Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
25 C 68/2026-44
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Markem Poláčkem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou Jméno advokátky
sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného
trvale bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále jen „Smlouva“), na základě níž, se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše částka s možností postupného čerpání, přičemž první splátka byla splatná dne datum a konec kreditového rámce měl nastat dne datum. Smlouva byla uzavřena distančně, na základě žádosti žalovaného prostřednictvím internetové stránky www.Anonymizováno.cz. Žalobkyně poskytla úvěr na bankovní účet žalovaného č. č. účtu, a to ve výši částka. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil službu „Presto“ za poplatek ve výši částka. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Částky zaplacené žalovaným by byly v souladu se smlouvou a VOP započítávány nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny. Žalobkyně po žalovaném požaduje částku ve výši částka skládající se z jistiny ve výši částka, poplatku za vyplacení tranše úvěru ve výši částka, smluvního úroku ve výši částka a poplatku za službu „Presto“ ve výši částka. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném částku ve výši částka představující smluvní pokutu za prodlení žalovaného. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu.
2. Žalovaný k podané žalobě nevyjádřil.
3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Výzva byla žalovanému doručena dne datum do datové schránky v souladu s § 45 a násl. o. s. ř. o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání.
4. Z žalobních tvrzení a listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené dne datum distančním způsobem mezi žalovaným a žalobkyní poskytla žalobkyně žalovanému na jeho bankovní účet č. č. účtu peněžní prostředky v celkové výši částka, to bylo potvrzeno i sdělením právnická osoba. Sjednána byla ve Smlouvě pevná denní úroková sazba ve výši 1,016 %, datum splatnosti první denní splátky bylo stanoveno dne datum, celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru byla stanovena ve výši 1,99 % z čerpané částky. Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr, tzv. RPSN, je ve smlouvě uvedena ve výši 1 782,04 %. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Podle čl. VII bodu 4 smlouvy je žalovaný povinen platit poplatek ve výši částka za službu „Presto“, v případě, že tuto službu aktivoval, a tento poplatek je podle čl. VII bodu 4. 6. splatný rovnoměrně v rámci denních splátek do konce doby platnosti kreditního rámce a každá jeho část je splatná s každou denní splátkou vypočtenou ode dne následujícího po dni vyplacení tranše, ke které se vztahuje. E-mailem ze dne datum žalobkyně informovala žalovaného o vypovězení smlouvy z důvodu prodlení žalovaného s úhradou pravidelných denních splátek (dle čl. IX odst. 1 smlouvy), přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Podle čl. VIII odst. 1 Smlouvy požaduje žalobkyně po žalovaném v případě prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně které je žalovaný v prodlení, přičemž žalobkyně uplatňuje nárok na smluvní pokutu po žalovaném pouze za prvních 90 dní, tj. od datum do datum. Dne datum se tak žalovaný dostal do prodlení s úhradu celého úvěru ve výši částka skládající se z jistiny ve výši částka, poplatku za vyplacení tranše úvěru ve výši částka, smluvního úroku ve výši částka a poplatku za službu „Presto“ ve výši částka. Dne datum zaslala žalobkyně žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 a 3 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně.
8. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.
9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně řádně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně uváděla, že od žalovaného zjistila celkový počet členů domácnosti, pravidelné měsíční výdaje žalovaného, ověřené měsíční příjmy a další. Žalobcův ověřený příjem činil částka a dle žalobkyně umožňoval bezproblémové čerpání úvěru. Dále žalobkyně prověřila CEE, insolvenční rejstřík a další registry. Tyto však nebyly soudu předloženy. Soudu byl předložen výpis z účtu žalovaného za období od datum do datum. Z tohoto však zcela jasně vyplynulo, že výdaje žalovaného nebyly žalobkyní řádně prověřovány. Žalobkyně sice měla k dispozici uvedený výpis z bankovního účtu žalovaného, avšak tento nikterak nevyhodnocovala. Pouze například v měsíci červenci 2025, tedy měsíc před poskytnutím úvěru, činil celkový plusový příjem žalovaného částka, z čehož však částka částka byl úvěr od jiné společnosti a jeho příjem tak dosahoval částky částka. Na druhou stranu jeho výdaje za uvedený měsíc činily celkem částka. Žalovaný by tedy byl v mínusových položkách, pokud by si nevzal úvěr od další společnosti. Toto nebylo žalobkyní nikterak vyhodnocováno a soud má za to, že výdaje žalovaného, jakožto v souhrnu jeho celkové příjmy a výdaje nebyly žalobkyní řádně zkoumány a žalobkyně tak své břemeno zkoumat úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru neunesla.
11. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít skutečně k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou. Pouze pro úplnost soud podotýká, že uzavřenou smlouvu by posoudil i jako absolutně neplatnou z hlediska požadavku na její podpis v elektronické podobě, neboť smlouva, o níž žalobkyně tvrdí, že byla uzavřena písemně dle názoru soudu nesplnila podmínky ohledně elektronického podpisu, neboť nebyly splněny požadavky uvedené v § 7 zákona č. 297/2016 Sb. , zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, když dle žalobkyně byla smlouva s žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření. V prostoru klientského profilu byl žalovanému nejprve zpřístupněn formulář SECCI (Standard European Consumer Credit Information, tj. standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru), který odsouhlasil a poté návrh smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalovanému byla posléze smlouva o spotřebitelském úvěru a formulář SECCI automaticky zaslán na jím uvedenou emailovou adresu. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky pak odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb. o elektronickém podpisu, účinný od datum, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce účinné od datum (dále jen „eIDAS“), upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. V průběhu procesu uzavření tvrzené úvěrové smlouvy nebyl obsažen žádný úkon žalovaného, jenž by bylo možné označit za uznávaný elektronický podpis. Žalobkyně tedy dostatečně neosvědčila, že podpis žalovaného ve smlouvě o úvěru je jednoznačně spojen s podepisující osobou tedy s žalovaným, resp. ani neprokázala, že žalovaný uzavřel smlouvu ve znění, v jakém ji žalobkyně soudu předložila. Smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. sice písemnou formu nevyžaduje, neboť požadavek na její formu vznesený v § 104 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, účinném od datum nesplnění této povinnosti nesankcionuje neplatností, nicméně v předmětné věci však žalobkyně tvrdila, že smlouva uzavřena písemně byla a v tomto případě by pak musela být žalovaným podepsána. To však v řízení prokázáno nebylo. S ohledem na tuto skutečnost nelze ani z tohoto hlediska na smlouvu o úvěru hledět jako na řádně uzavřenou, neboť ji žalovaný řádně dle stanovených norem nepodepsal a smlouva je tak neplatná.
12. Soud se dále pro úplnost zabýval platností uzavřené smlouvy o zápůjčce z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka ze dne datum ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb. , dříve platného občanského zákoníku , neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb. , lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o zápůjčce, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.
13. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b.úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v srpnu 2025, tedy v době uzavření smlouvy o zápůjčce, činily v průměru 7,96 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva, ve které byla sjednána roční procentní sazba 1 782,04 %, tvoří takto sjednaná RPSN mnohonásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o zápůjčce týkající se ostatního, než-li jistiny, je i pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. absolutně neplatné.
14. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni vrátit si vzájemně poskytnutá plnění, na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně nárok. Při vypořádání bezdůvodného obohacení soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu (viz rozhodnutí sp. zn. spisová značka) dle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě bezdůvodného obohacení, tak, že poskytovatel má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka;
15. Soud uložil žalovanému zaplatit dlužnou částku představovanou poskytnutými (a dosud nevrácenými) finančními prostředky ve výši částka, které se dostaly do majetkové sféry žalovaného a o které byla žalobkyně ochuzena.
16. Jelikož nebyla tvrzena ani prokázána dohoda o nové lhůtě splatnosti mezi účastníky, soud určil splatnost v tomto rozhodnutí. Protože však žalovaný zůstal v řízení pasivní, nemohl soud učinit žádná zjištění o jeho možnostech vrátit jistinu, proto vycházel z výše částky, jejíž návratnost v obecné pariční lhůtě považoval za odpovídající nároku žalobkyně na úhradu nevrácené jistiny v přiměřené době. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta. Pokud totiž soud shledal absolutně neplatnou smlouvu o úvěru, musel shledat neplatným i ujednání o povinnosti hradit poplatky a náklady spojené s uplatněním pohledávky. Tato povinnost totiž nemůže platně vzniknout bez existence samotné smlouvy. Protože se žalovaný nemůže dostat do prodlení dříve, není-li jiné dohody mezi dlužníkem a věřitelem, než marně uplyne lhůta k plnění určená v souladu s ust. § 87 odst. 1 větou třetí zákona o ochraně spotřebitele v soudním rozhodnutí, nemohl být žalobkyni přiznán ani nárok na zákonné úroky z prodlení.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalovaný byl ve sporu dle poměru úspěchu a neúspěchu obou stran převážně úspěšný. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení doposud nevznikly. Soud tudíž rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-jih. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo podat exekuční návrh u exekutora.