Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
5 C 127/2026-60
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o 134 796 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 73 067 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 73 067 Kč od 13. 11. 2025 do zaplacení, částky 22 969,44 Kč, úroku ve výši 68,34 % ročně z částky 94 426,34 Kč od 13. 11. 2025 do 6. 12. 2025 ve výši 4 130,40 Kč a úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 94 426,34 Kč od 7. 12. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 13. 11. 2025 dosáhne částky 352 742,40 Kč, se zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 38 760 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 38 760 Kč od 3. 6. 2026 do zaplacení, a to vše ve splátkách ve výši 4 000 Kč měsíčně, splatných vždy nejpozději do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, s tím, že v případě, že se žalovaná dostane do prodlení se splácením byť jen jediné splátky, stává se celý dluh okamžitě splatným ke dni splatnosti takové splátky.
III. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 38 760 Kč od 13. 11. 2025 do 2. 6. 2026, se zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V. Žalobkyni se po právní moci tohoto rozsudku vrací z účtu soudu část zaplaceného soudního poplatku za podání návrhu na zahájení řízení ve výši 3 802 Kč.
VI. Žalobkyně je povinna ve lhůtě 10 dnů od právní moci tohoto rozsudku sdělit soudu číslo bankovního účtu, na který má být část soudního poplatku vrácena, a to včetně případného variabilního symbolu.
Odůvodnění:
I. Řízení v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 73 067 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 73 067 Kč od 13. 11. 2025 do zaplacení, částky 22 969,44 Kč, úroku ve výši 68,34 % ročně z částky 94 426,34 Kč od 13. 11. 2025 do 6. 12. 2025 ve výši 4 130,40 Kč a úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 94 426,34 Kč od 7. 12. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 13. 11. 2025 dosáhne částky 352 742,40 Kč, se zastavuje.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 38 760 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 38 760 Kč od 3. 6. 2026 do zaplacení, a to vše ve splátkách ve výši 4 000 Kč měsíčně, splatných vždy nejpozději do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, s tím, že v případě, že se žalovaná dostane do prodlení se splácením byť jen jediné splátky, stává se celý dluh okamžitě splatným ke dni splatnosti takové splátky.III. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 38 760 Kč od 13. 11. 2025 do 2. 6. 2026, se zamítá.IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.V. Žalobkyni se po právní moci tohoto rozsudku vrací z účtu soudu část zaplaceného soudního poplatku za podání návrhu na zahájení řízení ve výši 3 802 Kč.VI. Žalobkyně je povinna ve lhůtě 10 dnů od právní moci tohoto rozsudku sdělit soudu číslo bankovního účtu, na který má být část soudního poplatku vrácena, a to včetně případného variabilního symbolu.
1. Žalobkyně se obrátila dne 9. 6. 2026 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 9. 7. 2026, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 134 796 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 22. 9. 2024 smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo dne 23. 9. 2024. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu se smluvními úroky ve výši nominální úrokové sazby 68,34 % ročně ve 48měsíčních splátkách ve výši 6 124 Kč, splatných vždy k 7. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopad 2024, vše podle splátkového kalendáře, který byl přílohou smlouvy o úvěru. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím emailové komunikace. Žalovaná smlouvu podepsala uvedením jména, příjmení a jedinečného kódu, který jí byl za tímto účelem ze strany žalobkyně poskytnut. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala schopnost žalované splácet úvěr pomocí informací získaných od žalované, tak i z jiných zdrojů, včetně lustrace žalované v databázi NRKI a insolvenčním rejstříku. Zjištěné informace žalobkyně následně vyhodnotila pomocí tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka) a došlo ke schválení úvěru. Žalovaná se ocitla v prodlení delším než 65 dnů s úhradou jedenácté splátky úvěru, která byla splatná dne 7. 9. 2025, což vedlo k zesplatnění celého úvěru dne 11. 11. 2025. Žalovaná celkem na úvěr uhradila částku 61 240 Kč, když uhradila celkem 10 splátek. Ke dni zesplatnění se dosud neuhrazené úroky staly součástí nové jistiny úvěru, jejíž výše činila 110 429,26 Kč. Dlužná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 110 429,26 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč s příslušenstvím, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z částky 110 429,26 Kč od 13. 11. 2025 do data vyhotovení žaloby dne 8. 6. 2026 ve výši 22 969,44 Kč, úroku za poskytnutí úvěru v nominální úrokové sazbě 68,34 % ročně z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 94 426,34 Kč ode dne 13. 11. 2025 do 7. 12. 2025, tedy 91. dne prodlení žalované, žalobkyně požaduje úrok v úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 11,5 % ročně. Žalovaná tyto částky neuhradila ani na základě předžalobní výzvy.
