Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 138/2026-24

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci

žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o 18 640 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10.000 Kč od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaný dostane do prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 4.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 14.000 Kč od 24. 2. 2025 do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku a dále z částky 4.000 Kč od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení a částku 4.640 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10.000 Kč od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaný dostane do prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 4.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 14.000 Kč od 24. 2. 2025 do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku a dále z částky 4.000 Kč od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení a částku 4.640 Kč, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne datum domáhal zaplacení částky 14.000 Kč (nesplacená část jistiny ve výši 10.000 Kč a nesplacená část smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny pouze za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 4.000 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14.000 Kč od 24. 2. 2025 do zaplacení a částky 4.640 Kč (smluvní pokuta dle odst. 4.2. písm. c) úvěrové smlouvy za období od 24. 2. 2025 do 2. 6. 2026).

2. Žalobu odůvodnil tím, že dne 24. 10. 2024 byla mezi právním předchůdcem žalobce (právnická osoba., IČO IČO, dále jen „předchůdce žalobce“) a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 10.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem nejpozději do 23. 2. 2025. Žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, dosud neuhradil ničeho. Žalobce nabyl pohledávku postoupením.

3. Podle tvrzení žalobce jeho právní předchůdce prověřil úvěruschopnost žalovaného, a to z výpisů z bankovního účtu žalovaného či případně výplatních listů. Žalovaný byl lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, NRKI a BRKI. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

4. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil. Se souhlasem účastníků ( , , dále jen „“) soud postupoval podle a rozhodl bez jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z těch soud zjistil následující skutečnosti.

5. Zy „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota“ soud zjistil, že předchůdce žalobce a žalovaný tuto smlouvu dne 24. 10. 2024 uzavřeli. Předmětem smlouvy byl mj. závazek předchůdce žalobce poskytnout žalovanému úvěr do výše 10.000 Kč na účet č. č. účtu.

6. Z Potvrzení o provedené platbě a sdělení právnická osoba soud zjistil, že předchůdce žalobce dne 24. 10. 2024 vyplatil na uvedený účet částku 10.000 Kč. Majitelem a jediným disponentem uvedeného účtu byl v té době žalovaný.

7. Jelikož žalovaný se k žalobě nevyjádřil, vyšel soud z tvrzení žalobce, že žalovaný dosud na dluh vyplývající ze Smlouvy neuhradil ničeho.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným vyplývající ze Smlouvy žalobci. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum a potvrzením o podání zásilky žalobce prokázal, že jeho předchůdce žalovaného o postoupení pohledávky informoval.

9. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze datum a potvrzením o podání zásilky žalobce prokázal, že před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost vymáhání pohledávky soudní cestou.

10. Z dokumentu „Žádost o spotřebitelský úvěr č. hodnota“ soud zjistil, že předchůdce žalobce do něj zachytil mj. informace o příjmech a výdajích žalované. V dokumentu je uvedeno „Exekuce NE, Insolvence NE“, jinak však není z dokumentu patrno nic o tom, zda a jakým způsobem předchůdce žalobce prověřil příjmy a výdaje žalované, její dosavadní dluhy a způsob jejich plnění. Na výzvu soudu k doplnění podrobností o tom, jakým způsobem předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované, žalobce nereagoval. Tvrzení žalobce, že jeho předchůdce prověřoval příjmy a výdaje žalovaného z výpisu z účtu, tak soud za prokázané nemá. Stejně tak soud nemá za prokázané, že by předchůdce žalobce prověřil žalovaného v BRKI a NRKI.

11. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě písemně uzavřené Smlouvy bezhotovostně částku 10.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal předchůdci žalobce spolu s úrokem vrátit. Žalovaný však svoji povinnost nesplnil, dosud neuhradil ničeho. Předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy zjistil informace o příjmech a výdajích žalovaného, prověřil exekuce a insolvenci žalovaného. Žalobce však neprokázal, že by jeho předchůdce před uzavřením úvěrové smlouvy prověřil skutečné příjmy a výdaje žalovaného, jeho dosavadní dluhy a způsob jejich splácení.

12. Podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 9. 2024 (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú. Soud se nejdříve zabýval tím, zda se právní předchůdce žalobce v souladu s § 86 z. s. ú. před uzavřením Smlouvy řádně zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobce přitom neprokázal, že jeho předchůdce náležitě zkoumal úvěruschopnost žalovaného, jak bylo podrobněji rozebráno výše.

18. Soud proto shledal Smlouvu absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 z. s. ú. a nárok žalobce posoudil pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, což ostatně žalobce ve svém eventuálním petitu sám navrhoval. Závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr se opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. (dostupné na nalus.usoud.cz) a dále o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-právnická osoba. proti Anonymizováno (C-679/18). Soud tedy s ohledem na uvedenou judikaturu uzavírá, že z úřední povinnosti zkoumal, zda právní předchůdce žalobce posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, přičemž dospěl k závěru, že tuto svou povinnost řádně nesplnil.

19. Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinen žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatil plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, žalovaný dosud uhradil žalobci (resp. jeho předchůdci) částku 0 Kč. Soud proto shledal žalobu důvodnou co do rozdílu uvedených částek, tedy ve výši 10.000 Kč.

20. Soud žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacené částky jistiny od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, neboť má za to, že do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení (zákon o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016) lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud s ohledem na právě citované závěry Nejvyššího soudu zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě, neboť vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení nečinný, nebylo možné zjistit jeho současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce. Je naopak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že není schopen bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

21. Ve zbývajícím rozsahu (co do smluvního úroku a smluvní pokuty) soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné úroky z úvěru ani další smluvní nároky. Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného zákonného úroku z prodlení, který žalobce požadoval za období předcházející dni, kdy se žalovaný dle názoru soudu dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, jak bylo blíže rozebráno shora.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle Po zohlednění příslušenství to byl žalovaný, kdo byl v řízení převážně úspěšný, jelikož však v řízení zůstal pasivní, žádné náklady mu nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.