Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 105/2026-46
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Derikovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČ IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Jméno advokáta
sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Anonymizováno, narozená dne Anonymizováno
bytem v Anonymizováno
o zaplacení 103 598,40 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 29 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 64 130 Kč a částky 9 568,40 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 796,64 Kč a ve výši 348,94 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 480,51 Kč a ve výši 472,46 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 38 776,45 Kč od 22. 10. 2023 do zaplacení a z částky 2 914,93 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a úrokem ve výši 12 % p.a. z částky 38 776,45 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a ve výši 12,75 % p.a. z částky 2 914,93 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 29 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 64 130 Kč a částky 9 568,40 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 796,64 Kč a ve výši 348,94 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 480,51 Kč a ve výši 472,46 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 38 776,45 Kč od 22. 10. 2023 do zaplacení a z částky 2 914,93 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a úrokem ve výši 12 % p.a. z částky 38 776,45 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a ve výši 12,75 % p.a. z částky 2 914,93 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 3. 2026 požadovala žalobkyně po žalované zaplacení částky 94 030 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 796,64 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 480,51 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 38 776,45 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a úrokem 12 % ročně z částky 38 776,45 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a zaplacení částky 9 568,40 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 348,94 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 472,46 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 2 914,93 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 2 914,93 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení. Ohledně nároku na zaplacení částky 94 030 Kč s příslušenstvím tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČ IČO, a žalovanou došlo dne 4. 9. 2023 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí smlouvy Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru a Smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 43 070 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 33 537 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 12 % ročně, odměny za zpracování ve výši 1 500 Kč a částku 8 033 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 4 194 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 4. 6. 2025. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 21. 12. 2023. Ke dni 24. 6. 2024 činila dlužná jistina částku 38 776,45 Kč a dlužný poplatek částku 32 753,55 Kč. Po tomto datu do data postoupení nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 38 776,45 Kč dále úrokem ve výši 12 % ročně od 5. 6. 2025 do zaplacení. Právní předchůdce žalobkyně měl v souladu s čl. 6.6. Smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. V důsledku porušení smluvní povinnosti žalované řádně splácet dlužnou částku byla v souladu se Smlouvou žalovaná povinna platit také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ohledně níž se dostala do prodlení. Žalovaná od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 15 100 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Ke dni postoupení 21. 10. 2025 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 100 276,22 Kč. Její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 94 030 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 38 776,45 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 32 753,55Kč a smluvní pokuty ve výši 22 500 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 480,51 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 796,64 Kč, úroků ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny ve výši 38 776,45 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 12 % ročně z dlužné jistiny ve výši 38 776,45 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení. Ohledně nároku na zaplacení částky 9 568,40 Kč s příslušenstvím tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČ IČO, a žalovanou došlo dne 21. 5. 2023 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí smlouvy Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru a Smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 7 583 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 4 708 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 12,75 % ročně, odměny za zpracování ve výši 1 500 Kč a částku 1 375 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 78 týdenních (sedmidenních) splátkách po 175 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 17. 11. 2024. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 21. 12. 2023. Ke dni 24. 6. 2024 činila dlužná jistina částku 2 914,93 Kč a dlužný poplatek částku 3 653,47 Kč. Po tomto datu do data postoupení nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 2 914,93 Kč dále úrokem ve výši 12,75 % ročně od 18. 11. 2024 do zaplacení. Právní předchůdce žalobkyně měl v souladu s čl. 6.6. Smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. V důsledku porušení smluvní povinnosti žalované řádně splácet dlužnou částku byla v souladu se Smlouvou žalovaná povinna platit také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ohledně níž se dostala do prodlení. Žalovaná od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 6 830 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Ke dni postoupení 21. 10. 2025 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 11 820,73 Kč. Její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 9 568,40 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 2 914,93 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 3 653,47 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 000 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 472,46 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 348,94 Kč, úroků ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 2 914,93 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 2 914,93 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení. Do dne podání žaloby žalovaná ničeho ani přes písemnou upomínku žalobkyni neuhradila.