2. Po podání žaloby, dříve, nežli soud začal jednat ve věci samé, vzala žalobkyně podáním ze dne 9. 7. 2026 žalobu částečně zpět, a to v rozsahu, jenž je specifikován výrokem I. tohoto rozsudku. Žalobkyně tak ponížila svůj nárok na úroveň dosud nesplacené jistiny předmětného úvěru a dlužného pojistného spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně nadále trvala na projednání nároku ve výši 38 760 Kč s příslušenstvím, který představuje rozdíl původní jistiny ve výši 100 000 Kč a žalovanou uhrazené částky ve výši 61 240 Kč. Příslušenství se skládá ze zákonného úroku z prodlení od 13. 11. 2025 do zaplacení. Soud částečnému zpětvzetí návrhu vyhověl a řízení podle § 96 odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) výrokem I. tohoto rozsudku zastavil. Jelikož byl návrh vzat zpět dříve, než začalo jednání, nebylo třeba vyjádření žalované, zda se zpětvzetím žaloby souhlasí (§ 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.).
3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila při jednání dne 21. 8. 2026. Uvedla, že smlouvu s žalobkyní uzavřela, úvěr čerpala, je ochotna dluh zaplatit, ale maximálně ve splátkách 4 000 Kč měsíčně. Je zaměstnána v adresa, její čistý měsíční příjem činí 34 000 Kč. Bydlí ve služebním bytě, na bydlení vynakládá měsíčně 18 000 Kč včetně energií. Má jednu vyživovací povinnost. Na živobytí hradí měsíčně 10 – 12 000 Kč, nesplácí žádné další úvěry. Má pouze zápůjčku od rodičů cca ve výši 25 000 Kč, kterou splácí nepravidelně dle svých možností.
4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v žalobkyně, která se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.
5. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:
Žalobkyně je registrovaným nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru /viz výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu na č. l. 8 spisu/. Dne 2. 7. 2024 žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 100 000 Kč s tím, že žalovaná je povinna vrátit 293 952 Kč. Tuto částku měla žalovaná splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 6 124 Kč, která zahrnovala i úrok za poskytnutí úvěru, splátky byly splatné vždy každého 7. dne kalendářního měsíce. Smluvní úrok byl ujednán ve výši 68,34 % ročně, RPSN činila 94,38 %. Sjednané úroky podle bodu 2.2 smlouvy o úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny. Žalobkyně je oprávněna na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou ze zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 352 742,40 Kč. V případě prodlení žalované se splácením byla žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů podle bodu 6.1 smlouvy o úvěru společně s právem na náhradu účelně vynaložených nákladů podle bodu 6.2 smlouvy o úvěru za 15 dní prodlení v částce 200 Kč. Smlouva o úvěru byla téhož dne schválena a byl sestaven splátkový kalendář /viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru na č. l. 13 - 15 spisu, předsmluvní formulář č. l. 9 - 12 spisu, dodatek ke smlouvě na č. l. 16 – 17 spisu, oznámení o schválení úvěru na č. l. 31 - 32 s dodejkou na č. l. 33 spisu, informace o podpisu na dálku na č. l. 21 spisu, základní informace o klientovi č. l. 19 - 20 spisu, prohlášení klienta č. l. 22 - 23 spisu/. Žalobkyně měla k dispozici kopii občanského průkazu žalované /viz kopie OP žalované na č. l. 28 - 29 spisu/. Žalobkyně od žalované zjistila, že je zaměstnána v pracovním poměru na dobu neurčitou a její průměrný měsíční příjem činí 32 000 Kč. Výdaje měly činit celkem částku 21 460 Kč, a to ve výši 5 600 Kč na bydlení, ostatní výdaje měly činit částku 4 000 Kč, dále bylo