Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 A 75/2023 - 106

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Karla Černína, Ph.D., ve věci

žalobce: Ing. et Ing. F. Ch.

zastoupený advokátem JUDr. Michalem Mlčouchem

sídlem Dřevařská 855/12, Brno

proti

žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje

sídlem Žerotínovo nám 3, Brno

o žalobě proti rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 26. 7. 2023, č. j. MMB/0285475/2023,

takto:

I. Žaloba se zamítá

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Vymezení věci

1. Žalobce byl rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 19. 8. 2022 uznán vinným ze spáchání dvou přestupků proti stavebnímu řádu podle a , o územním plánování a stavebním řádu , ve znění (dále jen „ “). Prvního přestupku se měl dopustit tím, že v průběhu ledna 2021 bez příslušného povolení odstranil původní objekt individuální rekreace č. ev. X v Brně-Kníničkách původně umístěný na pozemcích parc. č. XA, XB a XC v kat. území X. Podle stavebního úřadu byly odstraněny veškeré základové konstrukce a nosné i nenosné konstrukce prvního nadzemního podlaží (dále jen „1. NP“), včetně zděných nosných konstrukcí. Na místě zůstala střešní konstrukce a část obvodové konstrukce 2. NP původního objektu, které byly nově podepřeny hustě osazeným provizorním systémem dřevěných podpěr. Stavební úřad uzavřel, že takto zachované konstrukce již nepředstavovaly původní objekt, který odstraněním 1. NP zanikl. Jednání žalobce právně kvalifikoval jako přestupek podle spáchaný z vědomé nedbalosti.

2. Druhého přestupku se měl žalobce dopustit tím, že v témže období bez souhlasu stavebního úřadu zahájil na pozemcích par. č. XA, XB, XC a XD v kat. území X novostavbu objektu individuální rekreace. Provedl základové konstrukce z prostého betonu a obvodové konstrukce 1. NP o výšce 2,60 m z tvárnic ztraceného bednění vyplněných betonem. Nový objekt měl obdélníkový půdorys o rozměrech 6,63 × 7,07 m, doplněný jihozápadním rozšířením o rozměrech přibližně 1,30 × 3,12 m. Oproti původní stavbě měl odlišný půdorys a zasahoval rovněž na sousední lesní pozemek par. č. XD v kat. území X. Navíc byl nový objekt podle územního plánu součástí nestavební – volné plochy a stavební úřad ho kvalifikoval jako nezastavitelný pozemek. Toto jednání stavební úřad posoudil jako přestupek podle , rovněž spáchaný z vědomé nedbalosti.

3. Za oba přestupky uložil stavební úřad žalobci úhrnnou pokutu ve výši 132 500 Kč a povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou 1 000 Kč.

4. Řízení bylo zahájeno na základě kontrolní prohlídky provedené dne 30. 3. 2021. Bylo zjištěno, že se na dotčených pozemcích nachází rozestavěný objekt individuální rekreace, zčásti umístěný na místě původní rekreační stavby a prováděný bez rozhodnutí nebo jiného opatření stavebního úřadu. Stavební úřad tedy přípisem ze dne 20. 10. 2021 vyrozuměl žalobce o tom, že je podezřelý z neoprávněného odstranění původního objektu, neoznámení jeho odstranění a provádění nové stavby bez potřebného souhlasu, a předvolal jej k ústnímu jednání.

5. Při ústním jednání dne 25. 11. 2021 žalobce uvedl, že původní objekt odstranil a následnou novostavbu realizoval svépomocí za pomoci najatého zedníka. Vysvětlil, že při pracích v interiéru zjistil rozsáhlé poškození nosných konstrukcí 1. NP. Po konzultaci se statikem proto podle svého vyjádření přistoupil k provedení nové základové desky a nových nosných konstrukcí. Současně uvedl, že nevěděl o nutnosti projednat práce se stavebním úřadem ani o omezeních vyplývajících z územního plánu a domníval se, že je oprávněn zachovat trvalý charakter existující stavby.

6. Prvním rozhodnutím ze dne 4. 3. 2022 stavební úřad uznal žalobce vinným z obou uvedených přestupků a uložil mu úhrnnou pokutu ve výši 189 000 Kč. Magistrát města Brna (dále jen „magistrát“) jako odvolací orgán však toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil stavebnímu úřadu k novému projednání.

7. Po vrácení věci stavební úřad v řízení pokračoval. Žalobce navrhl provést svůj výslech a výslech dalších dvou osob, které měly potvrdit původní půdorys stavby a skutečnost, že nové konstrukce byly prováděny v jeho mezích. Stavební úřad však tyto důkazy neprovedl. Měl za to, že rozšíření nového objektu oproti původní stavbě a jeho zásah na sousední pozemek dostatečně vyplývají z fotodokumentace a z náčrtu půdorysu pořízeného při kontrolní prohlídce, a navržené výslechy proto považoval za nadbytečné. Poté vydal rozhodnutí ze dne 19. 8. 2022, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání dvou přestupků podle a dle (blíže popsané výše v bodě 1-3).

8. Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání. Magistrát rozhodnutím ze dne 26. 7. 2023 odvolání zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. Ztotožnil se se závěrem, že původní objekt byl odstraněn. Za rozhodné považoval, že žalobce odstranil všechny základové konstrukce a veškeré nosné i nenosné konstrukce 1. NP, včetně obvodového zdiva, čímž zaniklo jeho původní dispoziční řešení. Samotné zachování střechy a části obvodové konstrukce 2. NP, podepřených novým provizorním systémem dřevěných podpěr, na tomto závěru nic neměnilo. V této souvislosti odkázal magistrát na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. , podle něhož „nadzemní stavba zaniká a přestává být věcí ve smyslu práva tehdy, není-li již patrno dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží.“ Magistrát přihlédl rovněž k tomu, že žalobce při ústním jednání odstranění původního objektu připustil. Za dostatečně prokázané považoval magistrát také rozšíření půdorysu novostavby a její zásah na sousední lesní pozemek. Vycházel především z fotodokumentace, náčrtu pořízeného při kontrolní prohlídce a z výkresové části územního plánu města Brna. Z fotografií bylo podle něj patrné, že nové obvodové konstrukce v některých místech přesahují půdorys zachované střechy původního objektu. Navržené výslechy proto považoval ve shodě se stavebním úřadem za nadbytečné. K právní kvalifikaci uvedl, že skutková podstata přestupku nerozlišuje rozsah nepovolené stavby na nezastavitelném pozemku a že i zásah malé části stavby může naplnit její znaky.

