Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
26 C 104/2026-88
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Koubou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 51 173,36 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 45 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, na základě které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 14 298,22 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 56 952,86 Kč od 13. 5. 2026 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 248,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 45 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, na základě které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 14 298,22 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 56 952,86 Kč od 13. 5. 2026 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 248,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 51 173,36 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku z úvěrové smlouvy ze dne datum.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Soud věc projednal a po provedeném dokazování učinil následující dílčí skutková zjištění.
4. Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota ze dne datum a z detailu pohybu – okamžitá příchozí platba 1 Kč soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru na částku 50 000 Kč, který měl být splacen i s úrokem ve výši 57,99 % ročně z čerpané a dosud nesplacené části jistiny, RPSN činí 76,18 %, ve splátkách ve výši 5 % z částky čerpané a dosud nesplacené výše úvěru, nejméně 2 500 Kč měsíčně.
5. Z detailu pohybu – bezhotovostní platba 50 000 Kč soud zjistil, že žalovanému byl vyplacen úvěr ve výši 50 000 Kč dne datum na bankovní účet č. č. účtu.
6. Z upomínky č. hodnota z datum a upomínky č. hodnota z datum soud zjistil, že žalobkyně vyhotovila upomínky adresované žalovanému k úhradě jeho dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne datum.
7. Z předžalobní výzvy ze dne datum a z podacího lístku ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby zesplatnila předmětný úvěr žalovaného z důvodu prodlení s úhradou splátek úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě zbývající dlužné částky.
8. Z přílohy č. hodnota – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele soud zjistil, že žalobkyně při uzavření úvěrové smlouvy vycházela z toho, že žalovaný má jedno vyživované dítě, průměrný čistý měsíční příjem sdělený žalovaným činí 36 500 Kč, průměrný čistý měsíční příjem žalovaného zjištěný na bankovním účtu činí 32 966 Kč, žalovaný má finanční závazky sdělené organizací SOLUS ve výši 14 760 Kč měsíčně, náklady na bydlení prohlášené žalovaným činí 1 000 Kč, náklady na bydlení žalovaného zjištěné na bankovním účtu činí 0 Kč, minimální částka nákladů na bydlení činí 8 000 Kč, náklady domácnosti prohlášené žalovaným činí 3 000 Kč, náklady domácnosti zjištěné na bankovním účtu činí 4 671 Kč, náklady na sázení a hazardní hry činí 333 Kč, na základě těchto údajů žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný může na základě své finanční situace splácet nové závazky ve výši 2 873 Kč měsíčně, což je dostatečný zůstatek na splácení předmětného úvěru ve splátkách v minimální splátce 2 500 Kč měsíčně.
9. Z bankovní historie – smlouva č. hodnota soud zjistil, že v období od datum – datum jsou na účtu č. č. účtu evidovány příchozí i odchozí platby v různých hodnotách. Mezi příchozími platbami jsou platby mimo jiné platby od nebankovních společností právnická osoba., právnická osoba, právnická osoba., právnická osoba., právnická osoba, právnická osoba., právnická osoba.; jsou evidovány příchozí i odchozí platby od právnická osoba.
10. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí v projednávané věci.
11. Co do závěru o skutkovém stavu věci soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.
12. Na základě shora uvedeného zjištěného skutkového stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto:
13. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť byla uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18, v němž soudní dvůr dospěl k závěru, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti Soudní dvůr EU uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího a že česká vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.
14. V projednávané právní věci pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádným způsobem nezkoumala a neprověřila úvěruschopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, neboť žalobkyně na základě provedených důkazů neprokázala, že by před uzavřením úvěrové smlouvy řádně a pečlivě zkoumala příjmy a výdaje žalovaného a že řádně provedla ověření solventnosti žalovaného. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, žalobkyně se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva je tak neplatná v souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18. Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu konanému dne 6. 9. 2026 a tím zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o chybějících důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni.
15. V řízení pak bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, přičemž žalovaný žalobkyni dosud uhradil částku 5 000 Kč. Částka 45 000 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z.
16. Soud dále poukazuje na to, že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která však neodvisí od výzvy žalobkyně k vrácení zbývající nesplacené části jistiny, nýbrž od možností žalovaného; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. tak žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V projednávané věci ke dni vyhlášení tohoto rozsudku splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (tj. možností žalovaného podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ani na základě rozhodnutí soudu dosud nenastala, zatím proto nevznikl ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení ze zbývající nesplacené části jistiny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči převážně neúspěšnému žalovanému v částce 6 248,40 Kč, ke které soud dospěl tak, že částečný úspěch žalovaného (částka 16 451,50 Kč, tj. 14 298,22 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 56 952,86 Kč od 13. 5. 2026, kapitalizovaný k vyhlášení rozsudku dne 9. 9. 2026 v částce 2 153,28 Kč, tj. 26,77 %) odečetl od částečného úspěchu žalobkyně (45 000 Kč, tj. 73,23 %) při výsledku 46,46 % z částky 13 449 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 559 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 51 173,36 Kč sestávající z částky 3 180 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., celkem 10 890 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Znojmě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.