Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 Co 232/2025-701

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Blanky Fauré, v právní věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B

o zaplacení 529 532 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. ledna 2025, č. j. -652, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 20. ledna 2025, č. j. -664,

takto:

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé (II.), ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky řízení navzájem (III.) a ve výrocích o nákladech řízení mezi účastníky řízení a státem (IV., V.) potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 13 007,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta tituly před jménem jméno FO.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé (II.), ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky řízení navzájem (III.) a ve výrocích o nákladech řízení mezi účastníky řízení a státem (IV., V.) potvrzuje.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 13 007,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Shora označeným rozsudkem ve znění doplňujícího usnesení soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 499 880 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 27. 7. 2015 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), a ve zbývající části, jíž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 29 652 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 27. 7. 2015 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok I.). O nákladech řízení mezi účastníky navzájem soud I. stupně rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení v částce 266 548,66 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Náklady řízení státu uložil zaplatit žalobkyni ve výši 318,81 Kč a žalovanému ve výši 5 374,19 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky IV. a V.).

2. Žalobkyně se jako zhotovitel po žalovaném jako objednateli domáhala zaplacení předmětné částky se zákonným úrokem z prodlení jako ceny díla (zhotovovaného žalobkyní na základě smlouvy o dílo ze dne 6. 3. 2015, sjednaným předmětem díla byla realizace hrubé stavby rodinného domu a garáže, smluvní cena za dům činila 1 045 449 Kč bez DPH a za garáž 171 395,04 Kč bez DPH), které nebylo provedeno v plném rozsahu poté, co žalovaný od smlouvy o dílo odstoupil. Žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy provedla od 14. 3. 2015 do 19. 5. 2015 práce a výkony včetně dodávek k tomu potřebných movitých věcí (materiálu), jejichž výsledkem bylo zhotovení stavebních základů rodinného domu a garáže. Tyto základy jsou stále funkční, nevykazují žádné vady a byly využity pro dokončení stavby rodinného domu a garáže jiným zhotovitelem. Žalovaný nikdy nezpochybnil kvalitu ani rozsah provedených prací. Dílo nebylo žalobkyní dokončeno vzhledem k tomu, že žalovaný nejprve e-mailem ze dne 24. května 2015 a následně dopisem ze dne 1. června 2015 oznámil odstoupení od smlouvy, což odůvodnil porušením smlouvy žalobkyní. Žalobkyně odstoupení od smlouvy neuznává s tím, že žalovaný neprokázal zákonné nebo smluvní důvody k odstoupení. Žalobkyně požaduje zaplacení výkonů a materiálu, v rozsahu cen za realizované položky smluveného rozpočtu, a to: a) rodinný dům – zemní práce, základové pasy, základovou desku, základovou zeď, kanalizační potrubí a uzemnění a b) garáž – zemní práce, základové pasy, základovou desku, základovou zeď, uzemnění, celkem 499 880 Kč a v rozsahu ceny souvisejících realizovaných víceprací ve výši 29 652 Kč.

3. Žalovaný založil svou procesní obranu na argumentu, že žalobkyně porušila smluvní povinnosti a nepostupovala v souladu s projektovou dokumentací, což vedlo k odstoupení od smlouvy. Žalobkyně v rozporu s projektovou dokumentací neprovedla podbetonování základové spáry; namísto toho použila pískový podsyp. Užití této technologie založení stavby umožňuje přístup vody k zemině v základové spáře, což může mít za následek pokles únosnosti a deformace základů. Žalobkyně nepředložila doklady o shodě užitých materiálů (betonu, štěrku, písku, ocelových prvků), což u žalovaného vyvolalo pochybnosti o jejich kvalitě a vhodnosti. Stavební deník nebyl řádně veden ani předkládán k podpisu žalovanému. Žalovaný proto od smlouvy o dílo odstoupil kvůli jejímu podstatnému porušení žalobkyní; namítal, že za těchto okolností by se strany měly vypořádat podle zásady nepřípustnosti bezdůvodného obohacení, přičemž výše obohacení žalovaného jako objednatele provedením části díla by neměla být určena, jak požaduje žalobce, na základě účastníky sjednaných cen žalobkyní do zániku smlouvy provedených prací a dodaného materiálu, nýbrž na základě zjištění skutečného stavu dodávky. Podle názoru žalovaného tíží v tomto směru žalobce břemeno tvrzení a břemeno důkazní, které (dle obsahu žaloby) neunáší, pokud žalovanému ani soudu nepředložil doklady potvrzující jakost a množství použitého materiálu.

