Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
77 A 79/2026 - 73.pdf
PDF · 0 B
No categories available
77 A 79/2026 - 73
-pokračování- 14 77 A 79/2026
USNESENÍ
Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jana Šmakala ve věci
navrhovatele:
Přípravný výbor pro konání místního referenda ve městě Kožlany, jednající zmocněnkyní J. M.,
právně zastoupen advokátem JUDr. Matějem Novákem, sídlem K Starým valům 442/10, Plzeň
a
dalšího účastníka řízení:
město Kožlany, sídlem Pražská 135, Kožlany
o návrhu na vyhlášení místního referenda ve městě Kožlany k otázce: „Souhlasíte s tím, aby město Kožlany v samostatné působnosti neposkytlo žádným způsobem součinnost k realizaci větrných elektráren na svém správním území, zejména aby: a) učinilo všechny kroky k tomu, aby Územní plán Kožlany neumožnil realizaci větrných elektráren, b) nesjednávalo a neuzavíralo žádné smlouvy týkající se umožnění realizace větrných elektráren na území města Kožlany, a aby c) se aktivně účastnilo všech správních procesů a řízení, které se budou týkat povolení a / nebo realizace větrných elektráren, a aby v těchto procesech a řízeních uplatňovalo negativní stanoviska, námitky a opravné prostředky?“,
takto:
I. Vyhlašuje se místní referendum ve městě Kožlany k otázce: „Souhlasíte s tím, aby město Kožlany v samostatné působnosti neposkytlo žádným způsobem součinnost k realizaci větrných elektráren na svém správním území, zejména aby:
a) učinilo všechny kroky k tomu, aby Územní plán Kožlany neumožnil realizaci větrných elektráren,
b) nesjednávalo a neuzavíralo žádné smlouvy týkající se umožnění realizace větrných elektráren na území města Kožlany, a aby
c) se aktivně účastnilo všech správních procesů a řízení, které se budou týkat povolení a / nebo realizace větrných elektráren, a aby v těchto procesech a řízeních uplatňovalo negativní stanoviska, námitky a opravné prostředky?“
II. Místní referendum ve městě Kožlany se bude konat současně s volbami do zastupitelstev obcí ve dnech 9. a 10. října 2026.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Navrhovatel se návrhem ze dne 17. 9. 2026, ve znění jeho doplnění ze dne 21. 9. 2026, domáhal vyhlášení místního referenda ve městě Kožlany ke shora uvedené otázce; den konání místního referenda byl navrhován v termínu voleb do zastupitelstev obcí dne 9. a 10. 10. 2026, event. pak dne 21. 11. 2026 od 8:00 hod. do 22:00 hod.
II.
Návrh a jeho doplnění
2. Navrhovatel (dále též jen „přípravný výbor“) v návrhu uvedl, že dne 29. 6. 2026 podal Městskému úřadu Kožlany (dále též jen „městský úřad“) návrh na uspořádání místního referenda (dále též jen „návrh přípravného výboru“), jehož přílohou byly podpisové listin y tvořené vzestupně číslovanými podpisovými archy. Návrh přípravného výboru byl podpořen podpisy celkem 451 oprávněných osob, tedy 39,22 % oprávněných osob ve smyslu § 55 zákona č. 22/2004 Sb. , o místním referendu a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o místním referendu “), přičemž zákonem stanovené minimum podpory pro obec do 3 000 obyvatel činí podle § 8 odst. 2 zákona o místním referendu 30 % oprávněných osob. Podmínka minimální podpory návrhu tak byla splněna s podstatnou rezervou. Městský úřad byl podle § 12 odst. 1 zákona o místním referendu povinen ve lhůtě do 15 dnů ode dne podání návrhu, tedy nejpozději do 14. 7. 2026, návrh posoudit a následně přípravný výbor, resp. zmocněnce, vyrozumět o tom, že jeho návrh nemá nedostatky, případně jej podle § 12 odst. 2 zákona o místním referendu vyzvat k odstranění vad. Další účastník řízení takto nepostupoval a zmocněnce přípravného výboru nevyrozuměl žádným ze zákonem předvídaných způsobů. V důsledku toho platí podle § 12 odst. 3 zákona o místním referendu, že se návrh přípravného výboru po uplynutí lhůty 30 dnů od jeho podání, tj. ode dne 29. 7. 2026, považuje za bezvadný ze zákona. Rada dalšího účastníka řízení byla podle § 12 odst. 4 zákona o místním referendu povinna takto bezvadný návrh přípravného výboru předložit k projednání zastupitelstvu dalšího účastníka řízení na jeho nejbližším zasedání. Tímto nejbližším zasedáním bylo 19. zasedání Zastupitelstva města Kožlany (dále též jen „zastupitelstvo“), konané v pondělí dne 14. 9. 2026 od 18:00 hodin, na jehož pořad jednání byl návrh přípravného výboru zařazen jako bod 4 s názvem „Návrh přípravného výboru na uspořádání místního referenda“. Zastupitelstvo má celkem 15 členů; na zasedání dne 14. 9. 2026 bylo přítomno 14 z nich. Při hlasování o návrhu přípravného výboru hlasovalo pro přijetí usnesení o vyhlášení místního referenda 0 členů zastupitelstva, proti hlasoval 1 člen zastupitelstva a 13 členů zastupitelstva se hlasování zdrželo. Žádná z takto hlasovaných variant nedosáhla souhlasu nadpoloviční většiny všech členů zastupitelstva, tj. alespoň 8 z celkových 15 členů, který je podle § 87 zákona č. 128/2000 Sb. , o obcích (obecní zřízení) třeba k přijetí jakéhokoli usnesení, rozhodnutí nebo volby zastupitelstva obce. Zastupitelstvo tak na svém nejbližším zasedání nepřijalo usnesení ani podle § 13 odst. 1 písm. a) zákona o místním referendu (o vyhlášení místního referenda), ani podle § 13 odst. 1 písm. b) téhož zákona (o tom, že místní referendum nevyhlásí). Přípravnému výboru ani jeho zmocněnci nebylo doručeno žádné usnesení, kterým by zastupitelstvo o návrhu rozhodlo, a takové usnesení nebylo ani vyvěšeno na úřední desce městského úřadu. Zápis ze zasedání zastupitelstva konaného dne 14. 9. 2026 nemá přípravný výbor ke dni podání tohoto návrhu k dispozici. Podle § 95 odst. 2 obecního zřízení je totiž zápis nutno pořídit teprve do 15 dnů po skončení zasedání, tj. v nyní posuzované věci až do 29. 9. 2026, a teprve tím okamžikem vzniká povinnost uložit jej na městském úřadu k nahlédnutí. Vyčkat na jeho zpřístupnění přípravný výbor nemohl: podání návrhu teprve poté, tedy na samotném konci lhůty podle § 57 odst. 2 písm. b) zákona o místním referendu, by soudu neponechalo prakticky žádný čas k rozhodnutí před navrženým termínem konání místního referenda ve dnech 9. a 10. 10. 2026, tím méně před uplynutím lhůty pro zveřejnění oznámení o době a místě konání podle § 31 odst. 1 zákona o místním referendu. Skutečnosti o průběhu a výsledku hlasování popsané shora proto přípravný výbor dokládá pozvánkou na zasedání; zápis, popřípadě výpis z hlasování nebo přehled usnesení, doplní bezodkladně po jeho zpřístupnění a pro případ potřeby navrhuje, aby si jej soud vyžádal u dalšího účastníka řízení.
