Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 C 123/2026-59

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Toufarovou v právní věci

žalobkyně:Jméno žalobkyně

sídlem Adresa žalobkyně

zastoupené Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému:Jméno žalovaného A

trvale bytem Adresa žalovaného A

o zaplacení částky 380 587,73 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit a žalobkyně částku 337 068,67 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 43 519,06 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 16 267,36 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 12 115,04 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně jdoucím z částky 380 587,73 Kč od 25. 2. 2026 do zaplacení a úrokem ve výši 9,4 % ročně jdoucím z částky 377 219,73 Kč od 19. 9. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů tohoto řízení částku 51 008 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit a žalobkyně částku 337 068,67 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 43 519,06 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 16 267,36 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 12 115,04 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně jdoucím z částky 380 587,73 Kč od 25. 2. 2026 do zaplacení a úrokem ve výši 9,4 % ročně jdoucím z částky 377 219,73 Kč od 19. 9. 2025 do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů tohoto řízení částku 51 008 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu 4. 6. 2026 se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 380 587,73 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku úvěru s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností právnická osoba., IČO IČO) a žalovaným byla dne 7.6.2024 uzavřena Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Konsolidace půjček. Na základě této smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky právního předchůdce žalobkyně, a to ve výši 400 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem ve 120 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 154,03 Kč. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou sjednaných splátek. Právní předchůdce žalobkyně proto přistoupil k zesplatnění úvěru. Žalovaný na výše označenou smlouvu již uhradil celkovou částku 62 931,33 Kč. Nesplacený zůstatek poskytnutého úvěru tak činí 337 068,67 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, nenabídl žádná skutková tvrzení, jimiž by rozporoval skutkový děj vylíčený stranou žalující.

3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

4. Ze Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Konsolidace půjček ve spojení se smluvními podmínkami vzal soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně dne 7.6.2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to o obsahu dle tvrzení žalobkyně shora. Žalovanému byla poskytnuta celková částka 400 000 Kč, jak vyplývá z výpisu z úvěrového účtu žalovaného. Žalovaný dosud na splátkách úvěru žalobkyni uhradil částku 62 931,33 Kč. Poskytnutou částku ve zbývající výši 337 068,67 Kč žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně ani žalobkyni dosud nevrátil.

5. Podle ustanovení o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změny závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

7. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.

8. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

9. Podle ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaná se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti , o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

12. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

13. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je z odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č.j. – 39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ).

14. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru posuzoval úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházel z údajů poskytnutých žalovaným z Žádosti o úvěr – Konsolidace půjček ze dne 7. 6. 2024. Jelikož žalovaný v době podání Žádosti o úvěr podnikal, právní předchůdce žalobkyně vycházel z doloženého dokladu o příjmu, konkrétně z daňového přiznání za rok 2023, ze kterého byl ověřen měsíční příjem žalovaného ve výši 21 546,67 Kč. Ze Žádosti o úvěr – Konsolidace půjček soud zjistil, že jsou zde uvedeny identifikační údaje o žalovaném, dále ostatní nezbytné měsíční náklady – 0 Kč, celkový čistý příjem domácnosti – 90 000 Kč, měsíční náklady na bydlení – 2 000 Kč, jiné měsíční splátky – 0 Kč, počet vyživovaných osob – 0, zaměstnání – podnikatel, rozdíl mezi příjmy a výdaji – 267 905 Kč. Ve Vyjádření původního věřitele k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 15. 7. 2026 je uvedeno, že původní věřitel pro přezkum úvěruschopnosti vycházel z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr ze dne 7. 6. 2024, dále pak provedl kontrolu insolvenčního rejstříku, kontrolu bankovního a nebankovního registru klientských informací i kontrolu databází MVČR k ověření platnosti průkazu totožnosti. Do výdajů byly započítány prohlášené výdaje dlužníka, částka životního minima, částka normativních nákladů na bydlení/výdaje na bydlení vydané Českým statistickým úřadem a výše měsíčních závazků zjištěné z veřejných databází. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2023 soud zjistil základ daně 267 905 Kč a daň ve výši 9 345 Kč. Žalobkyně doložila, že byl prověřen příjem žalovaného přiznáním k dani z příjmů fyzických osob za rok 2023. Měsíční příjem domácnosti ve výši 90 000 Kč však doložen nebyl. Rovněž nebyly doloženy lustrace v uvedených databázích. Pokud jde o výdaje žalovaného, nebyla doložena ani výše nákladů na bydlení, využita byla částka životního minima a částka normativních nákladů na bydlení dle Českého statistického úřadu. Výdaje žalovaného tak nebyly dostatečně prověřeny, nebyly doloženy žádné dokumenty, ze kterých by vyplývalo, že výdaje žalovaného byly zjišťovány a ověřovány, když žalobkyně odkazuje zejména na sdělení žalovaného a využití statistických údajů.

