Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
56 A 12/2025 - 31.pdf
PDF · 0 B
No categories available
56 A 12/2025 - 31
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Kopečkovou, Ph.D., v právní věci
žalobce: MUSCAT Palace s. r. o.
sídlem Fryčovická 458, Praha
zastoupený Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou, advokátkou
sídlem Husovo náměstí 139, Ledeč nad Sázavou
proti
žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje
sídlem Žerotínovo nám. 3, Brno
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 8. 2025, č. j. JMK 121715/2025, sp. zn. S-JMK 100759/2025/OD/Kš,
takto:
I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 25. 8. 2025, č. j. JMK 121715/2025, sp. zn. S-JMK 100759/2025/OD/Kš, se v části, kterou byl potvrzen výrok I. bod 2) rozhodnutí Městského úřadu Vyškov ze dne 13. 5. 2025, č. j. MV 36491/2025 OD/Sv, ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žádnému z účastníků řízení se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
1. Žalobce brojí proti výše nadepsanému rozhodnutí, kterým žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona
č. 500/2004 Sb. , správního řádu (dále jen „správní řád správní řád “), zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Vyškov, odboru dopravy (dále jen „městský úřad “), ze dne 13. 5. 2025, č. j. MV 36491/2025 OD/Sv. Městský úřad uznal žalobce vinného ze spáchání přestupků podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu “), tím, že jako provozovatel vozidla registrační značky X (dále jen „vozidlo“) v rozporu s § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu nezajistil, aby:
- při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemní komunikaci. Vozidlo dne 20. 12. 2024 v 23:02 hod v místě úseku na ulici Nosálovská mezi GPS body 49° 16.01827N, 16° 58.65481E - 49° 16.39568N, 16°58.79750E Vyškov, překročilo nejvyšší dovolenou rychlost v obci o více než 10 km/h. V místě, kde byla stanovena maximální rychlost jízdy 50 km/h, byla vozidlu automatizovaným technickým prostředkem používaným bez obsluhy, naměřena rychlost ve výši 63 km/h (po odečtu toleranční odchylky), čímž došlo k porušení povinnosti podle § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu (výrok I. bod 1 rozhodnutí městského úřadu),
- při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemní komunikaci. Neznámý řidič vozidla od 25. 12. 2024 22:10 hod do 26. 12. 2024 2100 hod v místě Vyškov, Puškinova 562/16, GPS: 49,2783916542998, 16,9849968348844, nerespektoval dopravní značení IZ 8a Zóna s dopravním omezením B 29 Zákaz stání s vyobrazením „Nejvyšší dovolená rychlost 30 km/h, zákaz vjezdu vozidlům nad 3,5t“ s doplňkovým textem „dopravní obsluze vjezd povolen“, čímž porušil § 4 písm. c) zákona o silničním provozu (výrok I. bod 2 rozhodnutí městského úřadu).
2. Městský úřad uložil žalobci za uvedený přestupek podle § 37 a násl. ve spojení s § 41 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb. , o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon “), ve spojení s § 125f odst. 4 a § 125c odst. 5 písm. d) zákona o silničním provozu pokutu ve výši 4 000 Kč, spolu s povinností uhradit náklady spojené s projednáváním přestupku ve výši 2 500 Kč podle § 95 odst. 1 přestupkového zákona a § 6 vyhlášky č. 520/2005 Sb. , o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení.
I. Shrnutí procesního postoje žalobce
3. Žalobce brojí výroku žalovaného, kterým byl potvrzen výrok rozhodnutí městského úřadu v části, v níž byl žalobce uznán vinným z přestupku provozovatele vozidla, protože řidič nerespektoval dopravní značení IZ 8a Zóna s dopravním omezením B 29 Zákaz stání s vyobrazením „Nejvyšší dovolená rychlost 30 km/h, zákaz vjezdu vozidlům nad 3,5t“ s doplňkovým textem „dopravní obsluze vjezd povolen“, čímž porušil ustanovení § 4 písm. c) zákona o silničním provozu a dopustil se tak jednání vykazující znaky přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona.
