Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 111/2026-99
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Jagošovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a tovše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky částka od datum do datum a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně Jméno advokátky.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a tovše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v rozsahu částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně , Jméno advokátky, .
1. Žalobním návrhem podaným ku zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím, a to se zákonným úrokem z prodlení z částky částka ode dne datum do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně – společnost Anonymizováno (dále jen „věřitel“) uzavřela se žalovaným prostřednictvím webových stránek dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru, kdy žalovaný čerpal celkem úvěr ve výši částka. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr uhradit nejpozději do datum, avšak svému závazku řádně nedostál.
2. Aktivní věcnou legitimaci žalobkyně dokladovala Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, která byla uzavřena mezi Anonymizováno a žalobkyní.
3. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v návrhu uvedla, že její právní předchůdkyně prověřila žalovaného v dostupných bankovních a nebankovních registrech a dále výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji.
4. Žalovaný v rámci podaného odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu uvedl, že nárok žalobkyně neuznává z důvodu nedostatečného zkoumání jeho úvěruschopnosti, pročež má předmětnou smlouvu za absolutně neplatnostou. V dalším vyjádření žalovaný uvedl, že nerozporuje, že od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel finanční prostředky, ale tyto byly ve výši částka, přičemž již uhradil částku částka. Ke zkoumání úvěruschopnosti uvedl, že právní předchůdkyně žalobkyně znala nebo přinejmenším měla znát jeho příjmy, rodinné poměry a musela si být vědoma, že schopnost splácet úvěr je na samé hranici jeho možností. Namítal tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Rovněž namítal, že RPSN a úrok odporuje dobrým mravům, když úroková výše sjednaná ve smlouvě byla 146,949 % ročně a RPSN 299,98 % ročně. V neposlední řadě žalovaný zmínil také neplatnost kontraktačního procesu prostředky komunikace na dálku a odkázal mimo jiné na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1230/2019 (není zřejmé, jakou smlouvu žalovaný akceptoval, není zřejmý ani způsob její akceptace). Ke svým tvrzením žalovaný doložil výpis (rozšířené vyhledávání), ze kterého je zřejmé, že celkem uhradil částka, přičemž načerpal částku částka.
5. Žalobkyně následně doplnila, že žalovaný opravdu načerpal celkem částku částka ve třech platbách, přičemž do postoupení pohledávky právní předchůdkyni uhradil částka, následně byla žalobkyni postoupena pohledávky za žalovaným ve výši částka, která se skládá z jistiny částka, účelně vynaložených nákladů částka a úroku částka. Po postoupení nic dalšího žalovaný neuhradil. Stran otázky zkoumání úvěruschopnosti ničeho k výzvě soudu nedoplnila.
6. Protože účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), rozhodl soud pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil odpovídající skutková zjištění, přičemž soud důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř. o.s.ř. , tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:
7. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně vedl kontraktační jednání, jejichž výsledkem bylo, že ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla žalovanému poskytnuta částka v celkové výši částka (3 x potvrzení o provedené platbě ze dne datum, datum a datum; rozšířené vyhledávání – výpis). Žalovaný měl povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky, což však neučinil, když postupným splácením vrátil celkem částka (rozšířené vyhledávání – výpis). Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni, přičemž po tomto postoupení, ani přes učiněnou výzvu, žalovaný nic dalšího neuhradil (smlouva o opakovaném postoupení pohledávek ze dne datum včetně dodatků a seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne datum a potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne datum – Anonymizováno).
8. Z ostatních žalobkyní předložených důkazů soud při formulování skutkového závěru nevycházel, neb nebyly schopny zjištěný skutkový stav ovlivnit, případně vyvrátit.
9. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle těchto zákonných ustanovení:
10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Soud se v dané souvislosti nejprve zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy z hlediska míry a způsobu posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jakožto předsmluvní povinnosti žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně (věřitele).