3. Navrhovatel dále uvedl, že přípravný výbor byl ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o místním referendu tvořen pěti oprávněnými osobami. Návrh přípravného výboru obsahoval veškeré náležitosti požadované § 10 a § 11 zákona o místním referendu, tedy zejména označení území, na němž se konání místního referenda navrhuje, znění navržené otázky, odůvodnění návrhu, odhad nákladů, označení zmocněnce, jakož i podpisovou listin u s náležitým počtem podpisů oprávněných osob a nad rámec tohoto též navržený den konání místního referenda. Další účastník řízení nevyrozuměl zmocněnce přípravného výboru ani o tom, že návrh nemá nedostatky, ani jej nevyzval k odstranění případných vad. Návrh přípravného výboru se tak podle § 12 odst. 3 zákona o místním referendu považuje za bezvadný ze zákona (fikce bezvadnosti). Fikce bezvadnosti přitom dopadá na návrh přípravného výboru jako celek, tedy včetně podpisové listin y, která tvoří jeho přílohu (§ 11 zákona o místním referendu). Předmětem přezkoumání podle § 12 zákona o místním referendu jsou totiž právě formální náležitosti návrhu podle § 10 a § 11 téhož zákona (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2017, č.j. Ars 2/2017-60). Považuje-li se tedy návrh přípravného výboru za bezvadný, je tím zahrnuta i správnost a úplnost jednotlivých podpisových archů a dostatečný počet oprávněných osob, které návrh svým podpisem podpořily; další účastník řízení proto tyto náležitosti již ani in eventum nemůže dodatečně zpochybňovat. Tuto skutečnost ostatně další účastník řízení nikdy, a to ani v rámci zasedání zastupitelstva konaného dne 14. 9. 2026, nezpochybnil.
4. V části návrhu uvozené slovy „Otázka navržená k rozhodnutí v místním referendu splňuje veškeré zákonné nároky“ navrhovatel dále uvedl, že podle § 8 odst. 3 zákona o místním referendu musí být otázka navržená pro místní referendum položena jednoznačně tak, aby na ni bylo možno odpovědět slovem „ano“ nebo slovem „ne“. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31. 10. 2012, č.j. Ars 2/2012-43, k tomuto požadavku uvedl, že „položená otázka tedy zjevně nesmí být matoucí, vnitřně rozporná, dezinformační, sugestivní či kapciózní, nekonkrétní či neurčitá“, a dále, že „je žádoucí, aby otázka byla přiměřeně stručná, přehledná a syntakticky nekomplikovaná“, přičemž „případná delší či složitější otázka nemusí nutně znamenat nejednoznačnost, už z toho důvodu, že některé palčivé komunální problémy je obtížné formulovat v krátké a jednoduché větě“. Otázka navržená přípravným výborem tomuto požadavku plně vyhovuje. Ačkoli je strukturována do tří dílčích bodů, jde o jedinou, vnitřně provázanou otázku, na kterou lze bez potíží odpovědět toliko slovem „ano“ nebo slovem „ne“; dílčí body a) až c) otázku nikterak nerozporují ani nerozdělují do několika samostatných otázek, nýbrž pouze konkretizují jednotlivé formy součinnosti, kterou by další účastník řízení v případě kladného výsledku referenda neměl k realizaci větrných elektráren na svém území poskytovat. Právě tato konkrétnost je žádoucí a odpovídá požadavku Nejvyššího správního soudu na přiměřenou stručnost a přehlednost otázky – bez dílčích bodů a) až c) by totiž otázka byla naopak méně konkrétní, a tedy hůře seznatelná pro zastupitelstvo i pro oprávněné osoby, které o ní mají hlasovat. Ostatně právě konkrétnost a jednoznačnost otázky, spočívající v tom, aby zastupitelstvo i voliči přesně věděli, co je po nich žádáno, přípravný výbor při formulaci otázky sledoval. Případné pochybnosti o formulaci otázky přitom nelze vykládat k tíži přípravného výboru a oprávněných osob, které jeho návrh podpořily; výklad zákona o místním referendu musí respektovat, že jeho účelem je umožnit občanům obce rozhodovat o věcech jejich obce jako realizaci práva podílet se na správě veřejných věcí (čl. 21 odst. 1 a čl. 22 Listiny základních práv a svobo d), a v případě pochybností je proto třeba postupovat ve prospěch konání místního referenda. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31. 8. 2017, č.j. Ars 2/2017-60, v souvislosti s čl. 22 Listiny základních práv a svobo d a s obecnou interpretační zásadou in favorem libertatis ve věcech ochrany základních práv a svobod výslovně uvedl, že z této zásady „v hraničních případech vyplývá povinnost upřednostnit konání referenda“ a že „omezení jeho konání je proto třeba vykládat restriktivně a naopak šířeji interpretovat možnosti pro jeho konání“ (shodně srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2012, č.j. Ars 1/2012-26 a ze dne 31. 10. 2012, č.j. Ars 4/2012 -47). Otázka rovněž nesměřuje k věci, o níž nelze místní referendum konat ve smyslu § 7 zákona o místním referendu, ani nepřekračuje samostatnou působnost dalšího účastníka řízení. Otázka totiž nesměřuje k vydání konkrétního správního rozhodnutí (např. rozhodnutí o povolení záměru) v přenesené působnosti, nýbrž k tomu, zda a jakým způsobem má další účastník řízení v rámci své samostatné působnosti k realizaci větrných elektráren na svém území přistupovat – tedy zda má vyvíjet aktivitu směřující k umožnění, či naopak k zabránění tomuto záměru. To platí i pro dílčí bod a) otázky: o pořízení a vydání územního plánu, jakož i o podnětu k jeho změně, rozhoduje podle § 82 odst. 1 zákona č. 283/2021 Sb. , stavební zákon, zastupitelstvo obce, a to v samostatné působnosti, neboť jako přenesenou působnost vymezuje § 37 odst. 1 téhož zákona toliko působnost krajského úřadu, obecního úřadu obce s rozšířenou působností a obecního úřadu, nikoli působnost zastupitelstva obce. Otázka tak směřuje právě do té oblasti, v níž další účastník řízení vlastní vůli utváří a v níž je jeho zastupitelstvo výsledkem místního referenda podle § 49 zákona o místním referendu vázáno. Takto formulovaná otázka je podle ustálené judikatury přípustná (srov. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2025, č.j. 67 A 9/2025 -50, na které přípravný výbor odkazoval již v samotném návrhu ze dne 29. 6. 2026, jakož i usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2025, č.j. 51 A 65/2025 -25, v jehož odůvodnění soud dovodil, že otázka směřující k vyjádření souhlasu, resp. nesouhlasu obyvatel obce s výstavbou a provozem větrných elektráren na jejím území nepřekračuje samostatnou působnost obce a nejde ani o otázku, u níž by byla dána jiná zákonná překážka jejího konání).