9. Pokud jde o výši uložené pokuty, magistrát dospěl k závěru, že ji stavební úřad přezkoumatelně odůvodnil a zohlednil zákonná kritéria. Uložená pokuta představovala méně než 7 % horní hranice zákonné sazby vztahující se k přísněji trestnému přestupku. Magistrát ji proto nepovažoval za nepřiměřenou a ve správním uvážení stavebního úřadu neshledal exces.

Žaloba

10. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího prvostupňového rozhodnutí. Jeho námitky lze rozčlenit do následujících okruhů:

A) Nepřezkoumatelnost správních rozhodnutí

11. Žalobce namítal, že rozhodnutí správních orgánů jsou nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů a nesrozumitelnost. Magistrát se nevypořádal zejména s námitkami proti výši pokuty a hodnocení přitěžujících a polehčujících okolností. Bodový systém stavebního úřadu označil za nahodilý a vnitřně rozporný. Některé skutečnosti byly podle něj hodnoceny opakovaně, neboť již tvořily znaky skutkové podstaty přestupku. Nesrozumitelné a rozporné jsou také závěry o odstranění původní stavby a vzniku stavby nové. Žalobce dále namítal nesrozumitelnost právní kvalifikace podle . Stavební úřad podle něj sice citoval definici nezastavěného území, patrně však dotčený pozemek posoudil jako nezastavitelný, ačkoli jde o dvě odlišné zákonné kategorie. Žalobci není zřejmé, zda byl shledán odpovědným pro daný přestupek proto, že mělo jít o stavbu v ochranném pásmu, v nezastavěném území anebo snad na nezastavitelném pozemku.

B) Nedostatečně zjištěný skutkový stav

12. Žalobce nesouhlasí se zjištěním, že nové konstrukce měly odlišný půdorys a zasahovaly na sousední pozemek. Fotodokumentace podle něj svědčí o zachování původního půdorysu. Rozšíření stavby neprokazuje ani náčrt pořízený při kontrolní prohlídce, který zachycuje pouze aktuální stav. Vypovídající není ani výkresová část územního plánu, jejíž přesnost pro určení polohy stavby magistrát nevysvětlil. Případný přesah měl být podle žalobce ověřen geodetickým zaměřením a porovnán s věrohodným zaměřením původní stavby. Správní orgány rovněž pochybily, pokud neprovedly navržené výslechy osob, které znaly původní i nový stav objektu. Skutkový stav tak nebyl zjištěn bez důvodných pochybností, což vedlo k použití přísněji trestné skutkové podstaty přestupku dle , namísto základní skutkové podstaty dle .

C) Posouzení prací jako odstranění stavby a provádění novostavby

13. Podle žalobce nedošlo k odstranění původní stavby a provedení stavby nové, ale pouze ke změně dokončené stavby ve smyslu , jelikož zůstalo zachováno vnější půdorysné i výškové ohraničení objektu. Pokud by měl být správný skutkový závěr o rozšíření objektu, tak by šlo nanejvýš o přístavbu. Judikatura Nejvyššího soudu není přiléhavá, neboť řešila soukromoprávní zánik stavby jako samostatné věci. Případy, v nichž byla obdobná východiska použita správními soudy, byly podle něj skutkově odlišné. Původní stavby byly téměř celé odstraněny a zachovány zůstaly pouze jejich fragmenty. V projednávané věci naopak zůstalo zachováno celé 2. NP včetně střechy. Žalobce při rekonstrukci postupoval způsobem postupného nahrazování jednotlivých zdí, šlo o způsob, kterým bylo možné dosáhnout toho, že stavba v jeden okamžik nezanikla. I při přijetí právního posouzení správních orgánů nebyl podle žalobce možný souběh obou přestupků, neboť odstranění původní stavby bylo při provádění stavby nové fakticky konzumováno.

D) Nesprávné použití kvalifikované skutkové podstaty

14. Žalobce nesouhlasí s použitím ani pro případ prokázání přesahu na pozemek parc. č. XD. Podle něj nejsou pozemky nezastavitelné ve smyslu . Magistrát navíc sám uvádí, že jde o pozemek zahrnutý v územním plánu, cituje z územního plánu Brna, podle kterého jsou plochy stabilizované nestavební – volné, s funkcí: plocha s objekty pro individuální rekreaci, do které spadá i předmětný pozemek, zastavitelné objekty pro individuální rekreaci, a to za podmínek stanovených územním plánem. Smyslem kvalifikované skutkové podstaty není postihovat nepatrné rozšíření stávajícího rekreačního objektu o několik metrů čtverečních. Jeho jednání se blížilo nanejvýš základní skutkové podstatě podle a postrádalo společenskou škodlivost odpovídající přísnější kvalifikaci.

E) Nepřiměřenost pokuty

15. Uloženou pokutu ve výši 132 500 Kč žalobce označil za zjevně nepřiměřenou. Rozsah prací neměl být hodnocen jako přitěžující okolnost, neboť šlo o objekt obdobný původní rekreační stavbě, nikoli rozsáhlou novostavbu v nezastavěném území. Správní orgány nezohlednily havarijní stav objektu, doporučení odborníka ani snahu žalobce zabránit ohrožení života, zdraví a majetku. Ve prospěch žalobce měla svědčit také jeho spolupráce, zastavení prací a následné odstranění stavby. Za nepodloženou označil také úvahu, že mohl vůči dalším osobám vyslat signál o přípustnosti nepovoleného stavění. Tomu podle něj odporovala jak cedule označující stavbu za povolenou, tak územní plán, který za určitých podmínek rekreační objekty v lokalitě připouštěl. Jednáním navíc nevznikla újma na životě, zdraví ani majetku. Žalobce poukázal také na jeho dosavadní výdaje spojené s koupí, rekonstrukcí a následným odstraněním objektu a na již uhrazenou pokutu 50 000 Kč za zábor lesního pozemku. Celkovou majetkovou újmu vyčíslil přibližně na 2,25 milionu Kč. Navrhl proto, aby soud od správního trestu upustil, případně pokutu snížil na spodní hranici sazby.