4. Žalovaný dále uplatnil námitku započtení co do výše žalobou požadované částky; tvrdil, že stavbu pořizoval se záměrem prodeje třetí osobě, která s ohledem na zjištění, že stavba byla založena postupem, který se lišil od postupu, předepsaného v projektu, uplatnila vůči žalovanému nárok na slevu z kupní ceny (vyčíslenou znalcem na částku 762 981 Kč) a nárok na smluvní pokutu ve výši 770 000 Kč. Žalovaný v návaznosti na to poskytl třetí osobě slevu ve výši 1 100 000 Kč z kupní ceny za dům s garáží, sjednané původně na částku 3 000 000 Kč. Takto žalovanému v důsledku vadného plnění žalobkyně vznikla škoda ve formě ušlého zisku 1 100 000 Kč.

5. Soud I. stupně zjistil tento skutkový stav: Dne 6. 3. 2015 uzavřeli žalobkyně jako zhotovitel a žalovaný jako objednatel Smlouvu o dílo na zhotovení hrubé stavby rodinného domu a garáže; předmětem díla nebyla střešní konstrukce. Žalobkyně zhotovovala dílo od března do května 2015; provedla vytvoření základových pasů, základových desek, instalaci kanalizace, ztraceného bednění a přípravu spodní stavby. Byly použity standardní stavební materiály, namísto projektovou dokumentací požadovaného podbetonování základové spáry byl realizován štěrkopískový podsyp. Práce byly ukončeny na úrovni základové desky, staveniště bylo vyklizeno dne 26. 6. 2015. Žalovaný v e-mailu ze dne 24. 5. 2015 ve věci „fakturace“ konstatuje neprovedení kontroly základové spáry se zápisem do stavebního deníku a absenci podbetonávky základových pasů z důvodu výskytu namrzavých půd v lokalitě (navržena 50 mm betonem C12/15), s tím, že podle stavebního deníku a sdělení stavitele byl proveden hutněný štěrkopískový podsyp, což u namrzavých půd může potenciálně znamenat riziko nerovnoměrného sedání základů a tím vzniku prasklin zdiva. Dále žalovaný rozporoval žalobkyní fakturované vícepráce s tím, že si není vědom toho, že by je byl schválil. Žalovaný proto navrhl ukončit smlouvu dohodou ke dni 25. 5. 2015 s tím, že si nepřeje, aby žalobkyně pokračovala ve zhotovování stavby. Žalobkyně reagovala obratem e-mailem ze dne 25. 5. 2015, v němž vyvracela žalovaným uvedené důvody pro odstoupení od smlouvy s tím, že provedené práce odpovídají smlouvě a že odchylky byly technicky i prakticky obhajitelné. Provedení základů se odchylovalo od projektové dokumentace, což potenciálně mohlo zvýšit riziko výskytu vad staveb v budoucnu. Žalobkyně žalovaného vyzvala k převzetí díla, což žalovaný odmítl. Přesto mohl s dílem disponovat a reálně tak i činil, neboť stavby byly následně dokončeny bez žalobkyně. Žalobkyně vystavila fakturu na částku 529 672,14 Kč, odpovídající provedeným pracím. Žalovaný ji odmítl uhradit. Hodnota žalobkyní provedených prací a dodávek dle rozpočtů, na něž smlouva o dílo odkazuje, činila 499 880 Kč. Zbytek fakturované částky činí hodnota víceprací. Podle vyjádření právnická osoba ze dne 16. 9. 2021 realizace díla odchylně od projektové dokumentace (neprovedení podbetonávky) nepředstavuje ze stavebně-technického hlediska vadu stavby. Není důvodné realizovat drenáž kolem objektu, jak je navrženo ve znaleckém posudku tituly před jménem jméno FO č. číslo; takový postup je naopak rizikový. Žalovaný plnění žalobkyně, tj. zhotovené základy obou staveb následně využil, ve stavbě pokračoval a jak rodinný dům, tak i garáž, následně dostavěl a prodal. Stavby rodinného domu a garáže, dokončené jinými zhotoviteli, ani po osmi letech nevykazovaly vady, které by mohly mít původ v chybném postupu při založení stavby a plně sloužily svému účelu.