5. Navrhovatel si je vědom toho, že podle recentní judikatury správních soudů nelze v územně plánovací dokumentaci kategoricky znemožnit legální typ ekonomické či stavební aktivity, který je jinde přípustný, ledaže jsou pro to důvody vyplývající z podmínek konkrétní lokality natolik specifické povahy, že je proporcionální kvůli nim zásadním způsobem omezit vlastnická práva; pravidla omezující takovou činnost nemohou být kategorická, nepodmíněná a neumožňující v určitých případech upřednostnit jiné hodnoty, a obec je povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá ojedinělost podmínek v daném území a proč nepostačuje zákonem stanovená míra ochrany konkurujícího zájmu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2026, č.j. 8 As 146/2025 -66, a v něm citované rozsudky ze dne 16. 6. 2011, č.j. 7 Ao 2/2011 -127 a ze dne 28. 5. 2014, č.j. 9 Ao 6/2011 -261, které se týkaly právě zákazu umisťování větrných elektráren v zásadách územního rozvoje). Tato judikatura však přípustnosti navržené otázky nijak nebrání. Předně dílčí bod a) otázky neukládá dalšímu účastníkovi řízení přijmout paušální a neodůvodněný zákaz větrných elektráren, nýbrž pouze to, aby učinil všechny kroky k tomu, aby Územní plán Kožlany realizaci větrných elektráren neumožnil, tedy aby v mezích, které mu zákon poskytuje, aktivitu tímto směrem vyvíjel; výsledek místního referenda zavazuje orgány obce podle § 49 zákona o místním referendu toliko v rozsahu jejich samostatné působnosti a nemůže z něj vyplynout povinnost postupovat v rozporu se zákonem, tedy ani povinnost přijmout regulaci, která by požadavkům citované judikatury nedostála. Dále platí, že zákonnost konkrétního řešení územního plánu se posuzuje teprve v procesu jeho pořizování a vydání, popřípadě v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy, a nikoli předběžně v řízení o vyhlášení místního referenda; výsledek referenda nenahrazuje posouzení záměru podle zvláštních zákonů, nýbrž zjišťuje politický názor občanů obce (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2012, č.j. Ars 1/2012-26). Konečně citovaná judikatura regulaci obnovitelných zdrojů v územním plánu nevylučuje jako takovou – vylučuje regulaci kategorickou a nenáležitě odůvodněnou; obci tedy nebrání, aby k ochraně konkurujících veřejných zájmů na svém území přistoupila, unese-li břemeno odůvodnění ojedinělosti místních podmínek. Právě k tomu, aby tuto cestu v mezích zákona využil, by další účastník řízení byl kladným výsledkem místního referenda zavázán. Tento výklad odpovídá ustálené judikatuře: Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 12. 1. 2016, č.j. 2 As 212/2015 -27, zdůraznil, že výsledek místního referenda zavazuje orgány obce pouze k úkonům souladným se zákonem. Krajský soud v Brně v usnesení ze dne 22. 6. 2022, č.j. 63 A 4/2022 -65, uvedl právě k § 7 písm. d) a e) zákona o místním referendu, že výsledek místního referenda může pro zastupitelstvo obce představovat závazný pokyn k iniciaci pořízení územního plánu či jeho změny, závaznost však znamená, že jej orgány obce musí zajišťovat či prosazovat způsobem souladným s právními předpisy. Zastupitelstvo přitom na promítnutí výsledku referenda nemůže rezignovat – je povinno se mu přiblížit natolik, nakolik to zákonné mantinely dovolí. Otázka navržená přípravným výborem tedy ani v bodu a) nesměřuje k nezákonnému řešení, nýbrž právě k takovému prosazování vůle občanů, jaké zákon dovoluje, a není proto nepřípustná ani podle § 7 písm. d) zákona o místním referendu. Nadto přípravný výbor podotýká, že i kdyby dílčí bod a) otázky nebylo možno naplnit v plném rozsahu, na přípustnost otázky by to nemělo žádný vliv. Nosným obsahem otázky je totiž základní záměr – aby další účastník řízení v samostatné působnosti neposkytl žádným způsobem součinnost k realizaci větrných elektráren na svém správním území – zatímco dílčí body a) až c) jsou toliko demonstrativním výčtem forem takové součinnosti, jak vyplývá již ze slova „zejména“ užitého v otázce. I kdyby proto byla možnost naplnit dílčí bod a) jakkoli omezena, zůstávají plně realizovatelné dílčí body b) a c), tedy neuzavírání smluv umožňujících realizaci větrných elektráren a aktivní uplatňování negativních stanovisek, námitek a opravných prostředků ve správních procesech a řízeních, a zůstává zachován i samotný základní záměr otázky. Takto je k věci nutno přistupovat též při zohlednění, že důvody pro eventuální omezení konání místního referenda je třeba vykládat restriktivně a možnosti pro jeho konání naopak šířeji. Samostatnou působnost dalšího účastníka řízení nepřekračuje ani dílčí bod c) otázky. Ten neukládá jeho orgánům, jak mají rozhodnout v řízeních vedených v přenesené působnosti, nýbrž pouze to, jaké procesní stanovisko má další účastník řízení zaujímat tam, kde mu zákon přiznává postavení účastníka řízení, dotčené obce nebo osoby oprávněné podat opravný prostředek – tedy výkon práv, která obci náleží k hájení jejích vlastních zájmů a zájmů jejích občanů, a o jejichž uplatnění rozhoduje obec ve své samostatné působnosti. Uplatněním negativního stanoviska, námitky či opravného prostředku další účastník řízení o věci nerozhoduje ani rozhodnutí příslušného správního orgánu nepředjímá; o důvodnosti těchto úkonů rozhodne výlučně orgán, který řízení vede. Otázka navržená přípravným výborem tak splňuje veškeré nároky, které na ni klade právní řád i judikatura správních soudů. Přípustnost a jednoznačnost otázky nebyla ostatně nikdy zpochybněna ani samotným dalším účastníkem řízení – městský úřad nevyužil možnosti vyzvat přípravný výbor k odstranění případných vad návrhu a ani zastupitelstvo na svém zasedání dne 14. 9. 2026 nepřijalo usnesení podle § 13 odst. 1 písm. b) zákona o místním referendu, kterým by konstatovalo, že o otázce nelze místní referendum konat.
