Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 91/2026-71
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Oswaldovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 53 272 Kč s přísl.
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 36 832 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z této částky od 20. 3. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se do částky 12 453 Kč, částky 3 987 Kč, úroku ve výši 73,62 % ročně z částky 39 674,09 Kč od 13. 1. 2026 do 5. 2. 2026 ve výši 1 865,76 Kč, úroku ve výši 11,50 % ročně z částky 39 674,09 Kč od 6. 2. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 13. 1. 2026 dosáhne částky 120 096 Kč, a co do rozdílu mezi zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 49 285 Kč od 13. 1. 2026 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení přiznaným dle výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 9 222 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalované.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 36 832 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z této částky od 20. 3. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se do částky 12 453 Kč, částky 3 987 Kč, úroku ve výši 73,62 % ročně z částky 39 674,09 Kč od 13. 1. 2026 do 5. 2. 2026 ve výši 1 865,76 Kč, úroku ve výši 11,50 % ročně z částky 39 674,09 Kč od 6. 2. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 13. 1. 2026 dosáhne částky 120 096 Kč, a co do rozdílu mezi zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 49 285 Kč od 13. 1. 2026 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení přiznaným dle výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 9 222 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalované.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru č. číslo na jejímž základě byl žalovanému téhož poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč. Před uzavřením smlouvy došlo k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a to ověřením úvěrové historie žalovaného v databázích SOLUS, NRKI, v insolvenčním rejstříku a vyhodnocením dokladů a informací od žalovaného. K vyplacení úvěru došlo dne datum na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 73,62 % ročně splácet ve 36 měsíčních splátkách po 3 168 Kč, splatnost prvé splátky byla stanovena k datum. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 388 Kč. Žalovaný uhradil na úvěr pouze jedinou splátku, a to dne datum ve výši 3 168 Kč, žalobkyni tak vzniklo v souladu s čl. číslo smlouvy právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů až do případného zesplatnění úvěru, v daném případě žalobkyně nárokuje smluvní pokutu ve výši 998 Kč, neboť žalovaný se ocitl v prodlení s druhou a třetí splátkou. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 11. 1. 2026, o čemž byl žalovaný dopisem informován. Žalobkyně dále nárokovala v souladu s čl. číslo smlouvy částku 3 x 200 Kč jakožto náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením za 3 splátky s nimiž se žalovaný ocitl v prodlení, konkrétně prvé, druhé a třetí splátky. Žalobkyně dále nárokuje s odkazem na čl. číslo smlouvy smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, neboť bylo dále ujednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni tuto pokutu. V čl. číslo smlouvy bylo rovněž ujednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Žalobkyně požadovala tedy zaplacení nové dlužné jistiny ve výši 46 911,39 Kč sestávající z částky 39 674,09 Kč, představující částku dlužné původní jistiny a částky 7 237,30 Kč, což představuje úrok přirostlý ke dni zesplatnění úvěru; smluvní pokutu v částce 998 Kč (2 x 499 Kč), náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč) s příslušenstvím; smluvní pokuty ve výši 3 987,35 Kč (0,1 % denně z částky 46 911,39 Kč od 13. 1. 2026 do dne vyhotovení žaloby, tedy 7. 4. 2026); úhrady za pojištění schopnosti splácet za 2. a 3. splátku, tedy 2 x 388 Kč, celkem 776 Kč; úrok ve výši 73,62 % ročně z původní dlužné jistiny 39 674,09 Kč od 13. 1. 2026 do 5. 2. 2026 ve výši 1 865,76 Kč, úrok ve výši 11,50 % ročně z částky 39 674,09 Kč od 6. 2. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 13. 1. 2026 dosáhne částky 120 096 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. V rámci soudem nařízeného jednání byl z žalobkyní doložených listinných důkazů zjištěn následující skutkový stav. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy má soud za prokázané, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného řádně, neboť ověřila příjem žalovaného, jak plyne z doložených výplatnic. Náklady na bydlení žalovaný uvedl v částce 10 326 Kč, dále bylo počítáno s životním minimem ve výši 4 860 Kč. Dále bylo od žalovaného zjištěno, že zaměstnavatel žalovaného vyplatil v době před uzavřením smlouvy výplaty (měsíc, rok, měsíc, rok) v částce 2 519,34 EUR a 2 418,83 EUR, byl zaměstnán na hlavní pracovní poměr bez výpovědní lhůty. Volné zdroje byly ve výši 46 014 Kč. Na základě toho žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný disponuje dostatečnými finančními prostředky a že bude možné mu úvěr poskytnout, splátku stanovenou částkou 3 168 Kč mohl žalovaný splácet. Z výpisu z registru NRKI a z výpisu z registru SOLUS bylo prokázáno, že tyto byly s negativními příznaky. Z návrhu na uzavření smlouvy / smlouvy o úvěru č. číslo má soud za prokázané, že smlouva byla mezi účastníky uzavřena dne datum. Žalobkyně se zavázala na základě předmětné smlouvy poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, splnění této povinnosti je zřejmé z dokladu o vyplacení úvěru z bankovního účtu žalobkyně na číslo účtu žalovaného, kdy toto číslo se shoduje s žalobkyní poskytnutým výpisem z účtu žalovaného. Žalovaný se zavázal splatit úvěr ve 36 měsíčních splátkách po 3 168 Kč, tato částka zahrnovala pojištění schopnosti splácet v částce 388 Kč měsíčně, kdy mezi účastníky bylo pojištění ujednáno. Ze smlouvy je zřejmé, že žalovaný se zavázal uhradit celkem částku 100 080 Kč, mezi účastníky byl sjednán úrok ve výši 73,62 % ročně a RPSN činila 104,32 %. Ze smluvních ujednání soud zjistil, že v čl. číslo části písmeno smlouvy bylo ujednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Dále bylo zjištěno, že v čl. číslo části písmeno smlouvy byla pro případ prodlení žalovaného s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku. V čl. číslo části písmeno smlouvy je sjednáno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč u každé splátky, s jejíž úhradou se žalovaný ocitl v prodlení. V čl. číslo části písmeno smlouvy je zakotveno právo žalobkyně k zesplatnění úvěru v případě prodlení žalovaného s úhradou jakékoli splátky o 65 dnů. V čl. číslo části písmeno smlouvy byla sjednána pro případ, že po zesplatnění žalovaný nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Uhrazení částky 3 168 Kč žalovaným nebylo sporné. Odeslání předžalobní výzvy je prokázáno z poštovním doručovatelem potvrzeného podacího archu ze dne 16. 3. 2026.
4. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), ovšem smlouvu vyhodnotil jako smlouvu uzavřenou v rozporu s dobrými mravy, tedy absolutně neplatnou. Soud posuzoval věc komplexně a všechna ujednání v dané smlouvě hodnotil v jejich vzájemných souvislostech, v provázanosti a i v souvislosti k dopadům, které uvedený obchod má. Zabýval se také otázkou, zda lze v daném případě postupovat podle § 576 OZ ve spojení s § 1802 OZ, tedy oddělit případnou neplatnou část ohledně úroku od ostatního ujednání úvěrové smlouvy a následně úrok stanovit ve výši úroku obvyklého, který poskytují banky v místě bydliště dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy. Po celkovém zhodnocení, které bude osvětleno níže, však dospěl k závěru, že tento postup není na místě, neboť jak již bylo uvedeno výše, uzavřenou úvěrovou smlouvu je nutné hodnotit komplexně a je nutno přihlédnout rovněž k jejímu celému obsahu. Předně je třeba uvést, že úrok byl v daném případě sjednán v pevné výši 73,62 % ročně. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Podle statistických údajů České národní banky činily v době uzavření shora uvedené úvěrové smlouvy průměrné úrokové sazby korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací 1-5 let průměrně necelých 10 %. Jestliže tedy v nyní projednávané věci byl sjednán úrok 73,62 % ročně, dosahuje tento mnohonásobku běžného úroku sjednaného pro úvěry v daném období, ujednání o úroku je proto pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 588 OZ absolutně neplatné. Skutečnost, že žalobkyně uváděla, že od 91. dne požaduje pouze úrok 11,50 % ročně vzhledem ke konstatované neplatnosti není rozhodná. Dále je třeba uvést, že podstatný přesah úrokové sazby může být sice v některých případech odůvodněn rizikovostí daného obchodu, k rizikovosti však žalobkyně nic netvrdila a dle názoru soudu ani z ničeho nevyplývá. Dále, nelze rovněž opomenout skutečnost, že ve smlouvě byla stanovena RSPN na 104,32 %. %. Ve smlouvě bylo ujednáno právo žalobkyně pro případ prodlení žalovaného s placením splátek alespoň 65 dnů zesplatnit úvěr, tj. požadovat okamžitou úhradu veškerých nároků, které žalobkyně vůči žalovanému má. V článku číslo smlouvy je pro tento případ stanoveno, že dosud neuhrazená jistina ale i neuhrazený úrok, se stává součástí „nové jistiny“ která je jako celek úročena dohodnutou