Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 C 94/2026-54

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Sperkovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně

proti

žalovaným: Jméno žalované A

2. Jméno žalované B

o 179 797,24 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně

- částku 179 797,24 Kč,

- úrok z prodlení v částce 7 234,76 Kč,

- úrok ve výši 4,9 % ročně z částky 179 797,24 Kč od 21. 11. 2025 do zaplacení,

- úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 179 797,24 Kč od 21. 11. 2025 do zaplacení,

a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení v částce 40 752,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně- částku 179 797,24 Kč,- úrok z prodlení v částce 7 234,76 Kč,- úrok ve výši 4,9 % ročně z částky 179 797,24 Kč od 21. 11. 2025 do zaplacení,- úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 179 797,24 Kč od 21. 11. 2025 do zaplacení,a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení v částce 40 752,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se vůči žalovaným domáhala zaplacení částky 179 797,24 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum se společností právnická osobadále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Uplatňovaný nátok žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanými dne datum smlouvu o úvěru – hodnota. Před uzavřením této smlouvy byla zkoumána úvěruschopnost žalovaných, a to na základě informací od žalovaných a z externích zdrojů. Příjem žalované 1 byl ověřen z potvrzení zaměstnavatele a příjem žalovaného 2 právní předchůdkyně žalobkyně zjistila z daňového přiznání. Do výdajové stránky žalovaných byly podle žalobkyně zahrnuty výdaje na bydlení v rozsahu 60,97 % normativních nákladů na bydlení jakožto podílu žalované 1 na těchto nákladech. Dále byly uvažovány ostatní výdaje žalované 1 ve výši životního minima. Životní náklady žalované 1 byly tedy vyčísleny na 11 008,37 Kč. Výdaje žalovaného 2 právní předchůdkyně žalobkyně samostatně nevyčíslovala, neboť jeho životní potřeby byly dle žalobkyně pokryty v rámci výdajů domácnosti vyčíslených na straně žalované 1. Žalobkyně uvedla, že v rámci výdajové stránky byly zohledněny rovněž externí splátky žalovaných, které podle lustrace v NRKI a BRKI připadaly na žalovanou 1 jakožto hlavní žadatelku ve výši 17 324 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně také lustrovala žalované v insolvenčním rejstříku a v databázi Ministerstva vnitra. Na základě tohoto zkoumání právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru o schopnosti žalovaných úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy podle smlouvy poskytla žalovaným peněžní prostředky ve výši 500 000 Kč. Žalovaní byli podle žalobních tvrzení povinni úvěr splatit v 96 měsíčních splátkách po 6 931,18 Kč včetně úroku ve výši 4,9 % ročně. Žalovaní úvěr spláceli, posléze se však dostali do prodlení. V důsledku toho jim byly účtovány poplatky za zaslané upomínky a smluvní pokuta a došlo také k zesplatnění úvěru ke dni 27. 9. 2022. Žalovaní poté uhradili na splátkách úvěru ještě 295 000 Kč. Zbývající dlužnou částku však žalovaní nezaplatili ani na předžalobní výzvu.

2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili.

3. Žalovaní jsou občany Slovenska, tím je dán mezinárodní prvek. Právní předchůdkyně žalobkyně provozovala svou podnikatelkou činnost v České republice v době uzavření smlouvy, kdy zde měli bydliště také žalovaní. Projednání věci se řídí ustanovením čl. 17 bod 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 18 bod 2 nařízení Brusel I bis je dána mezinárodní příslušnost soudů České republiky. Podle čl. 3 bod 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy je rozhodným právem právní řád České republiky (níže uvedené právní předpisy), neboť tak strany ve smlouvě výslovně ujednaly.

4. Ve věci samé bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Soud proto ve smyslu , (dále jen „ “) vyzval žalované, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaní na shora uvedenou výzvu nereagovali, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.

5. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanými byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni v souladu s a násl. , (dále jen „o. z.“). Žalovaní byli o postoupení pohledávky vyrozuměni ve smyslu o. z., a to každý oznámením ze dne 3. 12. 2026 odeslaným podle podacího lístku téhož dne.