6. Navrhovatel dále uvedl, že zastupitelstvo dalšího účastníka řízení na svém zasedání dne 14. 9. 2026, které bylo jeho nejbližším zasedáním od podání návrhu přípravného výboru, nepřijalo usnesení ani o vyhlášení místního referenda podle § 13 odst. 1 písm. a) zákona o místním referendu, ani o tom, že místní referendum nevyhlásí podle § 13 odst. 1 písm. b) téhož zákona. Zastupitelstvo dalšího účastníka řízení o návrhu přípravného výboru tedy vůbec nerozhodlo. Právě pro tento případ – kdy zastupitelstvo obce o návrhu přípravného výboru vůbec nerozhodne – zakotvuje § 57 odst. 1 písm. b) zákona o místním referendu právo přípravného výboru domáhat se ochrany u soudu. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 18. 6. 2013, č.j. Ars 2/2013 -59, k tomu výslovně uvedl, že „podobné lze říci o situaci, kdy o návrhu vůbec nerozhodne zastupitelstvo obce, anebo rozhodne, že místní referendum nevyhlásí (§ 57 odst. 1 zákona o místním referendu). V těchto případech je možné využít zvláštní typ řízení a krajský (případně Nejvyšší správní) soud je v něm oprávněn podle § 91a s. ř. s. s. ř. s. místní referendum přímo vyhlásit.“. Obdobnou situací se zabýval Krajský soud v Praze v usnesení ze dne 2. 9. 2025, č.j. 51 A 65/2025 -25, v němž odpůrkyně (obec Řisuty) sama připustila, že „její zastupitelstvo částečně pochybilo, jestliže na svém zasedání dne 10. 7. 2025 nerozhodlo žádným ze způsobů dle § 13 odst. 1 písm. a) nebo b) [zákona o místním referendu]“. Krajský soud v Praze v této věci uzavřel, že jsou-li splněny podmínky pro konání místního referenda podle návrhu přípravného výboru, „nezbývá tedy, než aby jej nyní vyhlásil soud [§ 91a odst. 1 písm. b) s. ř. s. s. ř. s. ]“, a místní referendum sám vyhlásil. Postup zastupitelstva dalšího účastníka řízení v nyní posuzované věci je se skutkovými okolnostmi věci Řisuty téměř totožný, přičemž na rozdíl od ní zastupitelstvo nepřistoupilo ani k žádnému navazujícímu kroku, kterým by věc alespoň dodatečně, byť neúplně, řešilo – nevyhlásilo totiž ani vlastní referendum podle § 14 zákona o místním referendu, jak tomu bylo ve věci Řisuty. Důvody, pro které soud v uvedené věci přistoupil k vyhlášení referenda sám, se tak v nyní posuzované věci uplatní tím spíše. Vzhledem k tomu, že zastupitelstvo projednávalo návrh přípravného výboru na svém nejbližším zasedání a ani na tomto zasedání o něm nerozhodlo, nemá přípravný výbor k dispozici žádný další prostředek nápravy v rámci činnosti dalšího účastníka řízení – zákon o místním referendu neupravuje pro takový případ jiný postup než soudní ochranu podle § 57 zákona o místním referendu a § 91a zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní (dále jen „s.ř.s. s.ř.s. “). Nezbývá tedy než to, aby místní referendum na návrh přípravného výboru, o kterém zastupitelstvo dalšího účastníka řízení nerozhodlo, vyhlásil soud. Takový postup zákon výslovně předvídá: podle § 57 odst. 3 zákona o místním referendu rozhodnutí soudu o návrhu podle § 57 odst. 1 písm. b) téhož zákona nahrazuje rozhodnutí zastupitelstva obce. Soud tedy není pouze oprávněn zjišťovat, zda zastupitelstvo pochybilo, nýbrž přímo nahrazuje jeho chybějící rozhodnutí, a to včetně stanovení dne konání místního referenda. Se zřetelem k výše uvedenému jsou podle přesvědčení přípravného výboru splněny veškeré podmínky pro to, aby soud návrhu vyhověl a místní referendum na území města Kožlany vyhlásil, včetně navrženého dne jeho konání. Přípravný výbor pokládá za nutné zdůraznit, že popsaný postup dalšího účastníka řízení není v souladu s právním řádem, a to hned v několika ohledech. Právo účastnit se místního referenda a být slyšen k otázkám rozvoje vlastní obce je přímou realizací základního politického práva na svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti podle čl. 22 Listiny základních práv a svobo d; toto právo náleží nejen samotnému přípravnému výboru, ale i všem 451 oprávněným osobám, které návrh přípravného výboru svým podpisem podpořily, a v konečném důsledku všem obyvatelům města Kožlany oprávněným v místním referendu hlasovat. Městský úřad dalšího účastníka řízení nedodržel již lhůtu podle § 12 odst. 1 zákona o místním referendu, jelikož zmocněnce přípravného výboru ve lhůtě 15 dnů od podání návrhu nevyrozuměl o výsledku jeho posouzení, v důsledku čehož mohl přípravný výbor bezvadnost svého návrhu dovodit teprve z fikce podle § 12 odst. 3 zákona o místním referendu. Přípravnému výboru tak byla po celou dobu od podání návrhu do konání zasedání zastupitelstva dne 14. 9. 2026 upřena, byť jen základní procesní informace o tom, jak je s jeho návrhem nakládáno. I přesto, že měly orgány dalšího účastníka řízení od podání návrhu dne 29. 6. 2026 do zasedání zastupitelstva dne 14. 9. 