Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
26 C 82/2026-17
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Koubou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o 51 060 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, na základě které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 21 060 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 22. 12. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, na základě které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 21 060 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 22. 12. 2024 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 51 060 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku z úvěrové smlouvy ze dne datum.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Soud věc projednal a po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav věci.
4. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně se zavázala žalované poskytnout revolvingový úvěr do výše úvěrového limitu až 5 000 Kč na dobu neurčitou s tím, že úvěrovaná smí činit opakovaná čerpání, přičemž žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni jistinu a úrok ve výši 40 % měsíčně, přičemž RPSN činí 5539,40 %.
5. Z výpisu o transakcích žalované na účtu č. č. účtu soud zjistil, že uvedený výpis obsahuje příchozí i odchozí platby v období od datum do datum.
6. Z kopie průkazu zdravotního pojištění žalované soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru tímto způsobem ověřila totožnost žalované.
7. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr č. hodnota soud zjistil, že při podání žádosti žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí v nájmu, má základní vzdělání, je zaměstnaná u právnická osoba ve adresa s příjmem 48 811 Kč, měsíční výdaje činí 11 000 Kč, nemá exekuce ani insolvence.
8. Ze třinácti potvrzení o provedené platbě the pay soud zjistil, že žalobkyně vyplatila žalované úvěr na účet č. č. účtu celkem částku ve výši 30 000 Kč.
9. Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru č. hodnota ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně ke dni datum úvěr zesplatnila, dlužná částka činí 83 278 Kč.
10. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 10. 2025 a z potvrdenie o podaji doporučenej zásielky ze dne 21. 10. 2025 soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky.
11. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí v projednávané věci.
12. Co do závěru o skutkovém stavu věci soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.
13. Na základě shora uvedeného zjištěného skutkového stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto:
14. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), neboť byla uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovanou jako spotřebitelem. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18 , ve kterém soudní dvůr dospěl k závěru, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti Soudní dvůr EU uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího a že česká vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.
15. V projednávané právní věci pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádným způsobem nezkoumala a neprověřila úvěruschopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, neboť žalobkyně na základě provedených důkazů neprokázala, že by před uzavřením úvěrové smlouvy řádně zkoumala příjmy a výdaje žalované a že řádně provedla ověření solventnosti žalované. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, žalobkyně se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovanou. Žalobkyně tedy poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva je tak neplatná v souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18 . Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu konanému dne 18. 8. 2026 a tím zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. o chybějících důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni.
16. V řízení pak bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaná žalobkyni dosud neuhradila ničeho. Částka 30 000 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z.
17. Soud dále poukazuje na to, že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že žalobkyně poskytla žalované úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která však neodvisí od výzvy žalobkyně k vrácení zbývající nesplacené části jistiny, nýbrž od možností žalované; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. tak žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalované s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V projednávané věci ke dni vyhlášení tohoto rozsudku splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (tj. možností žalované podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ani na základě rozhodnutí soudu dosud nenastala, zatím proto nevznikl ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení ze zbývající nesplacené části jistiny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ).
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalované žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Znojmě.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.