6. Z provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav.

7. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanými dne datum smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet nazvanou Anonymizováno, jejíž součástí byly produktové podmínky (dále jen „smlouva“). Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně přezkoumala úvěruschopnost žalovaných. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaní uvedli, že mají střední vzdělání, žijí ve společné domácnosti ve vlastním bydlení. Žalovaná 1 uvedla, že je zaměstnána na dobu neurčitou s průměrným čistým měsíčním příjmem za poslední 3 měsíce ve výši 48 779 Kč. Tuto skutečnost dokládá potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu. Žalovaný 2 v žádosti o úvěr sdělil, že je podnikatelem s ročním příjmem 396 300 Kč, jak vyplývá také z daňového přiznání za rok Anonymizováno. Měsíční příjem žalovaného tedy činil v průměru 33 025 Kč. Měsíční příjem domácnosti pak žalovaní v žádosti vyčíslili na 80 000 Kč, přičemž podle dokladů o příjmech žalovaných tento činil 81 804 Kč. Z vyjádření k posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně uvažovala uvedený příjem domácnosti, příjem žalované 1 a měsíční příjem žalovaného 2 však vyčíslila na 36 027,27 Kč. Dále zohlednila, že žalovaní vyživují 1 osobu a mají vlastní bydlení, kdy podíl žalované 1 na nákladech bydlení byl uvažován ve výši 60,97 %. Životní náklady žalované 1 právní předchůdkyně vyčíslila na částku 11 008,73 Kč sestávající z normativních nákladů na bydlení v rozsahu 60,97 % a životního minima žalované 1. Dále právní předchůdkyně žalobkyně podle vyjádření k posouzení úvěruschopnosti uvažovala splátky úvěrů ve výši 17 324 Kč měsíčně, která podle přiložené tabulky připadala na žalovanou 1. Celková výše splátek pak dosahovala 34 648 Kč. Ve vztahu k žalované 1 pak právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslila maximální měsíční splátku (rozdílem příjmů a výdajů žalované 1) na částku 20 446,27 Kč. Na základě uvedených skutečností právní předchůdkyně žalobkyně shledala, že žalovaní jsou schopni úvěr splácet a smlouvu s nimi uzavřela.

8. V souladu s uzavřenou smlouvou právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovaným částku 500 000 Kč, kterou žalovaní načerpali prostřednictvím úvěrového účtu č. č. účtu, jak vyplývá z platební historie. Žalovaní byli podle smlouvy povinni načerpané peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 4,9 % ročně, a to formou 96 měsíčních splátek po 6 931,18 Kč. Přičemž výše splátek zahrnovala poplatek za sjednané pojištění schopnosti splácet ve výši 625 Kč. RPSN byla ve smlouvě udávána ve výši 5,01 %. Pro případ prodlení byly v čl. III. smlouvy ujednány poplatek za zaslání upomínky ve výši 600 Kč, poplatek za zaslání upomínky o zesplatnění ve výši 300 Kč a právo právní předchůdkyně žalobkyně na zesplatnění úvěru. Z platební historie je patrno, že žalovaní splátky hradili řádně po dobu 8 měsíců, poté byly splátky hrazeny částečně a opožděně a od července 2022 nebyly placeny vůbec, a to ani přes opakované upomínky. Právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr v souladu se smlouvou zesplatnila ke dni datum, jak soud zjistil z oznámení o zesplatnění úvěru a z podacího archu dokládajícího odeslání. Dne datum pak právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná 1 uzavřely dohodu o splátkách a uznání dluhu, podle níž žalovaná 1 svůj dluh ze smlouvy v uvedené výši uznala a byly ujednány splátky zesplatněného úvěru první ve výši 20 000 Kč a následné po 10 000 Kč. Sjednané splátky žalovaní hradili až na výjimky řádně od Anonymizováno. Následně splátky neplatili, v důsledku čehož se podle čl. III. uvedené dohody stal celý dluh splatným. Z výpisu z úvěrového účtu pak bylo zjištěno, že ke dni datum dosahovala dlužná jistina úvěru částky 179 797,24 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení 7 235 Kč. Žalovaní byli vyzváni k úhradě dluhu v předžalobní výzvě, která byla každému ze žalovaných zaslána dne datum, jak dokládají podací lístky.

