Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
12 A 57/2026 - 52.pdf
PDF · 0 B
No categories available
12 A 57/2026 - 52
Legal thesis
11. Žalobkyně je přitom nesporně obchodní korporací, tj. právnickou osobou (společnost s ručením omezeným), která přirozeně není v postavení zaměstnance. K tomu lze poukázat i na definici zaměstnance podle § 6 zákona č. 262/2006 Sb. , zákoník práce (dále jen „zákoník práce zákoník práce “): „Zaměstnancem je fyzická osoba, která se zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu“. Naopak, sama nějaké zaměstnance dle svých tvrzení zaměstnává (pozn. soudu: z veřejně dostupných informací v systému ARES Administrativní registr ekonomických subjektů; https://ares.gov.cz/.
, ze statistických údajů přitom vyplývá, že je registrována v kategorii s počtem pracovníků 10-19). Povaha (dělení na fyzické vs. právnické osoby), resp. právní forma žalobkyně tak z povahy věci vylučuje přípustnost jejího členství v odborové organizaci Evropan, a tedy i přípustnost jejího zastoupení v řízení před soudem subjektem, který je odborovou organizací. Na to nemůže mít vliv ani ničím nepodložené tvrzení žalobkyně, že odborová organizace Evropan u ní údajně působí, neboť i kdyby bylo pravdivé, stále platí, že jejím smyslem a účelem je zastupovat zaměstnance, nikoliv zaměstnavatele. Nad rámec nezbytně nutného pak soud dodává, že odborová organizace Evropan je soudu známá z jeho úřední činnosti napříč jeho senáty jako zástupce jednotlivých fyzických osob, zejména cizinců, v různých řízeních, u nichž nevyplynuly žádné vazby na žalobkyni, a tedy lze mít o tvrzení žalobkyně o působení odborové organizace Evropan u ní důvodné pochybnosti (viz např. sp. zn. věcí samosoudcovských 1 A 21/2026, 21 A 8/2026 , 27 A 22/2026 , 28 A 14/2026 , 31 A 29/2026 , 33 A 40/2026 , 36 A 10/2026 , 37 A 26/2026 , 44 A 17/2026 , či věcí senátních sp. zn. 3 A 155/2025 , 3 Ad 21/2026 , 5 A 36/2023 , 6 A 49/2026 , 10 A 14/2023 , 11 A 177/2025 , 15 A 10/2026 , 17 A 176/2025 ).
12. Byť dosud uvedené výslovně nevylučuje, aby byly členem odborové organizace též právnické osoby, logicky to mohou být jen takové právnické osoby, které spadají do okruhu vymezeného samotným smyslem a účelem odborové organizace, a připouští-li to její stanovy; typicky tak jimi mohou být jiné odborové organizace, přitom není vyloučeno i jejich sdružování do větších spolků jako odborové svazy či konfederace.
13. Nejvyšší správní soud přitom ve výše odkazovaném rozsudku čj. 22 As 103/2026 -34 smysl a účel odborových organizací dovodil na základě různých vodítek ve vnitrostátní a mezinárodní právní úpravě, „jímž je (v nejširším slova smyslu) otevření a podpora sociálního dialogu mezi zástupci zaměstnanců a zaměstnavateli, jehož účelem je zajištění sociálního smíru (rozsudek NSS z 25. 10. 2018, čj. 1 Ads 72/2018 -46, č. 3839/2019 Sb. NSS, bod 25). Odborová organizace je dobrovolné sdružení minimálně tří zaměstnanců, kteří se rozhodli spojit své síly za účelem ochrany svých ekonomických a sociálních zájmů ve vztahu se zaměstnavatelem. Podstatou činnosti odborové organizace je kolektivní dialog se zaměstnavatelem, během kterého tato organizace hájí zájmy zaměstnanců, včetně případného organizování odborových akcí (rozsudek NSS z 9. 5 2018, čj. 4 As 79/2018 -19, bod 18)“. Skutečnou odborovou činností dle NSS je „kolektivní ochrana a prosazování (hájení) hospodářských a sociálních zájmů zaměstnanců při sociálním dialogu se zaměstnavatelem, případně též se státem v rámci podílení se na státní politice zaměstnanosti“ (viz právní větu k cit. rozsudku NSS).