2. Žalobkyně k výzvě soudu dále uvedla, že její právní předchůdce, právnická osoba, jako poskytovatel úvěrů, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 – § 89 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětných smluv o úvěru. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Ověřené dokumenty“. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná Smlouva, ve které je přímo uvedeno: „Zákazník rovněž potvrzuje, že Provident před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem Zákaznické karty.“ Ze zákaznické karty ze dne 4. 9. 2023 a 21. 5. 2023 se podává, že právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy (06/2022) a z výplatních pásek (03,04,06,07/2023), současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, zejména že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako kvalitář ve společnosti právnická osoba, její měsíční příjem činí 33 034 Kč resp. 26 912 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 30 000 Kč, žije v nájmu, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dále s ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v zákaznické kartě. Žalobkyně zdůraznila, že žalovaná by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohla dopustit podezřelý výraz činu úvěrového podvodu. Právní předchůdce žalobkyně tak dospěl k názoru, že schopnost žalované splácet poskytnuté úvěry je dostatečná. Žalobkyně dále zdůraznila, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (tj. 1. 12. 2016) a neprokázání splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně z listin, na které odkazovala, předložila pouze zákaznickou kartu a výplatní pásky za období 03/2023 a 04/2023.
3. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 došlo s účinností k 21. 10. 2025 k postoupení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem ze dne 21. 10. 2025.
4. Usnesením č.j. 10 C 105/2026 -40 ze dne 22. 6. 2026 soud žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a zároveň ji poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo žalované včetně žaloby doručeno dne 7. 7. 2026, přičemž soud považoval usnesení se žalobou žalované za doručené v souladu s ust. § 46b a § 49 o. s. ř. o. s. ř. , neboť písemnosti byly doručovány na adresu bydliště žalované evidovanou v informačním systému evidence obyvatel.
5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. S ohledem na skutečnost, že žalovaná se k výzvě soudu dle ust. § 115a o. s. ř. o. s. ř. nevyjádřil a žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě, rozhodl soud v souladu se shora citovaným ustanovením bez nařízení jednání, vycházel přitom z obsahu spisu a předložených listinných důkazů.
6. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 21. 5. 2023, Smluvními podmínkami Smlouvy o spotřebitelském úvěru, Zákaznickou kartou (žádost o spotřebitelský úvěr), tabulkou umoření a předžalobní výzvou bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba a žalovaná uzavřeli dne 21. 5. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr v 78 pravidelných týdenních splátkách po 175 Kč (poslední splátka ve výši 108 Kč), tedy celkem částku 13 583 Kč, která je tvořena úvěrem ve výši 6 000 Kč, souhrnným poplatkem ve výši 7 583 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků ve výši 4 708 Kč, částkou 1 500 Kč za zpracování spotřebitelského úvěru a částkou 1 375 Kč za komfortní splácení. Žalovaná v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácela, dle sdělení žalobkyně uhradila celkem částku 6 830 Kč a byla vyzvána k zaplacení zbývající dlužné částky.
11. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 4. 9. 2023, Smluvními podmínkami Smlouvy o spotřebitelském úvěru, Zákaznickou kartou (žádost o spotřebitelský úvěr), tabulkou umoření a předžalobní výzvou bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba a žalovaná uzavřeli dne 4. 9. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 45 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr v 21 pravidelných měsíčních splátkách po 4 194 Kč (poslední splátka ve výši 4 190 Kč), tedy celkem částku 88 070 Kč, která je tvořena úvěrem ve výši 45 000 Kč, souhrnným poplatkem ve výši 43 070 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků ve výši 33 537 Kč, částkou 1 500 Kč za zpracování spotřebitelského úvěru a částkou 8 033 Kč za komfortní splácení. Žalovaná v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácela, dle sdělení žalobkyně uhradila celkem částku 15 100 Kč a byla vyzvána k zaplacení zbývající dlužné částky.
12. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:
13. V posuzované věci je zřejmé, že smlouva o úvěru byla právním předchůdcem žalobkyně uzavřena jako podnikatelem při její podnikatelské činnosti a ze strany žalované jako spotřebitelem, když z této smlouvy neplyne, že by byla uzavřena pro účel, který by se týkal profesionální nebo podnikatelské činnosti žalované. Právní vztah mezi účastníky smlouvy se řídí nejen obecnou právní úpravou smlouvy o úvěru, ale také zvláštní právní úpravou ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, a to ve znění účinném ke dni, kdy mělo dojít k uzavření smlouvy, tj. zejména právní úpravou § 419 , § 420 , § 1810 , § 2395 a § 2991 odst. 1 a 2 o. z., a zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 183/2017 právnická osoba žalobkyni (jejího právního předchůdce) proto v souladu s § 433 o. z. platí, že jako podnikatel vystupující vůči žalované v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle výslovné právní úpravy citovaného zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností právního předchůdce žalobkyně (§ 86 a § 87 ) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, plyne z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , rozsudek sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ) i Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015 ), nedávno jej pak výslovně zdůraznil Ústavní soud ČR ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, kdy uvedl, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková‘‘. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Je sice skutečností, že všechna výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti dle režimu zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb. O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU (druhého senátu) z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, z něhož plyne, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘. Vycházeje ze shora citovaných hledisek je třeba trvat na tom, že poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.
