Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
36 Co 33/2026-90
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Mottla a soudců Mgr. Štěpána Hnaníčka a Mgr. Martina Šalamouna ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované
o zaplacení 84 503,54 Kč s příslušenstvím
o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. října 2025, č. j. 15 C 35/202557 , ve znění opravy provedené usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. listopadu 2025, č. j. 15 C 35/202576
takto:
I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 5 989,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku do rukou advokáta žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 5 989,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku do rukou advokáta žalobkyně.
1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 84 503,54 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 120 389,33 Kč od datum do datum, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 79 284,96 Kč od datum do datum, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 50 474,96 Kč od datum do zaplacení, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 80 612,21 Kč od datum do datum a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 34 028,58 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). O nákladech řízení rozhodl tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na jejich náhradě 42 256,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobkyně (výrok II).
2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně původně domáhala zaplacení částky 131 087,17 Kč s příslušenstvím z titulu dlužné ceny za dodávku elektřiny podle smlouvy o dodávce elektřiny ze dne datum pro odběrné místo na adrese adresa. Tvrdila, že žalované vyúčtovala dodávku elektřiny za období od datum do datum fakturou na částku 120 389,33 Kč splatnou dne datum, přičemž po dvou částečných úhradách zůstal nedoplatek 50 474,96 Kč, a dále za období od datum do datum fakturou na částku 80 612,21 Kč splatnou dne datum. Současně uplatnila smluvní úroky z prodlení sjednané v čl. V odst. 1 všeobecných obchodních podmínek dodávky elektřiny ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. Po vystavení opravného daňového dokladu na přeplatek 46 583,63 Kč za druhé zúčtovací období a po jeho započtení ke dni datum vzala žalobu v tomto rozsahu zpět, takže v řízení setrvala na jistině 84 503,54 Kč s příslušenstvím.
3. Žalovaná se proti žalobě bránila tvrzením, že žalobkyně nebyla přes její opakované telefonické a písemné urgence schopna relevantně doložit, z jakých skutečných údajů o odběru při fakturaci vycházela, neboť vyúčtování bylo podle ní založeno pouze na odhadech spotřeby, které neodpovídaly realitě. Namítala, že opakovaně upozorňovala na nesrovnalosti ve fakturaci a požadovala přepracování vyúčtování tak, aby odpovídalo skutečné spotřebě, přičemž až takto opravené vyúčtování by uhradila. Z téhož důvodu odmítala i příslušenství pohledávky a nárok na náhradu nákladů řízení, neboť podle její argumentace by při správném postupu žalobkyně ke vzniku prodlení ani k soudnímu řízení nedošlo. Ve svém pozdějším vyjádření uvedla, že je ochotna uhradit jistinu po korekci vyúčtování, avšak nadále neuznávala nárok na úroky z prodlení a na náklady řízení.
4. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku vyšel ze skutkových zjištění (uvedených v bodech 7. – 9. odůvodnění napadeného rozsudku), na něž se pro stručnost odkazuje, jež shrnul ve skutkovém závěru, podle něhož mezi účastnicemi byla dne datum uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě žalobkyně dodávala žalované elektřinu do uvedeného odběrného místa a žalovaná byla povinna hradit cenu dodávky. Ze smlouvy a všeobecných obchodních podmínek zjistil i ujednání o smluvním úroku z prodlení ve výši 0,05 % denně. Z faktury č. hodnota zjistil, že za období od datum do datum byla vyúčtována částka 120 389,33 Kč splatná dne datum; z e-mailu žalované ze dne datum zjistil reklamaci této faktury s doložením fotografie elektroměru; z e-mailu žalobkyně ze dne datum a z opravného daňového dokladu č. hodnota zjistil, že reklamace byla uznána a žalované byl vyplacen přeplatek 20 573,03 Kč. Z uznání dluhu a dohody o splátkách ze dne datum soud prvního stupně zjistil, že žalovaná pohledávku z této faktury uznala a zavázala se ji splatit ve třech splátkách; z nesporných tvrzení účastnic pak zjistil, že žalovaná uhradila pouze 41 104,37 Kč dne datum a 28 810 Kč dne datum, takže zůstal nedoplatek 50 474,96 Kč. Z e-mailové komunikace z května až června 2024 zjistil další komunikaci stran ohledně snížení záloh a existence dluhu. Z faktury č. hodnota zjistil, že za období od datum do datum byla vyúčtována částka 80 612,21 Kč splatná dne datum; z následné e-mailové komunikace zjistil, že žalovaná reklamovala i tuto fakturu, avšak reklamace nebyla uznána pro opožděné doložení samoodečtu. Z opravného daňového dokladu č. hodnota a z oznámení o zápočtu pohledávek ze dne datum zjistil, že žalobkyně následně vystavila opravný doklad na přeplatek 46 583,63 Kč a tento přeplatek k témuž dni započetla proti pohledávce z druhé faktury, takže z ní zůstala dlužná částka 34 028,58 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne datum a z podacího archu zjistil splnění předžalobní výzvy. Ze sdělení společnosti právnická osoba., ze dne datum zjistil, že data opravného dokladu za první období byla operátorovi trhu předána dne datum a za druhé období dne datum.