14. Vyšel tak z tzv. materiálního pojetí odborové organizace. Podle něj o odborové organizace jde tehdy, pokud „vykonávají skutečnou odborovou činnost, jak je chápána příslušnými vnitrostátními právními předpisy a mezinárodněprávními dokumenty. To jistě plyne již z toho, že právem chráněná je primárně samotná odborová činnost a „až“ odvozeně od ní, sekundárně, pak subjekty, jež ji vykonávají, nikoli naopak. […] jednotícím pojmovým znakem, pojivem, je vazba jimi vykonávané činnosti na pracovní sféru zaměstnance, resp. osoby v obdobném poměru, za účelem společného hájení s tím souvisejících hospodářských a sociálních zájmů, a to v dialogu se zaměstnavatelem (rozsudek NSS čj. 9 As 79/2018 -16, body 24 až 26, a na něj navazující rozsudek NSS čj. 4 As 79/2018 -19, body 18 a 20), případně též státem při podílení se na státní politice zaměstnanosti (v rámci tripartity).“ (srov. body [25], [26] a [33] cit. rozsudku NSS). Soudy ve správním soudnictví tak mají ověřovat skutečný účel organizace pro účely posouzení oprávnění k zastupování v soudním řízení správním dle § 35 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. „Výslovnou podmínku § 35 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. , tj. skutečnost, zda účastník řízení je členem odborové organizace, však bude třeba vždy postavit najisto.“ (viz bod [34] tamtéž).
15. Členství žalobkyně v odborové organizaci Evropan je na základě výše uvedeného pojmově vyloučeno, proto tato odborová organizace nebyla oprávněna za žalobkyni činit jakékoliv právní úkony, a tedy ani platně podat žalobu. Z těchto důvodů soud ani dále u žalobkyně doložení vztahu mezi ní a odborovou organizací Evropan a jejího členství v této organizaci pro nadbytečnost neověřoval. Podání doručené soudu dne 10. 7. 2026 odborovou organizací Evropan tak podala osoba k tomu zjevně neoprávněná, a je potřeba jej z tohoto důvodu odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. s. ř. s. Soud přitom ve výpisu z veřejného rejstříku a ve stanovách odborové organizace Evropan, které založil do spisu, ověřil, že jde o odborovou organizaci v jejím materiálním pojetí.
16. Z tohoto důvodu se následně soudu zaslaná argumentace žalobkyně dne 17. 8. 2026 zcela míjí s podstatou věci. Žalobkyně totiž s odkazem na stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2017, sp. zn. Plsn 1/2015 , argumentovala tak, že vadu podání žaloby z cizí datové schránky zhojila dosláním stejného podání ze své vlastní datové schránky do 3 dnů.