sazbou, přičemž je rovněž ujednáno, že „úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do ,,Nové jistiny úvěru“, celková výše úroku, který je žalobkyně oprávněna požadovat je v témže ustanovení omezen na částku 120 096 Kč. Za situace, že pak smlouva byla sjednána navíc adhézním způsobem, kdy žalovaný nemohl reálně vůbec nijak ovlivnit obsah smlouvy, pouze akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní a dále k tomu, že pouze žalovaný byl stižen další sankcí za porušení neplnění splátkové povinnosti, konkrétně smluvní pokutou, která byla navíc stanovena na samé horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena povinnost žalobkyní, pak soud, po zhodnocení všech výše uvedených rozhodných okolností, dospěl k závěru, že smlouva je jednoznačně podle ust. § 580 a § 588 OZ ujednáním nemravným a absolutně neplatným. Pro úplnost soud dodává, že ke shodnému právnímu názoru týkajícího se nepřiměřené výše úroků a poplatků za poskytnutí úvěru, kdy právě tato skutečnost vedla k posouzení smluv jako neplatných, dospěl v rozsudcích Krajský soud v Plzni, např. v rozsudku ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, nebo ve věci s č. j. 25 Co 360/2020-84, které se týkaly skutkově obdobných sporů a zdejší soud nemá důvod se od právních závěrů vyslovených Krajským soudem v Plzni odchylovat. Vzhledem k tomu, že soud posoudil smlouvu jako neplatnou, nezabýval se dále již posouzením úvěruschopnosti žalovaného z důvodu nadbytečnosti.
5. Vzhledem k závěru uvedenému shora, kdy soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představujícího rozdíl mezi žalobkyní vyplacenou částkou a částkou uhrazenou stran žalovaného (40 000 – 3 168 Kč) a úrok z prodlení v zákonem stanovené výši dle a to dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, z přiznané částky ode dne stanovené v předžalobní výzvě, kterou lze považovat ve spojení s dokladem o jejím odeslání za prokazatelné uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení, tedy od 20. 3. 2026. Vzhledem k tomu, že žalovaný již uhradil částku 3 168 Kč, byla tato částka z žalobkyní poskytnuté částky 40 000 Kč odečtena a soud přiznal ve výroku I. tohoto rozsudku žalobkyni nárok právě co do rozdílu těchto částek, tedy 36 832 Kč, a to včetně úroku z prodlení v zákonné výši 11,50 % ročně ode dne 20. 3. 2026. Proto bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
6. Nárok na úhradu ostatních žalobou uplatněných nároků nevznikl, protože byly nárokovány na základě smluvních ujednání smlouvy, která byla shledána absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Ve zbývajícím rozsahu soud proto výrokem II. žalobu pro nedůvodnost a absenci právního základu zamítl.
7. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch, proto soud v souladu s ust. § 142 odst. 2 OSŘ náhradu náklad poměrně rozdělil. V daném případě měla žalobkyně ve věci úspěch v rozsahu 69 %, žalovaný pak 31 %, proto má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši rozdílu, tedy 38 %. Náklady řízení žalobkyně spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 664 Kč a v nákladech právního zastoupení žalobkyně advokátem, kde odměna zástupce žalobkyně činí podle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT), za 4 úkony právní služby po 3 260 Kč, celkem tedy 13 040 Kč (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, podání žaloby, účast u jednání dne 11. 8. 2026, dále náhrada hotových výdajů zástupce žalobkyně za 4 úkony právní služby podle § 13 odst. 4 AT po 450 Kč, celkem tedy 1 800 Kč. Podle ust. § 13 odst. 4 AT má zástupce žalobkyně dále nárok na úhradu cestovného k jednání ze sídla advokáta z obec do Chebu a zpět dne 11. 8. 2026, osobním automobilem reg. zn. registrační značka, 2 x 110 km, při spotřebě 10,7 litrů benzinu na 100 km a ceně pro cestu na jednání na jednání v roce 2026 - 34,70 Kč za 1 litr a 5,90 Kč za 1 km jízdy jako sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel podle vyhl. č. 573/2025 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného pro rok 2026, celkem tedy cestovné ve výši 2 114,80 Kč a na náhradu za promeškaný čas podle ust. § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 AT, za 2 x 3 půlhodiny, tedy 6 půlhodin po 150 Kč v celkové výši ve výši 900 Kč. Advokát má též nárok podle § 137 odst. 1 OSŘ na náhradu 21 % DPH, a to z částky 17 854,84 Kč, ve výši 3 749,50 Kč. 38 % z těchto nákladů pak činí částku 9 222 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle ust. § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně, a to ve lhůtě stanovené v ust. § 160 OSŘ.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Chebu. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.