5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 50 zákona č. 458/2000 Sb. , energetického zákona (dále jen „energetický zákon “), z něhož dovodil základní povinnost účastníka trhu s elektřinou zaplatit cenu dodané elektřiny. Soud prvního stupně dospěl k následujícím právním závěrům (viz body 11. – 15. odůvodnění napadeného rozsudku), zejména uzavřel, že mezi účastnicemi nebylo sporné jak trvání smluvního vztahu a odběr elektřiny, tak ani existence zbývající jistiny 84 503,54 Kč, složené z nedoplatku 50 474,96 Kč z první faktury a 34 028,58 Kč z druhé faktury po započtení přeplatku. Ve vztahu k první faktuře shledal nárok na smluvní úroky z prodlení plně důvodným, protože reklamace byla žalobkyní vyřízena ještě před splatností faktury, zbývající pohledávka zůstala po této korekci v platnosti, žalovaná ji následně výslovně uznala v dohodě o splátkách a ani při jednání ji nerozporovala. Proto žalobkyni přiznal úrok z prodlení postupně z částek odpovídajících snižování dluhu po jednotlivých úhradách. Ve vztahu ke druhé faktuře soud prvního stupně dovodil důvodnost úroků z prodlení jak z konečné částky 34 028,58 Kč, tak i z částky 46 583,63 Kč za dobu do provedení zápočtu, neboť žalovaná sice fakturu reklamovala, avšak její reklamaci nebylo vyhověno pro opožděné doložení samoodečtu a žalobkyně získala údaje o skutečné spotřebě od distributora až následně. Výši úroku z prodlení soud prvního stupně opřel o smluvní ujednání obsažené v čl. V odst. 1 všeobecných obchodních podmínek dodávky elektřiny.
6. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. s tím, že plně procesně úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalované náhradu nákladů v částce 42 256,20 Kč (viz bod 17. odůvodnění napadeného rozsudku).