17. K tomu soud uvádí, že uvedené stanovisko pléna Nejvyššího soudu se týkalo právní úpravy zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), účinné ke dni 5. 1. 2017, tj. dnes již neplatného znění. Především se však zabývalo zcela odlišnou právní otázkou, konkrétně fikcí podpisu elektronického podání „toho, kdo činí úkon, nebo jeho právního zástupce“ v civilním řízení, kdy s. ř. s. s. ř. s. obsahuje svá vlastní pravidla úkonů účastníků řízení a zahájení řízení před soudem. Navíc, žádná z tam uvedených situací v projednávané věci ani nenastala. Nejvyšší soud v tomto stanovisku přitom sám konstatoval, že podání „je třeba vždy pokládat za procesní úkon toho, kdo podle obsahu podání učinil procesní úkon (tj. podatele) a jehož uznávaný elektronický podpis byl připojen k takovému elektronickému podání; bylo-li podání v elektronické podobě opatřeno uznávaným elektronickým podpisem, nemůže se již (z povahy věci) uplatnit „fikce podpisu“ jakékoliv osoby, i když toto podání učinila prostřednictvím datové schránky.“ (viz bod 40. stanoviska). V nyní posuzované věci soud neměl pochybnost o uznávaném elektronickém podpisu odborové organizace Evropan v souvislosti s podáním doručeným dne 10. 7. 2026, které učinila. Pochybnost soudu spočívala v tom, na základě jakého právního titulu tato organizace žalobu jménem a na účet žalobkyně podala. Jinak řečeno, podání doručené soudu dne 10. 7. 2026 je i z pohledu závěrů výše uvedeného stanoviska pléna Nejvyššího soudu, byť dnes již zcela omezeně použitelného (k tomu srov. též rozsudek NSS ze dne 21. 2. 2025, čj. 2 As 377/2023 -45, a tam odkazovanou judikaturu, zejména rozsudky NSS ze dne 30. 1. 2019, čj. 6 As 22/2018 -30, a ze dne 24. 7. 2024, čj. 6 As 20/2024 -27), nutno považovat za podání odborové organizace Evropan, které se však správní řízení, resp. napadené rozhodnutí, nijak nedotýkalo, a ani to netvrdila. Nemohla tak být oprávněna jakkoliv do tohoto řízení zasahovat vlastní žalobou, neboť jednoduše nemá v dané věci žalobní legitimaci. Jelikož soud též výše vysvětlil, že žalobkyně ani nemohla být členkou této odborové organizace, což vyžaduje § 35 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. , nemohl soud tuto organizaci považovat ani za zástupce žalobkyně, a tedy podanou žalobu za učiněnou jménem žalobkyně a na její účet.
18. Následné podání žaloby učiněné žalobkyní až dne 13. 7. 2026 pak bylo opožděné, neboť jednoměsíční lhůta podle § 306 odst. 1 nového stavebního zákona marně uplynula právě dnem 10. 7. 2026. Zmeškání lhůty přitom nelze prominout (§ 72 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. ). Relevantní vazba z hlediska včasnosti žaloby mezi původním podáním odborové organizace Evropan ze dne 10. 7. 2026 a následným podáním žalobkyně ze dne 13. 7. 2026 nikdy nevznikla. Z těchto důvodů soud odmítl žalobu žalobkyně podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. s. ř. s. pro její opožděnost.
19. Nad rámec nezbytně nutného pak soud dodává, že si je vědom, že žalobkyni původně ve své výzvě ze dne 11. 8. 2026 sdělil v souladu se zásadou vstřícnosti (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 30. 4. 2025, čj. 8 As 107/2023 -31, č. 4691/2025 Sb. NSS), že zastoupení odborovou organizací není v tomto řízení přípustné vzhledem k tomu, že předmět řízení (odstranění dočasné stavby) se netýká odborové činnosti. Tento právní názor, dosud legitimně zastávaný částí rozhodovací praxe soudů ve správním soudnictví a literaturou (KÜHN, Z., KOCOUREK, T. a kol. Soudní řád správní : Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer. ASPI_ID KO150_2002CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X ; § 35 , bod 62, str. 219-220), však byl právě později vydaným rozsudkem NSS čj. 22 As 103/2026 -34, vyvrácen. Nejvyšší správní soud totiž na podkladě stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu z 23. 4. 2014, sp. zn. Cpjn 202/2013 , č. 36/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které se zabývalo zastoupením odborovými organizacemi v civilním řízení podle § 26 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , dospěl k závěru, že obdobně podle § 35 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. může odborová organizace, skutečně vykonávající odborovou činnost, zastupovat svého člena ve všech věcech nezávisle na tom, zda se taková věc týká odborové činnosti, ledaže to právní předpisy vylučují (viz právní věta k cit. rozsudku NSS).
20. Uvedený postup (sdělení) zdejšího soudu, učiněný před vyjasněním této otázky v citovaném rozsudku NSS, se však nijak negativně neodrazil v právní sféře žalobkyně, ani ji nijak neomezil v jejich procesních právech; soud navíc žalobkyni před vydáním tohoto usnesení se závěry rozsudku NSS čj. 22 As 103/2026 -34 seznámil a dal jí též prostor se k němu vyjádřit, čehož žalobkyně nevyužila.