2026, tedy téměř dva a půl měsíce, dostatek času se s návrhem přípravného výboru řádně seznámit a připravit jeho projednání, nedospělo zastupitelstvo na svém nejbližším zasedání k žádnému ze dvou usnesení, která pro tento případ zákon o místním referendu předvídá a mezi kterými si zastupitelstvo mělo vybrat [§ 13 odst. 1 písm. a) a b) zákona o místním referendu]. Namísto toho, aby zastupitelstvo o návrhu přípravného výboru meritorně rozhodlo, ať už kladně, nebo záporně, ponechalo věc věcně nerozhodnutou – a to za situace, kdy se hlasování zdrželo 13 ze 14 přítomných členů zastupitelstva, tedy kdy se volbě mezi oběma zákonem předvídanými usneseními vyhnula téměř celá přítomná část zastupitelstva. Žádnou třetí možnost přitom zákon o místním referendu zastupitelstvu nedává a povinnosti rozhodnout jedním ze dvou zákonem předvídaných způsobů odpovídá i povinnost každého člena zastupitelstva hájit zájmy občanů obce a vykonávat svůj mandát v souladu se slibem, který složil (§ 69 odst. 2 obecního zřízení). Takový postup Nejvyšší správní soud v judikatuře citované výše jednoznačně nepokládá za přípustný, a naopak pro tento případ výslovně kalkuluje se zásahem soudu, který má zastupitelstvem nerozhodnutou věc vyřešit namísto něj. Přípravný výbor musí rovněž upozornit na objektivní časové okolnosti, za kterých k popsanému nerozhodnutí zastupitelstva došlo. Přípravný výbor navrhl konání místního referenda souběžně s volbami do zastupitelstev obcí ve dnech 9. a 10. 10. 2026, a to výslovně s ohledem na hospodárnost takového postupu podle § 27a zákona o místním referendu. Zasedání zastupitelstva dne 14. 9. 2026, na kterém měl být návrh přípravného výboru podle zákona projednán, bylo posledním zasedáním zastupitelstva před tímto navrženým termínem. Nerozhodne-li zastupitelstvo obce o návrhu přípravného výboru na svém nejbližším zasedání, nedojde ve smyslu § 57 odst. 1 písm. b) zákona o místním referendu k ničemu jinému, než že se otevře prostor pro soudní řízení podle § 91a s.ř.s. s.ř.s. , ve kterém soud rozhoduje ve lhůtě do 30 dnů (§ 91a odst. 3 s.ř.s. s.ř.s. ) – tedy v době, jež se s ohledem na již uplynulou část zákonné lhůty k podání tohoto návrhu (§ 57 odst. 2 zákona o místním referendu) může blížit navrženému termínu konání místního referenda, či jej dokonce překročit. Přípravný výbor nepředjímá, z jakých důvodů zastupitelstvo dalšího účastníka řízení k žádnému rozhodnutí nedospělo; nemůže však přehlédnout, že objektivním důsledkem takového postupu je právě zúžení času, který zbývá k tomu, aby mohlo být místní referendum vyhlášeno a konáno v navrženém, hospodárném a zákonem výslovně předvídaném termínu. Právní řád přitom nedává obci prostor k tomu, aby návrh přípravného výboru zmařila pouhou nečinností. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu má přípravný výbor právo na to, aby zastupitelstvo obce vyhlásilo místní referendum v termínu podle jeho návrhu, přičemž tomuto právu je poskytována soudní ochrana i tehdy, koná-li se místní referendum souběžně s volbami do zastupitelstev obcí, neboť taková souběžnost zvyšuje pravděpodobnost, že výsledky referenda budou co do účasti platné (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 3. 2015, č.j. Ars 11/2014 -42 a usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 11. 2015, sp.zn. IV. ÚS 3243/15 ). Přípravný výbor je přesvědčen, že popsaný postup dalšího účastníka řízení nemůže mít jiný důsledek než že o věci, o které měl a mohl rozhodnout orgán samosprávy, nyní rozhodne soud – a to co nejrychlejším postupem, jak je odůvodněno v článku V. návrhu (tam je obsažen odůvodněný návrh na přednostní projednání věci – pozn. soudu).
7. V doplnění návrhu navrhovatel precizoval znění event. návrhu výroku soudu o vyhlášení místního referenda na den 21. 11. 2026, a to tak, že doplnil hodiny konání místního referenda – 8:00 hod. až 22:00 hod. – a toto odůvodnil.
III.
Vyjádření dalšího účastníka řízení
8. Další účastník řízení (dále též jen „město“) navrhl zamítnutí návrhu. Ve vyjádření k němu uvedl, že Rada města Kožlany přijala usnesení č. 107/26 ze dne 24. 8. 2026, kterým předložila Zastupitelstvu města Kožlany k projednání návrh přípravného výboru na uspořádání místního referenda ve věci realizace větrných elektráren na území města Kožlany. Návrh přípravného výboru byl následně projednán Zastupitelstvem města Kožlany na jeho nejbližším zasedání konaném dne 14. 9. 2026. Zastupitelstvo hlasovalo o tomto návrhu usnesení:
Na základě návrhu přípravného výboru zastupitelstvo vyhlašuje místní referendum k realizaci větrných elektráren ve správním území města Kožlany. Znění otázky navržené k rozhodnutí v místním referendu: „Souhlasíte s tím, aby město Kožlany v samostatné působnosti neposkytlo žádným způsobem součinnost k realizaci větrných elektráren na svém správním území, zejména aby: a) učinilo všechny kroky k tomu, aby Územní plán Kožlany neumožnil realizaci větrných elektráren, b) nesjednávalo a neuzavíralo žádné smlouvy týkající se umožnění realizace větrných elektráren na území města Kožlany, a aby c) se aktivně účastnilo všech správních procesů a řízení, které se budou týkat povolení, a /nebo realizace větrných elektráren, a aby v těchto procesech a řízeních uplatňovalo negativní stanoviska, námitky a opravné prostředky?“ Zastupitelstvo města stanovuje termín konání místního referenda, který je totožný s termínem konání voleb do zastupitelstev obcí, tj. 9. a 10. října 2026. Zastupitelstvo města dále stanovuje odměnu členům okrskové komise v souvislosti s konáním místního referenda ve výši 1000 Kč.