15. Z těchto podkladů nemohl věřitel dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalovaného) spotřebitelský úvěr splácet. Dle závěru soudu úvěruschopnost žalovaného tak nebyla prověřena řádně.

16. Právní předchůdce žalobkyně řádně nesplnil svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), když nedostatečně zjistil a (zejména) ověřil skutečné výdaje žalovaného, tyto řádně neporovnal s jeho příjmy, a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumal schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalovanému nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Převzal-li žalovaný úvěr na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, je povinen tuto částku vrátit (v dosud nevrácené výši 337 068,67 Kč) dle § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru.

17. V částce 337 068,67 Kč – nevrácené jistině žalované částky, kterou žalobkyně žalovanému poskytla, soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, jiné smluvní nároky (v dané věci zejména smluvní úrok, poplatek) nelze úspěšně uplatnit. Ve zbývající části žalované jistiny a ohledně smluvního úroku, popř. poplatků soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

18. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, nemohlo se mu tak dostat poučení, že soud má za přiměřenou zjištěným osobním a majetkovým poměrům žalovaného, dostupným mu z obsahu spisu (zejména z předestřené výše příjmu žalovaného – při uvažovaných skutečných nákladech na bydlení, stravu, ostatní výdaje včetně splácení dalších úvěrů), možnost postupné úhrady dluhu žalovaným, když je v reálných možnostech žalovaného splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč (v rozsahu odpovídajícím zhruba ½ původně sjednané výše splátky). Žalovanému nemohla být udělena výzva soudu ve smyslu ust. ,3 k otázce aktuální výše příjmů a poměrů žalovaného, ze kterých by bylo možno dovodit, že je v možnostech žalovaného hradit splátky v jiné než soudem uvažované výši. Soud tedy s odkazem na ustanovení citovaného zákona o spotřebitelském úvěru umožnil žalovanému rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase ve splátkách po 500 Kč. Žalobkyně k výzvě soudu ve smyslu ust. ,3 , aby se vyjádřila k otázkám prověřování úvěruschopnosti žalovaného, při jednání soudu pouze rozvedla svá dřívější tvrzení ohledně účelu poskytnutého úvěru.

19. Soud s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1.10.2024, č.j. -94 rozhodl o uložení plnění žalované ve splátkách spolu se sankcí ,,pod ztrátou výhody splátek“ za užití ust. o.z a , když uvedené řešení lze považovat za popsaných okolností za spravedlivé uspořádání práv a povinností obou stran sporu.

20. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. , když částečně procesně úspěšné žalobkyni náleží 74 % (rozdíl mezi procesními úspěchy obou stran) náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s tímto řízením. Náhradu nákladů řízení tvoří náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 19 030 Kč, náhrada nákladů právního zastoupení žalobkyně advokátem dle vyhl. č. a to ve výši 9 860 Kč/úkon, za 4 úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé, 4. účast na jednání soudu) a náhrada za 4 režijní paušály po 450 Kč dle vyhl. č. a navýšení o 21% DPH, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak žalobkyně vynaložila na nákladech řízení částku 68 930 Kč, z této pak 74 % činí 51 008 Kč.

21. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu za účtovaný úkon – podání ve věci samé ze dne 27.7.2026, když popis skutečností týkajících se způsobu ověřování úvěruschopnosti žalovaného mohl a měl být již součástí žaloby, kterou bylo toto řízení zahájeno. Soud současně žalobkyni nepřiznal náhradu hotových výdajů ve vztahu k tomuto úkonu.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.

Pokud by povinnosti uložené v tomto rozsudku nebyly řádně a včas splněny, může se oprávněný domáhat návrhem výkonu rozhodnutí nebo exekuce.