Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 222/2026-27
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 60 618,82 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 040 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 28 040 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 32 578,82 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 042,01 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 939,35 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 000 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, s úrokem 12,75 % ročně z částky 29 040 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 040 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 28 040 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 32 578,82 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 042,01 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 939,35 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 000 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, s úrokem 12,75 % ročně z částky 29 040 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne 8. 7. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 60 618,82 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 25. 9. 2023 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO IČO, sídlem adresa, dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“, smlouvu o půjčce č. hodnota, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti, které se žalovaný zavázal splatit spolu s úroky ve výši 11 649 Kč, s poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 368 Kč a pojistným ve výši 1 924 Kč. Celkem měl žalovaný uhradit částku 49 441 Kč, a to ve 52 týdenních splátkách po 951 Kč. Poslední splátka byla splatná dne 23. 9. 2024. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila před poskytnutím úvěru s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, zejména žalovaný předložil výplatní pásky za srpen a září 2023, poskytl informace o své finanční situaci a ve smlouvě potvrdil správnost uvedených údajů a svou schopnost úvěr splácet. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, celkem zaplatil pouze 1 960 Kč, přičemž poslední platba ve výši 1 000 Kč byla provedena dne 30. 10. 2024. Po uplynutí splatnosti poslední splátky dne 23. 9. 2024 se dostal do prodlení s úhradou celého zbývajícího dluhu. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 na žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. O postoupení pohledávky byl žalovaný písemně informován. Po postoupení pohledávky již žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně proto požaduje zaplacení dlužné jistiny ve 29 040 Kč, dlužného poplatku ve výši ve výši 16 578,82 Kč, smluvní pokutu ve výši 15 000 Kč, kapitalizovaných úroků od 24. 9. 2024 do 21. 10. 2025 ve výši 4 939,35 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od 24. 9. 2024 do 21. 10. 2025 ve výši 4 042,01 Kč, a dále zaplacení úroků ve výši 12,75% p.a. z dlužné jistiny ve výši 29 040 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 12,75% p.a. z částky ve výši 29 040 Kč, tj. z dlužné jistiny, od 22. 10. 2025 do zaplacení. Před podáním žaloby žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, ani na základě této výzvy žalovaný nereagoval a zůstal žalobkyni dlužen žalovanou částku.
2. Elektronický platební rozkaz nebyl zdejším soudem vydán pro nepřiměřeně vysoké poplatky spojené s poskytnutím úvěru.
3. Přípisem zdejšího soudu ze dne 20. 7. 2026 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem posuzovala její právní předchůdkyně při poskytování úvěru žalovanému jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a označila důkazy k prokázání doplněných tvrzení. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, doplnila tak, že před uzavřením smlouvy byl žalovaný dotazován na své osobní, rodinné, pracovní a majetkové poměry. Poskytnuté údaje byly zaznamenány do zákaznické karty ze dne 22. 9. 2023 a ověřeny předloženými dokumenty, zejména pracovní smlouvou, výplatními páskami za srpen a září 2023, kontrolou insolvenčního rejstříku, z čehož vyplynulo, že žalovaný pracoval na hlavní pracovní poměr jako mechatronik ve společnosti právnická osoba., měl měsíční příjem přibližně 52 241 Kč, další příjmy domácnosti činily 25 000 Kč měsíčně, neměl dluh z kreditní karty. Předložené výplatní pásky vykazovaly příjmy v srpnu 2023 ve výši 66 104 Kč a v září 2023 ve výši 53 018 Kč. Na základě těchto údajů právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila, že žalovaný je schopen hradit sjednanou týdenní splátku 951 Kč, a proto úvěr schválila.
4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní.
5. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“, není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný se ve věci nevyjádřil, ačkoli mu byla výzva k vyjádření řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), a proto rozhodl bez nařízení jednání.
6. Z listin předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav:
7. Z úvěrové smlouvy č. hodnota ze dne 25. 9. 2023 bylo zjištěno, že na jejím základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti, které se žalovaný zavázal splatit spolu s úroky ve výši 11 649 Kč, s poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 368 Kč a pojistným ve výši 1 924 Kč. Celkem měl žalovaný uhradit částku 49 441 Kč, a to ve 52 týdenních splátkách po 951 Kč. Poslední splátka byla splatná dne 23. 9. 2024. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Pro případ prodlení žalovaného byly sjednány sankce, a to zákonný úrok z prodlení, 300 Kč za každou upomínku, kterou lze zaslat jen 2x měsíčně. Věřitel dále může požadovat náklady spojené s vymáháním a na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky, ohledně níž je zákazník v prodlení, pokud tím nedojde k překročení zákonem stanovené maximální celkové výše smluvních pokut uplatněných podle smlouvy a v krajním případě může věřitel úvěr zesplatnit.
8. Ze zákaznické karty žalovaného ze dne 22. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný je ženatý, má učňovské vzdělání, bydlí v nájmu, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako mechatronik ve společnosti právnická osoba., jeho měsíční příjem činí 52 421 Kč, další příjem domácnosti je 25 000 Kč, jeho výdaje činí 15 000 Kč a splátky ostatním úvěrovým společnostem také 15 000 Kč. Má celkem 3 vyživovací povinnosti, má bankovní účet, má další úvěr u jiné společnosti, nemá kreditní kartu, je vlastníkem automobilu. Žádal poskytnout úvěr ve výši 80 000 Kč z důvodu neočekávaných výdajů. (K žádnému z uvedených tvrzení, s výjimkou zaměstnavatele žalovaného a výše příjmu žalovaného, nebyl žalobkyní předložen žádný důkaz).
9. Z výplatnic žalovaného za červenec a srpen 2023 byl ověřen zaměstnavatel žalovaného a jeho příjem ve výši 52 421 Kč.
10. Z tabulky umoření – transakční historie k úvěrovému účtu č. hodnota ze dne 23. 10. 2026 bylo zjištěno, že žalovaný uhradil toliko dvě splátky v celkové výši 1 960 Kč, a to dne 25. 9. 2023 částku 960 Kč a dne 30. 10. 2024 částku 1 000 Kč.
11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o zaplacení úplaty za postoupené pohledávky ze dne 27. 10. 2025 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla s účinností od 21. 10. 2025 postoupena žalobkyni.
12. Z oznámení právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 21. 10. 2025 včetně poštovního podacího lístku ze dne 21. 11. 2025 bylo zjištěno, že žalovanému bylo postoupení pohledávky řádně oznámeno a žalovaný byl vyzván k úhradě částky 67 533,61 Kč, a to do 10 dnů od doručení dopisu.
13. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 16. 1. 2026 včetně poštovního podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby znovu vyzván k úhradě částky 74 410,80 Kč, a to do 31. 1. 2026.
14. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně doložila svou procesní subjektivitu.
15. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, vyjma dvou výplatních pásek, který by prokazoval řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru (výpisy z účtů, nájemní smlouva, pracovní smlouva apod.) ani tvrzenou skutečnost, že žalovaný byl před poskytnutím úvěru lustrován v bankovních i nebankovních registrech.
16. Žalovaný dlužnou částku nesporoval ani do důvodu jejího vzniku ani co do výše dlužné částky.
17. Z výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu:
18. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 25. 9. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky, poplatky a pojistným v celkové částce 49 441 Kč, a to v 52 týdenních splátkách po 951 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 23. 9. 2024. Žalovaný své smluvní povinnosti neplnil řádně a včas, když na úvěr uhradil pouze částku 1 960 Kč. Pohledávka z úvěrové smlouvy byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 postoupena žalobkyni. Soud však nemá za prokázané tvrzení žalobkyně, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy řádně a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného v rozsahu vyžadovaném zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně v tomto směru doložila pouze zákaznickou kartu obsahující údaje sdělené žalovaným a dvě výplatní pásky prokazující zaměstnavatele a výši jeho příjmu. Nebyly však předloženy žádné další důkazy potvrzující ověření tvrzených výdajů, závazků či celkové finanční situace žalovaného, ani důkazy o provedení lustrace v úvěrových registrech či jiných databázích. Tvrzení žalobkyně o rozsahu provedeného posouzení úvěruschopnosti tak zůstala z převážné části neprokázána. Žalovaný v řízení dlužnou částku ani její výši nikterak nerozporoval.
19. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
20. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.
21. V posuzované věci však nebylo vůbec prokázáno, že by žalobkyně zjišťovala majetkové, finanční a osobní poměry žalovaného, zejména jeho výdaje, počet případných dalších úvěrů či vyživovacích povinností žalovaného. Nijak též neprokázala, že by žalovaného před poskytnutím úvěru lustrovala v bankovních a nebankovních registrech. Žalobkyně nepředložila žádné důkazní prostředky, které by prokazovaly, že zjišťovala informace zejména o výdajích žalovaného, a tyto uchovala tak, jak vyžaduje § 78 ZoSÚ. Smlouva byla uzavřena v roce 2023, kdy požadavky ZoSÚ a jejich striktní vyžadování soudy muselo být žalobkyni dostatečně známo. Pokud tedy žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně ani nezjišťovala tyto údaje, nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Za těchto okolností pak právní předchůdkyně žalobkyně nemohla získat správnou představu o tom, zda žalovaný bude schopen úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZoSÚ. Pokud žalobkyně neprověřovala podstatné výdaje žalovaného, nemohla zjistit, zda vůbec bude úvěr moci poskytnout.
22. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
23. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.
24. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
25. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.
26. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
27. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.
28. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná
29. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
30. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
31. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
32. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
33. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
34. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
35. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
36. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.
37. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
38. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.
39. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
40. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
41. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. spisová značka), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.
42. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
43. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.
44. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy řádně a s odbornou péčí prověřovala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ jako absolutně neplatnou.
45. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 30 000 Kč, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 28 040 Kč (částka požadované jistiny ve výši 30 000 Kč po odečtení žalovaným vrácených 1 960 Kč), také vrátit. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tedy z částky 28 040 Kč 22. 10. 2026 do zaplacení (výrok I.).
46. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).
47. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř., a to tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalovanému, který byl ve věci převážně úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly, jak vyplývá z obsahu spisu.
48. Lhůta pro splnění povinnosti uložená žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, neboť nebyly zjištěny okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší, a to i s ohledem na naprostou pasivitu žalovaného v řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.