14. V daném případě právní předchůdce žalobkyně neměl tvrzeny ani osvědčeny skutečné běžné životní výdaje žalované. Absence objasnění skutečných poměrů, potřeb a s tím spojených životních výdajů žalované neumožňuje zjistit poměr mezi příjmy a výdaji žalované, tedy posoudit to, zda jí zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Nutno tak konstatovat, že právní předchůdce žalobkyně se úvěruschopností žalované zabývala jen zcela povrchně, očividně ve snaze učinit formálně zadost textu zákona. To samo o sobě diskvalifikuje posouzení úvěruschopnosti žalované. Soud nepřehlíží, že ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru předpokládá vznesení námitky dlužníka, že posouzení úvěruschopnosti nebylo provedeno řádně, nicméně v intencích shora podaného výkladu nutno vidět, že důsledky nedostatečně provedeného posouzení úvěruschopnosti dlužníka ze strany věřitele jsou zásadní, a to nejenom pro dlužníky, nýbrž pro společnost jako celek, a tudíž neprovedení úvěruschopnosti věřitelem v řádné podobě má důsledky v neplatnosti takového právního jednání (úvěrové smlouvy), nikoliv v podobě relativní, nýbrž absolutní.
15. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právní předchůdce, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně soudu neprokázala, že zjišťovala (resp. její právní předchůdce) majetkové poměry žalované, její pravidelné měsíční příjmy a výdaje, odkazovala pouze zákaznickou kartu a dvě výplatní pásky. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnuté z úvěru.
16. Žalobkyně, resp. právní předchůdce žalobkyně, poskytla žalované částku 6 000 Kč (úvěr ze dne 21. 5. 2023), žalovaná do současné doby uhradila 6 830 Kč (což uvedla sama žalobkyně), rozdíl tak činí minus 830 Kč. Na úvěr ze dne 4. 9. 2023 poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku ve výši 45 000 Kč, dle sdělení žalobkyně žalovaná uhradila 15 100 Kč (což uvedla sama žalobkyně), k úhradě tak zbývá částka 29 900 Kč, která byla jako bezdůvodné obohacení uložena žalované k povinnosti tuto částku žalobkyni vrátit (výrok I.). S ohledem na skutečnost, že smlouva o spotřebitelském úvěru z důvodu porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je neplatná (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ) a soudu zároveň nejsou známy možnosti spotřebitele vrátit dluh (žalovaná zůstala v řízení pasivní), stanovil soud žalované lhůtu ke splnění povinnosti vrátit žalobci poskytnuté prostředky podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , tedy do tří 3 dnů. Prodlení žalované jako spotřebitele se splněním dluhu tak nenastane před uplynutím takto stanovené lhůty.
17. Ve zbývající části s odkazem na výše uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
18. Žalobkyně sice argumentovala rozsudkem Krajského soudu v adresa č.j. spisová značka ze dne 31. 7. 2020 a rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č.j. spisová značka, které se zabývaly zkoumáním úvěruschopnosti dlužníka, nicméně soud odkazuje zejména na rozhodnutí Krajského soudu v adresa – pobočka v adresa č.j. spisová značka ze dne 24. 2. 2021 a č.j. 27 Co 308/2020 -116 ze dne 20. 1. 2021, která naopak zkoumání věřitele v obdobných skutkových věcech nepovažovala za dostačující.
19. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , kdy úspěch žalované byl vyšší než úspěch žalobkyně (žalovaná byla úspěšná co do 71 % a žalobkyně pouze co do 29 %), proto soud za situace, kdy žalované žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
20. Lhůtu splatnosti soud určil jako zákonnou třídenní podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, písemně, ve dvojím vyhotovení, ve lhůtě 15 dní ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.