9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Soud shledal žalobu důvodnou. Žalovaní byli před uzavřením smlouvy schopni úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně přezkoumala úvěruschopnost žalovaných, avšak nikoli zcela důkladně v souladu s požadavky § 86 z. s. ú. Dostatečně nezkoumala výdajovou stránku žalované 1, když uvažovala nezbytné výdaje pouze v rozsahu podílu žalované 1 na normativních nákladech na bydlení, životního minima žalované 1 a polovičního podílu žalované 1 na splátkách úvěrů. Nezbytné výdaje žalovaného 2 pak právní předchůdkyně žalobkyně vůbec neuvažovala s tím, že tyto jsou pokryty výdaji žalované 1. Uvedená pochybení žalobkyně přesto nemohla mít vliv na úvěruschopnost žalovaných. I v případě, že by právní předchůdkyně žalobkyně uvažovala výdaje domácnosti žalovaných ve výši statistických údajů právnická osoba – spotřebního koše (ve výši 14 617 Kč měsíčně pro domácnosti osob s vyšším vzděláním), byl by měsíční zůstatek žalovaných dostatečný (32 539 Kč) k hrazení splátek úvěru (ve výši 6 931,18 Kč). O schopnosti žalovaných úvěr splácet svědčí také ta skutečnost, že žalovaní úvěr po dobu 8 měsíců řádně spláceli, splátky přestali zcela hradit až po 1 roce od uzavření smlouvy a po zesplatnění úvěru nově ujednané splátky opět řádně hradili, a to po dobu zhruba 2,5 let.

13. V tomto směru soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. , podle nějž „smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (resp. že mu úvěr neměl být poskytnut).“ S ohledem na povahu právní předchůdkyně žalobkyně, která je bankou, soud odkazuje rovněž na obdobné rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2026, sp. zn. , podle kterého „…úvěrující banka porušila povinnost stanovenou v větě první a odst. 2 větě první tím, že neověřila žalovanou deklarované příjmy a výdaje. To však – jak správně uvedl odvolací soud – k závěru o neplatnosti smlouvy nevede. I kdyby poskytovatel úvěru vůbec neprověřil úvěruschopnost spotřebitele, na platnost smlouvy by to nemělo žádný vliv, pokud finanční poměry dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy umožňovaly úvěr splácet. Rozhodující tedy je, zda finanční poměry žalované v době uzavření smlouvy (co se událo po 4,5 letech splácení je pro posouzení úvěruschopnosti žalované nedůležité) nevykazovaly důvodné pochybnosti úvěr splatit.“

14. Žalovaní porušili své povinnosti ze smlouvy, když úvěr řádně nesplatili. Žalobkyni, která pohledávku za žalovanými platně nabyla, proto vznikl podle § 2395 o. z. nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši 179 797,24 Kč a úroku ve výši 4,9 % z dlužné jistiny od 21. 11. 2025 do zaplacení. Žalobkyně má podle smlouvy také právo na úhradu zákonného úroku z prodlení podle o. z. ve spojení s , 2 nařízení vlády číslo , a to za období do 20. 11. 2025 v požadované kapitalizované výši 7 234,76 Kč a dále za období od 21. 11. 2025 do zaplacení v zákonné výši 15 % ročně, když se žalovaní dostali do prodlení s úhradou splátek v červenci 2022. S ohledem na shora uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ve spojení s tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 40 752,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 990 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 179 797,24 Kč sestávající z částky 8 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 26 250 Kč ve výši 5 512,50 Kč. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně byla žalovaným uložena podle

16. Způsob plnění soud stanovil v obou výrocích v souladu s ujednáním ve smlouvě a podle § 1871 odst. 1 a § 1872 odst. 1 o. z. tak, že žalovaní jsou povinni plnit společně a nerozdílně. Žalobkyně tedy může požadovat celé plnění či jeho libovolnou část po obou žalovaných nebo po kterémkoli z nich.

17. Lhůta k plnění byla stanovena podle v obou výrocích v délce tří dnů od právní moci rozsudku, neboť soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaní povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.