Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 C 220/2026-31

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou, ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o 10 108 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 200 Kč od 18. 8. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části co do nároku na zaplacení částky 4 908 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 10 108 Kč od 11. 12. 2025 do 17. 8. 2026 a z částky 4 908 Kč od 18. 8. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 200 Kč od 18. 8. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části co do nároku na zaplacení částky 4 908 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 10 108 Kč od 11. 12. 2025 do 17. 8. 2026 a z částky 4 908 Kč od 18. 8. 2026 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech žalobu, kterou se domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 108 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o úvěru č. hodnota dne datum, na základě které byla žalované poskytnuta částka 6 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni poskytnutou částku a souhrnný poplatek ve výši 4 908 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit úvěr v týdenních splátkách po 182 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, zaplatila pouze částku 800 Kč. Žalovaná částka ve výši 10 108 Kč se tak skládá z nesplacené půjčené jistiny a z nesplacené části poplatku. Žalobkyně prověřovala žalovanou zejména kontrolou v databázi neplatných dokladů, kontrolou rodného čísla, náhledem na záznamu insolvenčního rejstříku, kontrolou zaměstnání, kontrolou platební historie žalované u žalobkyně, vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta. Pokud jde o příjmy vycházela z prohlášení klienta o zaměstnání a mzdových lístků.

2. Soud věc projednal dle ustanovení bez přítomnosti účastníků, když žalobkyně svoji neúčast při jednání řádně omluvila a žalovaná se k jednání nedostavila a nijak svoji neúčast neomluvila, ač jí předvolání k jednání bylo doručeno uložením na adrese uvedené v evidenci obyvatel dne 17. 8. 2026. Soud proto ve věci postupoval dle ust. a věc projednal v nepřítomnosti účastníků a ve věci rozhodl na základě listinných důkazů tvořících obsah spisu.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota dne datum, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, evidenční karty klienta, splátkového kalendáře – informace o smlouvě, soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované jako spotřebiteli úvěr ve výši 6 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 1 188 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 1 800 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 920 Kč při úrokové sazbě 70,89 % p.a. Pohledávky se zavázala zaplatit v 60týdenních splátkách po 181,80 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí jistiny. Dle evidenční karty klienta podepsané žalovanou tato uvedla, že je svobodná, bezdětná, bydlí na ubytovně. Své příjmy vyčíslila částkou hodnota Kč a své výdaje částkou hodnota Kč a životní minimum na ověření hodnota Kč. Současně uvedla, že nemá jiné závazky. V kartě je dále uvedeno, že byl viděn občanský průkaz, výplatní pásky a pracovní smlouva. Dopisem ze dne 16. 12. 2025 byla žalovaná žalobkyní vyzvána k zaplacení do 14 dnů s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Dle poštovního podacího archu byla výzva podána stejného dne k poštovní přepravě.

4. V posuzovaném případě byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v ustanovení a též v zákoně č. o spotřebitelském úvěru (dále jen „“). Podle o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Důkazní břemeno k prověřování úvěruschopnosti leží na žalobkyni. Žalobkyně, která se k jednání nedostavila, nemohla být v souladu s ustanovením soudem poučena o povinnosti označit důkazy k prověřování úvěruschopnosti žalované. Žalobkyní dosud označené důkazy a předložené důkazy, a to smlouva o spotřebitelském úvěru, karta zákazníka, čestné prohlášení žalované a mzdové lístky za měsíce 7 a 8/2024 splnění této povinnosti neprokazují, když nebyly předloženy výpisy z účtu žalované a ani jiným způsobem nebylo doloženou zkoumání skutečných výdajů žalované. Výpisy z účtu mohla být prokázána reálnost výdajů žalované ve výši životního minima ve výši hodnota Kč měsíčně a rovněž tak měly být ověřeny výdaje na bydlení např. nájemní smlouvou, dokladem SIPO apod.. Žalobkyně pak neprověřovala žalovanou v dlužnických registrech a nezabývala se jejími jinými závazky, ač i z jejího prohlášení bylo zřejmé, že má jiný nebankovní závazek. Žalobkyně byla upozorněna na nutnost předložit doklady k posouzení úvěruschopnosti výzvou ze dne 23. 7. 2026. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 25. 7. 2018 tento soud uvedl, že údaje o životním minimu musí poskytovatel porovnat s od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje absolutně neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu ( .) Soud vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18 a navazující judikatury Nejvyššího soudu. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná ve smlouvě uvedenou finanční hotovost čerpala. Převzala-li žalovaná plnění na základě neplatné smlouvy, byla povinna tuto částku vrátit podle jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalované byla poskytnuta částka 6 000 Kč a žalovaná zaplatila celkem částku 800 Kč, na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 5 200 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR , které je aplikovatelné i v poměrech nového , který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích i finanční arbitr. V řízení nebyl prokázán spor o možnosti žalované vrátit jistinu. Soud přiznal žalobkyni i nárok na zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, který má oporu v ustanovení v rozsahu uvedeném ve výroku I. Při stanovení počátku prodlení žalované soud vycházel z doručení žaloby soudem, když žádná dřívější výzva k vydání bezdůvodného obohacení nebyla prokázána. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.

5. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením , dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství (viz např. nález Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08. Ve věci byla úspěšnějším účastníkem řízení žalovaná, avšak poměr úspěchu a neúspěchu stran byl srovnatelný. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

6. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí (exekuce).