4. Podle žalobce je výrok rozhodnutí městského úřadu v této části nezákonný, neboť vůbec neobsahuje vymezení jednání, kterého se řidič vozidla měl dopustit. Z výroku je možné zjistit datum, čas i místo přestupku. Lze také zjistit, že po právní stránce bylo jednání hodnoceno jako porušení zónové dopravní značky. Tato zónová dopravní značka stanovovala tři rozdílné zákazy – zákaz překročení rychlosti 30 km/h, zákaz vjezdu určitým vozidlům a zákaz stání. Dodatková tabulka pak stanoví výjimky. Z výroku již nelze zjistit, jakým jednáním měl žalobce tuto dopravní značku porušit. Zda jel příliš rychle, nebo do ulice neoprávněně vjel, nebo v místě neoprávněně stál. Výrok neobsahuje vymezení jednání, v němž je spatřován přestupek, ani popis způsobu spáchání přestupku.
5. Jde o zásadní vadu skutkové věty ve výroku rozhodnutí, kdy výrokem není konstatováno jednání, které je předmětem posouzení, jak plyne z § 93 odst. 1 přestupkového zákona i z judikatury: nález Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. I. ÚS 1531/23 , usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006 -73, AQUA SERVIS, a ze dne 31. 10. 2017, č. j. 4 As 1652/2016 -46, rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2019, č. j. 1 As 26/2019 -26, ze dne 29. 5 2013, č. j. 9 As 68/2012 -23, či rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2018, č. j. 29 A 108/2016 -37, který se týkal věci, v níž, na rozdíl od nyní posuzované, výrok obsahoval alespoň tvrzení o tom, že jednání spočívalo v „neoprávněném zastavení nebo stání“, a odkazoval na právní ustanovení, které zakazuje stát na vyhrazeném parkovišti. Přesto takový výrok neobstál. V nyní souzené věci nelze z výroku ani rozeznat, zda jednání řidiče mělo spočívat v zastavení, stání, nebo příliš rychlé jízdě, nebo snad v samotném vjezdu.
6. Žalobce na své žalobní argumentaci setrval v podané replice, v níž nesouhlasí s názorem, že by požadavek na vymezení způsobu spáchání přestupku, potažmo samotného jednání, v němž je spatřován přestupek, byl „přepjatým formalismem“. Jde o názor neudržitelný, stejně jako názor, že nedostatky výroku rozhodnutí mohou být v tomto směru zhojeny obsahem odůvodnění rozhodnutí. Správní orgán nemůže nahradit absenci popisu skutku ve výroku poukazem na obsah odůvodnění. Výrok a odůvodnění plní odlišné funkce a nelze je zaměňovat. Výrok může být v odůvodnění jistě podrobněji vysvětlen, to však neznamená, že lze akceptovat výrok, z nějž není zřejmé, zda je žalobce trestán za překročení nejvyšší dovolené rychlosti, za porušení zákazu vjezdu nebo za porušení zákazu stání (např. též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 8 Afs 17/2012 -375).
7. Z výše uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Na svém procesním stanovisku žalobce setrval po celou dobu řízení před soudem.
II. Shrnutí procesního postoje žalovaného
8. Žalovaný ve svém vyjádření nesouhlasí se žalobou a uvádí, že výrok napadeného rozhodnutí je třeba posuzovat v jeho celkovém kontextu, nikoli izolovaně a přehnaně formalisticky. Výrok jednoznačně vymezuje čas, místo, konkrétní vozidlo a porušenou dopravní značku, přičemž z jeho obsahu je zřejmé, že projednávané jednání spočívalo v nerespektování režimu parkování stanoveného dopravním značením v dané zóně. Ze skutkových okolností případu, které byly žalobci po celou dobu řízení známy, je patrné, že předmětem řízení bylo neoprávněné stání vozidla v zóně s regulovaným parkováním, nikoli jiné jednání. Žalobce proti tomuto závěru brojil již ve správním řízení věcnými námitkami, což samo o sobě svědčí o tom, že význam skutkové věty mu byl srozumitelný a nebyl zkrácen na svém právu na obhajobu. Podle žalovaného judikatura Nejvyššího správního soudu nevyžaduje absolutní perfekcionismus skutkové věty, ale klade důraz na to, zda je skutek nezaměnitelně identifikován a zda je účastník řízení schopen pochopit, jaké jednání je mu kladeno za vinu. Tyto požadavky byly podle žalovaného v posuzované věci splněny. Případné podrobnější rozvedení skutkových okolností v odůvodnění rozhodnutí nelze považovat za nepřípustné „nahrazování“ výroku, nýbrž za jeho přirozené vysvětlení, které je v souladu se zásadou materiální pravdy.
9. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před soudem.
III. Posouzení věci
10. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního , dále jen „s. ř. s. “), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ), žaloba je přípustná (§ 65 , § 68 a § 70
11. Soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. ), podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. O věci rozhodoval bez jednání za splnění podmínek podle § 51 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s.