7. Proti napadenému rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalovaná, kterým napadla rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu. Žalovaná v odvolání namítala, že rozsudek soudu prvního stupně vychází z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, že soud nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem a že si chybně vyložil předložené důkazy. Současně uvedla, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Výslovně přitom nezpochybnila samotnou jistinu 84 530,54 Kč za spotřebovanou elektřinu, nýbrž brojila proti přiznanému příslušenství, tedy úrokům z prodlení, a proti výroku o náhradě nákladů řízení. Proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žalovaná namítala, že v řízení bylo prokázáno, že již před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu požadovala po žalobkyni opravu vyúčtování tak, aby odpovídalo skutečné spotřebě, tedy částce 84 503,54 Kč, a že byla připravena takto správně vyúčtovanou částku zaplatit. Tvrdila, že žalobkyně přes opakovaná upozornění trvala na zjevně nadhodnocených částkách, ačkoliv byla na své chyby upozorňována. Podle žalované proto skutkový závěr, z něhož soud prvního stupně vyšel při přiznání úroků z prodlení a nákladů řízení, neodpovídá obsahu řízení ani výsledkům dokazování. Žalovaná dále uváděla, že soud prvního stupně si „chybně vyložil předložené důkazy“ a na jejich základě dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Konkrétní listin y či jiné důkazní prostředky však jednotlivě neidentifikovala; z obsahu odvolání lze dovodit pouze to, že za rozhodné považovala zejména důkazy o své předchozí komunikaci se žalobkyní a o požadavku na opravu vyúčtování, přičemž nesprávnost jejich hodnocení spatřovala v tom, že z nich soud nevyvodil závěr o neodůvodněnosti uplatněného příslušenství a o zbytečnosti soudního řízení. Proti právnímu posouzení věci žalovaná namítala, že za dané procesní a skutkové situace neměly být žalobkyni přiznány úroky z prodlení ani náhrada nákladů řízení. Její argumentace vycházela z toho, že prodlení bylo vyvoláno nesprávným a nadhodnoceným vyúčtováním ze strany žalobkyně, která přes upozornění žalované neupravila své nároky včas a správně. Obsahově tedy zpochybňovala závěr, že byly splněny předpoklady pro přiznání příslušenství z prodlení, a rovněž závěr o procesním úspěchu žalobkyně ve vztahu k nákladům řízení. Proti rozhodnutí o nákladech řízení žalovaná namítala, že žalobkyni neměla být náhrada nákladů přiznána, protože podle jejího názoru bylo soudní řízení vyvoláno zbytečně a neoprávněně nesprávným postupem žalobkyně. Tvrdila, že pokud by žalobkyně vyúčtování opravila již před zahájením řízení v souladu se skutečnou spotřebou, k soudnímu sporu by vůbec nedošlo. Z tohoto důvodu požadovala zrušení i výroku o náhradě nákladů řízení ve výši 42 256,20 Kč. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
8. K odvolání žalované se vyjádřila žalobkyně tak, že považovala rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a navrhla jeho potvrzení. Žalovaná poukázala na to, že žalovaná sama v odvolání výslovně uznává svou povinnost uhradit částku 84 503,54 Kč, tedy jistinu odpovídající skutečně dlužné ceně za dodanou elektřinu, avšak tuto částku dosud dobrovolně neuhradila. Žalobkyně zdůraznila, že žalobu vzala částečně zpět pouze v rozsahu přesahujícím částku 84 503,54 Kč, a to v návaznosti na vystavené opravné vyúčtování, nicméně v rozsahu uvedené částky byla žaloba podle jejího názoru od počátku důvodná. Proto se plně ztotožnila se závěrem soudu prvního stupně, že jí náleží nejen jistina, ale i úroky z prodlení a náhrada nákladů řízení. Žalobkyně se ve vyjádření výslovně vymezila proti odvolací argumentaci žalované, podle níž neměly být přiznány úroky z prodlení a náklady řízení proto, že žalovaná byla údajně připravena dlužnou částku uhradit již dříve a že předchozí vyčíslení nároku byla chybná. S těmito námitkami žalobkyně nesouhlasila a polemizovala zejména s tvrzením, že soudní řízení bylo vyvoláno jejím pochybením. Naopak souhlasila toliko s tím, že žalovaná uznává povinnost uhradit jistinu 84 503,4 Kč, avšak současně upozornila, že toto uznání zůstalo bez faktického splnění. Žalobkyně se dále plně ztotožnila s odůvodněním soudu prvního stupně v části týkající se úroků z prodlení z první faktury, kde soud vyšel z toho, že reklamace byla vyřízena ještě před splatností faktury, pohledávka po korekci zůstala v platnosti a žalovaná dluh následně uznala. Stejně tak se ztotožnila i s odůvodněním týkajícím se úroků z prodlení z druhé faktury, včetně závěru, že i úrok vztahující se k částce později korigované o přeplatek je důvodný, protože žalovaná sice fakturu reklamovala, avšak reklamaci nebylo vyhověno pro opožděné doložení samoodečtu a žalobkyně získala správná data od distributora až následně. Rozhodující příčinou pozdější korekce vyúčtování nebylo procesní nebo hmotněprávní pochybení žalobkyně, nýbrž objektivní změna podkladových údajů ze strany distributora, k níž došlo až po zahájení řízení. Žalobkyně akcentovala, že opravná data obdržela až po podání žaloby, a proto neměla možnost vystavit správnou fakturu dříve; částečné zpětvzetí žaloby bylo podle ní vynuceno objektivními okolnostmi a nikoli vadným postupem na její straně. Zdůraznila rovněž, že při podání žaloby vycházela ze správných a tehdy jediných dostupných dat a nemohla předjímat jejich pozdější opravu třetím subjektem. Právě z toho dovozovala správnost výroku o nákladech řízení, protože žaloba byla v době svého podání důvodná v původně uplatněném rozsahu. Závěrem proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.
9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 , 212a odst. 5 o. s. ř. o. s. ř. ), přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. V souladu s ustanovením § 214 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. odvolací soud věc rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s tímto postupem souhlasili, případně se k výzvě odvolacího soudu opačně nevyjádřili.
10. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně v projednávané věci provedl dokazování v potřebném rozsahu, dokazování směřovalo k objasnění rozhodných skutečností, výsledky tohoto dokazování náležitě zhodnotil postupem podle § 132 o. s. ř. o. s. ř. a dospěl na základě provedeného dokazování ke správným skutkovým zjištěním, s nimiž se odvolací soud zcela ztotožňuje, k nimž nemá výhrad ani z hlediska procesu dokazovaní, ani z hlediska hodnocení důkazů, na odůvodnění soudu prvního stupně v tomto pro stručnost odkazuje. Skutková zjištění soudu prvního stupně odpovídají provedeným důkazům, dokazování bylo zaměřeno k relevantním skutečnostem z hlediska právního základu věci, odvolací soud nespatřuje ve skutkových zjištěních soudu prvního stupně logické rozpory. Žalovaná v odvolání neuvedla žádnou konkrétní skutkovou okolnost, kterou by soud prvního stupně pominul, ani konkrétně neoznačila důkaz, jenž by nebyl proveden, ačkoli měl být proveden, nebo důkaz, který by soud prvního stupně hodnotil v rozporu s jeho obsahem. Její odvolací argumentace zůstala v obecné rovině a v zásadě jen opakovala obranu uplatněnou již před soudem prvního stupně.
11. Zároveň odvolací soud považuje za správné právní posouzení, jak jej učinil soud prvního stupně, odvolací soud k němu nemá co dodat. Jelikož i právní posouzení věci učiněné soudem prvního stupně odvolací soud považuje za správné, úplné a přiléhavé, nemá sám k věci příliš co doplnit.
12. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně správně vyplývá, že mezi účastnicemi byla dne datum uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě žalobkyně dodávala žalované elektřinu do odběrného místa na adrese adresa, a žalovaná byla povinna za dodanou elektřinu hradit cenu. Tato povinnost odpovídá i § 50 energetického zákona , podle něhož se zákazník zavazuje za dodanou elektřinu zaplatit cenu. Součástí smluvních ujednání stran byly všeobecné obchodní podmínky obsahující ujednání o smluvním úroku z prodlení ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení.
13. Ve vztahu k prvnímu vyúčtování za období od datum do datum bylo zjištěno, že žalobkyně vystavila fakturu na částku 120 389,33 Kč se splatností dne datum. Žalovaná tuto fakturu reklamovala a žalobkyně reklamaci ještě před splatností vyřídila tak, že vystavila opravný daňový doklad na přeplatek 20 573,03 Kč a tento přeplatek žalované vyplatila. Následně žalovaná dne datum uzavřela se žalobkyní dohodu o splátkách obsahující uznání dluhu z této faktury, avšak sjednaný splátkový kalendář nedodržela a uhradila jen částky 41 104,37 Kč dne datum a 28 810 Kč dne datum. Zůstal tak nedoplatek 50.474,96 Kč. Za této situace je správný závěr soudu prvního stupně, že žalovaná byla s úhradou této pohledávky v prodlení a že žalobkyni náleží smluvní úrok z prodlení v rozsahu odpovídajícím postupnému snižování dlužné částky po provedených úhradách. Obrana žalované, že požadovala opravu vyúčtování, tento závěr nevyvrací, neboť reklamace byla vyřízena ještě před splatností faktury a žalovaná poté dluh výslovně uznala.
