Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

134 C 9/2026-20

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Bojkovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o 25 784 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou by soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 21 889 Kč spolu se 11,5% zákonným úrokem z prodlení z částky 21 889 Kč ročně za dobu od 20. 9. 2025 do zaplacení, částku ve výši 3 895,68 Kč, 97,67% úrok ročně z částky 16 747,27 Kč za dobu od 20. 9. 2025 do 13. 10. 2025 ve výši 1 035,36 Kč, 11,5% úrok ročně z částky 16 747,27 Kč za dobu od 14. 10. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 20. 9. 2025 dosáhne částky 69 811,20 Kč, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozhodnutí, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou by soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 21 889 Kč spolu se 11,5% zákonným úrokem z prodlení z částky 21 889 Kč ročně za dobu od 20. 9. 2025 do zaplacení, částku ve výši 3 895,68 Kč, 97,67% úrok ročně z částky 16 747,27 Kč za dobu od 20. 9. 2025 do 13. 10. 2025 ve výši 1 035,36 Kč, 11,5% úrok ročně z částky 16 747,27 Kč za dobu od 14. 10. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 20. 9. 2025 dosáhne částky 69 811,20 Kč, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozhodnutí, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou u Okresního soudu v adresa dne 31. 3. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 25 784 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 22. 7. 2024 k uzavření smlouvy o úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva“), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, kdy téhož dne došlo k vyplacení úvěru, a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit v 18 měsíčních splátkách po 3 232 Kč spolu s úrokem ve výši 97,67 % ročně, počínaje od srpna 2024. Dne 22. 7. 2024 došlo k poskytnutí finančních prostředků. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to komunikací emailem. Žalovaný tuto smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplnil jedinečný kód, který mu byl za tímto účelem ze strany žalobkyně poskytnut. Žalovanému na to bylo následně zasláno oznámení o schválení úvěru. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných dokladů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného), přičemž bylo zjištěno, že jeho volné zdroje ke splacení jsou dostatečné. Dále byla úvěrová historie žalovaného zjišťována v nebankovním registru klientských informací. Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, žalobkyně dospěla k závěru, že je dáno možnostmi žalovaného úvěr splácet. Žalovaný však neplnil své povinnosti řádně, když do data zesplatnění celého úvěru byla žalobkyni uhrazena částka v celkové výši 35 628 Kč, a to dne 12. 8. 2024 3 300 Kč, dne 27. 8. 2024 3 300 Kč, dne 12. 9. 2024 3 300 Kč, dne 14. 10. 2024 3 300 Kč, dne 6. 11. 2024 3 300 Kč, dne 8. 1. 2025 3 232 Kč, dne 17. 2. 2025 2 000 Kč, dne 18. 2. 2025 892 Kč, dne 18. 2. 2025 8 Kč, dne 5. 3. 2025 332 Kč, dne 18. 3. 2025 340 Kč, dne 18. 3. 2025 2 892 Kč, dne 18. 3. 2025 91 Kč, dne 17. 4. 2025 2 801 Kč, dne 19. 5. 2025 3 232 Kč, dne 19. 5. 2025 8 Kč, dne 14. 7. 2025 3 224 Kč a dne 14. 7. 2025 76 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč, když se žalovaný ocitl v prodlení se splněním jednotlivých splátek déle než 30 dnů, tedy dvakrát 499 Kč, a dále jí vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 600 Kč, a to u splátek 11, 12 a 13, ve kterých se žalovaný ocitl v prodlení o 15 dnů, to je 3 x 200 Kč. Z důvodu neplnění povinností žalovaným došlo ze strany žalobkyně k zesplatnění úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy, když se ocitl žalovaný v prodlení se splněním splátek déle než 65 dnů. K datu 18. 9. 2025 tak došlo dle bodu 6.4 smlouvy k zesplatnění celé doposud nezaplacené jistiny úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru se staly přirostlými k nové jistině úvěru s tím, že nová jistina tak tvořila částku 20 291,75 Kč. Dle bodu 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí jistinu, je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky jistiny úvěru za každý den z prodlení s úhradou. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 20 291,75 Kč představující aktuální dlužnou novou jistinu úvěru, smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 3 895,68 Kč, smluvený úrok za poskytnutí úvěru v sazbě 97,67 % ročně a také za dobu od 91. dne prodlení žalovaného, tedy od 14. 10. 2025, když v souladu s ustanovením o spotřebitelském úvěru tento úrok žalobkyně uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, v němž došlo k prodlení zvýšené o 8 % bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 11,5 % ročně. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni nezaplatil, přestože byl předžalobní výzvou vyzván k zaplacení úvěru v žalované výši ve smyslu