započítáno životní minimum ve výši 4 860 Kč, splátky dříve poskytnutých úvěrů žalobkyní činily 7 000 Kč /viz hodnocení klienta na č. l. 25 spisu/. Lustrací v registru NRKI žalobkyně zjistila, že žalovaná si žádala o úvěr u celkem 5 bank či finančních institucí odlišných od žalobkyně. Součet celkového úvěrového rámce nesplátkových operací a celkového limitu kreditních karet činil 1 716 197 Kč /viz výpis z nebankovního registru na č. l. 26 spisu/. Mzda žalované za srpen 2024 činila 28 527 Kč /viz potvrzení na č. l. 30 spisu/. Žalobkyně převedla dne 23. 9. 2024 částku ve výši 100 000 Kč na účet žalované č. č. účtu /viz doklad o vyplacení úvěru na č. l. 18 spisu, zpráva právnická osoba. na č. l. 47 spisu, výpis z účtu žalobkyně na č. l. 57 spisu/. Žalovaná úvěr čerpala, žalobkyni uhradila deset splátek po 6 124 Kč, následně se dostala do prodlení s úhradou jedenácté splátky, byla vyzývána k zaplacení jednotlivých splátek a protože žalovaná ničeho neuhradila, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru /viz karta klienta na č. l. 24 spisu, výzvy k zaplacení č. l. 34 - 35 spisu, oznámení o zesplatnění na č. l. 36 spisu/. Žalobkyně dne 18. 5. 2026 žalované odeslala předžalobní výzvu /viz předžalobní výzva na č. l. 37 spisu s podacím archem na č. l. 38 spisu/.
6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne 22. 9. 2024 žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 100 000 Kč s tím, že žalovaná je povinna vrátit 293 952 Kč. Tuto částku měla žalovaná splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 6 124 Kč, která zahrnovala i úrok za poskytnutí úvěru, splátky byly splatné vždy každého 7. dne kalendářního měsíce. Smluvní úrok byl ujednán ve výši 68,34 % ročně, RPSN činila 94,38 %. Sjednané úroky podle bodu 2.2 smlouvy o úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny. Žalobkyně je oprávněna na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou ze zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 352 742,40 Kč. V případě prodlení žalované se splácením byla žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů podle bodu 6.1 smlouvy o úvěru společně s právem na náhradu účelně vynaložených nákladů podle bodu 6.2 smlouvy o úvěru za 15 dní prodlení v částce 200 Kč. Smlouva o úvěru byla téhož dne schválena a byl sestaven splátkový kalendář. Žalobkyně zaslala na účet žalované částku ve výši 100 000 Kč. Žalobkyně shromáždila údaje o žalované, vycházela z lustrace žalované v systému NRKI, ze kterého zjistila, že žalovaná má závazky dosahující částky cca 1 700 000 Kč. Žalobkyně od žalované zjistila, že její čistý měsíční příjem činí 32 000 Kč a výdaje celkem 21 460 Kč. Skutečný průměrný příjem žalované v srpnu 2024 činil 28 527 Kč. Žalovaná žalobkyni uhradila celkem 61 240 Kč. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek došlo k zesplatnění dluhu. Žalovaná byla několikrát vyzvána k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou. Žalovaná na svůj dluh s výjimkou výše uvedené částky neuhradila ničeho.
7. Soud zamítl návrh na provedení důkazu výpisem z interní databáze žalobkyně na č. l. 55 – 56 spisu pro nadbytečnost, když tyto listiny byly do spisu evidentně založeny omylem, neboť se netýkaly žalované a jí sjednané smlouvy č. hodnota, ale smlouvy č. hodnota.
8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“), a podle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně převedla na bankovní účet žalované částku ve výši 100 000 Kč a žalovaná žalobkyni zaplatila částku ve výši 61 240 Kč. Z hlediska uzavření smlouvy o úvěru se pak soud zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.
