Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
9 A 30/2026 - 63.pdf
PDF · 0 B
No categories available
9 A 30/2026 - 63
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň Mgr. Ing. Silvie Svobodové a Mgr. Pavlíny Lukašíkové v právní věci
žalobce: AIR DEVELOP Ruzyně, s. r. o., IČO 281 69 948
se sídlem Jungmannova 738/18, Praha 1
zastoupen JUDr. Danou Šebestovou, advokátkou
se sídlem K mohyle 476/3, Praha 6
proti
žalovanému: Katastrální úřad pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha
se sídlem Pod sídlištěm 1800/9, Praha 8
za účasti: R. K.
bytem X
zastoupen JUDr. Jindřiškou Kořínkovou, advokátkou
se sídlem Melantrichova 477/20, Praha 1
o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného správního orgánu
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů v řízení.
III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů v řízení.
Odůvodnění:
Vymezení věci
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného správního orgánu ve věci řízení o návrhu na vklad vlastnického práva vedeného pod sp. zn. X (řízení o vkladu vlastnického práva) a žádal, aby v případě, že nebude v dohledné době meritorně rozhodnuto v soudním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. X, byla žalovanému uložena povinnost do 30 dnů od právní moci rozsudku vydat rozhodnutí o návrhu na vklad vlastnického práva.
Žaloba
2. Žalobce v žalobě popsal skutkový děj. Z něj ve vztahu k nyní projednávané věci zejména vyplynulo, že žalovaný již podruhé řízení o povolení vkladu vlastnického práva usnesením ze dne 26. 1. 2026, č. j. X, přerušil, a to podle § 64 odst. 1 písm. e) zákona č. 500/2004 Sb. , správní řád (správní řád ) ve spojení s § 18 odst. 7 zákona č. 256 /2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon) s účinky ke dni 23. 5. 2025 do dne, kdy bude v řízení vedeném pod sp. zn. X o změně zástavního práva (potažmo změně v osobě zástavního věřitele) ke stejným nemovitostem (řízení o změně zástavního práva) doručeno pravomocné rozhodnutí Městského soudu v Praze (MS v Praze) ve věci sp. zn. X (druhé usnesení o přerušení řízení).
3. Žalobce v prvním žalobním bodu tvrdil, že žalovaný měl ve smyslu § 65 odst. 2 správního řádu namísto opětovného přerušení řízení vyrozumět účastníky řízení, tj. žalobce a osobu zúčastněnou na řízení, o pokračování v řízení o vkladu vlastnického práva a provést o tom záznam do spisu, neboť předchozí rozhodnutí žalovaného podle § 64 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 145 odst. 2 správního řádu o přerušení řízení do doby ukončení předcházejícího řízení o vkladu změny zástavního práva (usnesení ze dne 2. 6. 2025, č. j. X/první usnesení o přerušení řízení) nebylo zrušeno. Bylo tak v rozporu se zásadou ne bis in idem rozhodnuto dvakrát o téže věci. A navíc v rozporu s příkazem Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v Praze (ZKI) ze dne 22. 1. 2026, který žalovanému uložil ve stanovené lhůtě učinit potřebná opatření ke zjednání nápravy vedoucí k pokračování v v řízení o vkladu vlastnického práva žalobce.
4. K tomu žalobce poukázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2025 č. j. 30 A 59/2024 -140 (rozsudek KS v Brně) a citoval z něj. Žalobce konstatoval, že podal proti druhému usnesení o přerušení řízení odvolání, které ZKI rozhodnutím ze dne 3. 3. 2026, č. j. X, podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítl a usnesení o druhém přerušení řízení žalovaného potvrdil (rozhodnutí ZKI).
5. Žalobce se závěry rozhodnutí ZKI nesouhlasil a namítal, že mu byla odepřena spravedlnost a ústavní ochrana vlastnického práva, neboť je žalovaný jako správní orgán povinen dbát, aby skutkově shodné případy byly rozhodovány stejně a vzájemně spolupracovat s ostatními katastrálními úřady v zájmu výkonu dobré zprávy. Poukázal na rozsudek KS v Brně s tím, že se jednalo o prakticky identickou věc, v níž byl ale vklad vlastnického práva povolen. Postup žalovaného považoval za rozporný s principem přiměřenosti zásahu do vlastnického práva žalobce, potažmo OZŘ, neboť účelu lze dosáhnout i bez uplatnění zásady priority zápisů. K tomu citoval z rozsudku KS v Brně. Dále odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 ve věci sp. zn. Pl.ÚS 21/96 , jakož na nález ze dne 2. 11. 2009 ve věci sp. zn. III.ÚS 2048/09 , a citoval z nich. Zdůraznil, že mezi řízením o vkladu vlastnického práva a pravomocným skončením řízení o změně zástavního práva neexistuje vůbec žádná věcná ani právní kolize, jež by odůvodňovala nečinnost žalovaného.