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. K ústnímu jednání dne 9. 7. 2026 se nedostavil toliko žalovaný. Žalovaný se z jednání neomluvil a soud proto jednal v souladu s , v účinném znění (dále jen „ “) v nepřítomnosti žalovaného.

4. Po provedeném dokazování soud zjistil tyto skutečnosti z níže popsaných důkazů:

5. Z y označené jako Návrh na uzavření smlouvy/smlouva o úvěru č. hodnota ze dne 22. 7. 2024 ve znění dodatku č. hodnota z téhož dne, že jako „poskytovatel úvěru“ zde byla označena žalobkyně, jako „klient“, tedy dlužník a příjemce úvěru, byl označen žalovaný, a to jménem, příjmením, trvalým bydlištěm, doručovací adresou, rodným číslem, bankovním spojením č. č. účtu. V ě se účastníci dále dohodli tak, že žalobkyně poskytne žalovanému 30 000 Kč a žalovaný tuto částku s dalšími poplatky žalobkyni vrátí, a to celkem 58 176 Kč v 18měsíčních splátkách po 3 232 Kč. Zápůjční úroková činila 97,67 % a RPSN 155,73 %. K uzavření tohoto návrhu mělo dojít podle uvedení data k 22. 7. 2024, s tím, že zde byl za úvěrovanou osobu označen žalovaný a byl zde uveden jedinečný kód 6015345900.

6. Z y označené jako hodnocení klienta vztahující se k této výše označené úvěrové smlouvě bylo uvedeno, že klient má celkové příjmy 25 500 Kč, výdaje (životní minimum) 4 860 Kč, náklady na bydlení 8 000 Kč a ostatní výdaje v částce 5 000 Kč, celkem výdaje činí 17 860 Kč. Po zaplacení splátky žalovanému zbývala podle výpočtu rezerva 1 000 Kč. V této ě bylo dále uvedeno, že žalovaný je zaměstnán u společnosti právnická osoba., je ženatý, forma bydlení – vlastní a vzdělání – maturita. K této ě nebyly však dokladovány žádné údaje, vyjma dokladu z Anonymizováno z účtu číslo č. účtu, kde byly uvedeny platby od společnosti právnická osoba., a to dne 12. 7. 2024 platba ve výši 24 551 Kč, dne 13. 6. 2024 platba ve výši 27 691 Kč a dne 14. 5. 2024 platba ve výši 24 264 Kč.

7. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. hodnota adresovaného žalovanému žalobkyní bylo zjištěno, že tato byla vyhotovena ke dni 23. 7. 2024 a byla zaslána žalovanému, o čemž svědčí poštovní dodejka o dodání této písemnosti žalovanému do vlastních rukou ke dni 24. 7. 2024.

8. Dále bylo zjištěno, že při uzavírání smlouvy měla žalobkyně k dispozici fotokopii občanského průkazu žalovaného vydaného pod číslem hodnota v platnosti do 30. 7. 2029.

9. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že ke dni 22. 7. 2024 na účet číslo č. účtu byla připsaná částka 30 000 Kč.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 3. 2026 bylo zjištěno, že tímto žalobkyně ve smyslu žalovaného vyzvala zaplacení dlužné částky, kdy z podacího archu ze dne 9. 3. 2026 bylo zjištěno, že dne 9. 3. 2026 byla tato výzva podána na poště.

11. Na základě shora uvedeného soud další důkazy nekonstatoval, neboť z nich nezjistil žádné relevantní skutečnosti, když dospěl k závěru, že žalobkyně řádně neprověřila schopnost žalovaného čerpaný úvěr splácet před vlastním uzavřením smlouvy.

12. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Žalovaný se dne 22. 7. 2024 dohodl s žalobkyní tak, že se žalobkyně zavázala poskytnout mu finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni spolu s dalšími úhradami vrátit. Žalobkyně přitom nezjišťovala řádně, jestli žalovaný bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky žalobkyni vrátit. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla dne 22. 7. 2024 žalovanému na jeho bankovní účet č. č. účtu finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaný uhradil žalobkyni toliko 35 628 Kč. Žalobkyně žalovanou výzvou ze dne 9. 3. 2026 odeslanou na adresu žalovaného vyzvala k zaplacení žalobou požadované částky.

13. Dle ust. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Dle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr ( ).

15. Dle poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Dle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že vztah mezi žalobkyní a žalovaným posoudil podle , v účinném znění (dále v textu jen „o. z.“) jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla platně uzavřena. Jak se podává ze skutkového závěru soudu, tak žalobkyně uzavřela smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaný uzavíral smlouvy v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, který je poskytnutím úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru, kdy podle § a 87odst. 1 tohoto zákona je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací, získaných od spotřebitele a jeli to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr se poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, kterou se sjednal spotřebitelský úvěr dle tohoto zákona neplatná. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v prvé řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale i spotřebitele. Posouzení úvěruschopnosti je úřední povinností a též i v souladu s rozhodnutím ústavního soudu sp. zn. .

19. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že tuto svou povinnost splnila prostřednictvím dokladů získaných od žalovaného a rovněž prostřednictvím nebankovních registrů klientských informací. Z důkazů žalobkyní předložených soud zjistil, že příjmovou stránku žalovaného žalobkyně zkoumala mj. z výpisu z účtu o mzdě žalovaného od společnosti právnická osoba., v dalším (to se týká zejména výdajové stránky) se pak žalobkyně spolehla na tvrzení samotného žalovaného, aniž by takto získané údaje ověřovala. Žalobkyně tak přinejmenším v tomto rozsahu na ověření výdajové stránky žalovaného zcela rezignovala. Žalobkyně si dále ani nevyžádala například výpis z účtu žalovaného, aby mohla řádně posoudit, kterak žalovaný běžně hospodaří, popř. jiný zdroj, jenž by jí takovou informaci mohl vyjevit. Pakliže taková zjištění např. nebyla v možnostech žalobkyně (neměla je jak zjistit), vůbec neměla v takovém případě žalovanému úvěr poskytnout. Je navíc zjevné, že žalovanému po odečtení nákladů včetně splátky daného neplatně sjednaného úvěru, zůstala pouze rezerva 1 000 Kč, tudíž žalobkyni muselo být zřejmé, že žalovaný bude schopen stěží splácet poskytnutý úvěr. Jestliže žalobkyně úvěr žalovanému přesto poskytla, je nutno toto jednání brát výlučně k její tíži, a tedy v neprospěch platnosti celé smlouvy. Jelikož lze po provedeném dokazování dospět pouze k závěru, že žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jednak chybně vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného a jednak vycházela přinejmenším stran jeho výdajové stránky toliko z prohlášení žalovaného, dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy úvěru ze dne 22. 7. 2024 pro rozpor se zákonem (shora citované a , o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu ( o. z.). Pro úplnost soud dodává, že záznamy z veřejně dostupných lustrací (SOLUS a NRKI) jsou pro pozitivní závěr o úvěruschopnosti žalovaného, a to i ve spojení s ostatními důkazy, zcela nedostatečné.

20. S ohledem na vše výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Žalobkyně by tak měla právo toliko na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a následujících o. z., nicméně žalovaný oproti obdržení částky 30 000 Kč zaplatil žalobkyni 35 628 Kč, lze tudíž uzavřít, že žalovaný není z titulu předmětné smlouvy žalobkyni dlužen ničeho, neboť na jeho straně žádné bezdůvodné obohacení nevzniklo. Proto soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením , podle kterého soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.