Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 C 145/2026-27

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Kubrickou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o 10 170 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 10 170 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 170 Kč od 24. 5. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 10 170 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 170 Kč od 24. 5. 2024 do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 10 170 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 170 Kč od 24. 5. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne 30. 3. 2023 smlouvu o úvěru č. hodnota. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované částku 15 000 Kč v hotovosti, kterou se žalovaná zavázala zaplatit společně s poplatkem ve výši 12 270 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 455 Kč. Žalovaná dosud zaplatila pouze částku 17 100 Kč, kterou žalobkyně započetla na úhradu nákladů na vymáhání, sjednaných smluvních pokut, poplatků za prodlení se splácením, poplatku za zpracování úvěru a hotovostní inkaso splátek, a poté na jistinu. Při hodnocení toho, zda bude žalovaná schopna úvěr splácet, žalobkyně kontrolovala žalovanou v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, dálkovým systémem společnosti právnická osoba, náhledem do insolvenčního rejstříku, telefonickou kontrolou zaměstnání, kontrolou platební historie u žalobkyně, kontrolou aktuální finanční situace žalované podle vyplněných podkladů a kontrolou předložených dokumentů. V doplňujícím podání ze dne 24. 5. 2026 žalobkyně zopakovala, jak kontrolovala schopnost žalované úvěr splácet.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a k jednání dne 5. 8. 2026 se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání omluvila, soud proto jednal a o věci rozhodl podle , (dále jen „“), v nepřítomnosti účastníků.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 30. 3. 2023 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku 15 000 Kč v hotovosti, zatímco žalovaná se zavázala vrátit tuto částku společně s úrokem v celkové výši 2 970 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 4 500 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč a zápůjční úrokovou sazbou 70,89 %. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku 27 270 Kč. Částka 15 000 Kč byla žalované poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy.

5. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil informace o úvěru; tento formulář rekapituluje podmínky poskytnutí částky 15 000 Kč.

6. Z evidenční karty klienta soud zjistil, že žalovaná ke svým poměrům uvedla, že bydlí ve spolubydlení, má základní vzdělání, je vdaná a pečuje o čtyři nezaopatřené děti. Žalovaná uvedla, že v minulosti měla úvěr. Jako zaměstnavatele žalovaná uvedla právnická osoba., kde pracuje jako prodavačka uzenin, přičemž její měsíční příjem činí 13 531 Kč. Dále žalovaná uvedla, že pobírá příspěvek na bydlení, rodičovský příspěvek a přídavky na děti; tedy státní podporu v celkové výši 22 334 Kč. Celkové příjmy domácnosti mají činit částku 35 865 Kč. Ke svým výdajům uvedla částku 11 769 Kč jako náklady na bydlení, částku 16 670 Kč jako životní minimum na ověření, částku 1 313 Kč jako „nebankovní závazky“ a částku 200 Kč jako splátky exekucí. Celkové měsíční výdaje domácnosti mají činit 29 952 Kč a disponibilní zůstatek částku 5 913 Kč.

7. Z výpisu čerpání a splátek soud zjistil, že žalovaná celkem žalobkyni zaplatila za celou dobu splácení úvěru č. hodnota částku 17 100 Kč.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 12. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 10 170 Kč; tato výzva byla žalované odeslána dne 16. 12. 2025.

9. Z doložené kopie ústřižku poštovní poukázky A soud zjistil, že žalovaná uhradila dne 24. 3. 2023 částku 200 Kč s poznámkou „splátka exekuce“.

10. Z potvrzení o vedení účtu soud zjistil, že žalovaná má účet vedený u právnická osoba.

11. Z kopie obrazovky mobilního telefonu soud zjistil, že žalované v měsíci únor 2023 přišla od Úřadu práce adresa částka 15 740 Kč a 6 539 Kč, v měsíci březen částka 22 389 Kč.

12. Z doložené pracovní smlouvy soud zjistil, že žalovaná je zaměstnána u společnosti právnická osoba. od 6. 2. 2023 na dobu neurčitou.

Z kopie výplatního lístku žalované soud zjistil, že čistá mzda žalované činila v měsíci únor 2023 částku 21 701 Kč a částku 5 360 Kč.

13. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu, na jejímž základě poskytla žalované částku 15 000 Kč v hotovosti. Při sjednávání smlouvy žalovaná uvedla údaje o svých příjmech a výdajích, přičemž žalobkyně příjem žalované ověřovala z předložené pracovní smlouvy a výplatního lístku. Žalobkyně rovněž ověřila příjem žalované od státu, a to prostřednictvím doložených kopií obrazovek mobilního telefonu s obdrženými částkami od Úřadu práce adresa. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni celkovou částku 27 270 Kč formou měsíčních splátek. Žalovaná žalobkyni dosud uhradila částku 17 100 Kč. Výzvou ze dne 16. 12. 2025 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 10 170 Kč.

14. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle , (dále jen „o. z.“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícím právním závěrům. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , které jsou oba aplikovatelné i ve vztahu k , o spotřebitelském úvěru).

18. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně neprověřila schopnost žalované splácet úvěr dostatečně. Žalobkyně vycházela z údajů o příjmech a výdajích, které jí sdělila sama žalovaná, přičemž přestože žalobkyně ověřila příjem žalované z předložených výplatních pásek, již se dostatečně nezabývala výdajovou stránkou žalované. Žalovaná přitom uvedla, že pečuje o čtyři nezaopatřené děti a má výdaje na „nebankovní závazky“ ve výši 1 313 Kč. I přes tato tvrzení počítala žalovaná s částkou životního minima na ověření ve výši 16 670 Kč. Z údajů uvedených žalovanou přitom není zřejmé, jak vysoké náklady žalovaná fakticky vynakládá na péči o děti (zda se jedná o dítě např. školního věku, zda hradí nějaké kroužky apod.), jaké jsou její skutečné měsíční výdaje na stravu, ošacení, hygienu apod. Žalobkyně se tak spokojila, pokud jde o výdajovou stránku žalované, pouze z údajů, které jí sdělila sama žalovaná. A přestože měla ověřeno, že žalovaná hradí částku 200 Kč jako splátku exekuce, skutečnými náklady např. na bydlení se žalobkyně nezabývala. Náklady na bydlení přitom představují podstatnou část výdajů každé osoby, které zpravidla není možno v případě potřeby rychle a výrazně omezit.

19. Úvěruschopnost spotřebitele je potřeba hodnotit porovnáním zjištěných příjmů se zjištěnými skutečnými výdaji dlužníka; pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr nestačí. Stejně tak nepostačuje, že žalobkyně kontrolovala, zda žalovaná neprochází dostupnými databázemi či insolvenčním rejstříkem. Skutečnost, že žalovaná není např. v úpadku, může být indicií k tomu, že žalovaná bude schopna úvěr splácet, nicméně ani tato skutečnost nepřináší žádná zjištění o tom, jaké jsou reálné výdaje žalované. I když má tedy věřitel využívat veřejně dostupné informace, tyto informace musí porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými a ověřenými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). V opačném případě se totiž z posuzování úvěruschopnosti stává pouze formální postup vycházející v zásadě ze statistických výdajů. Jednání dne 5. 8. 2026 se žalobkyně nezúčastnila, proto již nemohla být poučena ve smyslu o neunesení důkazního břemene.

20. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil uzavřenou smlouvu mezi žalobkyní a žalovanou jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. K této neplatnosti přihlíží soud i bez návrhu, jak výslovně uvádí § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Je-li pak neplatná smlouva, jsou neplatná i ujednání o smluvených úrocích, poplatcích a pokutách vyplývajících ze smlouvy.

21. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovanou nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že poskytnutá jistina představuje bezdůvodné obohacení žalované, neboť žalobkyně jí plnila bez právního důvodu. Žalobkyně by tak měla právo na vrácení toho, co žalované plnila. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaná dosud žalobkyni zaplatila částku 17 100 Kč, tedy že bezdůvodné obohacení, které představovala částka 15 000 Kč, již žalovaná žalobkyni vrátila. Z tohoto důvodu soud neshledal podanou žalobu důvodnou. Žalovaná již není povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení, neboť veškeré bezdůvodné obohacení již žalobkyni uhradila. Soud proto podanou žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I.).

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle V řízení byla zcela úspěšná žalovaná (podaná žaloba byla zamítnuta), proto by měla oproti žalobkyni právo na náhradu nákladů, které v souvislosti s tímto řízením vynaložila. Avšak s ohledem na skutečnost, že žalované fakticky žádné náklady nevznikly (k podané žalobě se nevyjádřila a k jednání se nedostavila), rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.