9. Z celkového počtu 15 členů zastupitelstva se 12 zastupitelů zdrželo hlasování a navržené usnesení o vyhlášení místního referenda nebylo přijato. Jedním z podstatných důvodů, které byly při projednávání návrhu zohledněny, byla formulace otázky navržené pro místní referendum a její komplikovaná a nepřehledná formulace a již dříve uzavřený smluvní vztah s právnickou osobu ve věci realizace větrných elektráren na základě zjištěného názoru občanů.
10. Další účastník řízení se dále vyjádřil „k požadavku jednoznačnosti otázky“. Konstatoval, že podle § 8 odst. 3 zákona o místním referendu musí být otázka navržená pro místní referendum jednoznačně položena tak, aby na ni bylo možno odpovědět slovem „ano“ nebo slovem „ne“. Tento požadavek je nutné posuzovat nejen z hlediska formálního znění otázky, ale rovněž s ohledem na její skutečný význam a způsob, jakým bude otázku vnímat a interpretovat oprávněná osoba při hlasování. V daném případě je otázka navržená přípravným výborem podle názoru dalšího účastníka řízení formulována způsobem, který může u oprávněných osob vyvolávat pochybnosti o tom, k jakému konkrétnímu rozhodnutí se jejich odpověď „ANO“ nebo „NE“ vztahuje. Komplikovanost navržené otázky nespočívá pouze v její délce, nýbrž zejména v jejím obsahovém uspořádání, kdy se vedle samotné otázky týkající se neposkytnutí součinnosti při realizaci větrných elektráren na území města objevují další podotázky a podmínky, které mohou ovlivňovat význam odpovědi hlasujícího. Významným faktorem pro posouzení předmětné otázky je rovněž skutečnost, že samotný přípravný výbor následně považoval za potřebné poskytnout „návod“ pro oprávněné osoby, jak mají při případném referendu hlasovat, aby bylo dosaženo zamýšleného významu odpovědi, a to zveřejněním dopisu pro spoluobčany s formulací: „Vaše ANO v referendu znamená – STOP větrným elektrárnám v našem městě a okolí“. Dopis byl zveřejněn v prodejně COOP Kožlany. Podle názoru dalšího účastníka řízení je tato skutečnost dostatečně vypovídající o nesrozumitelnosti a komplikovanosti otázky navržené k hlasování v místním referendu. Pokud je otázka formulována tak, že její správný význam je nutné oprávněným osobám dodatečně vysvětlovat prostřednictvím instrukce, jak mají svou odpověď „ANO“ nebo „NE“ chápat, svědčí tato skutečnost o tom, že význam otázky nemusí být pro běžného hlasujícího bez dalšího zřejmý. Další účastník řízení přitom nijak nezpochybňuje právo přípravného výboru informovat veřejnost o jeho postoji k otázce větrných elektráren. Tuto skutečnost však považuje za relevantní při hodnocení toho, zda samotné znění otázky splňuje zákonný požadavek jednoznačnosti. Hlasující osoba by měla být schopna pouze na základě znění otázky jednoznačně zjistit, jaký konkrétní právně či fakticky relevantní postoj svým hlasem vyjadřuje, aniž by k pochopení významu odpovědi potřebovala následný výklad třetí osoby.
11. Dále se další účastník řízení vyjádřil „k předchozímu projednání záměru výstavby větrných elektráren a ke zjištění názoru občanů“. Poukázal přitom na skutečnost, že otázka případné realizace větrných elektráren na území města Kožlany nebyla předmětem rozhodování města až v souvislosti s nyní projednávaným návrhem přípravného výboru, ale byla na úrovni města veřejně projednávána již v roce 2022. V prosinci roku 2022 byla na veřejném zasedání Zastupitelstva města Kožlany projednána a schválena Smlouva s investorem o vzájemné spolupráci, jejímž předmětem byla mimo jiné spolupráce města a investora v souvislosti se záměrem výstavby větrných elektráren na území města. V rámci této smlouvy se město zavázalo, že nebude činit kroky směřující k zabránění realizaci výstavby větrných elektráren, resp. že bude postupovat v souladu se závazky ze smlouvy vyplývajícími. Jednání zastupitelstva, na němž byla uvedená smlouva projednána a schválena, bylo veřejné. Občané města tedy měli možnost se tohoto jednání zúčastnit a v rámci veřejného projednání uplatnit své připomínky a vyjádřit svůj názor k projednávanému záměru, a to ještě před schválením a následným podpisem smlouvy s investorem. Z dostupných podkladů přitom vyplývá, že tohoto práva žádný občan na uvedeném jednání nevyužil a jednání se nezúčastnil. Smlouva s investorem byla následně podepsána v lednu 2023. Významná je rovněž skutečnost, že před samotným projednáním a schválením uvedené smlouvy bylo městem provedeno dotazníkové šetření mezi občany, jehož účelem bylo zjistit jejich názor ve věci záměru výstavby větrných elektráren na území města Kožlany. V rámci tohoto šetření bylo občanům distribuováno celkem 1094 dotazníků, přičemž městu bylo následně vráceno 554 vyplněných dotazníků. Z počtu vrácených dotazníků se 472 respondentů vyslovilo pro výstavbu větrných elektráren a 82 proti. Z celkového počtu vrácených dotazníků se pro výstavbu vyslovilo 472 respondentů, tedy přibližně 85 % respondentů, kteří svůj dotazník odevzdali. Výsledek uvedeného dotazníkového šetření tak představuje relevantní skutečnost dokládající, že otázka výstavby větrných elektráren byla předmětem veřejné diskuse a že před přijetím smluvního závazku města byl zjišťován názor občanů města. Dotazníky byly opatřeny vodoznakem, jehož účelem bylo umožnit rozpoznání případně kopírovaných dotazníků a omezit možnost ovlivnění výsledku dotazníkového šetření prostřednictvím neoprávněného rozmnožování či vícenásobného odevzdání kopií. Tato skutečnost dokládá snahu města zajistit důvěryhodnost získaných výsledků. Uvedené skutečnosti další účastník řízení nepředkládá jako náhradu zákonných podmínek pro vyhlášení místního referenda ani jako tvrzení, že výsledky dotazníkového šetření mají právní účinky místního referenda. Jejich význam spočívá zejména v tom, že otázka výstavby větrných elektráren byla na území města dlouhodobě veřejně projednávána a občané měli možnost se k ní vyjádřit již před přijetím smluvního závazku města v roce 2022. Další účastník řízení proto navrhuje, aby soud při posouzení návrhu přihlédl také k celkovému kontextu projednávané věci, zejména k předchozímu veřejnému projednání záměru, ke schválení smlouvy s investorem Zastupitelstvem města Kožlany v prosinci 2022, k jejímu následnému podpisu v lednu 2023 a k předchozímu dotazníkovému šetření mezi občany. Další účastník řízení navrhuje, aby soud provedl přiložený leták jako důkaz k prokázání skutečnosti, že přípravný výbor považoval za potřebné dodatečně vysvětlovat oprávněným osobám význam odpovědí „ANO“ a „NE“.
