Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
175 Ad 17/2025 - 79.pdf
PDF · 0 B
No categories available
175 Ad 17/2025 - 79
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Derflem ve věci
žalobce:
V. T., narozen X
bytem X
proti
žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 8. 2025, č. j. X,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobce podal dne 9. 10. 2025 ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 7. 8. 2025, č. j. X, kterým byly zamítnuty jeho námitky a potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 6. 5. 2025, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), jelikož podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 31. 3. 2025 nebyl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť nejde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav.
Žaloba
2. V žalobě žalobce uvedl, že posudkový lékař nesprávně zařadil jeho psychické onemocnění pod kapitolu V položku 4b vyhlášky č. 359/2009 Sb., vyhlášky o posuzování invalidity, (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“) a stanovil pokles pracovní schopnosti pouze na 20 %.
3. Podle žalobce jeho zdravotní stav odpovídal diagnóze středně těžké deprese (F32.1), která měla být hodnocena podle položek 4c až 4e s vyšším procentním poklesem pracovní schopnosti.
4. Namítl, že nebyly dostatečně zohledněny další zdravotní obtíže, zejména Raynaudova choroba, chondromalacie čéšky a další psychické poruchy.
Vyjádření žalované k žalobě
5. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě uvedla, že při svém rozhodování je vázána posudkem lékaře Institutu ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) a § 8 odst. 7 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, (dále jen „zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení“), neboť se jedná o otázku odbornou, vyžadující znalosti v oboru medicíny a též v oboru posudkového lékařství. Dle žalované byla žádost o invalidní důchod zamítnuta na základě posudků IPZS, podle nichž pokles pracovní schopnosti žalobce dosahoval pouze 20 %.
6. Podle žalované byly posudky vypracovány odborně, v souladu se zákonem a vyhláškou o posuzování invalidity a obsahují všechny požadované náležitosti. Rozhodující zdravotní postižení bylo posouzeno jako depresivní symptomatologie odpovídající položce 4b přílohy vyhlášky o posuzování invalidity.
7. Žalovaná zdůraznila, že pro soudní přezkum je rozhodný zdravotní stav existující v době vydání napadeného rozhodnutí. Poukázala na skutečnost, že při nové žádosti byl žalobce později uznán invalidním v prvním stupni od 30. 9. 2025, avšak tato skutečnost nemá vliv na zákonnost dřívějšího rozhodnutí.
8. Žalovaná navrhla vyžádat posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“) a žalobu jako nedůvodnou zamítnout.
Replika žalobce
9. Žalobce ve své replice reagoval na soudem obstaraný posudek posudkové komise, se kterým vyjádřil nesouhlas, neboť jej považuje za neúplný a nepřesvědčivý.
10. Namítl, že komise nevěnovala dostatečnou pozornost zdravotní dokumentaci z doby podání žádosti o invalidní důchod, zejména propouštěcí zprávě NÚDZ obsahující diagnózy F32.1 a F34.1. Podle žalobce komise vycházela převážně ze zpráv z jiných časových období a z vlastních dojmů z jednání, nikoli z rozhodných podkladů.
11. Zdůraznil, že posudek musí hodnotit zdravotní stav ke dni rozhodnutí správního orgánu a vypořádat všechny relevantní lékařské zprávy.
12. Navrhuje vypracování nového posudku, který se s rozhodnou zdravotní dokumentací řádně vypořádá. Trval na konání ústního jednání.
Ústní jednání soudu
13. K soudnímu jednání, které se konalo dne 13. 10. 2026 se dostavila pouze pověřená pracovnice žalované. Žalobce se k jednání bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání bylo dodáno do jeho datové schránky dne 24. 9. 2026 a doručeno žalobci fikcí dne 5. 10. 2026, jelikož si žalobce ve lhůtě 10 dnů předvolání ze své datové schránky nevyzvedl. Soud proto projednal věc v nepřítomnosti žalobce.