6. Ve své argumentaci žalobce dále poukázal na právní úpravu zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (OZ) , dle kterého je vlastnické právo právem k věci vlastní (§ 1011 OZ ), zatímco zástavní právo je věcným právem k věci cizí (§ 1309 OZ ). Obě práva jsou tak svou povahou komplementární, nikoli exkluzivní. Ani eventuální existence zástavního práva na nemovitosti tak nemůže nijak bránit převodu vlastnického práva k téže nemovitosti, protože zástava přechází společně s nemovitostí, stejně tak by změna vlastníka neměla bránit případnému vzniku zástavního práva k zajištěnému dluhu. Vzhledem k tomu, že obě tato práva mohou na listu vlastnictví existovat paralelně, neměl by tudíž jejich zápis, popřípadě změna v jejich zápisu, vyžadovat předchozí ukončení jednoho z těchto řízení. To by bylo navíc v rozporu se zásadou hospodárnosti a efektivity veřejné správy. Postup žalovaného je typickým příkladem aplikace práva odtržené od reality, jak jí zapovídá judikatura Ústavního soudu (ÚS) např. v nálezu ze dne 2. 11. 2009 ve věci sp. zn. 22.ÚS 2048/09 .
7. Žalobce dále zdůraznil, že je vlastnické právo základním a nejdůležitějším věcným právem působícím vůči všem, které dává vlastníkovi nejširší možnou moc nad věcí, jak vyplývá z § 976 a následující OZ . Naproti tomu katastrální zákon je pouze evidenční právní předpis a ačkoli byl přijetím OZ posílen jeho konstitutivní charakter, jeho důležitost a způsob aplikace nemůže být dávána na roveň či předřazena před právní předpisy upravující samotný institut vlastnického práva. Princip autonomie vůle, a tedy smluvní svoboda, vždy převládnout nad katastrálním zákonem a jeho primárně evidenčním charakterem, kdy zápis v katastru nemovitostí (KN) by měl být pouze odrazem skutečného stavu, nikoli nástrojem k jeho popírání. Evidenční stav zápisů v KN nemůže v žádném případě převážit nad skutečným stavem hmotně-právním ani nad svobodnou vůlí dotčených smluvních stran. Principy materiální publicity a formální pravidla nastavená katastrálním zákonem by neměla být vykládána způsobem, který by činil vlastníka nemovitostí na území ČR de facto rukojmím administrativních procesů. Žalobci, potažmo OZŘ, by měla být poskytnuta soudem dostatečná právní ochrana jejich vlastnického práva, neboť formalistické lpění na evidenčních údajích nesmí vést k protiústavnímu odepření spravedlnosti, kterou lze chápat ve věci žalobce jedině jako vyhovění návrhu na vklad vlastnického práva nového vlastníka (OZŘ) do katastru nemovitostí a uvedení příslušné evidence do souladu se skutečným stavem, a to bezodkladně.
8. Žalobce pro úplnost připomněl předcházející právní úpravu § 12 zákona č. 265/1992 Sb. s tím, že tato stanovila pouze obecné pravidlo, kdy se pořadí zápisů řídilo dobou, ve které byl návrh na zápis doručen KN. To respektovalo možnost správního uvážení pracovníky katastrálních úřadů při rozhodování o návrhu na vklad a při zohlednění konkrétních okolností daného případu. Smyslem následně nově přijatých rigidních pravidel (např. v § 18 odst. 6 , 7 katastrálního zákona) bylo zamezit určité právní nejistotě, avšak v žádném případě nebylo cílem zákonodárce legalizovat dlouhodobou nečinnost katastrálních úřadů v případech, kdy dřívější podání zjevně nepředstavuje věcnou překážku pro rozhodnutí.
9. Žalobce zopakoval, že by současná právní úprava katastrálního zákona neměla být aplikována a vykládána tak, aby neodpovídala potřebám běžného života a podporovala zjevné kverulanty bez poskytnutí efektivní a rychlé právní ochrany vlastníkům nemovitostí.
Vyjádření žalovaného a OZŘ a replika žalobce
10. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný předně popsal skutkový stav. Zejména uvedl, že řízení o vkladu vlastnického práva bylo zahájeno dne 23. 5. 2025, kdy žalobce jako převodce a OZŘ jako nabyvatel podali návrh na vklad vlastnického práva k bytové jednotce č.XXX a k id. 6/40 garáže č. XXX, podle zákona o vlastnictví bytů v domě č. p. XXX postaveném na pozemcích parc. č. XXX, a k odpovídajícím spoluvlastnickým podílům na společných částech domu a pozemcích parc.č. XXX, vše v katastrálním území Ruzyně (nemovitosti). Přílohou tohoto návrhu je jejich dohoda o převodu nemovitostí uzavřená dne 22. 5. 2025. Tento návrh na vklad vlastnického práva byl u žalovaného podán v době, kdy již bylo vedeno řízení o povolení vkladu změny zástavního práva k týmž nemovitostem. Návrh na vklad změny zástavního práva byl podán dne 27. 8. 2014, na základě rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 2. 6. 2014, sp. zn. Rsp 286/14 , ze sporu žalobce T. L. (v době podání návrhu na vklad L. C. C. D. LTD., nyní
L. C. C. D. LTD.) proti žalovanému WPB C (řízení o vkladu změny zástavního práva). Katastrální úřad tento návrh zamítl rozhodnutím ze dne 14. 6. 2024, č. j. V-4825/2019-101-156, proti kterému byla podána žaloba podle části páté o. s. ř. o. s. ř. Řízení o této žalobě je u Městského soudu v Praze vedeno pod sp. zn. 92 C 63/2024 .
