Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 165/2026-46
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Pardubicích rozhodl soudcem JUDr. Lukášem Kratochvílem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČ: IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou Jméno advokátky
sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného
bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 20 682 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 10 682 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 682 Kč od 13. 3. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 207 Kč na účet Okresního soudu v Pardubicích č. 3703-625561/0710, VS var. symbol do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 10 682 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 682 Kč od 13. 3. 2024 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 207 Kč na účet Okresního soudu v Pardubicích č. 3703-625561/0710, VS , var. symbol, do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 15. 5. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 20 682 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení). Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně spol. právnická osoba., IČ: IČO, poskytla žalovanému na základě Smlouvy o spotřebitelském úvěru dne 12. 2. 2024 úvěr až do výše 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit nejpozději dne 12. 3. 2024. Předmětem žaloby je pohledávka sestávající z jistiny ve výši 10 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 10 682 Kč. Žalobkyně tvrdila, že úvěrující si před poskytnutím úvěru ověřil z dostupných zdrojů totožnost žalovaného i jeho schopnost úvěr splácet (lustrací registrů ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI). Úvěr byl žalovanému vyplacen v období února 2024 na účet č. č. účtu pod VS var. symbol, což bylo možné ověřit dotazem na právnická osoba. (banka žalovaného). Žalobkyně získala pohledávku za žalovaným Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025. Pokud by soud neměl nárok žalobkyně z titulu uzavřené smlouvy o úvěru za prokázaný, nechť je pak posouzen jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný dluh přes písemnou upomínku nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, přičemž žaloba mu byla řádně doručena postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) na adresu místa trvalého pobytu dle registru obyvatel (CEO / ISZR).
3. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a o.s.ř., neboť s tím účastníci souhlasili, resp. se na výzvu nevyjádřili.
4. Soud měl na základě Smlouvy o úvěru (vč. obchodních podmínek), potvrzením o platbě, zesplatněním úvěru, upomínkou, dotazem na banku žalovaného, smlouvou o postoupení pohledávek prokázáno následující: Žalovaný jako úvěrovaný (dlužník) a právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující (věřitel) uzavřeli dne 12. 2. 2024 Smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, splatný spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 10 682 Kč ke dni 12. 3. 2024. Dle Smlouvy činila zápůjční úroková sazba 40 % ročně a RPSN 9867,10 %. Úvěr byl žalované vyplacen v únoru 2024 na účet č. č. účtu, což bylo ověřeno zprávou právnická osoba. Žalobkyně prokázala aktivní věcnou legitimaci Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025. Žalovaný dluh přes výzvu neuhradil.
5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník – dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
6. Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněném z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
7. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Dle ust. § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Dle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Dle ust. § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
12. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
13. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky Smlouvy došlo k platnému uzavření Smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalované předložila dokumenty, ze kterých však nebylo možno jednoznačně ověřit všechny relevantní informace (celkové měsíční příjmy a výdaje žalované, bilanci účtů v jednotlivých měsících předcházejících poskytnutí úvěru). Ověřeny nebyly osobní poměry žalované, když nebylo zjištěno, zda má event. nějakou vyživovací povinnost. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU/1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Z předložených listin vyplývá, že celkové příjmy a výdaje žalovaného nebyly ověřeny. Soud tedy uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení zůstatku jistiny poskytnutého úvěru, tj. částky 10 000 Kč. Ve zbývající části soud žalobu ohledně nároku na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 10 682 Kč zamítl (výrok II.).
14. Pokud jde o úrok z prodlení, v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. dubna 2022, uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11/2026) soud vychází z toho, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.“ V uvedeném případě tedy dosud žalovaný v prodlení není, když § 87 z.s.ú. předpokládá stanovení nové doby splatnosti, proto žalobkyni zákonný úrok z prodlení přiznán nebyl. Prodlení žalovaného tedy nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem.
15. O nákladech řízení tak bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Každý z účastníků měl úspěch pouze částečný, konkrétně žalobkyně pouze nepatrně vyšší než žalovaný.
16. Žalobkyně ze svého návrhu zaplatila na soudním poplatku částku 828 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala vysoký úrok, nebylo možno vydat elektronický platební rozkaz. V takovém případě soud pokračuje v řízení a žalobkyni doměří soudní poplatek do výše dle Položky 1 Sazebníku s.p., který je Přílohou zákona č. 549/1991 Sb. Podle této položky představuje soudní poplatek částku 1 035 Kč (5 %), a proto bylo třeba doplatit částku 207 Kč. Poplatníkem je podle § 2 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. žalobkyně a poplatková povinnost jí podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb. vznikla v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.
17. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích. Toto právo nepřísluší tomu, kdo se ho právoplatně vzdal.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.