Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 86/2026-91

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní JUDr. Blankou Klicnarovou ve věci

žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 70 496,31 Kč s příslušenstvím (úvěr)

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 59 594,26 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci další částku 10 902,05 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 801,40 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 4 834,50 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 60 900 Kč od datum do zaplacení a úrok 12 % ročně z částky 60 000 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 59 594,26 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci další částku 10 902,05 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 801,40 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 4 834,50 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 60 900 Kč od , datum, do zaplacení a úrok 12 % ročně z částky 60 000 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba a žalovaným. Žalovanému byl poskytnut bezúčelový úvěr opakovaně až do sjednané výše 60 000 Kč, čerpaný bezhotovostně. Žalovaný čerpal celkem částku 120 000 Kč.

2. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce zkoumal řádně úvěruschopnost žalovaného, vycházel z demografických dat, informací z interních databází a externích registrů. Zkontroloval bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, kterou žalovaný prokázal předložením dokladů, a to doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. V doplnění žalobních tvrzení uvedl žalobce stejná tvrzení, žádné listinné důkazy nedoplnil. Uvedl, že žalovaný uhradil celkem na dluh z úvěru částku 60 405,74 Kč.

3. Úvěr měl žalovaný splácet průběžně, přehled splátek měl k dispozici na stránkách Anonymizováno. Žalovaný se zavázal hradit smluvní úrok a poplatky a náklady. Z důvodů neplnění podmínek smlouvy, a to prodlení s úhradou splátek byl úvěr poskytovatelem úvěru zesplatněn ke dni datum.

4. Žalobce se domáhá zaplacení jistiny 60 000 kč, poplatku 900 Kč, dlužného úroku z jistiny do zesplatnění ve výši 9 596,31 Kč a smluvených úroků a zákonných úroků z prodlení, a to částečně v kapitalizované výši za konkrétní období (uvedeno v žalobě).

5. Poskytovatel úvěru postoupil pohledávku vyplývající z uvedené smlouvy včetně příslušenství se všemi právy s ní spojenými žalobci, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum a to s účinností k datum. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem.

6. Žalobce navrhoval vydání elektronického platebního rozkazu. Ten nemohl být soudem vydán, neboť soud je povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda uzavřené smlouvy nejsou absolutně neplatné. Takové zkoumání nelze učinit v rozkazním řízení. Věc byla převedena do agendy C.

7. Smluvní vztah vznikl za účinnosti , (dále jen o.z.).

8. Ke smlouvě zjistil soud, že poskytovatel úvěru tvrdí, že posuzoval úvěruschopnost žalovaného, tedy schopnost splácet úvěr. Žádné konkrétní údaje, které o majetkové a osobní situaci žalovaného před poskytnutím úvěru zjistil, však neuvedl, a to ani poté, kdy k doplnění tvrzení a doložení důkazů byl vyzván. Tvrzení žalobce zůstala v obecné rovině.

9. Smlouva prokazuje poskytnutí úvěru do limitu 60 000 Kč s možností opakovaného čerpání. Úroková sazba činila 54 % p.a., RPSN 70,81 %. Sjednána byla povinnost hradit poplatky (za upomínky po 300 Kč za upomínku).

10. Potvrzení o provedených transakcích dokládají poskytnutí úvěru a to dne datum částku 35 000 Kč, dne datum částku 25 000 Kč, dne datum částku 48 000 Kč a dne datum částku 12 000 Kč.

11. Přehled splácení – tabulka umoření dokládá tvrzený dluh. Soud z uvedené tabulky zjistil, že žalovaný čerpal úvěr 35 000 kč dne datum a následující den čerpal částku 25 000 Kč a následně dne datum uhradil na dluh částku 60 405,74 Kč. Další úvěr čerpal, jak je uvedeno v odůvodnění odstavec 10. Na dluh již neuhradil žádnou částku.

12. Žalovanému byly zaslány upomínky.

13. Postoupení pohledávky prokazuje smlouva, seznam postoupených pohledávek, potvrzení o uhrazení úplaty a oznámení o postoupení pohledávky.