14. Pověřená pracovnice žalované při jednání soudu odkázala na obsah vyjádření k žalobě a po provedeném dokazování uvedla, že posudek posudkové komise (včetně jeho doplnění) shledává úplným, objektivním a přesvědčivým. S ohledem na tento posudek pak navrhla zamítnutí žaloby, přičemž náhradu nákladů řízení nežádala.
15. Soud provedl dle § 52 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“) dokazování posudkem a protokolem z jednání komise ze dne 20. 7. 2026.
16. Soud neprovedl důkaz žalobcem navrženým znaleckým posudkem, jelikož soud neměl žádné pochybnosti o správnosti stávajícího posudku posudkové komise a nepovažoval za potřebné další znalecké zkoumání.
Posouzení věci soudem
17. Napadené rozhodnutí soud přezkoumával podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení rozhodnutí dle § 72 odst. 1 s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.
18. Po přezkoumání skutkového a právního stavu a provedeném ústním jednání dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.
19. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že žalobce podal dne 27. 2. 2025 žádost o invalidní důchod. Dne 31. 3. 2025 lékařka pověřená vypracováním posudku pro IPZS Most posoudila zdravotní stav žalobce a dospěla k závěru, že není invalidní dle § 39 odst. 1 zákona o dochodovém pojištění, protože nejde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění. Byla shledána Dg. F23. Žalovaná vydala dne 6. 5. 2025 rozhodnutí č. j. X, kterým zamítla žádost žalobce o invalidní důchod.
20. Žalobce s prvostupňovým rozhodnutím nesouhlasil a uplatnila námitky. Dne 16. 7. 2025 při řízení o námitkách posoudil zdravotní stav žalobce lékař IPZS - oddělení pro námitkové a odvolací řízení LPS II České Budějovice a dospěl k závěru, že žalobce k datu vydání rozhodnutí nebyl invalidní dle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 20 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo shledáno zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 4 b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pročež byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 20 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti nebyla již dále měněna ve smyslu § 3 citované vyhlášky. Dg. F32.
21. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění platí, že „pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.“ Z odstavce 2 citovaného ustanovení vyplývá, že pokud pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, pokud poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a pokud poklesla nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.
22. Pracovní schopnost je definována v § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění, podle kterého platí, že „pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.“ V souladu s odstavcem 4 citovaného ustanovení se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.
23. V § 39 odst. 5 zákona o důchodovém pojištění je dále stanoveno, že „za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí.“ V souladu s odstavcem 6 téhož ustanovení se za stabilizovaný zdravotní stav považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Podle odstavce 7 téhož ustanovení je pojištěnec adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.
24. Soud podotýká, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti se vždy určuje v celých číslech s tím, že procentní míry poklesu pracovní schopnosti podle druhů zdravotního postižení jsou uvedeny v příloze k vyhlášce o posuzování invalidity. Z § 2 odst. 3 této vyhlášky přitom vyplývá, že „je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.“
25. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity dále platí, že „v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů.“ Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že „v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů.“
26. Jedním z předpokladů pro vznik nároku na invalidní důchod je existence invalidity pojištěnce, která dosahuje alespoň zákonem stanovené hranice 35 % (§ 38 a § 39 zákona o důchodovém pojištění). Bylo proto třeba zjistit, zda žalobce splňoval ke dni 7. 8. 2025, tedy ke dni vydání napadeného rozhodnutí, podmínky invalidity alespoň prvního stupně, tj. zda nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.
27. Soud se nespokojil se závěry posudku z námitkového řízení, a protože nemá odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity především závisí, vyžádal si v rámci tohoto soudního řízení v intencích § 52 odst. 1 v návaznosti na § 77 s. ř. s. odborný posudek od posudkové komise, která je v těchto věcech dle § 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, povolána k posouzení zdravotního stavu žalobce. Tato komise nově posoudila celkový stav žalobce, dále také posoudila pokles jeho pracovní schopnosti a zaujala posudkový závěr o invaliditě žalobce.
28. Z obsahu posudkové dokumentace vypracované dotyčnou komisí soud zjistil, že komise jednala v řádném složení, posudek byl vypracován po studiu a zhodnocení zdravotního stavu žalobce na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů dne 20. 7. 2026. Žalobce byl jednání komise přítomen a byl vyšetřen lékařem z oboru psychiatrie MUDr. Z. S. Dále je z posudkové dokumentace patrno, jaké lékařské nálezy měla komise k dispozici. Na základě posouzení všech zdravotních nálezů relevantních pro souzenou věc, spisové dokumentace Institutu, spisové dokumentace námitkového řízení, zdravotní dokumentace specifikované v posudku a vlastního přešetření žalobce při jednání komise pak komise dospěla k závěru, že se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je smíšená porucha osobnosti, osobnost se schizoidními rysy, porucha sociálních kontaktů. Toto zdravotní postižení je uvedené v kapitole V, položce 7 a) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a ze zde stanoveného procentního rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti 5-10 % stanovila posudková komise horní hranici 10 %. Vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu komorbiditě OCD posudková komise podle § 3 odst. 1 citované vyhlášky zvýšila tuto hodnotu o 10 %, na celkových 20 %. Posudková komise v posudku vysvětlila, že položku 7b) stejné kapitoly nemohla použít, protože u žalobce neprokázala středně těžké postižení poruchy osobnosti s podstatným narušením pracovního a společenského fungování, ani závažné maladaptivní chování. Posudková komise dále objasnila, že na rozdíl od posudkového lékaře námitkového řízení nepoužila položku 4 Kap. V, protože žalobce „neměl vyjádřené ve větší míře depresivní stavy, jak uvedl i psychiatr MUDr. N., který měl v dlouhodobé amb. psych. péči. Dominovala smíšená porucha osobnosti, jak uvedeno i v psychol. vyš.“ Posudková komise dále uvedla, že žalobce „byl schopen nadále vykonávat administrativní práci účetního jako dosud, na kterou má vzdělání s maturitou, dále vykonává funkci jednatele ve dvou vlastních firmách, z nichž jedna funguje zcela bez problémů.“
29. Po zhodnocení výše předestřených důkazů, které byly provedeny při soudním jednání, soud konstatuje, že posudková komise jednala v řádném složení, že její posudek (včetně doplnění), jenž soud hodnotí jako stěžejní důkaz v tomto přezkumném soudním řízení, je úplný, objektivní a přesvědčivý, byl vypracován po náležitém zhodnocení zdravotního stavu žalobce na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů. Žalobce byl přítomen při jednání komise. Posudková komise ve svém posudku rovněž přesvědčivě vysvětlila své závěry.
30. K námitkám žalobce vůči posudku posudkové komise považuje soud za vhodné uvést následující. Soud nesouhlasí se žalobcem, že by se posudková komise vůbec nevypořádala s propouštěcí zprávou Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ) ze dne 28. 2. 2025, v níž je jako základní diagnóza uvedena F32.1 – středně těžká depresivní fáze a jako vedlejší diagnóza F34.1 – dystymie. Tato propouštěcí zpráva je uvedena mezi podklady, ze kterých komise vycházela, přičemž v posudku uvedla: „Posuzovaný byl opakovaně hospitalizován NÚDZ, docházel k psychologovi, docházel na psychoterapii, psychiatrických ambulancí a užíval různá psychofarmaka převážně antidepresiva. Medikamentosní léčba vždy zcela bez efektu. Při poslední hospitalizaci 2/25 parciálně zlepšen po medikaci, po propuštění opět návrat potíží.“ O středně těžké depresivní fázi se zmiňuje posudková komise i v souvislosti s reprodukcí dalších lékařských zpráv. Skutečnost, že v únoru 2025 se nacházel žalobce ve středně těžké depresivní fázi však nemá vliv na zjištění posudkové komise, že v době vyšetření lékařem při jednání komise byl žalobce bez známek deprese. Žalobce argumentoval, že zpráva NÚDZ je z doby, kdy žádal o invalidní důchod, a proto by z ní mělo být vycházeno. K tomu soud uvádí, že žalovaná musí vycházet z aktuálního zdravotního stavu žalobce v době vydání rozhodnutí a soud pak vychází ze zdravotního stavu v době vydání napadeného rozhodnutí. Soud podotýká, že z posudku posudkové komise je zřejmé, že tato brala v úvahu řadu lékařských zpráv, přičemž posudková komise zohlednila zdravotní stav žalobce v celé šíři. Proto se musela seznámit i s dřívějšími lékařskými zprávami vydanými před podáním žádosti žalobce o invalidní důchod. Soud nesouhlasí se žalobcem, že by posudková komise nezohlednila relevantní podklady. Naopak se soudu jeví, že se posudková komise přesvědčivě vyjádřila ke zdravotnímu stavu žalobce, a to k jeho základnímu zdravotnímu postižení i souvisejícím onemocněním.
31. K argumentaci žalobce, že posudková komise vycházela ze subjektivních dojmů členů komise z jeho krátkého osobního jednání a vystupování při jednání komise, aniž by tyto dojmy byly podloženy odborným psychiatrickým vyšetřením, soud připomíná již výše uvedené, že žalobce byl při jednání vyšetřen psychiatričkou. Z posudku komise rozhodně nevyplývá, že by zjištění komise byla nepodložená, když naopak komise přesvědčivě vysvětlila své závěry opřené o konkrétní lékařské zprávy. Posudková komise se zabývala i dalšími zdravotními problémy žalobce (čéška, Raynaudova choroba atd.), kdy rovněž přesvědčivě vysvětlila své závěry. Skutečnost, že v propouštěcí zprávě z NÚDZ z února 2026 měl žalobce uvedeny diagnózy F32.1 a F34.1, tedy středně těžká depresivní fáze a dystymie (chronická deprese) neznamená, že tyto diagnózy musí mít žalobce diagnostikovány navždy. Zdravotní stav člověka se mění, což zohlednila posudková komise ve svém posudku.
32. Pro úplnost soud směrem k žalobci poznamenává, že důvodem pro přiznání nároku na invalidní důchod, nemůže být jen subjektivní pocit žadatele o důchod o jeho neschopnosti k výkonu většiny zaměstnání pro špatný zdravotní stav. Přiznání dávky musí být podloženo objektivně zjištěným zdravotním stavem, posuzovaným příslušnou posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí. Dále by měl žalobce vzít v potaz fakt, že v souzené věci je možné vycházet, a to s poukazem na § 75 odst. 1 s. ř. s., toliko ze zdravotního stavu, jaký měl v době rozhodování žalované. Případné zhoršení stávajících zdravotních obtíží, popř. vznik nových zdravotních obtíží po tomto datu a následné přiznání invalidního důchodu nemůže být v tomto řízení v zásadě nikterak zohledněno. Ustanovení § 75 odst. 1 s. ř. s., které je pro správní soudy závazné, totiž výslovně stanovuje, že při přezkoumávání rozhodnutí správního orgánu vychází správní soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Žalobce tak má možnost případně poukazovat na své zhoršující se zdravotní obtíže, popř. nově vzniklé zdravotní obtíže, které nastaly po datu vydání rozhodnutí žalované v případném novém řízení o přiznání invalidního důchodu, které může žalobce iniciovat. Toho také žalobce využil, když z vyjádření žalované plyne, že na základě jeho nové žádosti mu byl přiznán invalidní důchod prvního stupně s účinností od 30. 9. 2025.
33. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
34. Současně soud podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce nebyl ve věci úspěšný a žalované náhrada nákladů řízení nepřísluší.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Ústí nad Labem 13. října 2026
JUDr. Jiří Derfl v. r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.