12. Závěrem svého vyjádření další účastník řízení uvedl, že respektuje právo oprávněných osob iniciovat konání místního referenda a současně si je vědom významu institutu místního referenda jako nástroje přímé demokracie. Současně však zákon stanoví konkrétní požadavky, které musí návrh místního referenda splňovat. Jedním z nich je požadavek jednoznačnosti otázky, zakotvený v § 8 odst. 3 zákona o místním referendu. V projednávané věci způsob formulace navržené otázky a její obsahová složitost vyvolávají pochybnosti o tom, zda oprávněná osoba může bez dalšího jednoznačně zjistit, jaký konkrétní postoj svou odpovědí „ANO“ nebo „NE“ vyjadřuje. Tento závěr podporuje také následná aktivita přípravného výboru, který zveřejnil vlastní instrukci, podle níž mělo být hlasujícím osobám vysvětleno, že odpověď „ANO“ znamená postoj proti výstavbě větrných elektráren, zatímco odpověď „NE“ znamená postoj pro jejich výstavbu. Další účastník řízení proto navrhuje, aby soud při posouzení návrhu zohlednil nejen formální znění navržené otázky, ale rovněž její obsah, případné další podmínky v ní obsažené a způsob, jakým její význam následně interpretoval a vysvětloval samotný přípravný výbor. V neposlední řadě je nutné zmínit skutečnost, že město, s ohledem na závaznost výsledku referenda, může být postaveno do situace nedobrovolného porušení smluvních závazků vyplývajících z již dříve uzavřené smlouvy s investorem.
IV.
Posouzení věci soudem
13. O podaném návrhu rozhodl soud v souladu s § 91a odst. 3 věta druhá s.ř.s. s.ř.s. bez jednání.
A.
14. Podle § 12 odst. 3 zákona o místním referendu v případě, že obecní úřad nebo magistrát statutárního města nevyrozumí zmocněnce o tom, že návrh přípravného výboru nemá nedostatky, nebo ho nevyzve k jejich odstranění, považuje se takový návrh přípravného výboru po uplynutí lhůty 30 dnů od jeho podání za bezvadný.
15. Podle § 12 odst. 4 zákona o místním referendu bezvadný návrh přípravného výboru předloží rada obce k projednání zastupitelstvu obce na jeho nejbližším zasedání; obdobně postupuje rada města, která bezvadný návrh přípravného výboru předloží k projednání zastupitelstvu statutárního města.
16. Podle § 13 odst. 1 zákona o místním referendu zastupitelstvo obce nebo zastupitelstvo statutárního města na svém nejbližším zasedání usnesením rozhodne a) o vyhlášení místního referenda, jestliže lze o navržené otázce místní referendum konat, a zároveň stanoví den jeho konání (§ 15), b) o tom, že místní referendum nevyhlásí, jestliže o navržené otázce nelze místní referendum konat.
17. Podle § 6 zákona o místním referendu se v místním referendu se rozhoduje o věcech, které patří do samostatné působnosti obce nebo statutárního města.
18. Podle § 7 zákona o místním referendu, který upravuje nepřípustnost konání místního referenda, místní referendum nelze konat a) o místních poplatcích a o rozpočtu obce nebo statutárního města, b) o zřízení nebo zrušení orgánů obce nebo statutárního města a o jejich vnitřním uspořádání, c) o volbě a odvolání starosty nebo primátora územně nečleněného statutárního města (dále jen „starosta obce“), primátora statutárního města a primátora hlavního města Prahy (dále jen „primátor“), místostarosty nebo náměstka primátora, členů rady obce, města, městského obvodu nebo městské části (dále jen „rada obce“), členů rady statutárního města a hlavního města Prahy (dále jen „rada statutárního města“) a dalších členů zastupitelstva obce, zastupitelstva statutárního města, jakož i volených nebo jmenovaných členů dalších orgánů obce a statutárního města, d) jestliže by otázka položená v místním referendu byla v rozporu s právními předpisy nebo jestliže by rozhodnutí v místním referendu mohlo být v rozporu s právními předpisy, e) v případech, kdy se o položené otázce rozhoduje ve zvláštním řízení, f) o uzavření veřejnoprávních smluv k výkonu přenesené působnosti, nebo o schválení, změně nebo zrušení obecně závazné vyhlášky obce, h) jestliže od platného rozhodnutí v místním referendu do podání návrhu na konání místního referenda v téže věci neuplynulo 24 měsíců.
19. Podle § 8 odst. 3 zákona o místním referendu musí otázka navržená pro místní referendum být jednoznačně položena tak, aby na ni bylo možno odpovědět slovem „ano“ nebo slovem „ne“.
B.
20. Ač zastupitelstvo města postupovalo v rozporu se zákonem o místním referendu, když nerozhodlo o návrhu přípravného výboru podle § 13 odst. 1 písm. a) ani nerozhodlo o tom, že místní referendum nevyhlásí podle § 13 odst. 1 písm. b), když žádné takové rozhodnutí přijato nebylo, neboť se většina zastupitelů hlasování zdržela, má navrhovatel právo na soudní ochranu. Vyplývá tak přímo z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2015, č.j. Ars 3/2015-34, ve kterém tento uvedl: „V situaci, kdy samosprávné orgány obce nerespektují povinnosti vyvěrající pro ně ze zákona o místním referendu a o vyhlášení místního referenda fakticky odmítají jednat, nezbývá iniciátorům místního referenda než obrátit se na soud a soudu pak nezbývá – jsou-li pro to splněny zákonné předpoklady – než aby místní referendum sám vyhlásil a termín jeho konání určil.“
21. Vzhledem k tomu, že město nevyzvalo navrhovatele k odstranění vad, uplynula lhůta 30 dnů od jeho podání, je nutné považovat návrh přípravného výboru za bezvadný.
22. Soud se tedy musel zabývat tím, čím se mělo zabývat zastupitelstvo, tedy zda o navržené otázce lze či nelze místní referendum konat.
23. Soud má ta to, že o navržené otázce konat místní referendum lze.
24. Položená otázka splňuje podmínku § 6 zákona o místním referendu již tím, že výslovně stanoví, že město má postupovat „v samostatné působnosti“. Toto návětí se vztahuje k celé následující formulaci, kde se vymezuje, že předmětem referenda je postup města při pořizování či změně územního plánu, uzavírání smluv a uplatňování stanovisek, námitek a opravných prostředků, tedy věci náležející do samostatné působnosti obce.
25. Navržená otázka není nepřípustná podle žádného z důvodů uvedených v § 7 zákona o místním referendu. Netýká se místních poplatků ani rozpočtu, zřízení či vnitřního uspořádání orgánů obce, volby ani odvolání jejich členů, obecně závazné vyhlášky ani opakování již v referendu rozhodnuté věci. Nejde ani o uzavření veřejnoprávní smlouvy k výkonu přenesené působnosti nebo o otázku, o níž by se rozhodovalo ve zvláštním řízení. Návětí, podle něhož má město postupovat „v mezích právních předpisů“, se vztahuje ke všem následujícím bodům a stanovuje požadavek, aby město využilo své samostatné působnosti v souladu s právními předpisy.
26. Požadavek § 8 odst. 3 zákona o místním referendu je splněn, neboť otázka je jasně uvedena návětím „Souhlasíte s tím, aby…“, z něhož je zřejmé, k čemu se hlasující vyjadřuje. Tedy zda souhlasí s tím, aby město v samostatné působnosti a v souladu s právními předpisy neposkytovalo součinnost k realizaci větrných elektráren. Body a) až c) nepředstavují samostatné otázky, ale konkrétně vymezují, jaké všechny podoby má mít tento postup města, zejména v oblasti územního plánu, smluv a účasti ve správních řízeních. Hlasující tedy může jednoznačně odpovědět „ano“, pokud s takto vymezeným postupem souhlasí, nebo „ne“, pokud s ním nesouhlasí. Nesouhlas s některým z uvedených podbodů se přirozeně vyjádří zápornou odpovědí. Otázka proto umožňuje jednoznačnou odpověď ano či ne.
C.
27. Soud neshledal důvodnou žádnou z námitek města uvedenou v jeho vyjádření.
28. Ustanovení § 8 odst. 3 zákona o místním referendu nevyžaduje, aby otázka byla stručná, neobsahovala konkretizující podbody nebo aby se navrhovatel před konáním referenda svobodně obracel k veřejnosti. Jak již bylo popsáno shora, návětí „Souhlasíte s tím, aby…“ jasně vymezuje jediný předmět hlasování, totiž zda má město v samostatné působnosti a v rámci zákonných mezí neposkytnout součinnost k realizaci větrných elektráren na svém správním území, zatímco body a) až c) tento předmět pouze konkretizují demonstrativním výčtem jednotlivých způsobů takového postupu v oblasti územního plánu, smluv a účasti ve správních řízeních. Nejde tedy o samostatné podotázky ani o podmínky, jejichž význam by byl nejasný. Kladná odpověď znamená souhlas s takto vymezeným postupem jako celkem, záporná odpověď jeho odmítnutí, včetně nesouhlasu s některým z uvedených podbodů. Dopis přípravného výboru s heslem „ANO – STOP větrným elektrárnám“ je pouze politickým sdělením a zjednodušeným vysvětlením postoje navrhovatele, nikoli autoritativním výkladem otázky. Jeho zveřejnění proto nemůže zpětně založit její nejednoznačnost.
29. Skutečnost že otázka větrných elektráren byla dříve projednána na veřejném zasedání zastupitelstva, že občané měli možnost se tohoto jednání účastnit, že byla uzavřena smlouva s investorem a že bylo provedeno dotazníkové šetření, nepředstavuje žádný ze zákonných důvodů nepřípustnosti místního referenda podle § 7 zákona o místním referendu. Neúčast občanů na veřejném zasedání nelze považovat za jejich souhlas ani za vzdání se práva rozhodnout v místním referendu. Dotazníkové šetření, byť opatřené vodoznakem a byť z něj měla vyplynout převaha odevzdaných odpovědí pro výstavbu, nebylo místním referendem, nemělo jeho zákonné náležitosti ani právní účinky a nemůže proto nahradit ani předjímat rozhodnutí přijaté v řádném referendu. Nejde o „platné rozhodnutí v místním referendu“ podle § 7 písm. h). Uvedené skutečnosti mohou tvořit politický a skutkový kontext věci, nejsou však překážkou konání referenda. Smlouva s investorem může být významná pro následnou realizaci výsledku referenda, sama o sobě však místní referendum nevylučuje, nezbavuje občany práva na přímé rozhodnutí. Referendum smlouvu samo neruší ani nemění. Otázka navíc nesměřuje k porušení právních předpisů ve spojení s městem obecně tvrzenou smlouvou.
V.
Rozhodnutí soudu
30. S ohledem na to, že soud shledal návrh důvodným, přistoupil v souladu s § 57 odst. 1 písm. b) zákona o místním referendu ve spojení s § 91a odst. 1 písm. b) s.ř.s. s.ř.s. k vyhlášení místního referenda, a to ve dnech 9. a 10. října 2026.
31. Podle § 57 odst. 3 zákona o místním referendu rozhodnutí soudu o návrhu podle odstavce 1 písm. b) nahrazuje rozhodnutí zastupitelstva obce nebo zastupitelstva statutárního města.
32. Termín konání referenda stanovil soud ve shodě s návrhem, neboť s konáním místního referenda spolu s volbami do zastupitelstev obcí zákon o místním referendu výslovně počítá (§ 27a odst. 1 ).
VI.
Odůvodnění neprovedení důkazů
33. Soud neprovedl žádný z účastníky navržených důkazů, neboť jejich provedení nebylo nezbytné k posouzení důvodnosti či nedůvodnosti návrhu.
VII.
Náklady řízení
34. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 93 odst. 4 s.ř.s. s.ř.s. , podle kterého nemá žádný z účastníků na náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost. Kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení usnesení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.
Usnesení nabývá právní moci dnem vyvěšení na úřední desce soudu (§ 93 odst. 5 věta poslední s.ř.s. s.ř.s. ).
Plzeň 24. září 2026
Mgr. Alexandr Krysl v.r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.