Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 223/2026-48
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Zálišovou ve věci
žalobkyně: B2 Jméno žalobkyně. IČ IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupena advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného
bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částky 9 198,61 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 198,61 Kč s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 6 498,61 Kč od 21. 11. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 6 498,61 Kč od 21. 11. 2025 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši 273,39 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 452 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Sokolově doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet soudu č. 3703-126391/0710 pod variabilním symbolem 2311022326.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 198,61 Kč s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 6 498,61 Kč od 21. 11. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 6 498,61 Kč od 21. 11. 2025 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši 273,39 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 452 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Sokolově doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet soudu č. 3703-126391/0710 pod variabilním symbolem 2311022326.
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 9 198,61 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tvrzením, že společnost právnická osoba, IČ IČO, následně právnická osoba, uzavřela se žalovaným Smlouvu o bankovních produktech a službách č. anonymizováno (dále jen „smlouva“) a následně smlouvu o Anonymizováno, podle které mu poskytla peněžní prostředky s poskytnutým úvěrovým rámcem do 5 000 Kč. Úvěr byl úročen sazbou 21,99 % p.a. Žalovaný úvěr řádně nesplácel a tento byl ke dni 7. 7. 2025 zesplatněn. Dlužná částka činila celkem 9 198,61 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2025 nastoupila žalobkyně do práv původního věřitele.
2. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o. s. ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.
3. Z předložených listin vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, od roku 2016 vystupující pod jménem právnická osoba dne datum uzavřela se žalovaným smlouvu o bankovních produktech a službách. Součástí smlouvy byla i možnost sjednání kontokorentního úvěru. Dne 19. 9. 2024 byl sjednán Anonymizováno s úvěrovým limitem ve výši 5 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 21,99 % ročně, RPSN činilo 24,35 %. Součástí smlouvy byly i úvěrové podmínky a sazebník. V čl. 22 podmínek a v sazebníku, byly stanoveny poplatky, a to 800 Kč za zaslání každé upomínky a poplatek za zesplatnění úvěru ve výši 300 Kč. Žalovanému byly naúčtovány poplatky za zaslané upomínky ve výši 2 400 Kč, a to za upomínky dne 31. 3. 2025, 26. 5. 2025 a 9. 6. 2025 a dále poplatek za zesplatnění úvěru ve výši 300 Kč účtovaný 7. 7. 2025. Před poskytnutím úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Z doložených listin a tvrzení žalobkyně vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně provedl lustrace žalovaného v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, v registrech BRKI/NRKI a v interních databázích. Příjem žalovaného byl ověřen u jeho zaměstnavatele a rovněž z výpisů z běžného účtu žalovaného, které byly k řízení doloženy. Průměrný příjem žalovaného činil 22 470 Kč, výdaje 9 600 Kč. Zjištěné příjmy a výdaje byly následně vyhodnoceny právní předchůdkyní žalobkyně prostřednictvím matematického modelu pro výpočet úvěruschopnosti. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel a dopisem ze dne 8. 6. 2025 byl vyzván k úhradě s upozorněním na možné zesplatnění dluhu. Dále byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky, a to výzvami ze dne 29. 3. 2025, 22. 4. 2026, 8. 6. 2026. Dopisem ze dne 7. 7. 2025 došlo k zesplatnění celého dluhu. Průběh splácení úvěru vyplývá z doložené platební historie a výpisů žalovaného. Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě předžalobní výzvou právního zástupce ze dne 3. 12. 2025. Žalobkyně požaduje uhrazení dlužné jistiny ve výši 6 498,61 Kč, poplatků ve výši 2 700 Kč (poplatky za upomínky a zesplatnění úvěru), kapitalizovaného úroku ve výši 273,39 Kč, a dále požaduje smluvní úrok ve výši 11,5 % ročně od 21. 11. 2025 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 21. 11. 2025 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2025 ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek, došlo k postoupení pohledávek právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem ze dne 27. 11. 2025.
4. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
5. V řízení žalobkyně listinnými důkazy prokázala, že je ve sporu aktivně legitimována.
6. Soud věc právně posoudil zejména podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dále posoudil vzniklý právní vztah mezi žalobkyní, resp. právním předchůdcem žalobkyně, a žalovaným jako vztah vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy podle § 2395 a násl. o.z., podle které vznikla žalobkyni jako úvěrující povinnost poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovanému jako úvěrovanému povinnost tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky. Žalobkyně před poskytnutím úvěru dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když z informací od žalovaného, ověřením mzdy žalovaného u zaměstnavatele, dostupných informací v interních a externích databázích, zejména bankovních a nebankovních registrech klientských informací, ověřením v insolvenčním rejstříku a dalších, vyhodnotila, že žalovaný bude schopen úvěr splácet. Žalovaný však úvěr, úroky a poplatky za sjednané služby v uvedeném rozsahu neuhradil, čímž se dostal do prodlení a žalobkyni vzniklo právo žádat ode dne následujícího po splatnosti úroky z prodlení dle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dále mu vznikla povinnost uhradit kromě jistiny úroky z úvěru, žalobkyní částečně kapitalizované ke dni 20. 11. 2025 v částce 273,39 Kč, následně požadované ve výši stanovené v ustanovení § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru.
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč. Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 198,61 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř..
8. Vzhledem k tomu, že nebyl vydán elektronický platební rozkaz, jelikož nebylo možné posoudit, zda byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a v řízení bylo pokračováno, postupoval soud dle sazebníku poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, položka 2 odst. 2, a žalobkyni uložil povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 600 Kč. Soudní poplatek činí dle položky 1 částku 1 000 Kč a dosud bylo zaplaceno 400 Kč.
Poučení:
Proti výroku I. a II. tohoto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Proti výroku III. tohoto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu podepsaného.
Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozsudkem, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí, nebo exekuce.