11. Žalovaný řízení o vkladu vlastnického práva nejprve usnesením ze dne 2. 6. 2025, č. j
V-32184/2025-101-3 (první přerušení řízení), přerušil do doby ukončení předcházejícího řízení o vkladu změny zástavního práva, neboť mu předchází řízení o vkladu změny vlastnického práva a podle § 145 odst. 2 správního řádu (poznámka soudu zákon č. 500/2004 Sb. , správní řád ) se řízení vede o žádosti
nebo o žádostech s nejlepším pořadím. Řízení o ostatních žádostech správní orgán usnesením přeruší do doby, než rozhodnutí o ní nebo o nich nabude právní moci.
12. Žalobce poté podáním ze dne 13.1. 2026 požádal ZKI jako nadřízený správní orgán o uplatnění opatření proti nečinnosti ve věci řízení o vkladu vlastnického práva. ZKI konstatoval, že v předcházejícím řízení již bylo vydáno rozhodnutí, které je pravomocné, podmínky stanovené § 145 odst. 2 správního řádu , na základě kterých bylo řízení o vkladu vlastnického práva přerušeno, pokračování v řízení nebrání a je tedy nezbytné, aby katastrální úřad v požadovaném řízení pokračoval. Přikázal proto žalovanému ve stanovené lhůtě učinit potřebná opatření ke zjednání nápravy, tedy aby učinil potřebně úkony, vedoucí k pokračování v postupu v konkrétním vkladovém řízení.
13. Žalovaný následně usnesením ze dne 26. 1. 2026, č. j. X, řízení o vkladu vlastnického práva s odkazem na § 18 odst. 7 katastrálního zákona přerušil s účinky ke dni 23. 5. 2025 do dne, kdy mu bude v řízení o vkladu změny zástavního práva doručeno pravomocné rozhodnutí soudu v této věci, neboť bylo v přecházejícím řízení o vkladu změny zástavního práva vydáno zamítavé rozhodnutí, proti kterému byla včas podána žaloba podle části páté o. s. ř. o. s. ř. (druhé přerušení řízení).
14. Odvolání žalobce proti tomuto usnesení ZKI zamítl rozhodnutím ze dne 3.3.2026, č. j. ZKI PR-O-15/347/2026-6, a napadené usnesení katastrálního úřadu potvrdil. ZKI v odůvodnění svého rozhodnutí poukázal na § 18 odst. 5 katastrálního zákona a § 64 odst. 1 písm. e) správního řádu , kdy měl za to, že současnému vkladovému řízení, jehož předmětem je vklad vlastnického práva, předchází vkladové řízení o vkladu změny zástavního práva, přičemž není sporu o tom, že se obě řízení týkají stejných nemovitostí. Dle ZKI z ustanovení § 18 odst. 7 katastrálního zákona plyne, že následující řízení se za situace, kdy v předcházející věci byl návrh na vklad zamítnut a proti tomuto rozhodnutí byla podána žaloba, přerušuje, přičemž společným prvkem zde musí být pouze totožná nemovitost. Jazykový výklad tohoto ustanovení je jednoznačný, tj. pokud se k téže nemovitosti vede řízení v lepším pořadí, ve kterém bylo vydáno zamítavé rozhodnutí, proti němuž byla podána žaloba, je nutné další řízení k téže nemovitosti v dalším pořadí přerušit. Znění tohoto ustanovení nedává katastrálnímu úřadu možnost správního uvážení nebo výkladu neurčitého právního pojmu a ani možnost posoudit, zda si jednotlivá práva v řízeních konkurují, či je možné o povolení vkladu rozhodnout bez dalšího. ZKI dále poukázal na čl. 2 odst. 3 Ústav y ČR, dle kterého lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Správní orgány nejsou oprávněny hodnotit vhodnost tohoto ustanovení v konkrétní věci, případně v něm hledat výjimky, pokud zákon takovou výjimku, popř. podmínky pro její aplikaci nestanovuje.
15. K argumentaci žalobce rozsudkem KS v Brně, ve kterém byl vysloven názor, že pořadí zápisů podle § 9 odst. 2 katastrálního zákona se má rozlišovat podle toho, zda si předešlé návrhy konkurují, a pomyslné fronty by měly běžet podle toho, zda navazující řízení může být ovlivněno řízením předcházejícím, ZKI v odůvodnění svého rozhodnutí upozornil, že KS v Brně bez ohledu na znění ustanovení katastrálního zákona zavedl výjimku ze zásady priority, kterou ovšem zákonné ustanovení neobsahuje. Závěr KS v Brně nevyplývá z dostupné judikatury Nejvyššího správního soudu (NSS) ani z odborné literatury, když ve všech těchto podkladech se mluví o jediné pomyslné frontě, ve které musí být zápisy k téže nemovitosti prováděny v tom pořadí, ve kterém byly doručeny katastrálnímu úřadu, a to bez ohledu na to, zda si zápisy konkurují či nikoli.
16. Dle ZKI ustanovení § 18 odst. 7 katastrálního zákona nerozlišuje řízení podle jejich předmětu (zda jde o vznik, změnu nebo zánik práva, resp. jaký je druh vkládaného práva, tj. zda se jedná o vlastnické či jiné věcné právo), a katastrální úřad tudíž nemá možnost volby, zda řízení přeruší, nebo naopak s ohledem na předmět předcházejícího řízení přistoupí k rozhodnutí ve věci. Katastrální úřad musí podle § 18 odst. 7 katastrálního zákona navazující řízení přerušit vždy, pokud k téže nemovitosti probíhá řízení v lepším pořadí.