6. Právní posouzení: Soud I. stupně věc posoudil podle , (dále jen „o. z.“), když právní poměr, z něhož je žalováno, vznikl uzavřením Smlouvy o dílo dne 6. 3. 2015. Dospěl k následujícím závěrům:

7. Žalobkyně uzavřela jako zhotovitel se žalovaným jako objednatelem smlouvu o dílo podle § 2586 odst. 1 o. z., jejímž předmětem bylo zhotovení hrubé stavby rodinného domu a garáže. Cena díla byla stanovena dle rozpočtu, a to jako cena pevná ve vztahu k jednotlivým položkám; zároveň ovšem smlouva umožňovala zhotoviteli požadovat zvýšení ceny, objeví-li se potřeba činností do rozpočtu nezahrnutých, pokud nebyly předvídatelné v době uzavření smlouvy; rozpočet byl tedy sjednán s výhradou neúplnosti dle § 2622 odst. 1 o. z.

8. Žalovanou částku není namístě posuzovat v režimu bezdůvodného obohacení, ale jako plnění na základě smlouvy dle § 2586 odst. 1 o. z. Soud I. stupně posoudil zjištění, že žalobkyně provedla jen část sjednaného díla (základy obou staveb), že v rozporu s projektovou dokumentací, a tedy i se samotnou smlouvou o dílo (čl. 3 odst. 3 této smlouvy), neprovedla podbetonávku základové spáry, že žalovaný tuto skutečnost označil za podstatnou vadu díla, pro niž od smlouvy odstoupil, že žalovaná, která odstoupení od smlouvy neuznala, následně staveniště vyklidila, a že žalovaný základy stavby zhotovené žalobkyní beze změny využil, ve stavbě pokračoval a jak rodinný dům, tak i garáž následně dostavěl a prodal, podle § 2006 odst. 1 o. z. tak, že smlouva o dílo zanikla následnou nemožností plnění. I kdyby se však prosadil názor žalovaného, že od smlouvy o dílo odstoupil platně, nemohlo by to mít význam z hlediska plnění již poskytnutého a jeho ceny, neboť podle § 2004 odst. 2 o. z., věty prvé, plnil-li dlužník zčásti, může věřitel od smlouvy odstoupit jen ohledně nesplněného zbytku plnění; podmínky pro aplikaci druhé věty citovaného ustanovení splněny nebyly, neboť žalobkyní realizovaná část díla měla pro žalovaného význam, neboť představovala základy stavby, které žalovaný beze změny využil k dokončení staveb. Plnění žalobkyně je ze stavebně-technického hlediska plně funkční a má všechny vlastnosti potřebné pro realizaci účelu smlouvy o dílo a nevedlo ani s odstupem 8 let k výskytu vad na kterékoli ze staveb.

9. Žalobkyně má podle § 2586 o. z. právo na cenu za provedenou část díla ve výši sjednané smlouvou o dílo ze dne 6. 3. 2015. Tyto údaje vyplývají z položkových rozpočtů obou staveb, jejichž krycí listy byly účastníky podepsány spolu se smlouvou. Žalobkyně realizovala dílo v rozsahu položek obou rozpočtů odpovídajícím celkové ceně 499 880 Kč. V řízení sice nebyl zjištěn reálný rozsah a kvalita dílčích prací a dodávek provedených žalobkyní v rámci zhotovování díla, ceny jednotlivých položek však byly sjednány jako pevné, tedy žádná ze smluvních stran nemůže dle § 2620 odst. 1 o. z. žádat změnu ceny proto, že si případně dílo, resp. jednotlivé položky rozpočtů vyžádaly jiné úsilí nebo jiné náklady, než bylo předpokládáno. Žalovaný žalobkyni žádné konkrétní nedostatky ohledně kvality nebo množství dodaných prací a materiálu nevytýkal; provedení podbetonávky základové spáry žalobkyně nikdy neúčtovala a cena takového plnění (položky rozpočtu) není předmětem řízení.

10. Žalobkyně nemá právo na zaplacení vyúčtované ceny víceprací (29 652 Kč); rozpočet byl sice sjednán s výhradou neúplnosti dle § 2622 odst. 1 o. z., žalobkyně však nedodržela postup dle § 2622 odst. 2 o. z., tj. žalovanému jakožto objednateli neoznámila nutnost překročení rozpočtované částky a výši požadovaného zvýšení ceny bez zbytečného odkladu poté, kdy se při provádění díla ukázala jeho nevyhnutelnost. Nárok žalobkyně na určení zvýšení ceny zanikl podle § 2622 odst. 2 o. z.

