Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 111/2026-45

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem JUDr. Luďkem Lintnerem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

pro 24 600 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z 20 000 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 4 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení z 24 600 Kč od 16. 5. 2025 do 27. 10. 2025 ve výši 12 % ročně, se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 600 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně a se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení ve výši 0,5 % ročně, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 1 906,17 Kč, a to k rukám právní zástupkyně žalobkyně ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z 20 000 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se co do částky 4 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení z 24 600 Kč od 16. 5. 2025 do 27. 10. 2025 ve výši 12 % ročně, se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 600 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně a se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení ve výši 0,5 % ročně, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 1 906,17 Kč, a to k rukám právní zástupkyně žalobkyně ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 600 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným byla dne 12. 3. 2025 uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, a to formou převodu na účet žalovaného č. č. účtu. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit žalobkyni úrok za půjčené peněžní prostředky, který za dobu trvání smlouvy činí 4 600 Kč. Úvěru byl splatný ke dni 15. 5. 2025. Žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. y mu byly doručovány v souladu s ust. a násl. , (dále jen „ “) na adresu jeho pobytu zapsaného v registru obyvatel. Vzhledem k tomu, že se účastníci k ústnímu jednání nedostavili, přičemž zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil a žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil, soud postupoval v souladu s a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti stran.

3. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným je třeba posuzovat jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, tedy právní vztah upravený jednak a násl. z. č. , , a dále , o spotřebitelském úvěru, který je v daném případě třeba ve vztahu k vykládat jako lex specialis. Podle ust. , z. č. 257/2016 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Vůle stran vyplývající z předmětné smlouvy jednoznačně směřovala k uzavření smlouvy o úvěru, když žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně v tomto právním vztahu vystupovala v pozici podnikatele, žalovaný v pozici spotřebitele a smyslem zkoumaného vztahu bylo poskytnout žalovanému úvěr za finanční odměnu pro žalobkyni.

4. Soud se v projednávané věci v souladu se zněním a 87 o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel úvěru posoudila dostatečným způsobem úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele. Při právním hodnocení otázky splnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele v souladu s právní úpravou obsaženou v z. č. , o spotřebitelském úvěru pak soud vycházel z aktuální judikatury Nejvyššího soudu obsažené v rozhodnutí sp. zn. ze dne 27. 9. 2023, podle něhož smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (respektive, že mu úvěr neměl být poskytnut). V souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu posuzuje poskytovatel úvěru schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Za určitých okolností může zohlednit i hodnotu spotřebitelova majetku. Žalobkyně v podané žalobě tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného z veřejných databází ISIR, CEE, SOLUS, CNCB, CBCB, BRKI a NRKI. Uvedené skutkové tvrzení však žalobkyně neprokázala, současně v řízení ani netvrdila, jaké skutečnosti o žalovaném z uvedených databází zjistila. Soud tedy při hodnocení splnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně vycházel z podkladů předložených žalobkyní a dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by úvěruschopnost žalovaného byla dostatečným způsobem zkoumána. S odkazem na shora citovanou judikaturu tak z provedeného dokazování vyplývá, že na straně právní předchůdkyně žalobkyně nedošlo ke splnění povinností podle o spotřebitelském úvěru. Předmětná smlouva o úvěru je tak dle ust. o spotřebitelském úvěru neplatná.

5. Soud nad rámec výše uvedeného rovněž dále zkoumal, zda by byla smlouva o úvěru uzavřena platně z hlediska naplnění podmínek podle z. č. , a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo.

6. Podle ustanovení , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle ustanovení , 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle ust. , je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Primárně se v případě smluvních ujednání, která jsou v rozporu s dobrými mravy, jedná o neplatnost relativní, které se musí smluvní strana dovolat. Výjimkou tvoří neplatná právní jednání, která se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ust. . O této absolutní neplatnosti lze v případě posuzování smlouvy o spotřebitelském úvěru hovořit tehdy, pokud byly sjednány úroky velmi excesivní, jejichž výše se příčí dobrým mravům. Jednání v rozporu s touto povinností žalobkyně je podle názoru soudu jednáním narušujícím veřejný pořádek. Ve smlouvě o úvěru je uvedeno, že jistina úvěru se úročí úrokem ve výši ve výši 279,83 % ročně. To je sazba zjevně nepřiměřená a dobrým mravům se příčící, když v době uzavírání smlouvy činil obvyklý úrok u spotřebitelského úvěru 8,28 % jak soud zjistil z výpisu ČNB – systému časových řad ARAD dostupného na webových stránkách ČNB.

