Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 A 46/2026 - 25

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Petrou Kamínkovou ve věci

žalobkyně: X. Y., narozená X.

státní příslušnost Vietnamská socialistická republika

t. č. v ZZC X.

zastoupená advokátem Mgr. Markem Sedlákem

sídlem Kašparovo náměstí 2271/5, 180 00 Praha

proti

žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy,

Odbor cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort,

sídlem Kaplanova 2055/4, 148 00 Praha

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 9. 2026, č. j. KRPA-25031-37/ČJ-2026-000022-ZZC

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Vymezení věci

1. V projednávané věci soud posuzuje žalobu proti výše uvedenému rozhodnutí o prodloužení doby zajištění žalobkyně o 86 dnů, ke kterému žalovaný přistoupil proto, že se během původního zajištění na dobu 90 dnů nepodařilo ověřit totožnost žalobkyně a vydat náhradní cestovní doklad. Tyto úkony přitom byly podle žalovaného nutné pro realizaci správního vyhoštění, které žalobkyni bylo uloženo z důvodu neoprávněného pobytu na území České republiky od roku 2007.

Správní spis

2. Ze správního spisu soud zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti.

3. Rozhodnutím ze dne 3. 12. 2022, č. j. KRPA-386969-12/ČJ-2022-000022-SV, rozhodla Policie České republiky (dále jen „policie“) podle bodu 3 a 4 , o pobytu cizinců (dále jen „ “) o správním vyhoštění žalobkyně s dobou zákazu vstupu na území členských států Evropské unie na dobu čtyř let. Žalobkyně totiž dle policie pobývala na území České republiky bez platného pobytového oprávnění od 13. 10. 2007 do 2. 12. 2022. Policie zároveň stanovila dobu k vycestování v délce 30 dnů.

4. Dne 19. 1. 2026 provedla policie pobytovou kontrolu, při které kontrolovala žalobkyni. Žalobkyně nedisponovala dokladem totožnosti a zároveň poskytla součinnost ke zjištění totožnosti. Policie zjistila, že žalobkyně je evidovaná v Schengenském informačním systému (dále jen „SIS“) jako nežádoucí cizinec. Policie žalobkyni následně omezila na osobní svobodě podle o policii (viz úřední záznam č. j. CPR-3491-1/ČJ-2026-930202-ZAJ).

5. Téhož dne policie žalobkyni vyslechla (viz protokol o podání vysvětlení č. j. KRPA-25031-10/ČJ-2026-000022-ZZC). Žalobkyně uvedla, že cestovní doklad ztratila a jeho ztrátu nikde nenahlásila. V České republice nemá žádný majetek ani rodinné vazby. O tom, že měla dle rozhodnutí o správním vyhoštění povinnost vycestovat do 14. 1. 2023, věděla. Žalobkyně uvedla, že nevycestovala proto, že si nenašetřila peníze na letenku a v současnosti stále nemá peníze na vycestování. Žalobkyně rovněž konstatovala, že vycestovat může, jen na vycestování nemá prostředky. Ve Vietnamu jí nehrozí žádné nebezpečí.

6. Rozhodnutím ze dne 19. 1. 2026, č. j. KRPA-25031-11/ČJ-2026-000022-ZZC, rozhodla policie o zajištění žalobkyně podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Dobu zajištění stanovila na 90 dnů. Dobu zajištění policie stanovila s přihlédnutím ke složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění. Musí totiž dojít k ověření totožnosti žalobkyně, která nedisponovala žádným cestovním dokladem. K tomuto účelu musí být s žalobkyní sepsána žádost o zjištění totožnosti a vydání náhradního cestovního dokladu. Policie uvedla, že obvykle se doba nutná k ověření totožnosti a k vydání náhradního cestovního dokladu pohybuje od 40 do 60 dní. V individuálních případech však mohou uvedené úkony zabrat času více. Dalších 30 dní pak bude třeba k zajištění eskorty.

7. Dne 19. 1. 2026 byla žalobkyně poučena o možnosti využití dobrovolného návratu podle § 123a zákona o pobytu cizinců (viz poučení č. j. KRPA-25031-16/ČJ-2026-000022-ZZC). Ze spisu nevyplývá, že by žalobkyně této možnosti využila.