11. Soud I. stupně uzavřel, že nárok žalobkyně je dán co do částky 499 880 Kč. Námitku započtení pohledávky, která měla žalovanému vzniknout z titulu náhrady škody, neshledal jako důvodnou s tím, že již ze samotného skutkového vylíčení mechanismu vzniku škody (škoda na straně žalovaného měla spočívat ve slevě z kupní ceny předmětného rodinného domu a garáže, na které se žalovaný dohodl s třetí stranou (kupujícím) při následném prodeji předmětných nemovitostí) vyplývá, že absentuje příčinná souvislost mezi takto pojímanou škodou a jednáním/opominutím žalobkyně, která se na sjednání předmětné slevy (ani smluvních pokut, z nichž sleva vycházela) nikterak nepodílela. Nadto neprovedení podbetonávky základové spáry žalobkyní nemělo negativní následky na stavby rodinného domu a garáže jako celku a tyto nevykazují stavebně-technické poruchy, tedy zde ani není škoda vzniklá v důsledku neprovedení tohoto opatření v rámci zakládání stavby, která se odvíjí od závěrů znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO č. číslo ze dne 23. 11. 2015, oceňujícího náklady jí navrženého postupu nápravy (odvodnění základové spáry), byť k tomu nebyla odborně způsobilá (znalec z oboru ekonomika, nikoli stavebnictví), přičemž tento postup byl následně podroben kritice ze strany znalců z oboru stavebnictví. I z tohoto hlediska je tedy pohledávka uplatňovaná žalovaným v rámci námitky započtení přinejmenším nejistá a neurčitá a jako taková není k započtení způsobilá dle § 1987 odst. 2 o. z.

12. Z uvedených důvodů soud I. stupně vyhověl žalobě co do částky 499 880 Kč s úrokem z prodlení, jehož počátek byl určen ve vazbě na doručení vystavené faktury žalobkyně, jejíž splatnost odpovídala smlouvy o dílo; ve zbytku žalovaného nároku soud I. stupně žalobu zamítl a o nákladech řízení mezi účastníky navzájem a o nákladech řízení státu rozhodl podle , resp. podle poměru úspěchů každého z účastníků ve věci samé.

13. Tento rozsudek soudu I. stupně napadl žalovaný v celém rozsahu včasným a přípustným odvoláním v rozsahu vyhovujícího výroku o věci samé (II.) a akcesorických výroků o nákladech řízení mezi účastníky navzájem (III.) a o nákladech řízení státu (V.). Odvolací důvody podřadil ustanovení , písm. c), písm. e) a písem. g) , fakticky však vytýkal soudu I. stupně pouze nesprávné právní posouzení věci.

14. Žalovaný především namítal, že soud I. stupně nevzal v úvahu jeho postavení spotřebitele ve vztahu k žalobci jako odborné stavební firmě.

15. Žalovaný dále nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně, že smlouva o dílo uzavřená mezi účastníky zanikla v důsledku následné nemožnosti plnění (§ 2006 odst. 1 o. z.), která nastala z vůle žalovaného. Žalovaný nadále prosazoval právní názor, že smlouva zanikla jeho výpovědí, která byla oprávněná, neboť byla dána z důvodu podstatného porušení povinností žalobkyně jako zhotovitele stavby (tím, že při provádění stavby zvolila postup zakládání stavby, který neodpovídal projektové dokumentací, když neprovedla podbetonávku základové spáry). Žalovaný má za to, že vzhledem k oprávněnému odstoupení od smlouvy o dílo došlo ke zrušení smlouvy o dílo od počátku, tedy mělo být vypořádání účastníků řešeno na principech vypořádání bezdůvodného obohacení. Obohacení žalovaného hodnotou žalobkyní provedených prací by proto mělo být určeno jako rozdíl mezi hodnotou nemovitosti před provedením stavebních prací a hodnotou nemovitosti po provedení stavebních prací. V řízení před soudem I. stupně však nedošlo ke znaleckému vyčíslení výše bezdůvodného obohacení, a to zejména proto, že žalobkyně nesložil zálohu na znalecký posudek ustanoveného znalce tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem Podle názoru žalovaného tak vinou žalobkyně nebyly dostatečně zjištěny podstatné skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci a pro přiznání jakéhokoli nároku žalobkyni vůči žalovanému. Skutečnost, že uvedené údaje nebyly zjištěny, by neměla být v rámci vypořádání žalovanému přičítána k tíži formou použití smluvních cen dílčích prací a výkonů provedených žalobkyní za účelem ocenění bezdůvodného obohacení žalovaného.

16. Žalovaný dále namítal, že se soud I. stupně nedostatečně zabýval námitkou započtení. Žalovaný v rámci uplatnění této námitky před soudem I. stupně vylíčil, že mu škoda ve formě ušlého zisku z prodeje stavby domu a garáže vznikla v důsledku toho, že žalobkyně při zakládání stavby v rozporu s předpisem obsaženým v projektu neprovedla podbetonování základové spáry. Žalovaný nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že vznik škody není v příčinné souvislosti s uvedeným vadným postupem žalobkyně při provádění stavby. Stavbu rodinného domu a garáže neprováděl žalovaný pro sebe, ale pro konečného investora, kterým byla paní jméno FO, nar. datum, bytem adresa, s níž uzavřel dne 10. 10. 2014 smlouvu o smlouvě budoucí kupní, jejímž předmětem byl závazek žalovaného zabezpečit zhotovení hrubé stavby rodinného domu včetně garáže na parc. č. číslo v k. ú. adresa a že následně paní jméno FO pozemek i s hrubou stavbou prodá. Kupní cena byla sjednána na 3 000 000 Kč. V dodatku smlouvy žalovaný konstatoval, že zhotovitel stavby neprovedl dílo podle projektové dokumentace a vyhověl požadavku budoucí kupující na zohlednění zjištěné vady formou slevy z ceny díla ve výši 1 100 000 Kč. Výše slevy vycházela z posudku znalkyně tituly před jménem jméno FO (č. číslo), která snížení ceny stavby z důvodu vadného založení odhadla částkou 762 981 Kč, a dále z faktu, že budoucí kupující vznikl v souvislosti s prodlením s uzavřením kupní smlouvy, způsobeným nedodržením postupu zakládání podle projektové dokumentace, nárok na smluvní pokutu 770 000 Kč.

Žalovaný dále namítal, že v řízení před soudem I. stupně opakovaně tvrdil, že stavba nebyla provedena ve sjednané kvalitě, když kromě vadného založení stavby žalobkyně nedoložila, že by při realizaci díla dodala i ostatní práce a materiály v souladu se smlouvou o dílo. Žalobkyně neprokázala a ani nenavrhla důkazy k prokázání toho, že byl dodán beton, písek, štěrk, ocelové prvky a výztuže v kvalitě a kvantitě dle projektové dokumentace, smlouvy o dílo a příslušných rozpočtů. Soud I. stupně pouze převzal údaje z krycích listů rozpočtu, aniž by bylo prokázáno, že žalobkyně skutečně dané konkrétní objemy jednotlivých položek skutečně na stavbě v sjednané kvalitě a množství realizovala. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnou napadeného rozsudku soudu I. stupně žalobu zamítl.

17. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně.

18. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející podle a ; dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

19. Soud I. stupně dospěl procesně správným dokazováním ke skutkovým zjištěním o všech skutečnostech, rozhodných pro posouzení důvodnosti uplatněného nároku. Žalovaný žádné námitky proti skutkovým závěrům soudu I. stupně v odvolání neuvedl; odvolací soud proto z odvoláním nezpochybněného skutkového stavu zjištěného soudem I. stupně vycházel.

20. Ani odvolací námitky žalovaného proti právnímu posouzení věci soudem I. stupně nebyly způsobilé správné závěry soudu I. stupně zvrátit.

21. Jádrem odvolání je nesouhlas žalovaného s vypořádáním účastníků zaniklé smlouvy o dílo. Žalovaný trvá na tom, že smlouva jeho platným odstoupením zanikla ex tunc a že pro určení výše obohacení žalovaného objednatele zhotovováním díla žalobkyní nelze využít ceny, smluvené pro zhotovenou část díla ve smlouvě o dílo, ze dne 6. 3. 2025.

22. Odvolací soud schvaluje závěry, k nimž soud I. stupně dospěl v rámci posouzení uvedených otázek a v podrobnostech odkazuje k odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí. V něm soud I. stupně pečlivě vysvětlil, že zásadní rozhodnou skutečností pro posouzení způsobu vypořádání stran zčásti zaniklé smlouvy o dílo je, zda částečné plnění žalobkyně jako zhotovitele mělo pro žalovaného význam (§ 2004 odst. 2 o. z.). Tak tomu bylo v daném případě, kdy žalovaný bez změny, resp. nápravy zjištěného rozporu provádění stavby žalobkyní jako zhotovitelem s postupem předepsaným v projektu, ve stavbě pokračoval, dokončil ji a prodal. Za těchto okolností by ani v důsledku platného odstoupení nebylo možné považovat smlouvu o dílo za zaniklou v celém rozsahu, nýbrž pouze ohledně nesplněného zbytku smluveného plnění. Závěr soudu I. stupně, že nárok na zaplacení ceny za část díla, zhotovenou žalobkyní, která byla žalovaným plně využita, je nutno posoudit jako nárok na zaplacení ceny za dílo podle § 2586 o. z., proto odvolací soud schvaluje; uvedený závěr se – z výše uvedených důvodů, uplatní bez ohledu na to, zda měl žalovaný na odstoupení od smlouvy o dílo z důvodu jím uváděných právo, či nikoli.

23. Námitka žalovaného, že žalobkyně nezaplacením soudní zálohy zmařila znalecké zjišťování kvality a rozsahu skutečného provedení díla, je – vzhledem k tomu, že nárok byl posouzen jak nárok na zaplacení ceny za dílo a zároveň byla cena za jednotlivé položky žalobkyní dodaných prací a materiálu sjednána jako pevná, nevýznamná.

24. Námitku, že soud I. stupně v rámci právního posouzení věci pominul právní postavení žalovaného jako spotřebitele, vyvrací žalovaný sám podrobným vylíčením, že stavbu rodinného domu pořizoval na zakázku třetí osoby, s níž před uzavřením předmětné smlouvy o dílo uzavřel smlouvu o smlouvě budoucí kupní; ve vztahu k žalobkyni jako zhotoviteli hrubé stavby domu a garáže tedy nevystupoval jako zákazník, který pořizuje zboží nebo služby pro své osobní potřeby a k němuž spotřebitelské právo poskytuje zvýšenou ochranu. V této souvislosti není významné, zda žalovaný disponoval příslušným veřejnoprávním oprávněním k této činnosti.

25. Ačkoli – jak uvedeno výše, není otázka platnosti odstoupení žalovaného od smlouvy o dílo dopisem z 1. 6. 2015 z hlediska uplatněného nároku významná, odvolací soud dodává, že odstoupení žalovaného od smlouvy o dílo neposuzuje jako platné.

26. Žalovaný ve fázi zhotovování stavby žalobkyní podle smlouvy o dílo, v etapě po dokončení zhotovení základové desky, odstoupil od smlouvy z důvodu porušení smlouvy. Porušení smlouvy vylíčil tak, že žalobkyně neprovedla podbetonování základové spáry v průběhu zhotovování základů stavby rodinného domu a garáže, přičemž tuto skutečnost označil jako porušení smlouvy podstatným způsobem ve smyslu § 2002 odst. 1 o. z. Zákonná úprava smlouvy o dílo v o. z. však obsahuje zvláštní úpravu odstoupení od smlouvy o dílo (§ 2593 o. z.) upravující odstoupení od smlouvy pro porušení smlouvy vadným prováděním díla, ve vazbě na podmínku požadavku na zajištění nápravy zhotovitelem a marné uplynutí objednatelem poskytnuté přiměřené lhůty. Z uvedeného vyplývá, že před předáním díla nelze uplatňovat odpovědnost zhotovitele za vady díla, tedy ani za vadné zhotovování díla, jinak, než výzvou ke zjednání nápravy v provádění díla podle § 2593 o. z. (předpoklady pro výjimku z této zásady – tedy že neprovedení podbetonování základové spáry představovalo zjevnou vadu díla, pro niž by objednateli nevznikla povinnost dílo převzít, žalovaný ani netvrdil).

27. Žalovaný ani netvrdil, že by byl jako objednatel žalobkyni vytkl v průběhu zhotovování díla jeho vadné provádění, resp. že by byl žalobkyni poskytl lhůtu k odstranění vad provádění stavby. Z hlediska účelu, sledovaného smlouvou o dílo, tj. vytvoření hrubé stavby rodinného domu a garáže, pak nelze hodnotit porušení smlouvy spočívající v užití jiné než smluvené technologie založení stavby, které se nadto neprojevilo jakoukoli faktickou vadou stavby, jako podstatné porušení smlouvy. V řízení před soudem I. stupně byla totiž učiněna skutková zjištění, z nichž vyplývá, že nesoulad použité technologie založení stavby, který spočíval v nahrazení předepsaného podbetonování základů postupem, který využíval jiný materiál, tj. písek a štěrk, představující formálně vadu plnění žalobkyně, nepředstavuje teoreticky vadu stavby a ani fakticky se s odstupem času neprojevil formou vady stavby, spočívající na žalobkyní zhotovených základech. Ostatně ani žalovaný v době bezprostředně po zhotovení základů žalobkyní nepovažoval zjištěný rozpor provedení díla se smlouvou o dílo za podstatnou vadu plnění žalobkyně ve smyslu § 2002 o. z., když bez dalšího pokračoval ve zhotovování hrubé stavby, aniž si vyžádal posudek statika, resp. aniž provedl opatření k odstranění jakékoli faktické vady založení stavby, resp. aniž ji zhotoviteli vytkl. Nadto podle vyjádření znalce nebyl požadavek podbetonování základové spáry, formulovaný v projektu, ani reálně podložen daty vycházejícími z geologického průzkumu předpokládaného staveniště; nadbytečnost tohoto požadavku se pak projevila i tím, že stavba založená alternativním způsobem nevykazuje ani po 8 letech vady, které by mohly mít původ ve vadném založení.

28. Za důvodnou nelze považovat ani námitku, že soud I. stupně nepřípustně odňal žalovanému možnost obrany prostřednictvím uplatnění námitky započtení. Soud I. stupně hodnotil způsobilost námitky podle kritérií vymezených rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, a jeho závěry lze schválit. Nejistá a neurčitá pohledávka je pohledávka, která je co do základu a /nebo co do výše sporná. Tak tomu bylo v daném případě, kdy žalovaný vylíčil základ nároku tak, že obsahuje popis jednání žalovaného (poskytnutí slevy z kupní ceny stavby třetí osobě), které lze hodnotit jako přetržení příčinné souvislosti mezi postupem žalobkyně při provádění stavby a vznikem škody, která měla žalovanému vzniknout v podobě ušlého zisku z kupní ceny stavby. Postup soudu I. stupně podle § 1987 odst. 2 o. z. je v daném případě v souladu se smyslem a účelem citovaného ustanovení, jímž je ochrana věřitele pasivní pohledávky před tím, aby dlužník zabránil jejímu uspokojení jednostranným zápočtem své sporné pohledávky a dosáhl toho, že místo uspokojení pasivní pohledávky bude mezi stranami veden spor o existenci a výši pohledávky aktivní. Míra nejistoty ohledně aktivní pohledávky žalovaného je v daném případě nepoměrně vyšší než v případě pasivní pohledávky žalobkyně na zaplacení ceny za využitelnou část díla.

29. Vzhledem k tomu, že ze všech výše uvedených důvodů je rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé věcně správný, odvolací soud jej podle potvrdil, a to včetně akcesorických nákladových výroků. Soud I. stupně vzhledem k tomuto (odvolacím soudem nezměněnému) výsledku řízení správně určil, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, která měla v řízení před soudem I. stupně převážně úspěch, podle náhradu nákladů řízení ve výši, která odpovídá obsahu spisu; vzhledem k poměru neúspěchu žalovaného v řízení mu rovněž byla správně ( ) uložena povinnost nahradit část nákladů řízení, které vznikly státu.

30. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle , ; žalobkyně, která měla v této fázi řízení plný úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení, jejichž výše byla určena jako součet odměny advokáta za jeden úkon právní služby (účast při ú. j. datum) z pcta 499 880 Kč, v sazbě 10 300 Kč za jeden úkon ( , AT), tj. 10 300 Kč, náhrady hotových výdajů advokáta paušální částkou 450 Kč za jeden úkon ( AT), tj. 450 Kč, a náhrady za DPH v sazbě 21 % ze základu 10 750 Kč, tj. ve výši 2 257,50 Kč), celkem 13 007,50 Kč; platební místo a lhůta k plnění vyplývá z a

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí, s výjimkou výroku III., lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to pouze z důvodu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( , a ).