12. V posuzované věci je spor o otázku zákonnosti formulace výroku I. bodu 2 rozhodnutí městského úřadu, který žalovaný potvrdil napadeným rozhodnutím.
13. Podle výroku rozhodnutí městského úřadu je žalobce vinen „přestupkem provozovatele vozidla podle ustanovení §125f odst. 1 zákona o silničním provozu, kterého se dopustil tím, že jako provozovatel vozidla registrační značky X, v rozporu s ustanovením § 10 odst. 3 téhož zákona nezajistil, aby při užití vozidla ode dne 25. 12. 2024 v době od 22:10 hod. do dne 26. 12. 2024 21:20 hod. byly na pozemní komunikaci v místě Vyškov, Puškinova 562/16, GPS: 49,2783916542998, 16,9849968348844 dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem, když bylo strážníky Městské policie Vyškov při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích zjištěno, že v uvedenou dobu neznámý řidič motorového vozidla nerespektoval dopravní značení IZ 8a Zóna s dopravním omezením B 29 Zákaz stání s vyobrazením „Nejvyšší dovolená rychlost 30 km/h, zákaz vjezdu vozidlům nad 3,5t“ s doplňkovým textem „dopravní obsluze vjezd povolen“, čímž porušil § 4 písm. c) zákona o silničním provozu a dopustil se tak jednání vykazující znaky přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona.“
14. Městský úřad pak v odůvodnění rozhodnutí o přestupku na str. 3 vysvětlil, že šlo o nedovolené stání, které je zřejmé zejména z oznámení o přestupcích, z připojené fotodokumentace, a dalších podkladů.
15. Podle § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu provozovatel vozidla zajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem.
16. Podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu se provozovatel vozidla dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 10 odst. 3 nezajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem.
17. Podle § 93 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona se ve výrokové části rozhodnutí o přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, kromě náležitostí podle správního řádu uvede popis skutku s označením místa, času a způsobu jeho spáchání.
18. Soud k věci uvádí, že výrok I. bod 2) rozhodnutí městského úřadu neobsahuje popis konkrétního jednání, v němž je spatřován přestupek, ani údaj o způsobu jeho spáchání. Soud tak musí žalobci přisvědčit, že výrok městského úřadu, pokud jde o druhý přestupek žalobce coby provozovatele vozidla, nesplňuje zákonné požadavky kladené na výrok rozhodnutí ve správním trestání. Pokud jde o argumentaci žalovaného, podle níž lze skutek, kterým došlo k porušení výše popsaného dopravního značení, dovodit z „celkového kontextu“ rozhodnutí, soud s ní v posuzované věci nemůže souhlasit.
19. Absence popisu skutku ve výroku představuje podstatnou, nikoli formální vadu řízení, kterou nelze zhojit ani odůvodněním rozhodnutí. Z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2017, č. j. 4 As 165/201646 , č. 3656/2018 Sb. NSS, plyne, že správní orgán musí ve výrokové části rozhodnutí uvést jasné vymezení skutku, aby bylo možné posuzovat, jakou normu pachatel vlastně porušil. Pokud jde o otázka samotné právní kvalifikace skutku, tak není pro posouzení porušení zásady ne bis in idem určující, byť jistě může být významná z hlediska zákonnosti či přezkoumatelnosti rozhodnutí o přestupku. Podstatné je však právě vymezení skutku. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v citovaném usnesení č. j. 4 As 165/201646 této souvislosti shrnul své již dříve vyslovené závěry v usnesení ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/200673 , č. 1546/2008 Sb. NSS, věc AQUA SERVIS, ke správnímu trestání s důrazem na vymezení předmětu řízení ve výroku rozhodnutí, jehož smyslem je „specifikovat delikt tak, aby sankcionované jednání nebylo zaměnitelné s jednáním jiným. V rozhodnutí trestního charakteru, kterým je i rozhodnutí o jiném správním deliktu, je nezbytné postavit najisto, za jaké konkrétní jednání je subjekt postižen. To lze zaručit jen konkretizací údajů obsahující popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným. Taková míra podrobnosti je nezbytná pro vyloučení dvojího postihu pro týž skutek, pro vyloučení překážky věci rozhodnuté a rovněž pro zajištění řádného práva na obhajobu v případě podaného odvolání. Vydané rozhodnutí musí již ve výroku jednoznačně určit, čeho se pachatel dopustil a v čem jím spáchaný delikt spočívá. Rozšířený senát proto odmítl úvahu, že postačí, jsouli podstatné náležitosti výroku rozhodnutí o správním deliktu uvedeny až v odůvodnění rozhodnutí.“ (zvýrazněno zdejším soudem).