17. Odůvodnění rozhodnutí ZKI dále připomnělo závěr, ke kterému dospěl ve svém rozsudku ze dne 15. 5. 2025, č. j. 10 A 4/2025 -44, Městský soud v Praze: „Za situace, kdy dříve zahájené řízení má ze zákona vliv na později zahájené řízení, které se tím přerušuje, nemůže správní orgán jít proti textu zákona a sám dovodit, že by zde mohla být dána výjimka v situaci, jestliže předmětem vkladového řízení jsou práva rozdílné povahy. Nic takového z jazykového výkladu katastrálního zákona nevyplývá a jednalo by se o extenzivní výklad zákona, který však s ohledem na dřívější stále platnou judikaturu Nejvyššího
správního soudu nepřichází v úvahu. Rovněž se nejedná o přepjatý formalismus, jak se snaží dovodit
žalobkyně, nýbrž o řádný výklad zákona v souladu s judikaturou.", který byl potvrzen následně Nejvyšším správním soudem (NSS) v rozsudku ze dne 21.10. 2025, č. j. 22 As 97/2025 -42.
18. ZKI s odkazem na právě citovanou judikaturu a též na odborné komentáře ke
katastrálnímu zákonu (Baudyš, P.; Katastrální zákon. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck 2014, s. 90, Šustrová, D., Borovička, P., Holý, J.; Katastrální zákon. Praktický komentář. 2. vydání. Praha, Wolters Kluwer, 2024, s. 67, nebo Šustrová, D.: Katastr nemovitostí z hlediska praxe a judikatury. 1. vydání. Praha, C. H. Beck 2023, s. 10-11) uzavřel, že vzhledem k tomu, že § 18 odst. 7 katastrálního zákona neumožňuje posoudit povahu předcházejících řízení, tj. zda si tato řízení vzájemně konkurují, je třeba za předpokladu, že se jedná o stejnou nemovitou věc, navazující vkladové řízení přerušit vždy, a to do doby, než bude doručen pravomocný rozsudek soudu rozhodujícího podle části páté občanského soudního řádu .
19. ZKI se tak ztotožnil se žalovaným, že v posuzované věci nemohl postupovat jinak, než vkladové řízení přerušit podle § 64 odst. 1 písm. e) správního řádu ve spojení s § 18 odst. 7 katastrálního zákona, a to do doby, než bude katastrálnímu úřadu ve věci sp. zn. 92 C 63/2024 doručeno pravomocné rozhodnutí soudu.
20. ZKI odmítl i tvrzení žalobce o porušení právního principu ne bis in idem, když
prvoinstanční správní orgán podle jeho názoru rozhodl dvakrát v téže věci. ZKI k tomu konstatoval, že žalovaný sice nevydal konkrétní přípis o tom, že v řízení o vkladu vlastnického práva bude pokračováno, nicméně z usnesení o přerušení řízení, které bylo vydáno do 10 dnů ode dne doručení příkazu ZKI v Praze ze dne 22.1. 2026, č. j. X, je jednoznačné, že katastrální úřad v řízení pokračoval právě vydáním tohoto procesního rozhodnutí. ZKI připustil, že po obdržení tohoto příkazu a následném vydání usnesení o přerušení řízení žalovaný do spisu neprovedl patřičný záznam, to však nezákonnost jeho usnesení nepůsobilo.
21. S ohledem na uvedené žalovaný trval na závěru, že v posuzované věci je dán zákonný
důvod pro přerušení vkladového řízení tak, jak byl popsán v usnesení katastrálního úřadu o přerušení řízení ze dne 26.1. 2026, č. j. X, ve spojení s rozhodnutím ZKI ze dne 3. 3. 2026, č. j. X.
22. K námitkám žalobce žalovaný pro úplnost dodal, že není významné, zda se žalobce o rozsudku KS v Brně, který byl v databázi rozhodnutí uveřejněn na webových stránkách Nejvyššího správního soudu „až dne 19. 7. 2025", dozvěděl teprve „koncem listopadu loňského roku", jak uvádí v žalobě. Podstatné je, že tento rozsudek je v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu, což činí jeho závěry pro praxi nepoužitelnými. I o této skutečnosti se žalobce mohl v jím označeném období prostřednictvím uvedené databáze dozvědět, a to konkrétně z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15.5. 2025, č.j. 10 A 4/2025 -44 ,ve spojení s rozsudkem NSS ze dne 21.10. 2025, č.j. 22 As 97/2025 -42, nebo z prejudikatury, tj. rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 4. 2013, č. j. 9 Aps 11/2012 -66, který byl publikován pod č. 2862/2013 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. K tomu žalovaný připomněl, že v rozsudku NSS ze dne 21. 10. 2025, č.j. 22 As 97/2025 -42, byly za obdobného skutkového stavu vypořádány námitky obdobné těm, jaké v dané věci uvádí žalobce, a závěry NSS popsal.
23. Dle žalovaného je žaloba na nečinnost podle § 79 a násl. s. ř. s. s. ř. s. nedůvodná pokud žalovaný správní orgán přerušil správní řízení, přičemž okolnosti, za nichž tak učinil, odpovídají požadavkům, které pro tento procesní postup předpisy o řízení před takovým orgánem stanoví (např. rozsudek NSS ze dne 20.4.2006, č.j. 6 Ans 2/2005 -68, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 3.8.2012, č.j. 6 Ans 7/2012 -35). Řízení o vkladu vlastnického práva bylo přerušeno v souladu s požadavky stanovenými § 18 odst. 7 katastrálního zákona a § 64 odst. 1 písm. e) správního řádu .
24. Žalovaný žádal, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
25. Osoba zúčastněná na řízení se ve svém podání ze dne 5. 5. 2026 připojila ke stanovisku žalobce, s jehož argumentací se plně ztotožnila a měla za to, že je žalovaný bez objektivně aprobovaného důvodu nečinný. Poukázala na § 17 katastrálního zákona s tím, že rozhodnutí o vkladu vlastnického práva nezávisí na výsledku jiného řízení. Pokud jiné řízení nijak neovlivňuje oprávnění převodce nakládat s nemovitostí, platnost vkladové listin y, návaznost zápisů, existenci zákonného souhlasu nebo jinou zákonnou podmínku pro povolení vkladu, nemělo by být důvodem pro přerušení vkladového řízení. Ustanovení § 17 katastrálního zákona je nutno vykládat v intencích rozsudku KS v Brně, z něhož citovala. Tvrdila, že její vlastnické právo by mělo požívat zákonné ochrany a stejně tak by nemělo být omezováno vlastnické právo žalobce postupem žalovaného, spočívajícím v přerušení vkladového řízení o vlastnickém právu žalobce. S ohledem na nutnost úzkého výkladu § 9 odst. 2 katastrálního zákona lze vklad vlastnického práva ve prospěch OZŘ provést a žalovaným by tomu nemělo být jakkoli bráněno.
26. V replice k vyjádření žalovaného žalobce uváděl obdobně jako v žalobě.
Posouzení věci Městským soudem v Praze
27. Při ústním jednání, při němž soud jednal v nepřítomnosti žalovaného, žalobce a osoba zúčastněná na řízení setrvali na svých stanoviscích.
28. Zástupkyně žalobce ve svém přednesu opětovně poukázala na rozsudek KS v Brně, navrhla prolomit judikaturu Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu. Jako v žalobě poukázala na procesní pochybení, jehož se žalovaný dopustil tím, že nepokračoval v řízení a toto znovu přerušil.
29. Zástupkyně osoby zúčastněné na řízení odkázala na svá podání a vyzdvihla, že v důsledku obstrukcí žalovaného dochází k zásahu do vlastnického práva OZŘ, právo dle žalovaného je ale odtrženo od reality.
30. Soud neprováděl důkazy navržené žalobcem, neboť na nich nadále netrval za situace, kdy jsou součástí spisového materiálu, který si soud od žalovaného vyžádal. Soud konstatoval obsah sdělení zdejšího soudu ve věci sp. zn. X (č. l. 42 soudního spisu). Z něj vyplynulo, že dne 3. 9. 2026 proběhlo ústní jednání odročené na 25. 9. 2026, kdy soud předpokládá přednes závěrečných návrhů a vynesení rozsudku s vysokou pravděpodobností následného odvolání. Za tohoto stavu soud neshledal důvod vyhovět návrhu žalobce (za podpory OZŘ) na odročení ústního jednání na neurčito, a tím spíše, že je projednávaná věc ze zákona přednostní (§ 56 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. ).
31. Soud tak přistoupil k posouzení důvodnosti žaloby.
32. Podle ustanovení § 81 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí.
33. Mezi účastníky nebyl sporný skutkový stav, a sice, že je u žalovaného vedeno řízení o vkladu změny zástavního práva ve prospěch třetí osoby zahájeného dříve, než řízení o vkladu vlastnického práva žalobce, a to ke stejným nemovitostem. Soud proto skutkový stav ověřil z obsahu spisového materiálu a zabýval podstatou sporu, tedy otázkou, zda žalovaný právem přerušil řízení o vkladu vlastnického práva žalobce z důvodu dříve zahájeného řízení o vkladu změny zástavního práva ve prospěch třetí osoby k týmž nemovitostem, či nikoli.
34. Soud předně uvádí, že se touto otázkou v minulosti zabývala judikatura Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu, od které soud neshledal důvodu se odchýlit ani v nyní projednávané věci a ve svém posouzení z ní vyšel.
35. Při posouzení soud vyšel z následující právní úpravy:
36. Podle § 9 odst. 2 katastrálního zákona v rozhodném znění pořadí zápisu práv do katastru se řídí, pokud zákon nestanoví jinak, okamžikem, ve kterém byl návrh na zápis do katastru doručen katastrálnímu úřadu. Na postup katastrálního úřadu při zápisech práv do katastru se použije přiměřeně § 145 správního řádu vyjma odstavce 2 vět třetí a čtvrté.
37. Podle ustanovení § 145 odst. 1 , 2 věta prvá, druhá správního řádu stanoví-li zákon, že provedení řízení má význam předstih žádosti, vyznačí správní orgán časový údaj o jejím doručení též s uvedením hodiny a minuty doručení. Jestliže bylo více žádostí doručeno současně, rozhoduje údaj o tom, kdy byla poštovní zásilka obsahující žádost podána. V pochybnostech mají přednost žádosti předané správnímu orgánu osobně. Nelze-li předstih žádosti určit, určí se losem; o tom, co se píše protokol. (2) Řízení se vede o žádosti nebo o žádostech s nejlepším pořadím. Řízení o ostatních žádostech správní orgán usnesením přeruší do doby, než rozhodnutí o ní nebo o nich nabude právní moci.
