Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 A 59/2024 - 96

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve věci

žalobce: M. W.

zastoupený advokátem Mgr. Ing. Martinem Matějkou,

sídlem Jana Babáka 2733/11, 612 00 Brno

proti

žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje

sídlem 28. října 2771/117, 702 00 Ostrava

za účasti: i) S. M. L.

ii) Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava a. s.

sídlem 28. října 1235/169, 709 00 Ostrava – Mariánské Hory

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. MSK 68530/2024 ze dne 25. 9. 2024, ve věci stavebního záměru,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou ze dne 7. 11. 2024 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného č. j. MSK 68530/2024 ze dne 25. 9. 2024, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a M. W. a potvrzeno prvostupňové rozhodnutí Obecního úřadu Hnojník č. j. OH/01750/2023/SÚ/Li ze dne 20. 3. 2024. Prvostupňovým rozhodnutím byl podle , stavebního zákona, ve znění pozdějších předpisů, schválen stavební záměr nazvaný „Novostavba rodinného domu, domovní elektro přípojka, vodovodní přípojka, dešťová kanalizace, retenční nádoba, však, oplocení“ na pozemcích parc. č. X a XA v k. ú. X; oznamovatelkou záměru byla S. M. L., která je osobou zúčastněnou na řízení i) (dále jen „OZNŘ-i“).

2. Žalobce v žalobě uvedl, že nesouhlasí s tím, že na základě napadeného rozhodnutí mají být dešťové vody utráceny zasakováním do podzemních vod, neboť předmětná lokalita není k zasakování vhodná. Správní orgány se opíraly o hydrogeologický posudek předložený stavebnicí, který však dle názoru žalobce stanovil chybně úroveň spodní vody a propustnost horninového prostředí. Žalobce v odvolacím řízení předložil dva odborné podklady – vyjádření Ing. B. ze dne 23. 2. 2024 a zprávu o hydrogeologickém průzkumu společnosti AQD – enivitest, s. r. o., z března 2024. Žalovaný se jimi věcně nezabýval s tím, že nebyly uplatněny včas v řízení před prvostupňovým orgánem. Žalobce uvedl, že již v prvostupňovém řízení vznesl námitky proti obsahu hydrogeologického posudku, které v odvolacím řízení toliko rozhojnil. Dále namítal, že koncentrace se vztahuje toliko k námitkám na ochranu soukromých zájmů, nikoli však k námitce rozporu se zákonem. V projednávané věci se dle žalobce jedná o veřejný zájem na ochraně vod a hydrogeologický posudek je v rozporu s hmotněprávními ustanoveními právních předpisů týkajících se vod ( zákona o vodách, vyhl. č. a vyhl. č. ). Ze všech uvedených důvodů měl žalovaný dle žalobce zohlednit žalobcovy námitky a věcně se vyjádřit k odborným závěrům obsaženým v podkladech, které v odvolacím řízení předložil.

3. Podáním ze dne 7. 11. 2024 žalobce svou žalobu rozšířil, kdy vytkl projektové dokumentaci absenci statického posouzení a absenci napojení stavby na veřejně přístupnou pozemní komunikaci.

4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 27. 12. 2024 navrhl žalobu zamítnout. Po zrekapitulování významných skutečností z průběhu stavebního řízení akcentoval, že ve vztahu k odborným podkladům předloženým žalobcem postupoval dle , , ve znění pozdějších předpisů, a nepřihlédl k nim, neboť žalobce je mohl předložit na podporu svých námitek již v řízení prvostupňovém. Vycházel dále v potvrzujícího závazného stanoviska vodoprávního úřadu. K rozšíření žaloby uvedl, že obsahuje skutečnosti v odvolacím řízení nenamítané.