21. Soud dále nepominul ani dřívější judikaturu NSS, konkrétně rozsudek ze dne 26. 8. 2010, čj. 1 Afs 62/2010 -61, jehož právní věta zní: „Reakcí na výzvu soudu směřující k odstranění nedostatku doložení zastoupení může být i to, že účastník řízení opatří žalobu svým podpisem. Tím sice neprokáže, že je v řízení zastoupen (a proto se na něj bude pohlížet jako na nezastoupeného), avšak zabrání tomu, aby soud žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. s. ř. s. (není-li zde jiných vad, stane se žaloba projednatelnou). Stejné účinky má i to, že se s touto žalobou vlastnoručně podepsaným podáním ztotožní.“ (zvýraznění podtržením doplnil nyní soud). V odkazovaném rozsudku se NSS zabýval otázkou oprávněnosti zastoupení daňovou kanceláří jakožto právnickou osobou v řízení před soudy ve správním soudnictví, resp. postupem soudu v případě existence pochybností o platnosti, či existenci zastoupení. Uvedený rozsudek přitom vycházel z judikatury Nejvyššího soudu již z roku 2001, konkrétně usnesení ze dne 27. 11. 2001, čj. 29 Cdo 2352/2000 , který se zabýval otázkou procesního nástupnictví a zastoupení singulárního sukcesora, navíc ve specifických podmínkách konkursního řízení.
22. Zdejší soud však má za to, že uvedená judikatura na právě posuzovanou věc nedopadá, a to zejména z důvodu skutkových a právních odlišností tam projednávaných případů. Klíčová odlišnost v citovaných kauzách spočívá dle názoru soudu v tom, že v obou případech byl od počátku tvrzen a dokládán vztah zastoupení v řízení před soudem, avšak soudy nižších instancí takové zastoupení po učinění výzvy k odstranění vad z různých důvodů nepřipustily, či je nepovažovaly za platné. V nyní posuzované věci však soud opakuje, že od počátku žádné zastoupení tvrzeno ani dokládáno nebylo, ba dokonce ani nebylo právně možné (viz výše); v takovém případě soud nepřistoupil k výzvě k odstranění vad spočívající v doložení členství žalobkyně v dotčené odborové organizaci, neboť takový postup soudu by byl za daných specifických okolností daného případu nadbytečný. Soud však přesto v souladu se zásadou vstřícnosti a v souladu se zákazem přepjatého formalismu žalobkyni upozornil na několik důvodů nepřípustnosti zastoupení odborovou organizací (byť jeden z nich se následně ukázal jako nesprávný v důsledku vývoje judikatury – viz body 19. a 20. výše) a umožnil jí zvolit si jiného zástupce, a to v procesní situaci, kdy ještě neměl všechny relevantní informace k vyhodnocení otázky včasnosti žaloby.
23. Žalobkyně tak nemohla na neexistující výzvu soudu, ani z vlastní iniciativy (dodatečným zasláním žaloby ze své datové schránky) uvedenou vadu zhojit způsobem, který připouští výše uvedený rozsudek NSS čj. 1 Afs 62/2010 -61, tj. prostřednictvím osvojení si procesního úkonu.
24. Jinak řečeno, v dané věci bylo od počátku již ze samotné žaloby zřejmé, že žalující stranou má být právě a jen žalobkyně, bez zastoupení, že žalobu podal nejdřív subjekt odlišný od žalobkyně ze své vlastní datové schránky podepsanou svým vlastním uznávaným elektronickým podpisem a bez tvrzení jakéhokoliv vztahu k žalobkyni. Takové jednání je proto plně přičitatelné tomuto subjektu – zde odborové organizaci Evropan. Nelze na něj dodatečně uplatnit fikci podpisu (jak nesprávně cílí žalobkyně ve svém vyjádření k výzvě soudu), pokud žaloba, resp. datová zpráva byla řádně (kvalifikovaně) podepsána touto odborovou organizací, a nelze ani uplatnit tzv. osvojení si procesního úkonu, pokud již od počátku neexistoval žádný právní vztah ani právní možnost k tomu, aby odborová organizace Evropan takový úkon jménem a na účet žalobkyně mohla učinit.
25. Nejedná se tak o procesní situaci, kdy má být nebo je dodatečně dokládáno zmocnění již existujícího zástupce. Takovou situaci s. ř. s. s. ř. s. předvídá a považuje ji dokonce za tzv. odstranitelnou vadu podání (případně podmínky řízení), o jejíž odstranění se musí soud nejdříve v součinnosti s účastníky řízení pokusit. Smyslem tohoto postupu je předejít přepjatému formalismu ze strany soudu v situaci, kdy je zřejmé, že navrhovatel hodlal být zastoupen (byť v řízení před krajským soudem není jeho zastoupení povinné), avšak z určitých důvodů nebylo toto zastoupení doloženo hned při podání návrhu na zahájení řízení (např. opominutím zástupce). V takovém případě se úkony tohoto zástupce, které učinil před dodatečným doložením svého oprávnění k zastupování, zpětně zhojí právě doložením tohoto oprávnění.
26. V případě žaloby odborové organizace Evropan jde naopak o situaci, jejíž následek s. ř. s. s. ř. s. obvykle spojuje s odmítnutím žaloby pro zjevně neoprávněnou osobu navrhovatele. Takový úkon odborové organizace Evropan nemohl vůči soudu způsobit žádné právní účinky přičitatelné žalobkyni, a proto ani „vlastnoručně podepsané podání, v němž se žalobkyně s tímto podáním ztotožnila“ ve smyslu rozsudku čj. 1 Afs 62/2010 -61 (zde dodatečné zaslání totožné žaloby již podepsané uznávaným elektronickým podpisem žalobkyně z její datové schránky) nemohlo od něj zamýšlené účinky odvíjet či dodatečně zhojit. Zastoupení odborovou organizací by muselo být alespoň možné; pokud tomu tak není, nemůže způsobovat jakékoliv právní účinky vůči soudu ve prospěch žalobkyně.
27. Soud pro úplnost dodává, že taktéž judikatura NSS, která na uvedený rozsudek NSS čj. 1 Afs 162/2010 -61, dosud dle údajů dostupných v databázi rozhodnutí NSS (www.nssoud.cz) otevřeně navázala, se týkala odlišného a již neplatného znění právní úpravy dotčených ustanovení v s. ř. s. s. ř. s. Zdejší soud k tomu dohledal celkem 6 rozhodnutí (rozsudky NSS ze dne 31. 10. 2011, čj. 5 As 54/2010 -56, ze dne 30. 11. 2012, čj. 4 As 30/2012 -30, ze dne 28. 2. 2013, čj. 5 As 1/2013 -23, a ze dne 7. 12. 2017, čj. 10 Azs 216/2017 -60, usnesení o odmítnutí kasační stížnosti téhož soudu ze dne 30. 6. 2015, čj. 7 As 122/2015 -21, jehož text však není na stránkách NSS přístupný, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2016, čj. 47 A 8/2015 -29, o odmítnutí žaloby). Uvedené případy však vždy spojuje skutečnost, že tamní žalobci hodlali být od počátku zastoupeni, avšak jejich zastoupení nebo právní úkony zástupců byly z toho či onoho důvodu sporné či nedoložené.
28. Soud shrnuje, že ani závěry citovaného rozsudku NSS čj. 1 Afs 62/2010 -61, nemohou ničeho změnit na závěru, že odborová organizace Evropan nebyla oprávněna za žalobkyni činit jakékoliv právní úkony a že žaloba žalobkyně byla podána opožděně. Komplikovaný a nelogický procesní postup žalobkyně při podání žaloby v situaci, kdy žalobkyně evidentně disponuje vlastní datovou schránkou a v poslední den lhůty text žaloby prokazatelně existoval, tak jde pouze a jen k její tíži žalobkyně.
29. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. , podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náklady řízení, byla-li žaloba odmítnuta.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze vygenerovat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 19. října 2026
JUDr. Marcela Rousková v.r.
předsedkyně senátu