Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 145/2026-20
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Fikkerovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované, 362 22 Nejdek
pro 141.059 Kč / s přísl.
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 69.059 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 42.941 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 112.000 Kč od 29. 9. 2024 do zaplacení a co do částky 29.059 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 1.410 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. 3703-226341/0710, variabilní symbol 1411014526, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 69.059 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do částky 42.941 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 112.000 Kč od 29. 9. 2024 do zaplacení a co do částky 29.059 Kč.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 1.410 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. 3703-226341/0710, variabilní symbol 1411014526, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 141.059 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. číslo úvěru uzavřené dne 27. 5. 2024 mezi společností právnická osoba. a žalovanou s tím, že žalovaná uhradila na dluh pouze částku 10.941 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. číslo úvěru a z Všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že se společnost právnická osoba. (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 4.000 Kč a žalovaná se poskytnutý úvěr zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně (RPSN 5496 %) v měsíčních splátkách ve výši úroku a zbytku úvěru nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Pro případ prodlení žalované s úhradou byla v čl. VI. smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dále povinnost žalované hradit účelně vynaložené náklady na vymáhání. Dále bylo pro případ prodlení žalované, kdy dlužnou splátky neuhradí na do 30 dnů po zaslání výzvy, sjednáno právo právního předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnit.
4. Z potvrzení o provedených platbách soud zjistil, že na účet žalované č. číslo uvedený ve smlouvě byla dne 27. 5. 2024 poukázána částka 4.000 Kč a 36.000 Kč a dne 10. 6. 2024 částka 40.000 Kč.
5. Z oznámení ze dne 28. 9. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně žalované oznámila okamžité zesplatnění závazků k datu 28. 9. 2024 a vyzval ji k úhradě dluhu do tří dnů.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na společnost právnická osoba.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026 a z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 2. 2026 soud zjistil, že společnost právnická osoba. postoupila pohledávka za žalovanou na žalobkyni.
8. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 2. 2026 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do 3 dnů.
9. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
12. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
14. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr v celkové výši 80.000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr včetně úroku ve výši 40 % měsíčně splatit. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, právnímu předchůdci žalobkyně uhradila pouze částku 10.941 Kč. S ohledem na uvedené má žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovanou postupně platně dle ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání platnosti smlouvy a jejích jednotlivých ujednání, a to jak z hlediska postupu právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy s odbornou péčí ve smyslu ust. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, tak z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.
15. Ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně na písemnou výzvu soudu uvedla, že právní předchůdce žalobkyně vycházel z prohlášení žalované v žádosti o zápůjčku, že dosahuje pravidelného měsíčního příjmu, je schopna zápůjčku hradit, není v prodlení se splácením závazků vůči třetím osobám a není evidována v databázích dlužníků a současně provedl lustraci žalované ve veřejně dostupných databázích, zejména v insolvenčním rejstříku, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI. Žalobkyně však neuvedla, z jakých konkrétních skutečností její právní předchůdce dovodil, že žalovaná bude schopna úvěr splácet ve splátkách minimálně 32.000 Kč měsíčně, neuvedla, zda a s jakým výsledkem bylo provedeno porovnání příjmů a výdajů žalované a dalších údajů o její finanční a ekonomické situaci a nepředložila soudu jediný důkaz. Soud proto uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně nedodržel postup upravený v ust. § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení (např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a že úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru. Tomu dle názoru soudu nepřímo nasvědčuje i skutečnost, že žalovaná uhradila pouze 1 ze sjednaných 48 splátek. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně porušil při uzavírání smlouvy ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je úvěrová smlouva dle ust. § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18.
16. Po přezkumu smlouvy a jejích jednotlivých ujednání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1.2 012 sp. zn. I. ÚS 199/11) dospěl k závěru, že smlouvu je nutné posoudit ji jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (úroky 40% měsíčně, RPSN přesahující 5496 %) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy.
17. Smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla soudem posouzena jako neplatná, nicméně účastníci neplatné smlouvy jsou povinni vrátit si navzájem poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2993 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl částku 80.000 Kč a žalovaná mu uhradila celkem 10.941 Kč, soud žalobkyni přiznal právo pouze na rozdíl mezi poskytnutým plněním a splátkami žalované (80.000 Kč – 10.941 Kč), t.j. částku 69.059 Kč. Při vypořádání bezdůvodného obohacení ohledně úroků z prodlení soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž uzavřel, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 42.941 Kč (požadovaná částky 112.000 Kč – přiznaná částka 69.059 Kč), zákonného úroku z prodlení a smluvní pokuty ve výši 29.059 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (požadováno plnění dle neplatné smlouvy).
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve sporu úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly.
19. Výrok o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek částkou 1.410 Kč vychází z ust. § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., podle něhož je k úhradě soudního poplatku povinen navrhovatel (žalobkyně), přičemž výše soudního poplatku činí dle položky 2.2. Sazebníku ve spojení s položkou 1. 1. b) Sazebníku částku 7.053 Kč. Žalobkyně, která dosud na soudním poplatku zaplatila pouze částku 5.643 Kč, je proto povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 1.410 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.