38. Podle ustanovení § 18 odst. 5 , 7 katastrálního zákona proti rozhodnutí o zamítnutí vkladu není přípustný žádný opravný prostředek, přezkumné řízení a ani obnova řízení; přípustná je žaloba podle ustanovení občanského soudního řádu o řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, která musí být podána ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí. (7)Jestliže je další vkladové řízení týkající se téže nemovitosti jako rozhodnutí o zamítnutí vkladu zahájeno po vydání rozhodnutí o zamítnutí vkladu, přerušuje se toto řízení usnesením s účinky ke dni doručení návrhu na vklad k příslušnému katastrálnímu úřadu do dne, kdy je tomuto katastrálnímu úřadu doručeno pravomocné rozhodnutí soudu ve věci vkladu.
39. Zásadou priority, prolínající se celým katastrálním zákonem, se zabýval Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 11. 4. 2013 č. j. 9 Aps 11/2012 -66, bod 17, v němž ve vztahu k dříve účinné právní úpravě § 12 zákona č. 256/1992 Sb. zejména uvedl Citovaná ustanovení jsou odrazem zásady priority, která se prolíná celým katastrálním zákonem. Jak správně uvedl městský soud, k otázce priority vkladu a jejího dopadu na vkladové řízení se zdejší soud vyjádřil v rozsudku ze dne 11. 4. 2013, čj. 9 Aps 11/2012 -66. Soud v tomto rozsudku k tehdy účinné právní úpravě obsažené v § 12 zákona č. 256/1992 Sb. , zejména uvedl v souladu se zásadou priority a s ohledem na povinnost katastrálního úřadu zkoumat návaznost předkládaných listin na předcházející zápisy se pořadí projednání či rozhodnutí o návrzích na zápis do katastru nemovitostí řídí, nestanoví-li zákon jinak, dobou, ve které byly takové návrhy na zápis katastrálnímu úřadu doručeny. O nově došlém návrhu nebo podnětu ke shodné nemovitosti tak lze jednat teprve poté, co bude projednán nebo bude rozhodnuto o návrhu na zápis, který má vůči nově došlému návrhu přednostní pořadí.
40. Nejvyšší správní soud ve stejném rozsudku dospěl též k závěru, že je výše uvedené plně přenositelné i na pozdější právní úpravu (poznámka soudu - relevantní v nyní projednávané věci), neboť v tomto rozsahu ke změně právní úpravy nedošlo a Jak původní, tak nová právní úprava vycházejí ze zásady priority. K tomu NSS odkázal na odbornou literaturu, dle které „V období od 1. 1. 1993 do 31. 12. 2013 byla zásada pořadí upravena v § 12 [zákona č. 256/1992 Sb. ]. Za účelem uplatňování zásady dodržování pořadí zápisů bylo stanoveno, že po doručení návrhu na zápis do katastru se tato skutečnost vyznačí v [katastru nemovitostí]. Pořadí zápisů do katastru se řídilo dnem, kdy byl návrh doručen katastrálnímu úřadu, přičemž dnem byl myšlen časový úsek od 0:00 do 24:00. Dodržování zachování pořadí zápisů mělo význam ve vztahu k právním účinkům vkladu, které podle § 2 odst. 3 [zákona č. 256/1992 Sb. ] vznikaly na základě pravomocného rozhodnutí o jeho povolení ke dni, kdy byl návrh na vklad doručen katastrálnímu úřadu.[…] Od 1. 1. 2014 je zásada priority upravena v § 982 [zákona č. 89/2012 Sb. ], ve kterém je stanoveno, že pro pořadí věcných práv k cizí věci rozhoduje doba podání návrhu na zápis práva. Ustanovení § 9 odst. 2 [katastrálního zákona] návazně stanoví, že pořadí zápisů do katastru se řídí, pokud zákon nestanoví jinak, okamžikem, ve kterém byl návrh na zápis do katastru doručen katastrálnímu úřadu. Uplatní se tak zásada známá z římského práva prior tempore, potior iure. Podle § 10 [katastrálního zákona] právní účinky zápisu nastávají k okamžiku, kdy návrh na zápis došel příslušnému katastrálnímu úřadu. Právní účinky se v katastru přiznávají všem druhům zápisů, tedy vkladu, záznamu i poznámce a okamžik doručení se v katastru počítá na den, měsíc, rok, hodinu a minutu“, (viz Šustrová, D. Katastr nemovitostí z hlediska praxe a judikatury. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 10-11). Zásadu přednosti (priority) pak akcentuje i další literatura, přičemž se věnuje i jejím praktickým důsledkům: „Již v římském právu platilo prior tempore, potior iure. Obecná úprava zásady priority je obsažena v § 982 [zákona č. 89/2012 Sb. ] a na tuto úpravu navazuje § 9 odst. 2 a § 10 katastrálního zákona. Zásada priority (pořadí zápisů) se vztahuje k dodržování pořadí zápisů v katastru nemovitostí a patří mezi tradiční a prověřené zásady pozemkové evidence. Stanoví se, že pro pořadí zápisů je rozhodující okamžik, kdy byl návrh doručen katastrálnímu úřadu, a v tomto pořadí se jednotlivá podání vyřizují. […]. Zápisy vztahující se k téže nemovitosti musejí být provedeny tak, že zápis, který má horší pořadí, může být proveden až v případě, že řízení o zápisu v lepším pořadí je dokončeno“, (viz Šustrová, D., Borovička, P., Holý, J. Katastrální zákon. Praktický komentář. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2024, s. 66). „V důsledku uplatňování této zásady je nutné jednotlivé zápisy vyřizovat v tom pořadí, v jakém jsou katastrálnímu úřadu doručeny. Jak již bylo výše poznamenáno, není toto pravidlo novinkou. Již dřívější právní úprava obsahovala totožné pravidlo. Při striktním dodržování této zásady katastrální úřad musí vyřizovat jednotlivé formy zápisů do katastru postupně, a tedy v případě, že se zápisy týkají téže nemovitosti, nesmí být později zahájený zápis vyřízen dříve jako ten předcházející. […] Zásada přednosti má vést k dodržování pořadí při zápisu práv do katastru nemovitostí“, (viz Janků, P., Šustrová, D., Vrcha, P. Nový katastrální zákon: poznámkové vydání s vybranou judikaturou. Praha: Linde, 2014, s. 93).