Vyjádření magistrátu

16. Magistrát ve vyjádření setrval na závěrech napadeného rozhodnutí. Zdůraznil, že úplným odstraněním prvního nadzemního podlaží a postupným nahrazováním původních konstrukcí vznikla nová stavba s odlišným půdorysem, a jednání žalobce proto bylo správně posouzeno jako dva přestupky. Dále uvedl, že územní plán na dotčeném lesním pozemku nepřipouštěl novostavbu ani podmíněně a že uložená pokuta, odpovídající přibližně 7 % horní hranice sazby, nebyla nepřiměřená. Navrhl proto žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

Ústní jednání

17. Během ústního jednání setrvali účastníci na svých dosavadních stanoviscích.

18. Soud provedl dokazování obsahem některých částí Územního plánu města Brna z roku 1994 (obecně závazná vyhláška statutárního města Brna č. 2/2004 o závazných částech Územního plánu města Brna, ve znění pozdějších změn). Z výkresů U1 – Návrh urbanistické koncepce – Urbanistický návrh, U2 – návrh urbanistické koncepce – Plochy stavebního rozvoje a restrukturalizace území, i z doplňujícího výkresu – Plán využití území (legenda a kladolist 14) shodně plyne, že všechny pozemky par. č. XA, XB, XC a XD jsou vedeny jako součást plochy PUPFL. Současně se však nachází v oranžově šrafované ploše označené jako PLOCHY S OBJEKTY PRO INDIVIDUÁLNÍ REKREACI. Konečně z doplňujícího výkresu je zřejmé, že pozemky par. č. XA, XB a XC jsou vymezeny jako součást zastavěného území. Pozemek parc. č. XD oproti tomu součástí zastavěného území není.

19. Pro pozemky, které jsou součástí PUPFL, stanoví , že jde o lesní a jiné pozemky, které jsou trvale určeny k plnění funkcí lesů dle , ve znění pozdějších předpisů; využívání je možné pouze v souladu s tímto zákonem. Dále z plyne, že PLOCHY S OBJEKTY PRO INDIVIDUÁLNÍ REKREACI jsou v územním plánu charakterizované jako PLOCHY NESTAVEBNÍ - VOLNÉ. Pro ty je obecně stanoveno funkční využití, které umožňuje zastavění pouze v přísně omezených případech. Pro oranžově šrafované plochy S OBJEKTY PRO INDIVIDUÁLNÍ REKREACI platí, že slouží pro soustředěnou individuální rekreaci v objektech pro individuální rekreaci na ZPF, PUPFL, případně ostatních plochách. Přípustné jsou zde stávající objekty pro individuální rekreaci, jejich rekonstrukce a dostavby do velikostí stanovených pro novostavby objektů pro individuální rekreaci s tím, že na PUPFL nelze zvětšovat zastavěnou plochu objektu. Přípustné jsou: - stávající objekty pro individuální rekreaci, jejich rekonstrukce a dostavby do velikostí stanovených pro novostavby objektů pro individuální rekreaci s tím, že na PUPFL nelze zvětšovat zastavěnou plochu objektu, - společná hygienická zařízení pro chatovou nebo zahrádkářskou osadu mimo PUPFL, - kůlny na nářadí o zastavěné ploše max. 4 m2 mimo vyhlášené rekreační oblasti a PUPFL. Dále však z téhož regulativu plyne, že novostavby objektů pro individuální rekreaci, které jsou obecně podmíněně přípustné oranžově šrafovaných plochách S OBJEKTY PRO INDIVIDUÁLNÍ REKREACI, nelze umísťovat v plochách PUPFL.

Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu

20. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde o žalobu věcně projednatelnou.

21. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí ( ). Napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán ( věta první ).

22. V průběhu řízení před soudem došlo po podání žaloby k přechodu působnosti odvolacího orgánu na Krajský úřad Jihomoravského kraje, neboť působnost prvostupňového stavebního úřadu byla svěřena od 1. 7. 2024 magistrátu. Soud proto v souladu s jednal dále s Krajským úřadem Jihomoravského kraje jako s žalovaným.

23. Soud dospěl k názoru, že žaloba není důvodná. Vady, k nimž by měl přihlédnout i bez námitky, soud neshledal.

Posouzení věci soudem

A) Rozhodná právní úprava a přezkoumatelnost rozhodnutí

24. Jako první soud ověřil, zda by pro žalobce nebyla příznivější pozdější právní úprava, protože po právní moci napadeného rozhodnutí nabyl plné účinnosti , , ve znění pozdějších změn (dále jen „ “). Soud ověřil, že jednání žalobce zůstává trestné i podle nové právní úpravy. Odstranění stavby podléhající povolení bez takového povolení k odstranění je přestupkem podle nového a provedení záměru bez vyžadovaného povolení přestupkem podle téhož zákona. Za první z těchto přestupků lze podle nové úpravy uložit pokutu až 1 000 000 Kč a za druhý, je-li záměr proveden v nezastavěném území, až 4 000 000 Kč. Právní úprava účinná v době spáchání skutků stanovila horní hranice 200 000 Kč a 2 000 000 Kč. Nová úprava proto není pro žalobce příznivější a soud tudíž vycházel ze starší právní úpravy použité správními orgány.

25. Námitce nepřezkoumatelnosti soud nepřisvědčil. Stavební úřad popsal průběh prací, rozsah odstraněných a nově provedených konstrukcí, podklady, z nichž vycházel, i úvahy vedoucí k závěru o zániku původního objektu a vzniku novostavby. Magistrát se následně zabýval všemi základními odvolacími okruhy: zachováním původní stavby, rozšířením půdorysu a zásahem na sousední pozemek, neprovedením navržených důkazů, právní kvalifikací skutků i výší sankce. Z odůvodnění je patrné, jaké skutečnosti správní orgány považovaly za prokázané a jak je právně hodnotily. Skutečnost, že magistrát nepřisvědčil argumentaci žalobce nebo nereagoval samostatně na každou jeho dílčí výhradu, nepřezkoumatelnost nezakládá.

26. Soud neshledal ani namítaný vnitřní rozpor rozhodnutí. Magistrát při posouzení zániku původní stavby vycházel z judikaturního kritéria zachování dispozičního řešení 1. NP. Vyjádřil tím, že se na místě nezachovaly konstrukce, z nichž by byla dosavadní dispozice 1. NP nadále fyzicky seznatelná. Závěr o zániku původní stavby a nemožností určení jejího přesného půdorysu se však nevylučuje s následným posouzením půdorysu a umístění stavby nové. Navíc, jak soud vysvětlí níže, otázka, zda došlo k rozšíření půdorysu novostavby oproti původní stavbě, není pro posouzení věci vůbec rozhodná.

27. Žalobci lze zčásti přisvědčit, že správní orgány při odůvodnění právní kvalifikace nepoužívaly zákonné pojmy důsledně. Stavební úřad pozemek parc. č. XD nesprávně označil za nezastavitelný pozemek podle , přestože tato kategorie přichází v úvahu pouze na území obce bez vydaného územního plánu. Rovněž při citaci použil nesprávný pojem „nezastavitelné území“ namísto zákonného pojmu „nezastavěné území“. Magistrát tuto terminologickou nepřesnost výslovně neopravil a místy oba pojmy rovněž směšoval. Takový způsob odůvodnění je třeba správním orgánům vytknout, neboť zbytečně ztěžuje srozumitelnost rozhodnutí. Uvedený nedostatek však nedosahuje intenzity nepřezkoumatelnosti. Z rozhodnutí obou správních orgánů jako celku je seznatelné, že rozhodným důvodem pro použití byl zásah části novostavby na pozemek parc. č. XD, který se podle podkladů územního plánu nacházel mimo zastavěné území a zastavitelnou plochu. Stavební úřad přitom správně citoval obsah definice nezastavěného území podle , přesně vymezil rozsah zásahu a poukázal rovněž na , podle něhož se stavbou rozumí podle okolností i její část. Přes nesprávné pojmenování použité právní kategorie jsou tedy skutkový základ i nosný důvod právní kvalifikace zjistitelné.

28. Druhou terminologickou nepřesnost shledal soud také v tom, že stavební úřad pozemky evidované jako PUPFL (pozemek parc. č. XA a XD) označil za „chráněné území“. Pokud jde o pojem „chráněné území“, jej pro účely blíže nedefinoval. Judikatura jej však spojuje s existencí konkrétního územního ochranného režimu založeného zvláštním právním předpisem. Např. v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2009, čj. -69, šlo o lázeňské území a jeho ochranné pásmo; z rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. -80 současně plyne, že pouhé obecné označení pozemku za chráněný nepostačuje a musí být tedy prokázán konkrétní právní titul ochrany a poloha pozemku uvnitř takto vymezeného území.

Pouhá skutečnost, že lesní pozemek tvoří součást PUPFL, tedy ještě neznamená, že jde o chráněné území. Tato dílčí nesprávnost však opět neovlivnila právní kvalifikaci a zákonnost rozhodnutí, neboť byla naplněna alternativa provedení stavby v nezastavěném území. Část novostavby zasahující na pozemek parc. č. XD byla provedena v nezastavěném území [ ], což samo o sobě postačovalo k použití a výše uvedené nepřesnosti neměly vliv na zákonnost výsledné právní kvalifikace. Jednotlivé alternativy výše citovaného ustanovení jsou rovnocenné a k naplnění skutkové podstaty postačovalo, že část stavby byla provedena v nezastavěném území. K právní kvalifikaci a otázce, zda byla naplněna kvalifikovaná skutková podstata se však soud detailně vyjádří níže.

B) Odstranění původní stavby a provádění novostavby

29. Podle byla změnou dokončené stavby nástavba, přístavba nebo stavební úprava. Všechny tyto formy předpokládají, že původní stavba zůstává ve své podstatě zachována. Samotné zachování vnějšího půdorysného a výškového ohraničení však není jediným a bezvýjimečným kritériem. Jestliže je podstatná část původní stavby odstraněna a na jejím místě vznikají nové nosné a obvodové konstrukce, nejde již o stavební úpravu, byť stavebník využije některé fragmenty původního objektu nebo zachová jeho účel.

30. U staveb pro bydlení a individuální rekreaci judikatura dlouhodobě vychází z toho, že původní stavba zaniká, není-li již patrné dispoziční řešení jejího prvního nadzemního podlaží. Rozhodující je především rozsah odstranění jeho obvodových a vnitřních konstrukcí a při jejich úplné destrukci původní stavba nepochybně zaniká. Pro posouzení není určující množství následně vybudovaných konstrukcí, nýbrž to, co bylo odstraněno. Tyto závěry, původně formulované Nejvyšším soudem, převzala a opakovaně použila také judikatura správních soudů (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2014, čj. , ze dne 7. 7. 2015, čj. a ze dne 15. 1. 2021, čj. ). Námitka, že jde o již nepoužitelný soukromoprávní přístup spojený výhradně s dřívějším , není důvodná.

31. Správní orgány měly pro závěr o odstranění stavby dostatečné podklady. Klíčová byla fotodokumentace pořízená při kontrolní prohlídce dne 30. 3. 2021, protokol a náčrt půdorysu stavby a vyjádření samotného žalobce. V projednávaném případě byly odstraněny veškeré základové konstrukce a veškeré nosné i nenosné konstrukce 1. NP, včetně obvodového zdiva a příček. Na místě zůstala střecha a část konstrukcí horního podlaží, které však již nebyly neseny původním prvním podlažím, nýbrž samostatným provizorním systémem dřevěných podpěr. První nadzemní podlaží tak zcela zaniklo. Zachované konstrukce a 2. NP představovaly pouze fragment původního objektu a nemohly založit jeho další stavebnětechnickou identitu. Nejde o stav, kdy by byly pouze lokálně opravovány jednotlivé konstrukce dosud existujícího objektu. Správní orgány proto správně uzavřely, že původní objekt byl odstraněn a žalobce zahájil stavbu objektu nového.

32. Tvrzení žalobce, že každou odstraňovanou stěnu ihned nahrazoval nejprve dřevěnou a následně betonovou konstrukcí, nemá oporu ve správním spise a žalobce ji nijak nedoložil. I kdyby tomuto tvrzení soud uvěřil, nemění to nic na tom, že se z původního 1. NP stavby nic nezachovalo a stavba tudíž zcela zanikla. Povinnosti stanovené podle nelze obcházet „salámováním“ záměru, tj. odstraňováním stavby po částech a jejich postupným nahrazováním novou stavbou. I horní 2. NP ztratilo pevné spojení se zemí, a rovněž tedy přestalo existovat jako součást původní stavby. V této souvislosti lze jen doplnit, že ani žalobcovo laické použití slov odstranění a novostavba nebylo samo o sobě rozhodující. Bylo však v souladu s objektivními podklady a podporovalo jejich hodnocení.

33. Závažný technický stav původního objektu ani doporučení statika nezbavovaly žalobce povinnosti postupovat podle . Statické posouzení může odůvodnit potřebu zabezpečení nebo opravy stavby, nenahrazuje však souhlas s jejím odstraněním ani souhlas s provedením nové stavby. K takovému závěru dospěl i Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 7. 7. 2015, čj. -55: „Závažný technický stav stavby stěžovatele nezbavil povinnosti postupovat podle a ke svým činnostem si vyžádat odpovídající povolení. Posudek statika, který uvádí, že je stavba ve špatném technickém stavu, nemohl bez dalšího založit oprávnění stavbu bez ohlášení odstranit a nahradit stavbou novou.“ Soud navíc dodává, že žalobce mohl nebezpečný prostor zabezpečit, zamezit do něj vstup a neprodleně kontaktovat stavební úřad. Namísto toho žalobce odstranil celé 1. NP a základy a zahájil realizaci novostavby. Takový postup zjevně přesahoval bezodkladné zajištění havarijního stavu.

34. Správní orgány rovněž správně posoudily jednání žalobce jako dva přestupky. Odstranění původního objektu a provádění novostavby bez povolení nebo jiného opatření stavebního úřadu jsou dvě samostatná jednání porušující rozdílné povinnosti. Odstranění stavby není nezbytnou součástí každého provádění novostavby a naopak. Stavbu lze totiž odstranit bez následné výstavby a novou stavbu lze provést na dosud nezastavěném místě. Oba přestupky tedy v daném případě souvisejí a chronologicky na sebe navazují, nepředstavují však jedno jednání. Obě jednání představují závažná porušení stavební kázně. Podmínky faktické konzumace prvního přestupku druhým proto nebyly podle soudu splněny.

35. Na odpovědnosti žalobce nic nemění ani jeho tvrzená neznalost povolovacího režimu. U fyzické osoby postačovalo zavinění z nedbalosti. Rozsah prací, úplné odstranění základů a prvního nadzemního podlaží, budování nových betonových konstrukcí, rozšíření půdorysu a zásah na cizí lesní pozemek byly okolnosti, při nichž žalobce musel přinejmenším počítat s možností, že je nezbytné předchozí projednání se stavebním úřadem. Měl přitom několik měsíců od nabytí objektu k tomu, aby svůj záměr na stavebním úřadě konzultoval. Závěr o vědomé nedbalosti proto má ve spisu dostatečnou oporu. Soud má navíc za to, že – s ohledem na zfalšovaný štítek „stavba povolena“ umístěný žalobcem na stavbě – by bylo možné vážně uvažovat i o žalobcově úmyslu.

36. Uvedené závěry tedy vylučují posouzení prací jako změny dokončené stavby podle . Původní stavba v posuzovaném případě zanikla a nemohla proto být předmětem takové změny. Výslovné neuvedení v odvolacím rozhodnutí nezpůsobuje jeho nepřezkoumatelnost, neboť důvody vylučující jeho použití jsou z rozhodnutí jako celku jasně seznatelné (obdobně viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2025, čj. -33, bod 21).

C) Právní kvalifikace podle

37. Soud na úvod zdůrazňuje, že pro posouzení naplnění znaků skutkové podstaty přestupku podle není vůbec rozhodná otázka, zda novostavba byla provedena v půdorysu původní odstraněné stavby nebo ho přesáhla. Původní stavba zkrátka odstraněním 1. NP zanikla a žalobce začal provádět stavbu zcela novou. Rozhodná je tedy pouze otázka, zda novostavba zasáhla svým půdorysem do nezastavěného území, jak jej vymezoval územní plán města Brna z roku 1994.

38. Pro naplnění znaků přestupku podle postačovalo, že žalobce bez povolení stavebního úřadu provedl stavbu alespoň zčásti v nezastavěném území. Protokol z kontrolní prohlídky zachycuje, že novostavba ležela převážně na pozemcích parc. č. XA, XB a XC, které podle územního plánu tvoří součást zastavěného území. Oproti tomu její severovýchodní část o rozměrech přibližně 1,54 × 1,18 m zasáhla i na pozemek parc. č. XD. Tomu nasvědčuje jak nákres, který je součástí protokolu, tak i fotodokumentace, která je jeho přílohou. Z obsahu územního plánu přitom plyne, že pozemek parc. č. XD leží mimo zastavěné území, přičemž podmínky funkčního využití stanovené územním plánem pro tento pozemek vylučují jeho zastavění rekreační novostavbou. Územní plán připouštěl v této ploše prakticky jen zachování stávajících staveb bez možnosti jejich plošného rozšíření v PUPFL. Pozemek parc. č. XD proto tvořil nezastavěné územím ve smyslu . Protože jednotlivé alternativy byly stanoveny samostatně, nebylo nutné, aby dotčený pozemek současně naplňoval definici nezastavitelného pozemku nebo chráněného území.

39. Funkční označení plochy, v níž se pozemky nacházejí, jako plocha s objekty pro individuální rekreaci na uvedeném závěru nic nemění. Územní plán města Brna roku 1994 rozlišoval plochy stavební a plochy nestavební – volné, přičemž funkce individuální rekreace se mohla vyskytovat jak v zastavěných či zastavitelných částech, tak v území nezastavěném. Z oranžového šrafování označujícího tuto funkci proto nebylo možné samo o sobě dovozovat zastavitelnost pozemku. Z jednotlivých regulativů dotčených ploch PUPFL a plocha s objekty pro individuální rekreaci totiž plyne, že novostavby na lesních pozemcích nebyly přípustné. Nestavební – volné plochy se nestávaly zastavitelnými pouze proto, že se na nich již nacházely rekreační objekty nebo že v nich územní plán za omezených podmínek připouštěl určité dílčí stavební zásahy; nebyly totiž primárně určeny k zastavění. Tento výklad regulativů územního plánu plyne např. z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 9. 2012, čj. -185. Pro nynější věc je rozhodující konkrétní poloha části novostavby zasahující na pozemek parc. č. XD, která se nacházela mimo zastavěné území i zastavitelnou plochu. Správní orgány polohu a rozsah této části stavby řádně zjistily, stejně jako shora citované regulativy, jež na tento pozemek dopadaly. Ani soud neshledal tvrzený rozpor v územním plánu ani důvod pro použití zásady in dubio pro reo.

40. Soud také upozorňuje, že okolnost, že novostavba zasáhla do pozemku parc. č. XD (1,54 m x 1,18 m) jen v poměrně malém rozsahu, nemění nic na právní kvalifikaci skutku. Výklad žalobce, že „úmyslem zákonodárce nepochybně nebylo postihovat jednání, kterým byla nepatrně (řádově o pouhých několik metrů čtverečných) rozšířena původní stavba stojící na zastavěném pozemku na pozemek sousední“ je lichý. Zákon nestanovil minimální plochu stavby, která musí zasáhnout do nezastavěného území, a nevyžadoval, aby se v něm nacházela celá stavba. Smyslem úpravy bylo zabránit jakémukoliv provádění nepovolených stavebních záměrů v chráněných územích, ochranných pásmech, nezastavitelných pozemcích nebo v nezastavěném území. Marginální rozsah přesahu může mít význam pro výměru sankce, nikoli pro samotnou otázku viny.

41. V posuzované věci nebyl materiální znak přestupku vyloučen. Nešlo o zanedbatelnou technickou odchylku při jinak povolené stavbě, ale o odstranění původního objektu a provádění kompletní nepovolené novostavby, která navíc zasáhla na cizí pozemek ve vlastnictví statutárního města Brna. Jednání reálně ohrozilo zájem na stavební kázni, ochraně nezastavěného území a ochraně lesního pozemku. Skutečnost, že přesah činil jen několik metrů čtverečních, společenskou škodlivost snižovala, avšak neodstraňovala.

D) Neprovedení navržených důkazů a zvětšení objektu

42. Další část žalobcových námitek je založena na tvrzení, že nerozšířil rozměry stavby a zachoval dispozice objektu původního. Přestože žalobce klade na toto tvrzení poměrně velký důraz, musí soud konstatovat, že tato otázka není z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty vůbec podstatná.

43. Ačkoliv nelze přehlédnout, že nové obvodové konstrukce v několika místech markantně vystupují vně půdorysu zachované střechy 2. NP. Pro věc je stěžejní, že původní stavba byla bez povolení odstraněna a následně vznikla zcela nová stavba bez příslušného veřejnoprávního povolení. Část novostavby přitom zasahuje na pozemek parc. č. XD [v nezastavěném území ve smyslu ]. Tyto skutečnosti postačují pro naplnění znaků obou přestupků podle i a všechny úvahy o rozšíření či nerozšíření zastavěné plochy jsou tedy nepodstatné.

44. To má vliv i na posouzení námitek týkajících se neprovedení navržených výslechů. Žalobce chtěl skrze výslechy svědků dokázat, že daný objekt nerozšířil a svědci měli dosvědčit původní stav objektu. Tato tvrzení a údajná nezměněná plocha nového objektu však nemohou nic změnit na závěru, že původní stavba odstraněním prvního nadzemního podlaží zanikla a že část nové stavby zasahuje na nezastavěné území. Jakákoliv změna zastavěné plochy je v tomto ohledu irelevantní. Stavební úřad navíc vysvětlil, proč považuje navržené důkazy za nadbytečné. Nešlo proto o opomenuté důkazy ani o porušení zásady zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností.

45. Požadavek žalobce na geodetické zaměření stavby nepředstavuje důkaz, bez něhož by nebylo možné o přestupku rozhodnout. Správní orgán není povinen zadat znalecké či geodetické měření pokaždé, když obviněný obecně zpochybní polohu stavby. V projednávané věci se skutková zjištění opírají o vzájemně souladný soubor podkladů: místní ohledání, na ně navazující protokol s pořízenou fotodokumentací a mapové podklady. Plyne z nich, že ačkoliv není zřejmé, zda se původní stavba nacházela pouze na pozemcích parc. č. XA, XB a XC, je jisté, že novostavba zčásti zasáhla i do pozemku parc. č. XD. Žalobce k tomuto závěru – mimo obecného zpochybnění názoru správních orgánů opírajícího se o absenci geodetického zaměření – nepředložil žádné konkrétní tvrzení nebo alespoň indicii, která by vyvolávala konkrétní pochybnost o tom, na jakých pozemcích se původní stavba a novostavba nacházely.

46. Navíc je třeba v daném případě zohlednit i specifické okolnosti toho, jak byly v daném případě původní stavba, a tím i nová stavba polohově určeny. Původní stavba se bezpochyby nacházela na pozemcích parc. č. XA, XB a XC, které byly v územním plánu vyznačeny jako součást zastavěného území. Pozemek parc. č. XD, který všechny tři shora uvedené pozemky obklopoval, proti tomu tvořil nezastavěné území. Není samozřejmě vyloučeno, že zaměření původní stavby mohlo být v minulosti provedeno nepřesně a že její polohové určení dle katastru nemovitostí neodpovídalo skutečnosti. Ostatně každé geodetické měření má určitou přípustnou odchylku. Pokud by ale k takové chybě v daném případě skutečně došlo, pak by to mohlo mít za následek pouze to, že se na určité části pozemku parc. č. XD nacházela již původní stavba. Jinými slovy, že pozemky pod stavbou byly v katastrální mapě oproti skutečnosti „posunuté“. A jelikož žalobce setrvale tvrdí, že novou stavbu provedl v půdorysných rozměrech původní stavby, pak i tato argumentace by vedla k nutnému závěru, že by stejná část nové stavby zasáhla do pozemku parc. č. XD. Výsledek by tedy byl stejný. I z tohoto důvodu má tedy soud požadavek žalobce na geodetické zaměření stavby za nadbytečný.

E) Výše uložené pokuty

47. Při přezkumu výše uložené pokuty soud rozlišoval mezi přezkumem zákonnosti správního uvážení a návrhem žalobce na moderaci trestu. V rámci přezkumu zákonnosti soud zkoumá, zda správní orgán zohlednil zákonná kritéria, zda jsou jeho úvahy racionální, ucelené a vnitřně souladné a zda nevybočil z mezí správního uvážení nebo je nezneužil. Nemůže však správní uvážení nahradit vlastní představou o vhodnější výši pokuty. K moderaci podle může soud přistoupit jen na návrh žalobce a pouze tehdy, byl-li trest uložen ve zjevně nepřiměřené výši; nestačí, že by soud sám zvolil trest mírnější (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2021, čj. -31).

48. Za prvé má soud za to, že použití pomocného bodového systému nebylo samo o sobě nezákonné. Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku čj. -31, zejména v bodě 24, výslovně připustil použití obdobné pomůcky správním orgánem, pokud zpřehledňuje váhu zákonných kritérií, není aplikována mechanicky a nenahrazuje individuální posouzení věci. Těmto požadavkům použitý systém vyhověl. Stavební úřad vysvětlil bodová rozpětí i hodnotu jednoho bodu a samostatně hodnotil tato kritéria: a) společenská nebezpečnost, b) způsob spáchání přestupku, c) následek přestupku, d) okolnosti za nichž byl spáchán, e) míra zavinění, f) pohnutka obviněného, g) osoba obviněného. Následně ještě výslednou částku korigoval s ohledem na zvláštnosti věci a osobní poměry žalobce. Bodové hodnocení tedy správní úvahu nezastřelo, ale umožnilo její jednotlivé kroky přezkoumat. Soud postupně přezkoumá všechna kritéria, která byla žalobcem napadena, a vypořádá se s jeho námitkami.

49. Co se týká a) společenské nebezpečnosti, tak žalobci lze přisvědčit potud, že samotnou skutečnost, že šlo o provádění novostavby, nebylo možné znovu hodnotit jako přitěžující okolnost, neboť provedení stavby je již znakem skutkové podstaty podle . Na tom nic nemění, že toto ustanovení vedle provedení stavby zahrnovalo také terénní úpravy a udržovací práce. Obecné tvrzení, že novostavba je vždy závažnější než ostatní alternativy uvedené v dané skutkové podstatě, by samo o sobě nepostačovalo. Stavební úřad však svou úvahu nezaložil pouze na právním označení prací jako novostavby. Hodnotil jejich konkrétní rozsah a intenzitu, zejména provedení kompletních základových konstrukcí a obvodových konstrukcí prvního nadzemního podlaží o výšce 2,60 m. Skutková podstata přitom nestanovila žádný minimální rozsah provedené stavby a mohla být naplněna i podstatně menším zásahem. Zákaz dvojího přičítání nebrání tomu, aby byla při ukládání trestu zohledněna vyšší kvantitativní nebo kvalitativní intenzita jednání nad rámec nezbytný pro naplnění skutkové podstaty (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 4. 2023, čj. -57, body 20, 22, 23 a 25, nebo rozsudek ze dne 17. 3. 2010, čj. -101). Stavební úřad nadto výslovně zohlednil, že zásah do nezastavěného území činil pouze přibližně 1,8 m², a také proto snížil hodnotu jednoho bodu z 10 000 Kč na 5 000 Kč. Hodnocení dvanácti body z padesáti možných tak podle soudu nepředstavovalo opětovné přičtení samotného zákonného znaku, nýbrž zohlednění konkrétní intenzity posuzovaného jednání.

50. Do stejného kritéria stavební úřad zahrnul také zásah na pozemek ve vlastnictví statutárního města Brna bez souhlasu jeho správce. Ani tím neporušil zákaz dvojího přičítání. Znakem skutkové podstaty podle bylo provedení stavby bez souhlasu stavebního úřadu v některém z vyjmenovaných druhů území, nikoli provedení stavby na cizím pozemku bez souhlasu jeho vlastníka. Tato okolnost proto vyjadřovala další zásah do právem chráněného zájmu a mohla být při stanovení pokuty zohledněna jako přitěžující okolnost.

51. Pokud jde o žalobcem tvrzený havarijní stav původní stavby, soud nevyvrací, že původní objekt mohl být v nevyhovujícím technickém stavu a mohl vyžadovat zásah, byť žalobce nic konkrétního v tomto ohledu nedoložil. Podstatné ale je, že v takovém případě měl žalobce stavbu zabezpečit a k větším zásahům si vyžádat příslušná veřejnoprávní povolení. Místo toho žalobce kompletně bez povolení stavbu odstranil a k tomu navíc bez předchozího projednání zahájil novostavbu. Tvrzený havarijní stav a nucenou rekonstrukci tedy nelze v tomto případě zohlednit jako polehčující okolnost. Zastavení prací po výzvě stavebního úřadu bylo splněním uložené povinnosti, nikoli okolností, která by sama vyžadovala mimořádné snížení trestu. Nicméně správní orgány spolupráci žalobce naopak výslovně zohlednily spolu s dosavadní bezúhonností v jeho prospěch [viz část g) osoba obviněného]. Rovněž odstranění novostavby žalobcem bylo jedním z hlavních důvodů snížení vypočtené pokuty o polovinu.

52. V rámci b) způsobu spáchání přestupku stavební úřad nehodnotil stejné okolnosti jako u společenské nebezpečnosti. Přihlédl zejména k tomu, že práce byly prováděny svépomocí bez projektové dokumentace a že zachované 2. NP se střechou bylo vyneseno hustě osazenými provizorními dřevěnými podpěrami bez doloženého statického posouzení. Konstrukce se přitom nacházela na veřejně přístupných lesních pozemcích a její oddělení výstražnou páskou neposkytovalo spolehlivou ochranu před vniknutím osob, včetně dětí či zvířat. Nešlo tedy o opakované přičtení samotného odstranění a provádění stavby bez souhlasu, nýbrž o hodnocení konkrétního, potenciálně nebezpečného způsobu provádění prací a nejde proto o nepřípustné dvojí hodnocení téže okolnosti.

53. Pokud jde o c) následky přestupku, soud připouští, že vyjádření stavebního úřadu o „signálu černým stavebníkům“ bylo lehce nadsazené a mohlo být formulováno přesněji. Jeho podstata je však srozumitelná. Umístění štítku „stavba povolena“ s nepravdivými údaji na rozsáhlé nepovolené stavební práce vytvářelo ve veřejně přístupné rekreační oblasti zdání, že takový způsob výstavby je v lokalitě dovolen. Nešlo přitom o okolnost obsaženou ve skutkové podstatě přestupku, a tudíž k ní mohl stavební úřad přihlížet. Nebylo nutné prokazovat, že některá konkrétní třetí osoba v důsledku štítku sama zahájila nepovolenou stavbu. Správní orgán hodnotil jeho nepříznivé působení na zájem na dodržování stavební kázně. Stavební úřad naopak zohlednil ve prospěch žalobce, že novostavbu následně odstranil a pozemek uvedl do původního stavu. Současně výslovně uvedl, že mu nebude znovu přičítat poškození lesních pozemků ani další okolnosti zahrnuté již v kvalifikované skutkové podstatě nebo postižené pokutou uloženou jiným správním orgánem. Skutečnost, že nedošlo k újmě na životě či zdraví, správní orgány samostatně nehodnotily, nicméně vzhledem k nízkému ohodnocení následků toto samo o sobě nečiní úvahu o pokutě nezákonnou.

54. Ani hodnocení d) okolností spáchání přestupku nebylo založeno na tom, že žalobce vlastnil objekt pouze tři měsíce. Doba od jeho nabytí do zahájení prací nebyla označena za přitěžující okolnost pro svou délku, nýbrž dokládala, že žalobce měl reálný časový prostor zajistit si příslušná veřejnoprávní povolení pro zamýšlené práce a konzultovat je se stavebním úřadem. Tato úvaha současně oslabovala jeho tvrzení, že musel jednat náhle v důsledku bezprostředně hrozícího nebezpečí. Takto pojatá okolnost byla pro individualizaci trestu relevantní a její ohodnocení pěti body z dvaceti možných nebylo nelogické.

55. Správní orgán přezkoumatelně posoudil také e) míru zavinění. Ve prospěch žalobce uzavřel, že nebyl s porušením povinností srozuměn a po výzvě práce zastavil, a proto mu nepřičetl úmyslné zavinění. Z rozsahu prací, možnosti předchozí konzultace a použití štítku s nepravdivými údaji však dovodil, že žalobce věděl o možnosti dotčení zájmů chráněných a bez přiměřených důvodů spoléhal, že povolení nebude zapotřebí. Zde byl podle krajského soudu stavební úřad vůči žalobci ještě mírný, protože z užití falešného štítku by klidně bylo možné dovodit i úmyslné zavinění. Nicméně stavební úřad byl v tomto ohledu opatrný. Jeho závěr o vědomé nedbalosti odpovídal zařazení patnácti bodů z třiceti pěti možných mezi nevědomou nedbalost a úmyslné formy zavinění.