8. Dne 19. 1. 2026 podepsala žalobkyně dokument nadepsaný Žádost o zjištění totožnosti.

9. Dne 20. 1. 2026 požádala žalobkyně v Zařízení pro zajištění cizinců X. o mezinárodní ochranu podle o azylu (dále jen „ “).

10. Dne 21. 1. 2026 rozhodlo Ministerstvo vnitra rozhodnutím č. j. OAM-82/BE-BE01-VL14-Z-2026 o zajištění žalobkyně podle a to do 9. 5. 2026. Podle ministerstva byla žádost o mezinárodní ochranu motivovaná pouze snahou zmařit nucený návrat do vlasti, jelikož sama žalobkyně jakékoli hrozby ve své vlasti vyloučila a naopak uvedla, že Vietnam je pro ni bezpečná země. V návaznosti na toto rozhodnutí přikázala policie dne 23. 1. 2026 ukončení zajištění žalobkyně podle zákona o pobytu cizinců.

11. Dne 12. 3. 2026 informovalo Ministerstvo vnitra policii o vydání negativního rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany. Ministerstvo následně dne 6. 5. 2026 prodloužilo zajištění podle do 30. 5. 2026 a opětovně dne 28. 5. 2026 do 18. 7. 2026. Ministerstvo tak učinilo z důvodu podání žaloby proti negativnímu rozhodnutí o mezinárodní ochraně.

12. Dne 25. 5. 2026 informovalo Ministerstvo vnitra policii o tom, že Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 5. 2026, č. j. -27, zamítl žalobu žalobkyně proti rozhodnutí o mezinárodní ochraně. Rozsudek nabyl právní moci dne 23. 6. 2026. Ministerstvo uvedlo, že žalobkyně pozbyla postavení žadatelky o mezinárodní ochranu a zanikla tak účinnost rozhodnutí o její povinnosti setrvat v zařízení pro zajištění cizinců.

13. Dne 26. 6. 2026, rozhodnutím č. j. KRPA-25031-32/ČJ-2026-000022-ZZC, rozhodla policie České republiky o zajištění žalobkyně podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců (dále jen „rozhodnutí o zajištění“). Dobu zajištění stanovila na 90 dnů. Dobu zajištění policie stanovila s přihlédnutím ke složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění. Policie uvedla, že je nutné zajistit náhradní cestovní doklad a pro tento účel musí dojít k ověření totožnosti žalobkyně. Policie konstatovala, že k tomuto účelu musí být s žalobkyní sepsána žádost o zjištění totožnosti a vydání náhradního cestovního dokladu. Policie uvedla, že doba nutná k ověření totožnosti a k vydání náhradního cestovního dokladu se obvykle pohybuje od 40 do 60 dní; dalších 30 dní bude třeba k zajištění eskorty.

14. Sdělením ze dne 21. 9. 2026, č. j. CPR-3621-6/ČJ-2026-930311-T247, sdělilo Ředitelství služby cizinecké policie, že veškeré dokumenty týkající se žádosti o ověření totožnosti a vydání náhradního cestovního dokladu byly zaslány dne 20. 7. 2026 na Imigrační odbor Ministerstva veřejné bezpečnosti Vietnamu v Hanoji. Podle sdělení dle zkušenosti Ředitelství služby cizinecké policie trvá ověření totožnosti a vydání cestovního dokladu až 3 měsíce, v některých případech i déle. Dne 14. 9. 2026 byl styčný důstojník dotázán na stav žádosti – Ředitelství služby cizinecké policie bylo sděleno, že se totožnost stále ověřuje. Po ověření totožnosti dochází k samotnému plánování eskorty, které zabere přibližně 30 dnů.

15. Dne 22. 9. 2026 žalobou napadeným rozhodnutím č. j. KRPA-25031-37/ČJ-2026-000022-ZZC rozhodl žalovaný o prodloužení zajištění o 86 dnů. Uvedl, že správní orgán nebyl do dnešního dne oprávněn realizovat správní vyhoštění z území, jelikož dosud nebyl vydán náhradní cestovní doklad. Odkázal přitom na sdělení Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 21. 9. 2026, které v napadeném rozhodnutí citoval. Žalovaný též uvedl, že kroky k ověření totožnosti a vydání náhradního cestovního dokladu již byly podniknuty i urgovány. V případě Vietnamské socialistické republiky nelze dle žalovaného stanovit přesnou lhůtu pro ověření totožnosti a vydání náhradního cestovního dokladu. Jelikož se žalobkyně dosud nepřihlásila do programu dobrovolných návratů, bude též třeba zajistit policejní eskortu. K zajištění náležitostí bude třeba kolem 30 kalendářních dní.