5. Jako zúčastněná osoba vstoupila do řízení společnost Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava a. s., která se ve věci samé nevyjádřila, a dále stavebnice S. M. L., která vedla se žalobcem obsáhlou polemiku (vyjádření k žalobě ze dne 5. 1. 2025, doplnění vyjádření k žalobě ze dne 21. 1. 2025, replika žalobce ze dne 3. 2. 2025, duplika OZNŘ-i ze dne 2. 3. 2025 a její rozšíření ze dne 4. 3. 2025, triplika žalobce ze dne 12. 3. 2025, kvadruplika OZNŘ-i ze dne 23. 3. 2025 a její dvě doplnění ze dne 17. 4. 2025 a 26. 6. 2025, odpověď OZNŘi na výzvu soudu ze dne 14. 1. 2026).

6. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného správního orgánu dle , , ve znění pozdějších předpisů ) Ve věci rozhodl v souladu s bez jednání.

7. Pokud se týče skutkového stavu, soud zjistil, že Stavební úřad Hnojník obdržel dne 10. 7. 2023 od OZNŘ-i společné oznámení shora popsaného stavebního záměru. Protože stavební úřad dospěl k závěru, že záměr nesplňuje podmínky pro vydání společného souhlasu, rozhodl usnesením ze dne 24. 8. 2023 o provedení společného územního a stavebního řízení. V rámci řízení vznesli dne 15. 9. 2023 žalobce a M. W. námitky vůči záměru, kde se vyjádřili k ČOV, přístupové komunikaci a vsakování vody. Prvostupňový orgán záměr povolil rozhodnutím ze dne 20. 3. 2024. Pokud se týče vsakování vody, k této námitce uvedl, že námitky osob, které nemají odbornou způsobilost nejsou s to zpochybnit závěry hydrogeologického posudku. Žalobce a M. W. podali dne 10. 4. 2024 odvolání, kde brojili proti hydrogeologickému posouzení; současně předložili vyjádření osoby odporně způsobilé Ing. B. k hydrogeologickému posudku a zprávu společnosti AQD – envitest, s. r. o., o provedení hydrogeologického průzkumu na pozemku ve vlastnictví odvolatelů. Žalovaný jako odvolací orgán si vyžádal přezkum koordinovaného stanoviska od vodoprávního úřadu. Dne 9. 7. 2024 obdržel souhlasné závazné stanovisko vodoprávního úřadu č. j. MSK 74970/2024. Následně – vycházeje z tohoto stanoviska – odvolání zamítl.

8. Pokud se týče posouzení žalobních bodů, soud předně konstatuje, že žalobní body vznesení v podání ze dne 9. 12. 2024 jsou podány opožděně ( ve spojení s ). Proto se těmito žalobními body soud vůbec věcně nezabýval.

9. Pokud se týče posouzení žalobních bodů uplatněných v žalobě ze dne 7. 11. 2024, které se týkají hydrogeologických poměrů v předmětném území, je jádrem sporu mezi stranami v prvé řadě to, zda byl žalovaný oprávněn nepřihlížet ke dvěma podkladům, které žalobce předložil v odvolacím řízení na podporu svých tvrzení.

10. Žalovaný k nim nepřihlížel s ohledem na koncentraci zakotvenou v . Smysl této koncentrace spočívá „ve snaze zákonodárce stanovit určité limity stavebního řízení a zamezit neustálému generování nových námitek, které by ve svém důsledku mohly zcela zabránit jakékoliv stavební činnosti“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. -66 ze dne 18. 6. 2008).

11. Podle , k novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů, uvedeným v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, se přihlédne jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve.

12. Soud předně konstatuje, že uvedené ustanovení se výslovně vztahuje nejen na nové skutečnosti, ale i na nové důkazy; za této situace nemá význam to, že žalobce se vůči skutkovým závěrům o hydrogeologických poměrech vymezoval již v prvostupňovém řízení.

13. Pokud se týče výslovné zákonné podmínky možnosti uplatnění důkazů dříve, žalobce ani neuvádí skutečnosti, které by nasvědčovaly splnění této podmínky, neboť je zřejmé, že vyjádření Ing. B. ze dne 23. 2. 2024 mohlo být předloženo ještě v prvostupňovém řízení a rovněž hydrogeologický průzkum na jeho pozemku mohl být proveden taktéž dříve.