41. Soud dále poukazuje na ranější judikaturu Nejvyššího správního soudu, který již v rozsudku ze dne 20. 4. 2006 č. j. 6 Ans 2/2005 -68 vytkl, že „žaloba na nečinnost podle § 79 a násl. s. ř. s. s. ř. s. je nedůvodná, pokud žalovaný správní orgán přerušil správní řízení, přičemž okolnosti, za nichž tak učinil, odpovídají požadavkům, které pro tento procesní postup předpisy o řízení před takovým orgánem stanoví (§ 29 odst. 1 , § 40 odst. 1 správního řádu ).“ Smyslem rozhodnutí o přerušení řízení je zabránit možnému běhu lhůt, nastanou-li zákonem předvídané okolnosti, které mohou být (budou) dlouhodobějšího charakteru a které představují překážku ve vztahu k rozhodnutí o věci (typicky nedostatky žádosti či potřeba zodpovězení předběžné otázky apod.). Rozhodnutím o přerušení řízení se tedy správní řízení nekončí, ani jím není nijak zasaženo do hmotněprávního postavení účastníka správního řízení. Po odpadnutí překážky správní orgán v řízení pokračuje a, jsou-li pro to splněny podmínky, vydá rozhodnutí ve věci samé. Z uvedeného vyplývá, že pokud správní orgán přeruší řízení, nemůže na něj být nahlíženo jako na nečinný, neboť lhůty pro vydání rozhodnutí počnou opět běžet teprve po odpadnutí překážky, která byla důvodem přerušení řízení (srov. i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2010, čj. 3 Ans 10/2010 -113). Na uvedené pak navazuje rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 6. 2021, čj. 2 As 93/2021 -34, podle něhož, je-li ke dni rozhodnutí soudu správní řízení přerušeno, „soud nemůže vyhovět žalobě na ochranu proti nečinnosti s odkazem na předchozí nečinnost správního orgánu, ale má se zabývat důvodností samotného přerušení.“ Soud by proto měl v řízení o žalobě proti nečinnosti přezkoumávat důvody, pro něž správní orgán řízení přerušil, aby mohl posoudit důvodnost podané žaloby. Jinak řečeno, soud je povinen zabývat se v řízení na ochranu proti nečinnosti k žalobní námitce otázkou, zda je řízení přerušeno důvodně (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2014, čj. 7 Ans 10/2012 -46). Shledá-li pak soud, že správní řízení bylo důvodně přerušeno, nemůže přikázat správnímu orgánu, aby ve věci rozhodl (srov. i rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2012, čj. 8 Ans 8/2012 -50, či ze dne 27. 6. 2024, čj. 7 As 41/2024 -31).
42. Své závěry pak NSS potvrdil i v následných rozsudcích ze dne 21. 7. 2010 č. j. 3 Ans 10/2010 -113, jakož i rozsudku ze dne 15. 6. 2021 č. j. 2 As 93/2021 -34.
43. Také z usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 14. 1. 2014, č. j. 7 Ans 10/2012 -46, vyplývá, že je soud povinen zabývat se v řízení na ochranu proti nečinnosti k žalobní námitce otázkou, zda je řízení přerušeno důvodně a shledá-li, že tomu tak je, nemůže přikázat správnímu orgánu, aby ve věci rozhodl. To je zřejmé například z rozsudku NSS ze dne 26. 9. 2012 č. j. 8 Ans 8/2012 -50 nebo ze dne 27. 6. 2024 č. j. 7 As 41/2024 -31.
44. Podle stanoviska soudu tak žalovaný ve vyjádření k žalobě důvodně odkázal na rozhodnutí ZKI v nyní projednávané věci, který odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí o přerušení řízení zamítl právě s poukazem na § 18 odst. 7 katastrálního zákona, neboť žalovaný nemohl postupovat jinak a musel přerušit řízení do doby, než bude katastrálnímu úřadu doručeno pravomocné rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 92 C 63/2024 .
45. Žalovaný tedy právem zohlednil zákonnou úpravu § 18 odst. 5 katastrálního zákona, která vylučuje podání opravného prostředku nebo uplatnění prostředku správního dozoru, a v souladu s § 18 odst. 7 téhož zákona vyčkává doby, kdy bude (pravomocně) rozhodnuto o žalobě proti rozhodnutí žalovaného o zamítnutí vkladu o změně zástavního práva podle části páté o. s. ř. o. s. ř. . Posledně zmíněné ustanovení totiž rozšiřuje zásadu priority i na situace, kdy je žaloba podána.