16. Dne 23. 9. 2026 obdržel žalovaný žalobu proti napadenému rozhodnutí.

17. Dne 5. 10. 2026 obdržel žalovaný informaci, že žalobkyni byl vystaven náhradní cestovní doklad. Následující den požádalo Ředitelství služby cizinecké policie o zajištění náležitostí k realizaci správního vyhoštění.

Žaloba

18. Žalobkyně v podané žalobě namítá, že žalovaný odůvodňuje prodloužení zajištění nutností ověřit totožnost žalobkyně. Z rozhodnutí o správním vyhoštění je přitom podle žalobkyně patrné, že správní orgány o její totožnosti a státní příslušnosti nijak nepochybovaly. Je nepřezkoumatelné, proč omezení osobní svobody odůvodňuje potřeba ověřit totožnost a státní příslušnost žalobkyně.

19. Žalovaný dále podle žalobkyně nikde v napadeném rozhodnutí nevysvětlil, proč je zajišťován náhradní cestovní doklad od orgánů veřejné moci Vietnamu. Žalovaný neuvedl, podle jakého právního předpisu postupuje. V napadeném rozhodnutí není přezkoumatelně vysvětleno, proč žalovaný nepostupoval podle § 114 odst. 4 nebo podle § 115b odst. 1 zákona o pobytu cizinců, tedy proč cestovní průkaz totožnosti k vycestování (§ 114 odst. 4) nebo evropský cestovní doklad pro návrat (§ 115b odst. 1) žalobkyně sám nevystavil.

20. Žalobkyně dále namítá, že předložila žalovanému doklad o zajištění ubytování a prohlášení svého vzdáleného rodinného příslušníka, že jí zajistí ubytování a finanční zabezpečení. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že se zaslané potvrzení jeví jako účelové, jelikož sama žalobkyně během podání vysvětlení uvedla, že v ČR a EU nikoho nemá. Žalobkyně namítá, že se jedná o vzdálené příbuzenství, které se z hlediska českých zvyklostí za rodinu nepovažuje. Ve vietnamském prostředí se jedná o natolik blízkou vazbu, že i vzdálení příbuzní k sobě cítí zodpovědnost a poskytují si podporu. Při podání vysvětlení byla dotazovaná na rodinné vazby významné z hlediska českého prostředí, nikoli z hlediska vietnamského vnímání rodinných vazeb. Nejedná se o účelové prohlášení; tento závěr žalovaného je dle žalobkyně nepodložený.

Vyjádření k žalobě

21. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že jelikož nebylo možné zajistit v době trvání lhůty zajištění realizaci správního vyhoštění, přistoupil žalovaný k prodloužení doby zajištění o 86 dní. V odůvodnění napadeného rozhodnutí konkrétně a jasně poukázal na skutečnosti, které vedly k vydání napadeného rozhodnutí. Žalovaný činil veškeré kroky směřující k realizaci vyhoštění. Vietnamské státní orgány žalobkyně uznávají v případě vyhoštění do Vietnamu (jako země původu) pouze doklad, který byl vydán a ověřen jejich stranou. Ředitelství služby cizinecké policie již náhradní cestovní doklad vystavený vietnamskými orgány zajistilo a žalované dne 5. 10. 2026 zaslalo.

22. Žalovaný má za to, že se v napadeném rozhodnutí vyjádřil, proč nebyla uložena mírnější opatření. Žalovaný konkrétně vyhodnotil dosavadní chování žalobkyně a její pobytovou historii. Dospěl k závěru, že žalobkyně si sama svým přístupem a nerespektováním právních předpisů zapříčinila stav nedůvěryhodnosti, a to do té míry, že žalovanému správnímu orgánu nezbylo než možnost uložení alternativ vyloučit. Žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí, ve kterém své úvahy podrobněji vysvětlil. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

Posouzení věci soudem

23. Žaloba je přípustná. Podala ji oprávněná osoba ( , , dále jen „ “) v zákonné lhůtě ( zákona o pobytu cizinců). O žalobě městský soud rozhodl podle ve spojení s zákona o pobytu cizinců bez nařízení ústního jednání (správní spis byl soudu doručen dne 14. 10. 2026 společně s žalobou). Žalobkyně ani žalovaný nařízení jednání nepožadovali a soud neshledal jeho konání nezbytným.

24. Současně soud připomíná, že při přezkumu rozhodnutí o zajištění cizince není omezen jen žalobními body. Jak plyne z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 8. 11. 2022 ve spojených věcech C-704/20 a C-39/21, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid, vnitrostátní soud přezkoumávající zákonnost detence cizince musí z úřední povinnosti zkoumat splnění podmínek zákonnosti omezení osobní svobody a v případě zjištěné nezákonnosti z toho vyvodit odpovídající důsledky. Na tyto závěry navázal Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 21. 11. 2022, č. j. -32, č. 4439/2023 Sb. NSS, a rovněž Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31. 1. 2023, č. j. -39. Soud proto přezkoumal napadené rozhodnutí jednak z pohledu zákonnosti ke dni jeho vydání, jednak z pohledu toho, zda toto rozhodnutí obstojí jako zákonný titul detence i ke dni soudního rozhodování.

25. Podle § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců policie v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění. Při stanovení doby trvání zajištění je policie povinna zohlednit případy nezletilých cizinců bez doprovodu a rodin či jiných osob s dětmi. Je-li to nezbytné k pokračování přípravy výkonu správního vyhoštění, je policie oprávněna dobu trvání zajištění prodloužit, a to i opakovaně. V řízení o prodloužení doby trvání zajištění cizince za účelem správního vyhoštění je vydání rozhodnutí prvním úkonem v řízení. Odvolání, obnova řízení ani přezkumné řízení nejsou přípustné.

26. Podle § 125 odst. 1 zákona o pobytu cizinců doba zajištění nesmí překročit 180 dnů a počítá se od okamžiku omezení osobní svobody. V případě cizince mladšího 18 let nebo rodiny s nezletilými dětmi nesmí doba zajištění překročit 90 dnů. Podle odst. 5 je-li rozhodnuto o zajištění cizince poté, co bylo ukončeno zajištění podle , k uplynulé době zajištění podle se nepřihlíží.

27. Soud úvodem konstatuje, že zajištění představuje mimořádné opatření, při němž dochází k zásadnímu omezení osobní svobody jedince. Je proto přípustné toliko při splnění podmínek uvedených v zákoně o pobytu cizinců a návratové směrnici a musí vyhovovat i požadavkům definovaným ústavním pořádkem České republiky ( y, Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, Mezinárodního paktu o občanských a politických právech).

28. V rozsudku ze dne 13. 8. 2020, č. j. -48, Nejvyšší správní soud připomněl, jaké požadavky musí být naplněny, aby bylo možné využití zajištění jako prostředku ospravedlnit. Prodloužení zajištění je možné tehdy, jestliže vyhoštění bude alespoň potenciálně možné (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 23. 11. 2011, č. j. -150). Zajištění musí především sledovat vymezený účel, kterým je v případě žalobkyně realizace správního vyhoštění. Dále platí, že zajištění nesmí přesáhnout přiměřenou dobu vzhledem ke sledovanému cíli (rozhodnutí velkého senátu ESLP ze dne 29. 1. 2008 ve věci Saadi proti Velké Británii, stížnost č. 13229/03).

29. Aby bylo možné přistoupit k zajištění za účelem realizace správního vyhoštění, je nezbytné, aby správní řízení o vyhoštění bylo vedeno řádně a aby žalovaný postupoval náležitě svědomitě. Konkrétní požadavky kladené v tomto směru na odůvodnění shrnul Nejvyšší správní soud ve výše uvedeném rozsudku č. j. -48:

Při přezkumu rozhodnutí o prodloužení doby zajištění ve správním soudnictví jsou soudy povinny k žalobní námitce přezkoumat, zda zajištění cizince je oprávněné a zda policie postupuje v řízení o správním vyhoštění s náležitou pečlivostí, aktivně, svědomitě a bez zbytečných průtahů. Soudní přezkum zákonnosti zajištění zahrnuje rovněž hodnocení, zda zajištění cizince směřuje k jeho primárnímu cíli. Není přípustné, byl-li cizinec jednou zajištěn za účelem správního vyhoštění podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, aby mohl správní orgán jeho zajištění libovolně prodlužovat až do maximální délky zajištění uvedené v § 125 zákona pouze s odkazem na to, že trvají obavy, že by mohl mařit účel správního vyhoštění. Bez zkoumání procesní aktivity správního orgánu v řízení o vyhoštění by zásah do osobní svobody cizince zůstal bez ochrany a takto limitovaná soudní ochrana by nemohla vyloučit svévolné postupy správních orgánů. Správní orgán proto musí především zdůvodnit, jaké kroky směřující k vyhoštění dosud učinil a z jakého důvodu nebylo dosud možné vyhoštění realizovat.

30. Jedním z předpokladů řádného postupu žalovaného je kvalitní a dostačující odůvodnění rozhodnutí o prodloužení zajištění. Zejména je třeba, aby správní orgán uvedl, jaké všechny úkony bude pravděpodobně nezbytné provést. Správní orgán musí též ke každému úkonu uvést odhad, jak dlouho jeho provedení zabere. Uvedené požadavky shrnul Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 19. 10. 2011, č. j. -79:

Správní orgán musí v odůvodnění vedlejšího ustanovení výroku rozhodnutí o zajištění, jímž se stanoví doba jeho trvání, uvést, jaké všechny úkony bude pravděpodobně nezbytné provést k přípravě realizace správního vyhoštění konkrétní osoby. Dále lze nepochybně požadovat, aby správní orgán kvalifikovaně na základě svých zkušeností upřesnil v odůvodnění rozhodnutí svůj odhad, jak dlouho zabere provedení každého ze specifikovaných úkonů (např. obvyklá doba komunikace se zastupitelským úřadem země původu cizince, doba potřebná pro poskytnutí právní pomoci ze strany země původu). Správní orgán musí posuzovat uvedené otázky přísně individuálně, nikoliv paušálním odhadem. Pouze v případě, kdy jsou shora uvedené úvahy obsaženy ve správním rozhodnutí a dle své povahy mají oporu ve správním spisu, mohou se soudy ve správním soudnictví ujmout své přezkumné činnosti a posoudit, zda správní orgán nepřekročil meze správního uvážení či ho nezneužil ( in fine ).

31. Soud konstatuje, že napadené rozhodnutí v projednávané věci uvádí konkrétní úkony, které je třeba pro realizaci vyhoštění provést. Odkazuje i na sdělení Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 21. 9. 2026, č. j. CPR-3621-6/ČJ-2026-930311-T247. Z tohoto sdělení žalovaný citoval a sdělení je zároveň založeno ve správním spise. Ze sdělení vyplývá, že žádost o ověření totožnosti a vystavení náhradního cestovního dokladu byla dne 20. 7. 2026 ze strany Ředitelství odeslána Ministerstvu veřejné bezpečnosti Vietnamu. Ředitelství se rovněž dne 14. 9. 2026 dotázalo na stav žádosti a bylo mu sděleno, že totožnost žalobkyně se stále ověřuje. Ředitelství též ve sdělení uvedlo, že ověřování totožnosti a vystavení náhradního cestovního dokladu může trvat až tři měsíce, přičemž tato doba se může v některých případech navýšit. V samotném napadeném rozhodnutí pak žalovaný uvedl, že po vyřízení žádosti o ověření totožnosti a po vystavení náhradního cestovního dokladu je třeba počítat s dobou 30 dnů, které jsou nutné pro zajištění eskorty. Soud konstatuje, že z tohoto odůvodnění je zřejmé, proč žalovaný shledal za nutné prodloužit dobu zajištění a jaké konkrétní úkony činil.

32. Žalobkyně namítá, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Má za to, že žalovaný v napadeném rozhodnutí nevysvětlil, proč bylo třeba pro realizaci vyhoštění ověřovat totožnost žalobkyně, jelikož správní orgány o totožnosti nepochybovaly. Zároveň neuvedl, proč bylo třeba získávat doklad totožnosti od státu původu žalobkyně a proč nepostupoval podle ustanovení, která opravňují policii vydat cestovní doklad totožnosti, resp. evropský cestovní doklad pro návrat (podle § 114 odst. 4, resp. § 115b odst. 1 zákona o pobytu cizinců).