14. Ze systému ISAS zjistil soud, že proti žalovanému byla zahájena exekuce, a to v roce 2024.

15. Z výpisů z účtu žalovaného za období tří měsíců před uzavřením smlouvy zjistil soud, že žalovaný vynakládal opakovaně nemalé částky na sázky. Jednalo se denně o sázky v řádech sta korun i tisíců korun. Sázky byly realizovány přes společnost Anonymizováno Tato společnost provozuje sázkovou kancelář Betano (zjištěno dotazem na AI).

16. Žalobce se domáhal zaplacení dlužných částek z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, když součástí ujednání byl i závazek uhradit sjednané poplatky, což je obsaženo ve smlouvě i ve všeobecných obchodních podmínkách.

17. Aktivní legitimace žalobce je dána smlouvou o postoupení pohledávky, k důkazu byla předložena také kopie oznámení o postoupení pohledávky adresovaná žalované.

18. Úsudek, zda úvěrová smlouva je platná nebo naopak absolutně neplatná, protože nedošlo k řádnému zjištění a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je soud povinen činit z moci úřední. Opačný závěr by byl ve zjevném rozporu s rozhodovací praxí ESDF, podle níž články 8 a 23 Směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z úřední povinnosti zabýval tím, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

19. Absolutní neplatnost smlouvy způsobuje také lichevní výše sjednaných úroků. Podle přehledu běžných úroků ČNB systém ARAD zjistil soud, že v Anonymizováno byla běžná úroková průměrná sazba u spotřebitelských úvěrů ve výši 8,62 p.a., Poskytovatel úvěru žádal úrok ve výši 54 %, a to jako pevný úrok po celou dobu trvání smlouvy. Taková výše úroku je zcela nepochybně lichevní, neboť je více jak 6x vyšší než běžné úroky spotřebitelských úvěrů a způsobuje absolutní neplatnost smlouvy.

20. V rozporu s dobrými mravy se dle ustálené soudní praxe zpravidla považuje výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.

21. Pokud si účastníci ve smlouvě sjednali úrok výrazně vyšší, byla smlouva od počátku neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., kdy neplatně sjednaný úrok vzhledem k ustálené soudní praxi způsobil neplatnost celé smlouvy o úvěru (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. nebo ).

22. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek úroku sjednaného v rozporu s dobrými mravy, je přitom nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zabývat se i bez návrhu žalovaného.

23. Soud dále nemá za prokázané, že by otázka úvěruschopnosti žalovaného byla poskytovatelem úvěru řádně zkoumána. Žádné konkrétní tvrzení o tom, jaká učinil poskytovatel úvěru zjištění při tomto zkoumání, není uvedeno ani doloženo. Není řešeno, jaké měl žalovaný měsíční příjmy a z jaké činnosti, jaké měl výdaje na bydlení, na dopravu do zaměstnání, stravu a ostatní životní náklady. Nejsou uvedena tvrzení o osobní situaci žalovaného (vyživované povinnosti), poskytovatel úvěru se tím evidentně vůbec nezabýval. Pokud poskytovatel úvěru tvrdil, že měl k dispozici výpisy z účtu žalovaného nebo do bankovního účtu mohl nahlédnout, měl a mohl zjistit, že žalovaný opakovaně a velmi často vynakládá nemalé finanční prostředky na sázky. Soud je toho názoru, že poskytovatel úvěru by měl zkoumal skutečnou a reálnou finanční situaci žadatele a svá zjištění měl tvrdit a doložit. Žalobce se omezil na obecná tvrzení. Skutečnost, že žalovaný jednorázově, velmi krátce po čerpání úvěru výše uvedenou částku uhradil nemůže soud považovat za uznání dluhu a důkaz o tom, že žalovaný byl schopen úvěr splácet. Není vůbec zřejmé, z jakých prostředků jednorázově žalovaný dluh uhradil. Soud tedy nepovažuje tuto skutečnost za uznání dluhu, neboť následně žalovaný čerpal opět úvěr do maximální možné výše a neuhradil vůbec žádnou částku. Soud uzavřel, že poskytovatel úvěru nesplnil svoji povinnost skutečně zodpovědně a reálné možnosti žadatele o úvěr, tento také řádně splatit, a to bez nebezpečí úpadku do dluhové pasti, nezkoumal.

