Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 184/2026-22
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Fikkerovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
pro 22.128,18 Kč s přísl.
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7.480 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 14.648,18 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 518,46 Kč, s kapitalizovaným úrokem v částce 756,79 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 8.197 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení a s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 8.197 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 221 Kč na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. 3703-226341/0710, variabilní symbol 1411014826, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7.480 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do částky 14.648,18 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 518,46 Kč, s kapitalizovaným úrokem v částce 756,79 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 8.197 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení a s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 8.197 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 221 Kč na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. 3703-226341/0710, variabilní symbol 1411014826, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 22.128,18 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. číslo úvěru uzavřené dne 7. 7. 2024 mezi společností právnická osoba a žalovanou. Dále uvedla, že žalovaná na úvěr uhradila celkem částku 2.520 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.
4. Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 7. 7. 2024, smluvními podmínkami, přehledem plateb, zákaznickou kartou, doklady k posouzení úvěruschopnosti (složenka, oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory), přehledem plateb, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2026, potvrzením o zaplacení úplaty ze dne 23. 1. 2026, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2026 a předžalobní výzvou ze dne 30. 3.2026 a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:
5. Dne 7. 7. 2024 uzavřela společnost právnická osoba, IČ: IČO, adresa (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaná Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. číslo úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 10.000 Kč a žalovaná se jej zavázala splatit spolu s částkou 8.982 Kč (úrok 87,40 % ve výši 5.062 Kč, poplatek za zpracování zápůjčky 1.900 Kč, poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení 2.020 Kč) a pojistným ve výši 2.808 Kč v 52 týdenních splátkách po 420 Kč (celkem 21.790 Kč), RPSN byla uvedena ve smlouvě ve výši 214,27 %. Pro případ prodlení žalované bylo v odst. 6 smlouvy sjednáno právo právního předchůdce žalobkyně na poplatek 300 Kč za zaslanou upomínku a poplatek za osobní návštěvu (max. 8), právo na úhradu účelně vynaložených nákladů a právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná splátky řádně nehradila, právnímu předchůdci žalobkyně za dobu trvání smlouvy uhradila celkem částku 2.520 Kč, a to ve dnech 15. 7. 2024 a 19. 8. 2024. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2026 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Dne 30. 3. 2026 zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu k plnění. Žalobkyně vyčíslila dluh žalované částkou 8.197 Kč na jistině na kapitalizovaných úrocích za období od 97. 7. 2025 do 20. 1. 2026 a částkou 518,46 Kč na kapitalizovaných úrocích z prodlení za období od 7. 7. 2025 do 20. 1. 2026.
6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
11. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 10.000 Kč a žalovaná se zavázal tento úvěr včetně úroku 87,40 % ročně – 5.062 Kč splatit v 52 měsíčních splátkách (RPSN 214,27 %). Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnila, právnímu předchůdci žalobkyně uhradila celkem částku 2.520 Kč. Pohledávka za žalovanou byla v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobkyni.
12. Soud se nejprve zabýval posouzením platnosti smlouvy a jejích jednotlivých ujednání, a to jak z hlediska postupu právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy s odbornou péčí ve smyslu ust. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru.
13. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že právní předchůdce žalobkyně posoudil s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, zhodnotil informace získané od žalované před uzavřením smlouvy, které byly ověřovány z dokladů vyžádaných od žalované a byly zaznamenány do zákaznické karty. Ze zákaznické karty a z dokladů předložených žalovanou právnímu předchůdci žalobkyně (oznámení o přiznání dávek státní sociální podpory a složenka z června 2024 o výplatě těchto dávek) vyplývalo, že žalovaná je na mateřské dovolené, pobírá rodičovský příspěvek 13.000 Kč měsíčně a přídavek na dítě 830 Kč měsíčně a že její měsíční výdaje činí 3.000 Kč. Z tvrzení žalobkyně ani z předložených důkazů však nevyplývalo, že by právní předchůdce žalobkyně jakýmkoliv způsobem zkoumal výdaje žalované, v žádosti nebylo zaškrtnuto, že by žalovaná předkládala výpisy z bankovního účtu, navíc částka 3.000 Kč uváděná žalovanou jako celkové měsíční výdaje pro ni a nezletilé dítě je částkou nepřiměřeně nízkou, a to i v případě, že by žalovaná bydlela u svých rodičů. Za dané situace má soud za to, že právní předchůdce žalobkyně nemohl mít dostatečné povědomí o finanční situaci žalované, byla mu známa pouze výše příjmů, výdaje žalované a stav jejích finančních prostředků však nebyly nikterak doloženy. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nedodržel postup upravený v ust. § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení (např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a že úvěruschopnost žalovaného neposoudil s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru. Závěru soudu nasvědčuje i skutečnost, že žalovaný uhradil pouze tři platby z celkových 14. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně porušil při uzavírání smlouvy ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je úvěrová smlouva dle ust. § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18.
14. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), a proto soud ve výroku I. rozsudku uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 7.480 Kč představující rozdíl mezi vyčerpaným úvěrem a splátkami žalované (10.000 – 2.520). Na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok, a proto soud žalobu ve zbývajícím rozsahu ve výroku II. rozsudku zamítl. Ve vztahu k úrokům z prodlení a určení počátku prodlení žalované přihlédl soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu týkající se vypořádání bezdůvodného obohacení, a to k rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž uzavřel, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí lhůtou 3 dnů od právní moci rozsudku.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve sporu úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly.
16. Výrok o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek částkou 221 Kč vychází z ust. § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., podle něhož je k úhradě soudního poplatku povinen navrhovatel (žalobkyně), přičemž výše soudního poplatku činí dle položky 2.2. Sazebníku ve spojení s položkou 1. 1. b) Sazebníku částku 1.107 Kč. Žalobkyně, která dosud na soudním poplatku zaplatila pouze částku 886 Kč, je proto povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 221 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.