33. Soud nemá za to, že by napadené rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné. Žalovaný již v rozhodnutí o zajištění jasně uvedl, že žalobkyně nedisponuje cestovním dokladem, ačkoli je k tomu povinna podle § 103 písm. n) zákona o pobytu cizinců a že za účelem vydání náhradního cestovního dokladu bude nutné ověřit totožnost žalobkyně. Je tedy zjevné, že žalovaný neměl sám o totožnosti žalobkyně pochybnosti, avšak ověření totožnosti bylo nutné pro vydání náhradního cestovního dokladu vietnamskými orgány.

34. Napadené rozhodnutí nevysvětluje, proč žalovaný sám nevydal cestovní doklad totožnosti nebo evropský cestovní doklad. Soud však konstatuje, že absence tohoto vysvětlení nezpůsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Napadené rozhodnutí nemusí dopředu reagovat na každou dílčí myslitelnou námitku, kterou by proti němu mohl účastník uplatnit.

35. Napadené rozhodnutí je přezkoumatelné.

36. Žalobkyně v replice ze dne 19. 10. 2026 uvedla, že považuje za překvapivé vysvětlení žalovaného ve vyjádření k žalobě, že náhradní cestovní doklad nemohl žalobkyni vystavit sám, neboť vietnamské orgány uznávají pouze cestovní doklad, který samy vydaly a ověřily. Dle žalobkyně toto vysvětlení neobjasňuje, proč náhradní cestovní doklad nemohl žalobkyni žalovaný vystavit sám. Soud má za to, že žalovaný tuto skutečnost dostatečně objasnil. Uvedl, že náhradní cestovní doklad vietnamská strana neuznává.

37. K tomu soud uvádí, že podle Dohody mezi vládou České republiky a vládou Vietnamské socialistické republiky o předávání a přebírání občanů obou států (č. m.s., dále jen „dohoda“) platí, že pokud předávaná osoba není držitelem dokladu žádané smluvní strany musí být podána žádost podle dohody. Podle dohody příslušný orgán žádané smluvní strany odpoví na žádost neprodleně, nejpozději do 45 dnů ode dne přijetí žádosti, a současně vydá pro předávanou osobu cestovní doklad s dobou platnosti alespoň 6 měsíců, který bude tuto osobu opravňovat ke vstupu na území státu žádané smluvní strany (zvýraznění doplněné soudem).

38. Z dohody tedy vyplývá, že k předání osoby z ČR do Vietnamu, která nedisponuje cestovním dokladem žádaného státu, je třeba podat žádost, na kterou žádaný stát odpoví a současně jeho orgány vystaví cestovní doklad. Z dohody naopak nevyplývá, že by Vietnamská socialistická republika pro účely předávání osob uznávala cestovní doklad totožnosti nebo evropský cestovní doklad, které upravuje . V nyní projednávané věci ze sdělení Ředitelství služby cizinecké policie vyplývá, že se Ředitelství na stav žádosti dotazovalo a bylo mu sděleno, že totožnost žalobkyně se stále ověřuje. Zároveň ředitelství ve sdělení uvedlo, že dle jeho dosavadních zkušeností může ověření totožnosti a vystavení náhradního cestovního dokladu z vietnamské strany trvat až 3 měsíce, přičemž tato doba se může v některých případech i navýšit. Dne 5. 10. 2026 obdržel žalovaný informaci, že náhradní cestovní doklad byl vystaven a obdržel jeho kopii, která je též založena ve správním spise. Lze proto očekávat, že vyhoštění žalobkyně se v návaznosti na zajištění eskorty podaří v krátké době realizovat.

39. V této souvislosti soud poukazuje na to, že žalobkyně brojí proti délce svého zajištění, současně však neprojevila zájem o dobrovolný návrat, který by dle žalovaného dobu nezbytnou k realizaci jejího vycestování zkrátil.