46. Soud ve shodě s judikaturou Nejvyššího správního soudu zdůrazňuje, že katastrální zákon vychází z předpokladu, že i když je rozhodnutí katastrálního úřadu ve věci vkladu změny zástavního práva pravomocné, nelze právní osud věci považovat za samozřejmý. Pokud tedy před civilními soudy probíhá řízení o žalobě na nahrazení rozhodnutí o zamítnutí vkladu (zde změny zástavního práva), zákon katastrálnímu úřadu neumožňuje rozhodovat o pozdějších návrzích. Priorita návrhu na vklad o změnu zástavního práva tedy trvá až do doby, kdy o věci pravomocně rozhodně soud podle občanského soudního řádu (obdobně rozsudek NSS ze dne 5. 3. 2025, č. j. 21 As 8/2025 -40).
47. Ve shodě s judikaturou Nejvyššího správního soudu soud nemá rovněž za to, že by zásada priority byla formalistická, samoúčelná, a i když její aplikace nese pro dotčené subjekty (žalobce a OZŘ) dočasná omezení, je tomu tak především proto, že slouží ochraně katastrálního operátu jako celku, tedy k zajištění jeho účelu. V již citovaném rozsudku NSS ze dne 11. 4. 2013, č. j. 9 Aps 11/2012 -66, k tomu NSS s odkazem na rozsudek dne 11. 4. 2013, čj. 9 Aps 11/2012 -66, uvádí Uplatnění zásady priority návrhů […], jakož i povinnost zkoumat návaznost katastru předkládaných listin na předcházející zápisy, není dogmatickým výkladem. Uplatnění této zásady naopak napomáhá k posílení základní funkce katastru, kterou je poskytování informací sloužících k ochraně práv k nemovitostem […]. Informace ze zápisu v katastru nemovitostí může ve společenských a právních vztazích splnit očekávaný význam jedině tehdy, je-li nadána pravdivostí. Neobsahuje-li katastr nemovitostí údaje, jež by bylo možno takto označit, právní subjekty jsou při jednání s důvěrou ve správnost zápisu vystaveny neodůvodněnému riziku.
48. Za nerozhodný tak soud s ohledem na výše uvedené považuje poukaz žalobce a osoby zúčastněné na řízení na rozsudek Krajského soudu v Brně, neboť ten se ve svých závěrech odchyluje od samotného účelu katastrálního zákona a zásadně vybočuje ze shora uvedené (nejen) judikatury správních soudů, zejména NSS.
49. Lze tak uzavřít, že žalovaný není nečinný, pokud respektoval ustanovení § 9 odst. 2 katastrálního zákona ve spojení s § 145 odst. 2 věta prvá a druhá správního řádu ve vazbě na § 18 odst. 5 , 7 katastrálního zákona, a řízení o vkladu vlastnického práva žalobce přerušil do doby pravomocného rozhodnutí soudu podle části páté o. s. ř. o. s. ř. o žalobě proti rozhodnutí o návrhu na vklad změny zástavního práva ve prospěch třetí osoby ve věci sp. zn. X. Žalovaný se tak namítaných porušení právních předpisů nedopustil.
50. Námitka není důvodná.
51. Naproti tomu soud přisvědčuje žalobci, že žalovaný porušil ustanovení § 65 odst. 2 správního řádu , dle kterého správní orgán pokračuje v řízení, jakmile odpadne překážka, pro niž bylo řízení přerušeno, nebo uplyne lhůta určená správním orgánem podle § 64 odst. 2 nebo 3. Bylo-li řízení přerušeno podle § 64 odst. 2 nebo 3, může v řízení správní orgán pokračovat též na požádání účastníka, který požádal o jeho přerušení. O tom, že v řízení pokračuje vyrozumí správní orgán účastníky a provede o tom záznam do spisu. Soud z obsahu spisového materiálu ověřil, že žalovaný o pokračování v řízení po jeho prvním přerušení skutečně neučinil záznam do spisu a žalobce o tom nevyrozuměl, jak ostatně žalovaný uznal v písemném vyjádření k žalobě. Podle stanoviska soudu ale s ohledem na předně uvedené závěry toto procesní pochybení nemělo vliv na zákonnost postupu žalovaného ve věci samé, tj. zákonnost přerušení řízení o vkladu vlastnického práva žalobce dle shora vytčených zákonných ustanovení. Soud zároveň neshledal, že by byl žalobce tímto postupem žalovaného významně zkrácen na svých procesních právech, resp. se to z obsahu spisového materiálu ani žalobních tvrzení nepodává.
52. Námitka není důvodná.
Závěr a náklady řízení
53. Soud proto žalobu jako nedůvodnou podle ustanovení § 81 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. zamítl.
54. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, žalovanému správnímu orgánu však důvodně vynaložené náklady řízení nevznikly.
55. Výrok o nákladech řízení osobě zúčastněné na řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 5 s. ř. s. s. ř. s. , neboť osobě zúčastněné na řízení ničeho neuložil a důvody zvláštního zřetele hodné, pro které soud může na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení neshledal.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Praha 16. září 2026
JUDr. Ivanka Havlíková v. r.
předsedkyně senátu