15. Jak výše uvedeno v bodě 3. a 5. tohoto odůvodnění, žalobkyně pouze obecně nastínila způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Soud posuzoval otázku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v souladu s dlouhodobě jednotnými závěry soudů vyšších instancí, zde zejména viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III ÚS 4129/18 , jakož i rozsudek NS ČR ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 656/2024 , kdy poskytovatel úvěru, tedy právní předchůdkyně žalobkyně (věřitel), má povinnost aktivně zkoumat příjmy a výdaje žadatele o úvěr. Žalobkyně netvrdila, ani nedoložila konkrétní zkoumané příjmy a výdaje žalovaného, pouze obecně nastínila, jak takový proces u její právní předchůdkyně probíhá. S ohledem na uvedené je nutno poukázat na fakt, že schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na četnosti splácení a výši každé jednotlivé splátky zbude spotřebiteli v jeho rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez problémů úvěr hradit a přitom mu zůstalo dostatek prostředků na potřeby běžného života. Proto musí věřitel mimo jiné ověřovat správnost tvrzených výdajů a jejich přiměřenost poměřovat taktéž veřejně dostupnými údaji, například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu. Soud v dané věci dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně zřejmě pouze formálně vykázala úvěruschopnost žalovaného, resp. spotřebitele, aniž by se blíže jeho poměry zabývala (např. zkoumání výdajů na bydlení, jízdné, ošacení, jídlo, telefonní a internetové poplatky, hygienické potřeby, benzín/naftu), když blíže nedoložila konkrétními tvrzeními či důkaznímu návrhy, jak konkrétně zkoumání proběhlo, s jakými výdaje a příjmy pracovala. Žalobkyně tedy neunesla břemeno důkazní stran řádného zkoumání úvěruschopnosti, tedy povinnosti s odbornou péči posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, proto soud shledal výše specifikovanou úvěrovou smlouvu v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, a to absolutně. Přičemž tento závěr je podpořen mimo jiné doloženým výpisem z účtu žalovaného za období datum do datum, ze kterého je zcela zřejmé, že žije takříkajíc na hraně svých možností, neboť příjmy v daném období tvořily souhrnnou částku částka a výdaje pak částka, kdy příjmy jsou tvořeny platbami od lidí různých jmen, vyplacenými úvěry, přičemž žalovaný rovněž v dané době splácel auto.
16. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze zčásti.
17. Ve smyslu cit. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla úvěrová smlouva týkající se úvěru shledána ze shora nastíněných důvodů neplatnou. Je-li smlouva neplatná, odpadá právní důvod, na základě kterého si strany plnily (§ 2991 odst. 2 o.z. ) a podle § 2991 odst. 1 o.z. platí, že ten, kdo se na úkor jiného obohatil, musí ochuzenému obohacení vydat. Plnila- li strana bez existence platného závazku, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o.z. ). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka. Podle zásad o bezdůvodném obohacení ve spojení s dikcí § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru, byl žalovaný zavázán povinností k vrácení poskytnutých a dosud neuhrazených částek společně se zákonným úrokem z prodlení, tedy částky ve výši částka, když žalovaný dosud uhradil částku částka. Nezaplacením vzniklého bezdůvodného obohacení se žalovaný ocitl v prodlení, čímž založil svou povinnost k placení zákonných úroků z prodlení dle § 1970 o.z. , kdy počátek prodlení s úhradou dané částky soud stanovil v souladu s předžalobní výzvou ze dne datum dnem datum (za užití § 573 o.z. ), když žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky do 3 dnů. (výrok I)
18. Co se týče zbylé části nároku, jak je uvedeno ve výroku II rozsudku, tak v této části shledal zdejší soud nárok nedůvodným, neboť je dané plnění požadováno na základě úvěrové smlouvy, která byla shledána absolutně neplatnou, proto byl nárok v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku, zamítnut.
19. Dalšími námitkami žalovaného se z důvodů výše podaných soud nezabýval, zejména výši sjednaného úroku, sazbou RPSN a kontraktačním procesem po jeho věcné stránce.
20. Proto soud rozhodl, jak shora uvedeno.
21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. , když každý z účastníků byl úspěšným jen v části, žalobkyně byla úspěšná z 63,90 % a žalovaný z 36,10 %, proto soud rozhodl tak, že nárok na náhradu nákladů řízení má žalobkyně v rozsahu 27,80 % nákladů řízení, tedy v částce částka, vypočtených z náhrady nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši částka a dále nákladech právního zastoupení, tj. odměna právního zástupce dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif (dále jen „a.t. “) ve výši částka (3 x částka dle § 14b odst. 1 bod 3 . ve spojení s § 11 odst. 1 a) a d) a.t. ), 3 x částka režijní paušál dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) ve spojení s § 14b odst. 6 písm. a) a.t. , tj. v součtu včetně soudního poplatku celkem částku ve výši částka. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. je žalovaný povinen nahradit náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Lhůtu k plnění soud stanovil ve výroku I a III základě § 160 odst. 1 o.s.ř, když neshledal podmínky k jejímu prodloužení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím Okresního soudu v Uherském Hradišti ke Krajskému soudu v Brně, a to ve dvou vyhotoveních.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo nařízení exekuce.