24. Soud je toho názoru, že cílem poskytovatelů nebankovních úvěrů byl pouze generovaný zisk od osob, které při uzavírání úvěru jsou v nějaké tíživé finanční situaci a nejsou schopni náležitě zvážit své schopnosti hradit sjednané závazky v budoucnu a nejsou schopni posoudit, zda částka, která je požadována jako sjednaný úrok a další platby je adekvátní poskytované výši úvěru. Takové jednání pak vyhodnotil soud i ve světle současné judikatury jako jednání, které je v rozporu s dobrými mravy a způsobuje absolutní neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru.

25. Samotný zákon o spotřebitelském úvěru byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 z. s. ú. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 z. s. ú. uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze právnická osoba vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. adresa: právnická osoba. Beck, 2017, s. 436-440).

26. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

27. Sjednanou smlouvu hodnotí soud jako absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy, kdy sjednaná výše úroku je lichevní a dále z důvodů pouze formálního zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Při absolutní neplatnosti smlouvy z důvodů rozporu s dobrými mravy pro lichevní výši sjednaných úroků nebere soud v úvahu skutečnost, že žalovaný po určitou dobu úvěr splácel. K uznání dluhu z absolutně neplatné smlouvy (tedy neplatné od samého počátku) tím nemohlo dojít. V řízení nebylo prokázáno, že ze strany žalobce došlo k pečlivému posouzení schopnosti úvěr žalovaným splácet. Důkazy předložené žalobcem svědčí jen o formálním zkoumání této otázky, jak vysvětlil soud výše, údaje poskytoval úvěru řádně nezkoumal a nevyhodnotil.

28. Pokud právní předchůdce žalobce přesto poskytl žalované úvěr, byla Smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Neplatnost Smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.

29. Po právní stránce posuzuje soud žalobu podle následujících ustanovení.

30. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

31. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako„ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

32. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

33. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

34. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako potupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

35. Soud posoudil uzavřenou smlouvu jako absolutně neplatnou, neboť poskytoval úvěru sice zkoumal úvěruschopnost žalovaného, ale dle názoru soudu jen zcela formálně, poskytnuté údaje řádně nevyhodnotil, neověřil. Konkrétní zjištění ani žalobce neuvádí. Dále sjednal lichevní úrok mnohonásobně převyšující běžnou výši úroků u spotřebitelských úvěrů. Žalobce má tedy právo jen na vrácení bezdůvodného obohacení, a to nevrácené částky poskytnutého úvěru. Žalobce tvrdí, že žalovaný uhradil částku 60 405,74 Kč. Úvěr byl v částce 120 000 Kč, žalovaný je tedy povinen zaplatit 59 594,26 Kč. Žalovaný není dosud v prodlení s úhradou této dlužné částky, neboť tato povinnost je dána až rozhodnutím soudu. Soud přiznal žalovanému možnost úhrady dluhu ve splátkách. Splátky jsou přiznány pod ztrátou výhody splátek, když podle o.z. ( č. ) bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

36. Ve zbývající části tedy požadavku na úhradu dalších sjednaných částek a úroků a úroků z prodlení byla žaloba zamítnuta.

37. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení Soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení, neboť smlouva byla uzavřena neplatně, tuto neplatnost způsobil žalobce, respektive jeho právní předchůdce, který nesplnil řádně zákonem uložené povinnosti o zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Při podání žaloby žalobce musel být vědom povinnosti tvrdit skutečnosti týkající se zkoumání úvěru schopnosti žalovaného a také mu již byla známa rozhodovací praxe soudů související se závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodů rozporu s dobrými mravy. Žalobce však v předžalobní výzvě požadoval vedle nároků uplatněných v žalobě i další nároky podle neplatné smlouvy. Předžalobní výzva tedy dle názoru soudu není řádná. Neplatnost smlouvy byla způsobena žalobcem (jeho právním předchůdcem) a soud v tomto jednání spatřuje okolnosti zvláštního zřetele hodné, pro které nelze žalobci právo na náhradu nákladů řízení v tomto sporu přiznat. Z těchto důvodů soud žalobci žádné právo na úhradu (byť částečnou) nákladů řízení, nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, trojmo, prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo může podat exekuční návrh podle z.č. 120/2001Sb.