15. V posuzovaném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně své povinnosti ověřit úvěruschopnost žalované nedostála. Žalobkyně fakticky zjistila od žalované výši jejích měsíčních příjmů, tyto si sice ověřila, ale toto ověření nijak při svých úvahách nezohlednila, když nadále vycházela z částky 32 000 Kč jakožto pravidelného měsíčního příjmu žalované, ač z potvrzení o výši mzdy žalované jasně vyplývalo, že její měsíční příjem dosahuje výše 28 527 Kč. Na ověření výdajů žalované pak žalobkyně rezignovala zcela, když se spokojila s částkou 5 600 Kč, která měla představovat výdaje žalované na bydlení. Jednalo se však o částku velmi nízkou, téměř nereálnou. Ostatními výdaji žalované se žalobkyně taktéž nezabývala, částečně je paušálně nahradila částkou 4 860 Kč představující životní minimum a dále vycházela z částky 4 000 Kč uvedenou žalovanou. Do své kalkulace potom ještě zahrnula splátky dříve sjednaných úvěrů ve výši 7 000 Kč, výši měsíčních splátek u dříve sjednaných úvěrů však taktéž nijak neověřila. Žalobkyně tedy přistoupila k posouzení úvěruschopnosti žalované zcela liknavě, když vycházela pouze z údajů uvedených žalovanou, ač již z nepravdivě uvedené výše měsíčního příjmu měla být obezřetná a podrobněji zkoumat majetkovou situaci žalované. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Co je však nejpodstatnější, žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 100 000 Kč za situace, kdy tato již měla dle výpisu z NRKI ke splacení z dříve sjednaných úvěrů částku 1 716 197 Kč. S ohledem na shora uvedené proto soud dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem porušení této povinnosti je pak absolutní neplatnost projednávané úvěrové smlouvy.
16. Soud konstatuje, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 100 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na neuzavření úvěrové smlouvy). Došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované a žalovaná je povinna toto bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Žalovaná dosud žalobkyni uhradila celkem 61 240 Kč. Zbývá jí tedy uhradit 38 760 Kč. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, byla předžalobní výzva odeslaná dne 18. 5. 2026, která se dostala do dispozice žalované dne 19. 5. 2026, což soud ověřil prostřednictvím webových stránek poskytovatele poštovních služeb právnická osoba. webová stránka. Splatnost dluhu s ohledem na lhůtu stanovenou ve výzvě, 15 dnů od odeslání výzvy, nastala dne 2. 6. 2026. Ode dne následujícího (od 3. 6. 2026) tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z., a to v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok II. tohoto rozsudku).
17. Soud nepřiznal žalobkyni nárok na úhradu úroku z prodlení přecházející datu splatnosti úvěru (výrok III. tohoto rozsudku).
18. O lhůtě k plnění ve vztahu k povinnosti uložené ve výroku II. tohoto rozsudku, bylo rozhodnuto ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 87 odst. 1 větou třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Soud přihlédl k výši žalobou uplatněné pohledávky, přičemž má za to, že stanovená výše splátek je v souladu s oprávněnými ekonomickými zájmy žalobkyně, které se nijak negativně nedotkne, přičemž ke splacení pohledávky dojde v přiměřené době (jistina bude uhrazena po cca 10 měsících), bude-li žalovaná splátky hradit řádně a včas. Výše splátky pak také odpovídá majetkovým možnostem žalované, když tato má měsíční příjem ve výši 34 000 Kč a měsíční výdaje ve výši cca 30 000 Kč. Zároveň však soud rozhodl, že pokud žalovaná nebude splátky hradit řádně a včas, výhodu splátek ztratí (žalobkyně pak bude mít právo na vyrovnání celé pohledávky najednou).
19. Výrokem IV. tohoto rozsudku bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalované (úspěch žalované v rozsahu 74,6 %) žádné náklady řízení nevznikly. Za procesní úspěch žalované je potom nutné považovat i část nároku, ve které bylo řízení zastaveno, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby nedošlo pro chování žalované. Při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu soud přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08.
20. Soud zároveň rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku za podání žaloby dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, když k částečnému zastavení řízení došlo ještě před prvním jednáním ve věci. Žalobkyně na soudním poplatku za podání návrhu na zahájení řízení uhradila částku 6 740 Kč, po částečném zpětvzetí žaloby byla předmětem řízení částka 38 760 Kč s příslušenstvím; soudní poplatek z této částky činí 1 938 Kč. Pokud by soud vracel celý rozdíl těchto částek, činilo by to 4 802 Kč, podle citovaného ustanovení zákona o soudních poplatcích se však vrací soudní poplatek snížený o 20 %, nejméně o 1 000 Kč. V dané věci tak bylo na místě vrátit část soudního poplatku ve výši 3 802 Kč. Bude na žalobkyni, aby soudu sdělila číslo bankovního účtu, na který má být část soudního poplatku vrácena (výrok V. a VI. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.