14. Stejně tak jsou správná skutková zjištění a právní závěry soudu prvního stupně ve vztahu ke druhému vyúčtování za období od datum do datum. Žalobkyně vystavila fakturu na částku 80 612,21 Kč se splatností dne datum. Žalovaná ji reklamovala s odkazem na nesprávnost stavů, avšak reklamaci nebylo vyhověno, protože samoodečet nebyl doložen včas. Teprve následně žalobkyně obdržela od distributora opravná data a vystavila opravný daňový doklad na přeplatek 46 583,63 Kč, který dne datum započetla proti pohledávce z uvedené faktury; tím zůstala dlužná částka 34 028,58 Kč. Soud prvního stupně nepochybil, pokud dovodil, že žalované vznikla povinnost hradit smluvní úrok z prodlení i ve vztahu k této faktuře, a to jak z konečné částky 34 028,58 Kč od datum do zaplacení, tak i za předchozí období od splatnosti faktury, kdy žalobkyně vycházela z tehdy jediných dostupných údajů a oprava podkladových dat byla provedena až následně. Samotná pozdější korekce vyúčtování za situace, kdy žalobkyně v době splatnosti i v době podání žaloby vycházela z podkladů od distributora, nezakládá závěr, že by žalovaná nebyla v prodlení nebo že by žalobkyni příslušenství nenáleželo. Odvolací soud konstatuje, že smluvní sazba sjednaného úroku z prodlení ve výši 0,05 % denně (tedy 18,25 % ročně) je právně přípustná a přiměřená.
15. Odvolací soud nepřisvědčil ani námitce, že žalovaná byla připravena částku 84 503,54 Kč uhradit již před zahájením řízení, a proto nebyl důvod pro přiznání úroků z prodlení a nákladů řízení. Toto tvrzení zůstalo jen v rovině prohlášení; rozhodující naopak je, že žalovaná ani částku, kterou v odvolání sama označila za nespornou, dosud dobrovolně neuhradila. Již proto nelze dovodit, že by řízení bylo vyvoláno bezdůvodně postupem žalobkyně. Naopak soud prvního stupně správně vyšel z toho, že žalovaná nesplnila svou platební povinnost řádně a včas.
16. Za nedůvodnou považuje odvolací soud i námitku nesprávného rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a jeho závěr o procesním úspěchu žalobkyně je správný. V rozsahu, v němž žalobkyně žalobu později vzala zpět, došlo ke změně podkladových dat až po zahájení řízení a žalobkyně při podání žaloby vycházela z objektivně existujících a tehdy jediných dostupných údajů. Za této situace nelze mít za to, že by žalobkyně vedla spor bezdůvodně nebo že by sama zavinila vznik nákladů řízení. Žalovaná navíc setrvala v prodlení i ohledně částky, kterou sama uznávala jako dlužnou. Výrok o náhradě nákladů řízení je proto věcně správný.
17. Odvolací soud uzavírá, že žádnou z odvolacích námitek žalované nepovažuje za způsobilou otřást správností napadeného rozsudku.
18. Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek potvrdil dle § 219 o. s. ř. o. s. ř. jako věcně správný ve vyhovujícím meritorním výroku (I), jakož i ve správném výroku o náhradě nákladů řízení (II).
19. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , v souladu s nimiž procesně úspěšné žalobkyni náleží k náhradě částka 5 989,50 Kč sestávající z mimosmluvní odměny advokáta žalobkyně ve výši 4 500 Kč za úkon právní služby – sepis vyjádření k odvolání [§ 6 odst. 1 , 7 bod 5, § 8 odst. 1 , § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu], dále z paušální náhrady hotových výdajů souvisejících s tímto úkonem ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), a z náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny za zastupování a náhrad, tj. 1 039,50 Kč, kterou je advokát povinen odvést podle zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ). Lhůta k splnění povinnosti k náhradě nákladů je třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 , § 167 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ); náhrada nákladů řízení se platí do rukou advokáta účastníka, jemuž byla přisouzena (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení. Dovolání se podává u soudu prvního stupně a rozhoduje o něm Nejvyšší soud.
Dovolání není přípustné v části týkající se výroku o nákladech řízení [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. o. s. ř. ].