10. Ze základních obsahových náležitostí smlouvy o úvěru je zřejmé, že úročení je podstatnou náležitostí daného závazku, ujednání o úrocích proto nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť jeho pojmovým znakem je ujednání o úrocích a nelze tak posuzovat, zda je alespoň část smlouvy platná. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel (úvěrující), který poskytuje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ). Soud v této souvislosti zmiňuje např. závěry Krajského soudu v Plzni obsažené v rozhodnutí č.j. -83, podle nichž i při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníky smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Obsah daných ujednání nelze hodnotit jinak než jako nerovnováhu vzájemných práv a povinností a tato nerovnováha je tak významná a ujednání jsou tak nepřiměřená, že dochází k poškozování práv spotřebitele. Ujednání smlouvy jsou zneužívající, obecně nespravedlivá a rozporná s dobrými mravy jako systémem uznávaných pravidel slušnosti. Z tohoto úhlu hodnocení je třeba poukázat, že obecná ustanovení vyjádřená v hlavě 1 je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru jsou v souladu s ustanovením ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Pokud věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jeho sjednání s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaných bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy.

11. Soud s ohledem na vše shora uvedené posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Primárním důvodem neplatnosti je nesplnění povinnosti stanovené o spotřebitelském úvěru, i kdyby však ke splnění této povinnosti poskytovatelem úvěru došlo, byla by smlouva neplatná z důvodu rozporu s dobrými mravy. Pro rozhodnutí v otázce dobrých mravů je klíčové, že získání vysoké odměny za půjčení peněžních prostředků ve formě úroků a dosažení zisku prostřednictvím dalších smluvních ujednání je podstatou a základem sjednaného obchodu a právní předchůdkyně žalobkyně by předmětnou částku žalovanému nepůjčila a smlouvu by neuzavřela, pokud by žalovaný na její podmínky nepřistoupil. Právní předchůdkyně žalobkyně navíc uvedla žalovaného v omyl ohledně výše úroku, který skryla do různých poplatků, jak je uvedeno výše. Z tohoto pohledu je třeba smlouvu hodnotit jako celek a jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze od sebe oddělovat.

12. Jelikož soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení , posoudil panující vztah mezi účastníky řízení podle předpisů o bezdůvodném obohacení, konkrétně a n. . V řízení pak bylo prokázáno, že ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč, přičemž v řízení nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by žalovaný na dluh čehokoliv uhradil. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný je povinen vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 20 000Kč. Žalobkyně fakticky vyzvala žalovaného k vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 10. 2025, kde byl žalovaný vyzván k vrácení dlužné částky do 3 dnů od doručení oznámení. Předchozí výzvy předložené žalobkyní dle názoru soudu neobsahují údaje nezbytné k identifikaci dluhu žalovaného a nejedná se tak o výzvy řádné. Z přiloženého podacího archu k podání ze dne 16. 10. 2025 bylo zjištěno, že oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 20. 10. 2025. Podle o. z. se oznámení dostalo do sféry žalované dnem 24. 10. 2025 a do 3 dnů od tohoto data měl žalovaný žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do 27. 10. 2025. Jelikož tak žalovaný neučinil, dostal se od 28. 10. 2025 do prodlení s plněním svého peněžitého závazku a žalobkyni proto vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle o. z. ve výši určené v Lhůta k plnění dle výroku I. tohoto rozsudku byla v souladu s stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

13. Ve zbytku přesahujícím shora uvedené vyčíslení bezdůvodného obohacení soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (výrok II).

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , podle něhož náleží náklady řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve sporu, případně je možné vyslovit, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 81,30 % a neúspěšná v rozsahu 18,70 %. Po odečtení těchto dvou hodnot tak má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 62,60 %. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny náklady zastoupení ustanoveným advokátem, kterému náleží odměna dle vyhl. č. , advokátního tarifu, a to za tři úkony právní služby po 400 Kč (výzva k plnění, příprava a převzetí věci, sepis žaloby) v souladu s advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 1 230 Kč. Celkem tak náklady žalobkyně představují částku 3 045 Kč, z níž pak 62,60 % činí 1 906,17 Kč, které musí žalovaný uhradit žalobkyni. Lhůta k plnění dle výroku III. tohoto rozsudku byla v souladu s stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízením exekuce.