými poměry žalovaného a zkoumat poměr mezi jeho příjmy a výdaji, tedy zda žalovanému po úhradě běžných výdajů zbyde dostatek finančních prostředků pro splácení úvěru. Za situace, kdy žalovaný pouze sdělil svůj měsíční příjem, aniž by dostatečně specifikoval své výdaje, a společnost právnická osoba. poskytla žalovanému úvěr bez bližšího zkoumání jeho osobního rozpočtu, nezbývá soudu než uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla dostatečně zkoumána. Bez ověřených informací o příjmech a skutečných výdajích žalovaného lze totiž jen stěží učinit spolehlivý úsudek o celkových poměrech žalovaného a posoudit jeho schopnost úvěr splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. ). Není úkolem soudu v tomto řízení, aby za žalobkyni dodatečně zjišťoval, jaká byla, měla či mohla být příjmová a výdajová stránka žalovaného, tedy aby se soud ex post probíral předloženými výpisy z účtu a dedukoval z nich to, co z nich tehdy měla za osvědčené právní předchůdkyně žalobkyně) a činil za žalobkyni nyní v soudním řízení posouzení, které měl učinit poskytovatel úvěru.

26. Soud dospěl na základě výše uvedených důvodu k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno o tom, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytovatel úvěru řádně prověřil schopnost žalovaného splácet úvěr, když neprokázala, jak konkrétně byla příjmová a výdajová stránka žalovaného posouzena. Žalobkyni se přitom od soudu společně s předvoláním k jednání dostalo předběžného procesního poučení o tom, že v potřebném rozsahu neplní povinnost důkazní. Žalobkyně sice na výzvu reagovala předložením některých dalších listin, nicméně ani tak žalobkyně svá tvrzení v zákonem požadovaném a judikaturou dovozeném rozsahu nesplnila. Žalobkyně byla upozorněna i na to, že jí podle potřeby bude poučení dáno při jednání. Žalobkyně se však z jednání dne datum omluvila, přičemž souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. Jelikož se žalobkyně jednání nezúčastnila, vzdala se tak dobrodiní procesního poučení podle , kterého by se jí od soudu bylo dostalo ohledně chybějících důkazů. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. závěry Nejvyššího soudu v rozhodnutích sp.zn. či sp.zn. ).

27. Dle názoru soudu poskytovatel úvěru nepostupoval při zkoumání výdajů žalovaného s odbornou péčí, když nezjišťoval reálné výdaje žalovaného, a spokojil se pouze s modelovým odhadem jeho výdajů, jenž měl podklad ve statistických datech. Skutečnost, že poskytovatel úvěru využil interní a externí datové zdroje statistického modelu, a zároveň vzal do úvahy údaje uvedené žalovaným v žádosti o úvěr (výše příjmu, nájemní bydlení…), výši splátek konsolidovaných úvěrů, případně počítal i s konkrétními výdaji na domácnost a na živobytí vypočtenými dle ekonomického modelu, není dostatečným ověřením úvěruschopnosti žalovaného. Bez ověřených údajů o příjmech a o skutečných nákladech žadatele a o výdajích (všech) osob žijících s ním ve společné domácnosti (včetně doložení jejich výše) lze těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost úvěr splácet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. ). Povinnost posoudit výdajovou stránku s řádnou péčí totiž nelze nahrazovat obecným statistickým modelem bez toho, aby byly zkoumány skutečné výdaje žadatele o úvěr (žalovaného). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. -39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Rovněž z rozsudku SDEU C-449/13 CA Consumer Finance v. Ingrid Bakkaus a další ze dne 18. 12.2 014 plyne závěr, že „článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“

28. V důsledku toho, že poskytovatel úvěru řádně nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, jak již bylo výše vysvětleno, je nutno ve smyslu považovat smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou. Shora citované ustanovení stanoví v případě absolutně neplatné smlouvy o úvěru speciální pravidlo pro vypořádání bezdůvodného obohacení, dle něhož je žalovaný povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho schopnostem. Účelem této speciální úpravy je kromě ochrany spotřebitele postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Poskytovatel úvěru má v takovém případě nárok toliko na nesplacenou část jistiny úvěru bez dalších sjednaných úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti, která se odvíjí od možností spotřebitele, a nikoli od výzvy věřitele k plnění. V daném případě tedy žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni rozdíl mezi částkou poskytnutého úvěru (40 000 Kč) a tím, co žalovaný dosud uhradil poskytovateli úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaný nebyl v řízení součinný, soud vycházel při vypořádání vzájemně poskytnutých plnění z tvrzení žalobkyně, dle nichž žalovaný zaplatil poskytovateli úvěru dosud celkem částku 34 115,81 Kč. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni dosud nesplacenou část jistiny úvěru ve výši 5 884,19 Kč. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu přitom nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto není možné určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny odvíjet od výzvy věřitele k plnění. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. V daném případě soud na základě soudcovského uvážení shledal jako dobu přiměřenou dobu tří měsíců, přičemž splatnost musel stanovit přesto, že se žalovaný k žalobě nevyjádřil a že soudu nejsou známy jeho majetkové poměry. Soud vzal přitom v úvahu výši jistiny, kterou je žalovaný povinen vrátit, a jeho předpokládané příjmy. Do této doby tak spotřebitel není v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat smluvní úroky či poplatky sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale ani úrok z prodlení, jelikož dosud nenastala splatnost nevrácené jistiny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. ).

29. Na základě shora uvedených důvodů soud výrokem I. vyhověl žalobě co do částky 5 884,19 Kč s tím, že žalovanému stanovil lhůtu k plnění v délce tří měsíců od právní moci rozsudku. Ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 24 383,69 Kč včetně požadavku na kapitalizovaný úrok od datum do datum ve výši 3 193,84 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od datum do datum ve výši 138,97 Kč, úrok ve výši 22,9 % ročně z částky 29 907,88 od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 29 907,88 Kč od datum do zaplacení, soud žalobu výrokem II. zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud přitom zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně jistiny pohledávky, ale též ohledně jejího příslušenství, které soud pro účely náhrady nákladů řízení kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ). Předmětem řízení byla jistina úvěru ve výši 30 267,88 Kč, kapitalizovaný úrok od datum do datum ve výši 3 193,84 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od datum do datum ve výši 138,97 Kč, úrok ve výši 22,9 % ročně z částky 29 907,88 od datum do dne vyhlášení rozsudku ve výši 6 923,96 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 29 907,88 Kč od datum do dne vyhlášení rozsudku ve výši 3 628,27 Kč. Žalobkyně byla úspěšná ohledně jistiny v rozsahu částky 5 884,19 Kč, tj. 13,33 % zatímco žalovaný byl úspěšný v rozsahu zamítnuté částky jistiny ve výši 24 383,69 Kč a zamítnutého příslušenství celkem ve výši 13 888,04 Kč, tj. 86,67 %. Vzhledem k tomu, že procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

31. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé byla stanovena v souladu s část věty za středníkem ve spojení s .

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.