20. Citované závěry lze nepochybně vztáhnout i na rozhodnutí o přestupcích, neboť vykládají zásady, jež jsou správnímu trestání vlastní; ostatně se výslovně promítají v právní úpravě obsažené v přestupkovém zákoně (§ 93 odst. 1 písm. a ] přestupkového zákona ). Pro účely posouzení sporné právní otázky proto nelze přihlížet k pasážím odůvodnění rozhodnutí městského úřadu, v nichž by případně jednání žalobce, resp. řidiče vozidla bylo popsáno. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že pouze porovnáním skutkových vět vymezených ve výrocích rozhodnutí o přestupcích lze usuzovat na existenci překážky věci rozhodnuté (odst. 16 usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 165/201646 ). Jak dále zdůraznil rozšířený senát, z výrokové části se čtenář musí především dozvědět, co se opravdu stalo, tedy jakým jednáním žalobce své povinnosti porušil (odst. 41 citovaného usnesení rozšířeného senátu NSS č. j. 4 As 165/201646 ).
21. Přiléhavé k dané tématice jsou rovněž i závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 4. 2017, č. j. 1 As 347/2016 -42. Soud zde řešil situaci, kdy bylo ve výroku správního rozhodnutí vedle neoprávněného parkování uvedeno také porušení zákazu vjezdu, které bylo pro odpovědnost provozovatele vozidla irelevantní. Soud konstatoval, že širší popis skutku a zahrnutí irelevantních okolností nezpůsobují samy o sobě nezákonnost rozhodnutí, pakliže zbývající prokázané jednání neznámého řidiče vykazuje znaky relevantního přestupku: „Možné širší vymezení skutku, nebo zahrnutí do popisu skutku pro řízení o správním deliktu provozovatele vozidla irelevantních skutečností nezpůsobují nepřezkoumatelnost závěru o vině a trestu za správní delikt provozovatele vozidla. Podstatné je, že popis skutku obsahuje popis jednání neznámého řidiče spočívající v parkování v rozporu s právními předpisy a že odůvodnění rozhodnutí s tímto jednáním vykazujícím znaky přestupku dále pracuje. Prokázání tohoto jednání je klíčové pro uznání viny ze správního deliktu provozovatele vozidla. Ostatní jednání neznámého řidiče popsané ve výroku, tedy porušení zákazu vjezdu, je pro účely správního deliktu irelevantní. Nelze proto vytýkat správnímu orgánu ani krajskému soudu nedostatečnou odůvodněnost dosažených závěrů stran těchto irelevantních skutečností. Ohledně spáchání deliktu provozovatele bylo rozhodné a postačilo prokázání pouze skutku se znaky přestupku týkajícího se parkování. Uvedení ostatních nerelevantních okolností v odůvodnění nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí.“ (zvýrazněno zdejším soudem).
22. Soud k věci uzavírá, že z výroku I. bodu 2) rozhodnutí městského úřadu není zřejmé, za jaký konkrétní skutek je žalobce postižen. Výrok rozhodnutí je přitom klíčovou normativní částí správního rozhodnutí, na niž musí být kladeny vysoké formální požadavky. Pouze výroková část je totiž způsobilá zasáhnout do práv a povinností účastníků řízení a jako taková nabýt právní moci a vykonatelnosti.
23. Za tohoto stavu proto soud podle § 78 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. zrušil napadené rozhodnutí v odpovídají části pro nezákonnost (bod 12 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2025, č. j. 7 Afs 315/2024 -28) a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení ve smyslu § 78 odst. 4
s. ř. s. s. ř. s. V něm je žalovaný podle § 78 odst. 5 s. ř. s. s. ř. s. vázán výše vysloveným právním názorem,
od jehož aplikace se bude případně odvíjet i osud rozhodnutí městského úřadu v dalším řízení.
IV. Náklady řízení
24. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Žalobce měl ve věci pouze částečný úspěch, který dle názoru soudu ve vztahu k předmětu sporu není převažující (viz Kocourek, T. In: Kühn, Z., Kocourek, T. a kol. Soudní řád správní . Komentář. Wolters Kluwer, 2019, s. 488). Soud má za spravedlivé, aby za této situace žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Brno 5. října 2026
Mgr. Kateřina Kopečková, Ph.D.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje P. H.