56. Soud v této souvislosti nepřehlédl, že stavební úřad v části věnované společenské nebezpečnosti formulačně zopakoval také úvahy o vědomé nedbalosti, kterou následně samostatně hodnotil v rámci míry zavinění. Žalobce však dvojí zohlednění této okolnosti v žalobě nenamítal a uvedená otázka nezakládá nepřezkoumatelnost rozhodnutí, k níž by soud přihlížel bez návrhu. Nemohla proto představovat samostatný předmět přezkumu zákonnosti. Při posouzení návrhu na moderaci soud hodnotil výsledný trest jako celek a ani s přihlédnutím k uvedené formulační duplicitě jej neshledal zjevně nepřiměřeným.

57. Ke kritériu f) pohnutka obviněného žalobce namítá, že správní orgán postupoval nelogicky, pokud mu v rámci tohoto kritéria přičetl 5 bodů z 20 možných, přestože nenalezl žádnou přitěžující okolnost. Uvádí, že magistrát nesprávně doplnil úvahu stavebního úřadu v tom smyslu, že za přitěžující okolnost považuje touhu žalobce objekt užívat. Zde naopak soud musí zčásti přisvědčit žalobci a upozorňuje magistrát, že špatně vykládá tuto dílčí část odůvodnění prvostupňového rozhodnutí. Naopak, z rozhodnutí je patrné, že správní orgán pohnutku objekt užívat za přitěžující nepovažoval. Z prvostupňového rozhodnutí je však zjevná širší úvaha: stavební úřad zohlednil tvrzenou snahu uvést objekt do bezpečného a uživatelného stavu, nepřiznal jí však mimořádně polehčující význam, neboť žalobce mohl objekt zabezpečit a s dalšími pracemi vyčkat na potřebné opatření stavebního úřadu. Přidělení pěti bodů z dvaceti možných tak nevyjadřovalo hodnocení pohnutky jako zavrženíhodné, ale skutečnost, že běžný soukromý zájem na užívání objektu žalobce k protiprávnímu jednání nenutil a neodůvodňoval nulové bodové hodnocení. Přes stručnost odvolacího rozhodnutí je proto úvaha správních orgánů jako celku seznatelná.

58. V rámci hodnocení osoby žalobce stavební úřad zohlednil jeho dosavadní bezúhonnost, spolupráci a vstřícný přístup jako okolnosti svědčící v jeho prospěch. Přihlédl rovněž k jeho profesnímu působení v lesním hospodářství a k osobním a majetkovým poměrům. Kritérium osoby žalobce bylo přitom ohodnoceno pouze třemi body z patnácti možných a celkově vyznělo převážně v jeho prospěch. Majetkové poměry žalobce navíc správní orgán neposuzoval proto, aby jej trestal za majetnost, ale aby individualizoval peněžitý trest a vyloučil jeho likvidační účinek. Takový postup je nejen přípustný, ale při námitce likvidační povahy pokuty nezbytný (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2010, čj. -133, a rozsudek téhož soudu ze dne 20. 5. 2021, čj. -40). Stavební úřad vzal v úvahu žalobcem uváděný měsíční příjem, úvěrové závazky, vyživovací povinnosti i pomoc rodiny, současně však přihlédl k rozsahu jeho vlastního nemovitého majetku. I přesto, že měsíční příjem žalobce nepokrývá všechny jeho finanční závazky a žalobce je závislý na pomoci rodiny, nepovažuje soud pokutu za zcela nepřiměřenou. Soud se ztotožňuje se správním orgánem, že i přes to, že žalobce označuje svůj majetek jako za bezcenný, tak zcela jistě postačuje k tomu, aby jeho prodejem (či prodejem některé jeho dílčí části) za současných cen nemovitostí získal peníze na uhrazení pokuty. Stavební úřad navíc právě s ohledem na finanční zatížení žalobce výslednou částku snížil o polovinu – z původních 265 000 Kč na 132 500 Kč.

59. Žalobcem uváděné náklady na koupi objektu, provedené práce a následné odstranění novostavby nezakládají nárok na další snížení trestu. Z podstatné části šlo o důsledky jeho vlastních majetkových rozhodnutí a provádění stavební činnosti bez potřebných veřejnoprávních oprávnění. Stavební úřad však přesto následné odstranění stavby ve prospěch žalobce při konečné korekci pokuty zohlednil. Stejně tak nepominul dřívější pokutu 50 000 Kč uloženou za zásah do lesního pozemku. Výslovně totiž uvedl, že poškození lesních pozemků ani jiné následky postižené v uvedeném řízení žalobci znovu nepřičítá. Žalobce proto neprokázal, že by táž okolnost byla sankcionována dvakrát nebo že by dřívější postih odůvodňoval upuštění od nyní projednávaného trestu.

60. Výsledná pokuta 132 500 Kč byla uložena jako úhrnný trest za dva přestupky podle sazby vztahující se k přísněji trestnému přestupku, jejíž horní hranice činila 2 000 000 Kč. Stavební úřad nevyužil možnost tuto hranici podle § 41 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky zvýšit. Dále snížil hodnotu bodu na polovinu kvůli marginálnímu rozsahu zásahu do nezastavěného území a nejednoznačnému označení ploch v územním plánu a takto vypočtenou částku 265 000 Kč následně snížil o dalších 50 % na 132 500 Kč, zejména s ohledem na odstranění novostavby a finanční zatížení žalobce. Konečná pokuta tak představovala 6,625 % zákonné horní hranice.

61. Správní orgány tedy současně zohlednily omezený rozsah zásahu do nezastavěného území, dosavadní bezúhonnost, spolupráci žalobce a následné odstranění stavby. Proti tomu stálo spáchání dvou přestupků, vědomá nedbalost, technicky rizikový způsob provádění stavby a zásah na cizí pozemek. Pokuta proto nevybočila z mezí správního uvážení, není likvidační ani zjevně nepřiměřená. Soud tak neshledal podmínky pro upuštění od trestu ani pro jeho snížení podle

Závěr a náklady řízení

62. Ze shora uvedených důvodů zdejší soud žalobu zamítl podle

63. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle Neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému (ani magistrátu jako původnímu žalovanému) v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnu ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 17. září 2026

Mgr. Milan Procházka

předseda senátu