40. Žalobkyně dále namítla, že žalovaný nesprávně vyhodnotil možnost uložit zvláštní opatření za účelem vycestování cizince z území. Předložila totiž žalovanému doklad o zajištění ubytování a prohlášení svého vzdáleného rodinného příslušníka, že jí zajistí ubytování a finanční zabezpečení. Žalovaný podle žalobkyně neměl potvrzení vyhodnotit jako účelové s odkazem na podání vysvětlení, během kterého žalobkyně uvedla, že v České republice nemá žádné rodinné vazby. Jedná se totiž o vzdálené příbuzenství, které se z hlediska českých zvyklostí za rodinu nepovažuje, proto ho při podání vysvětlení nezmínila. Při podání vysvětlení se žalovaný dotazoval na rodinné vazby významné z hlediska českého prostředí.

41. Podle § 123b odst. 1 zákona o pobytu cizinců zvláštním opatřením za účelem vycestování cizince z území (dále jen „zvláštní opatření za účelem vycestování“) je a) povinnost cizince oznámit policii adresu místa pobytu, zdržovat se tam, každou jeho změnu oznámit následující pracovní den policii a ve stanovené době se na adrese místa pobytu zdržovat za účelem provedení pobytové kontroly, b) složení peněžních prostředků ve volně směnitelné měně ve výši předpokládaných nákladů spojených se správním vyhoštěním (dále jen „finanční záruka“) cizincem, kterému je zvláštní opatření za účelem vycestování uloženo; peněžní prostředky za cizince může složit státní občan České republiky nebo cizinec s povoleným dlouhodobým anebo trvalým pobytem na území (dále jen „složitel“), c) povinnost cizince osobně se hlásit policii v době policií stanovené, nebo d) povinnost cizince zdržovat se v místě určeném policií a ve stanovené době být v tomto místě přítomen za účelem provedení pobytové kontroly.

42. Uvedená opatření představují alternativní řešení s cílem minimalizace omezování osobní svobody v případě zajištění cizinců (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 12. 2011, č. j. -51). Uložení mírnějšího opatření podle § 123b odst. 1 zákona o pobytu cizinců je vázáno na předpoklad, že cizinec bude schopen plnit povinnosti z něj plynoucí (subjektivní složka), a zároveň neexistuje důvodná obava, že by uložením zvláštního opatření byl ohrožen výkon správního vyhoštění (objektivní složka). Nesplnění jednoho nebo druhého předpokladu je samostatným důvodem pro závěr, že nepostačuje uložit zvláštní opatření za účelem vycestování (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2016, č. j. -56, body 37-38, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2022, č. j. -41).

43. Soud uvádí, že je nezbytné posuzovat možnost uložení zvláštních opatření individuálně s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem daného případu. V případě žalobkyně byla možnost aplikace mírnějších opatření posouzena řádně.

44. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že důvěryhodnost žalobkyně je oslabena, a že její jednání vzbuzuje důvodnou obavu, že se bude na území České republiky skrývat a tím mařit výkon úředního rozhodnutí. S tímto hodnocením se soud ztotožňuje. Žalobkyně na území České republiky pobývala neoprávněně od 13. 10. 2007 do 2. 12. 2022, tedy téměř patnáct let. Ačkoli rozhodnutí o správním vyhoštění ze dne 3. 12. 2022 nabylo právní moci, žalobkyně ve třicetidenní lhůtě pro opuštění území, která uplynula dne 14. 1. 2023, nevycestovala, a až do svého zajištění dne 19. 1. 2026 opět pobývala na území ČR neoprávněně. Žalobkyně též v průběhu zajištění nepožádala o možnost dobrovolného návratu, ačkoli o této možnosti byla poučena. Z těchto okolností vyplývá, že existuje důvodná obava, že by se žalobkyně mohla výkonu vyhoštění vyhýbat. Není tedy splněna již objektivní složka ve smyslu výše uvedené judikatury. Na uvedeném nic nemohl změnit doklad o zajištění ubytování ani prohlášení ubytovatele. Tyto doklady nijak nerozptylují obavu, že by uložením zvláštního opatření byl ohrožen výkon správního vyhoštění.

45. Námitka nesprávného posouzení možnosti uložit zvláštní opatření za účelem vycestování není důvodná.

Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

46. Soud neshledal důvod pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí, proto žalobu jako nedůvodnou I. výrokem zamítl podle

47. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl II. a III. výrokem podle Žalobkyně ve věci neměla úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly, proto mu je soud nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti tomuto rozsudku odmítne pro nepřijatelnost, pokud nebude svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele ( ). V řízení o kasační stížnosti musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 20. října 2026

Petra Kamínková v. r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y.