14. Žalobce se však dovolává toho, že jeho námitky směřují proti zákonnosti a uvádí judikaturu, která vyslovila, že na zákonnost se koncentrační omezení nevztahuje.

15. Je vskutku pravdou, že judikatura s ohledem na systematiku a provázanost ustanovení s jinými ustanoveními , dovodila, že koncentrační lhůta, uvedená v (případně též § 89 odst. 1 stavebního zákona) se nevztahuje na otázky zákonnosti napadeného rozhodnutí. Krajský soud v Praze v rozsudku č. j. -200 ze dne 18. 4. 2019, publ. pod č. 3902/2019 Sb. r. NSS, uvedl, že „k důkaznímu prostředku, který svým obsahem spadá pod nebo který se dotýká aspektů, jež je stavební úřad povinen posuzovat z úřední povinnosti i při absenci odpovídající námitky (…), musí stavební úřad přihlédnout i tehdy, byl-li účastníkem předložen opožděně“. Na to navázal Krajský soud v Brně v rozsudku č. j. -107 ze dne 18. 2. 2021, v němž uvedl, že koncentrace řízení se neuplatní, jestliže se námitky účastníka týkají veřejného zájmu, jehož ochranu je správní orgán povinen zajistit z úřední povinnosti.

16. Zbývá tedy posoudil, zda žalobcem uplatněné důkazy ve spojení s jeho námitkami spadají pod takto judikaturou vymezenou výjimku z koncentrační zásady.

17. Rozhraničení mezi zákonností a věcnou správností nemusí být vždy ostré; v extrémním případě by bylo možno – s odvoláním se na zásadu materiální pravdy, jak je definována v – učinit z věcné správnosti pouhou podmnožinu zákonnosti. Vzhledem k tomu, že sám zákonodárce pracuje s oběma kategoriemi jako s kategoriemi, kde jedna druhou nepřekrývá, je zřejmé, že takovýto výklad není možný. Soudu se pro potřeby nynějšího sporu jeví jako náležité rozlišení, že do kategorie zákonnosti spadá soulad či rozpor s právními předpisy, které je mocen správní orgán sám učinit. Nespadá tam však spor o odborné otázky, jejichž řešení vzal správní orgán za podklad svých skutkových závěrů. V projednávané věci samotné vyjádření Ing. Benkoviče konstatuje, že hydrogeologický posudek „po formální stránce (…) požadavkům uvedených právních předpisů, metodických pokynů a ČSN vcelku vyhovuje“. Správní orgány tedy disponovaly odbornými závěry, u nichž nemohly odhalit nesoulad s právními předpisy, které stanoví pravidla pro ochranu vod jakožto veřejný zájem. Samotný podklad totiž nevykazuje jakýkoli rozpor se zákonem, který by bylo v možnostech správního orgánu odhalit. Jinými slovy: Žalobcem předložené podklady zpochybňují toliko správnost odborných závěrů, k nimž zpracovatel hydrogeologického posudku dospěl, nikoli jeho způsobilost sloužit jako podklad rozhodnutí z hlediska požadavků právních předpisů. Jde tak primárně o alternativní odborné hodnocení týchž hydrogeologických poměrů, nikoliv o tvrzení konkrétní vady, která by sama o sobě svědčila o rozporu podkladu s právními předpisy. Soud proto žalobci nepřisvědčil.

18. Žádná ze žalobních námitek tedy nebyla shledána důvodnou, a soud žalobu podle zamítl.

19. Výrok o nákladech řízení účastníků je odůvodněn , kdy procesně úspěšnému žalovanému v tomto řízení nevznikly žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení osob zúčastněných na řízení je odůvodněn ustanovením ve znění dle čl. XI bod 2 , neboť soud jim neuložil v řízení žádnou povinnost ani neshledal důvody zvláštního zřetele hodné pro přiznání náhrady nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

V Ostravě dne 14. září 2026

Mgr. Jiří Gottwald

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje