Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
30 Ad 2/2025 - 58.pdf
PDF · 0 B
No categories available
30 Ad 2/2025 - 58
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci
žalobce: rtm. Mgr. Bc. A. H.
proti
žalovanému: Velitel informačních a kybernetických sil
sídlem Kounicova 156/65, 662 10 Brno
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2025, č. j. MO 84562/2025-1980, SpZn: SpMO 66522/2024-2020
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2025, č. j. MO 84562/2025-1980, sp. zn. SpMO66522/2024-2020, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobce se žádostí ze dne 23. 8. 2024 domáhal doplacení stabilizačního příspěvku ve výši rozdílu mezi částkou 12 000 Kč měsíčně a vyplácenou částkou 7 000 Kč měsíčně, a to od 1. 2. 2023 „do současnosti“. Současně požadoval zvýšení stabilizačního příspěvku na 12 000 Kč měsíčně do budoucna. Žádost byla správnímu orgánu prvního stupně po postoupení doručena dne 12. 9. 2024. Velitel 92. skupiny kybernetického boje rozhodnutím ze dne 20. 11. 2024, č. j. MO 903714/2024-2020, žádost v plném rozsahu zamítl a žalobci nepřiznal nárok na doplacení stabilizačního příspěvku ve zvýšené výměře, na doplacení rozdílu 5 000 Kč měsíčně ani na stabilizační příspěvek ve výši 12 000 Kč měsíčně.
2. Žalobce podal dne 5. 12. 2024 proti tomuto rozhodnutí odvolání. Žalovaný napadeným rozhodnutím odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 28. 1. 2025. Podstatou sporu je, zda služební činnost žalobce odpovídala § 2 písm. z) bodu 5 nařízení vlády č. 68/2015 Sb. , ve znění platném pro projednávanou věc (dále také jen „Nařízení vlády“), podle něhož byla rozhodnou činností činnost příslušníka kybernetických sil a informačních operací spočívající v provádění operací v kybernetickém prostoru nebo v soustavném udržování připravenosti k nim.
II. Skutkový a procesní základ věci
3. Žalobce byl od 1. 2. 2023 služebně zařazen na místě mladšího specialisty týmu informačního boje č. 1 skupiny informačního boje střediska informačního boje v kybernetickém prostoru Skupiny kybernetických sil a informačních operací. Po organizační změně byl od 1. 7. 2024 služebně zařazen na místě mladšího specialisty týmu informačního boje č. 1 skupiny informačního boje střediska informačního boje v kybernetickém prostoru 92. skupiny kybernetického boje.
4. Personálním rozkazem ze dne 7. 2. 2023, č. j. MO 98033/2023-4159, byl žalobci od 1. 2. 2023 přiznán stabilizační příspěvek ve výši 7 000 Kč měsíčně. Personálním rozkazem č. j. 50118/2024-2020/25 mu byl stabilizační příspěvek v téže výši přiznán také od 1. 7. 2024. Oba personální rozkazy v odůvodnění odkazovaly na nařízení vlády č. 68/2015 Sb. , ve znění nařízení vlády č. 428/2016 Sb. Správní orgány v přezkoumávaném řízení připustily, že tento odkaz nezohledňoval změnu provedenou nařízením vlády č. 468/2021 Sb. Žalovaný však nárok žalobce posoudil také podle právní úpravy zavedené touto novelou a dospěl k závěru, že pochybení v personálních rozkazech výsledek posouzení neovlivnilo.
5. Popis služební činnosti ze dne 2. 2. 2023 uváděl, že žalobce má vykonávat činnosti spočívající v provádění operací v kybernetickém prostoru a informačním prostředí nebo v soustavném udržování připravenosti k jejich vedení. Tentýž popis dále zahrnoval zejména hledání, zkoušení a zavádění nových taktických postupů pro informační působení v kybernetickém prostoru, analýzu informačního prostředí, tvorbu vizuálního obsahu a narativů, testování produktů, aktualizaci standardních operačních postupů, identifikaci vhodných produktů pro informační působení v kyberprostoru, opatření k ochraně vlastních informací a informačních systémů, účast na národních a mezinárodních cvičeních a sledování trendů digitálního marketingu a kybernetické bezpečnosti.
6. Popis služební činnosti ze dne 2. 4. 2024 již obecnou formulaci o provádění operací v kybernetickém prostoru a informačním prostředí nebo o soustavném udržování připravenosti k jejich vedení neobsahoval. Převážná část konkrétních úkolů uvedených v předchozím popisu však zůstala zachována. Ani popis služební činnosti ze dne 1. 7. 2024 uvedenou obecnou formulaci neobsahoval. Vymezoval však konkrétní úkoly spočívající zejména v hledání, zkoušení a zavádění nových taktických postupů a procedur pro informační působení v kybernetickém prostoru, analýze informačního prostředí, sběru indikátorů dopadu vlastního působení v kyberprostoru, vytváření a publikování obsahu se zaměřením na web, e-mail a GSM služby, práci s cílovými skupinami, přípravě narativů, testování produktů, měření efektivity informačních aktivit, aktualizaci standardních operačních postupů, identifikaci vhodných komunikačních kanálů, analýze propagandy protivníka a účasti na národních a mezinárodních cvičeních.
7. Napadené rozhodnutí naproti tomu uvedlo, že obecná formulace o provádění operací nebo soustavném udržování připravenosti byla obsažena v popisech služební činnosti ze dne 2. 2. 2023 a 1. 7. 2024. Toto zjištění neodpovídá předloženému znění popisu ze dne 1. 7. 2024.
8. Podle obsahu stanoviska 92. skupiny ze dne 26. 9. 2024 žalobce od dubna do června 2024 během stáže připravoval podpůrné materiály k informačním kampaním a pomáhal se správou sociálních sítí, zejména připravoval návrhy témat a příspěvků. V červenci 2024 vykonával převážně administrativní činnost spočívající v přípravě prezentací a rešerší.
III. Žalobní argumentace
9. Žalobce namítal, že rozhodující význam mají popisy jeho služební činnosti. Dovolával se především formulace obsažené v popisu ze dne 2. 2. 2023 a konkrétních úkolů uvedených ve všech třech popisech. S odkazem na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2022, č. j. 8 Ad 2/2019 -33, a usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2022, sp. zn. I. ÚS 2013/22 , tvrdil, že popis služební činnosti je určující pro výši stabilizačního příspěvku a že není rozhodné, zda voják činnost uvedenou v popisu v každém okamžiku skutečně vykonává.
10. Žalobce dále namítal, že § 2 písm. z) bod 5 nařízení vlády nestanoví technické vzdělání, odborný kybernetický kurz ani certifikaci jako podmínku zvýšeného příspěvku. Podle žalobce proto žalovaný pochybil, pokud proti jeho nároku postavil absenci technického vzdělání a kybernetického kurzu. Žalobce rovněž poukazoval na pasáž odůvodnění návrhu novely nařízení vlády, která se týkala využití kognitivních a technických dovedností při marketingových a informačních kampaních, a tvrdil, že jeho vzdělání a předchozí zkušenosti odpovídají této části zamýšlené právní úpravy.
11. V podání ze dne 16. 6. 2025 žalobce navrhl výslech svědkyně, vedoucí oddělení rozvoje. Výslechem mělo být podle žalobce potvrzeno, že jeho služební činnost odpovídala § 2 písm. z) bodu 5 nařízení vlády a že konkrétní vzdělání nebo kurz nebyly podmínkou určení vojáka k takové činnosti.
IV. Vyjádření žalovaného
12. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že žaloba nepřinesla nové argumenty ani důkazy, které by nebyly posouzeny ve správním řízení. Podle žalovaného se zvýšený stabilizační příspěvek nevztahuje na všechny příslušníky kybernetických sil a informačních operací, ale pouze na ty, jejichž činnost odpovídá konkrétním podmínkám vymezeným nařízením vlády.
13. Žalovaný rozlišoval činnosti podle § 2 písm. z) bodů 4 a 5 nařízení vlády. Podle jeho názoru se bod 5 vztahuje na vysoce kvalifikované odborníky prakticky provádějící operace v kybernetickém prostoru nebo soustavně udržující připravenost k takovým operacím. Za charakteristický znak takové operace považoval její okamžitý a bezprostřední dopad v kybernetickém prostoru. Dále přihlédl k tomu, že žalobce neměl technické vzdělání, během služebního poměru neabsolvoval odborný kurz zaměřený na kybernetiku a podle žalovaného nedoložil jiné odborné znalosti v tomto oboru.
14. Žalovaný nepovažoval marketingové a informační kampaně za činnost podle § 2 písm. z) bodu 5. Argument žalobce založený na rozsudku č. j. 8 Ad 2/2019 -33 považoval za vytržený z kontextu. K navrženému výslechu svědkyně uvedl, že svědkyně neměla vůči žalobci velitelskou pravomoc a nebyla oprávněna rozhodovat o výši jeho stabilizačního příspěvku. Zpochybnil rovněž její odbornou kompetenci hodnotit kvalifikaci žalobce.
V. Jednání před Krajským soudem v Brně
15. Jednání, konaného dne 24. 9. 2026, byl účasten žalobce a zástupkyně žalovaného. Žalobce trval na provedení důkazu výslechem navržené svědkyně, vedoucí oddělení rozvoje žalovaného. Soud k výslechu navržené svědkyně nepřistoupil, přičemž důvody jsou uvedeny v textu níže. Soud provedl k důkazu tiskovou zprávu k nařízení vlády č. 406/2021 Sb. , kterou bylo změněno Nařízení vlády a odůvodnění k návrhu nařízení vlády číslo 468/2021 Sb.
16. K projednávané věci se vyjádřil žalobce, který uvedl, že byl nejprve v aktivní záloze a od 1. 2. 2023 se stal vojákem z povolání, poté dostal (časově první) popis činnosti, respektive první personální rozkaz s tím, že mu kolegové sdělili, že oni v roce 2022 pobírali zvýšený příspěvek výši 12 000 Kč, což bylo od 1. 1. 2023 zrušeno a sníženo na 7 000 Kč s tím, že k tomu neměli žádný personální rozkaz a nebylo jim ani sděleno nebo vysvětleno, proč došlo ke snížení příspěvku. Poté se žalobce snažil dopátrat, z jakého důvodu se (v roce 2022) zvýšený příspěvek od 1. 1. 2023 nevyplácí. Tím začala zhruba čtrnáctiměsíční anabáze v rámci systému, kdy žalobce oslovil svého přímého velitele, ten jej odkázal na finanční a personální oddělení. Někdy v únoru nebo březnu 2024 bylo k této problematice sezení, kde bylo vojákům řečeno, že na základě tří až pětistránkového právního rozboru bylo zamítnuto, aby dostávali zvýšený příspěvek ve výši 12 000 Kč. Vzápětí od 2. 4. 2024 byl rozdán nový popis služební činnosti, kde byla vypuštěna formulace použitá v Nařízení vlády, popis činností jinak zůstal ve stejném znění. Poté došlo k reorganizaci, která byla víceméně formální. Po ní žalobce působil jak v kybernetickém, tak informačním prostoru. Jeho činnost byla do značné míry stejná, obecně se jednalo o vliv na nepřátelské aktivity. Popis služební činnosti od dubna 2024 byl tendenční, kdy v něm byla vypuštěna právě ta část, jak je použita v Nařízení vlády. Žalobce se domnívá, že si žalovaný sporné ustanovení Nařízení vlády vykládá tak, že nárok na zvýšený příspěvek mají pouze osoby zabývající se výlučně kybernetickou doménou. Kolegové žalobce vykonávají přibližně na 90 % stejnou činnost jako on. Je možné, že některé pozice jsou technicky specializovanější. K tomu však nemá podrobnější informace. Žalobci je známo, že se někteří z jeho kolegů rovněž domáhali zvýšeného příspěvku, některým při mimosoudním jednání byl přiznán, další byla žádost zamítnuta. Nechtěli se však obrátit na soud s ohledem na své další působení v armádě. Počet osob uvedených v tiskové zprávě v předmětné novele nařízení vlády patrně vycházel z tehdejšího stavu, který se ovšem později navyšoval. Žalobce dále uvedl, že v rámci své činnosti využívá svého vzdělání v oboru mezinárodních vztahů. V době, kdy nastupoval na danou pozici, pobírali v roce 2022 zvýšený příspěvek ve výši 12 000 Kč i jeho kolegové na obdobných pozicích bez delší praxe, například i tací, kteří měli pouze tříměsíční praxi. Žalobce se v rámci snahy o řešení dané situace obrátil i na tehdejší armádní ombudsmanku. Ani ta nenalezla důvod, proč by neměl být zvýšený příspěvek žalobci přiznán. Podle názoru žalobce šlo pouze o rozhodnutí tehdejšího velitele bez toho, že by se žalobce dopátral nějakého relevantního podkladu. Argumentace potřebným vzděláním se objevila až následně, žalobci bylo mezi čtyřma očima sděleno, že na příspěvek sice nárok má, ale že jej nedostane.
17. Zástupkyně žalovaného uvedla, že se domnívá, že popis činnosti žalobce se dá vnímat jako obecný rámec, z něhož se vyvozují v případě jednotlivých příslušníků armády konkrétní aktivity spojené se speciální odborností, přičemž speciální odbornost pak zakládá nárok na zvýšený stabilizační příspěvek. Proč bylo v popisu služební činnosti vojáka ze dne 2. 2. 2023 uvedeno jako charakteristika služební činnosti, že žalobce vykonává „činnosti spočívající v provádění operací v kybernetickém prostoru a informačním prostředí nebo v soustavném udržování připravenosti k jejich vedení“, sdělila, že mohlo jít o administrativní chybu, která byla pozdějším popisem služební činnosti vojáka napravena. K dotazu soudu, zda například založení falešné identity může být činnost spadající po pod operaci v kybernetickém prostoru, zástupkyně žalované uvedla, že může. Dále uvedla, že armáda investuje do vzdělávání osob operujících v kybernetickém prostoru, přičemž na základě interních kursů se určité osoby stávají speciálními odborníky, kteří poté mají nárok na zvýšený stabilizační příspěvek. K dotazu soudu, pokud by obdobnou činnost vykonávaly dvě různé osoby, jedna s interní vzdělávací kvalifikací a druhá bez ní, zda by to byl důvod pro to, aby osoba s interní kvalifikací dosáhla na zvýšený příspěvek, zástupně žalované uvedla, že rozdíl spočívá v kvalifikaci, konkrétně v kurzech interní povahy, do kterých armáda investuje, aby určité osoby mohly vykonávat určitou činnost. Na dotaz soudu, proč podle názoru žalovaného není ve vládním nařízení podmínka, že na zvýšený příspěvek mají například nárok osoby, které absolvují určité kurzy, zástupkyně žalovaného uvedla, že kybernetický prostor je široká oblast, přičemž vyplácení zvýšeného stabilizačního příspěvku se váže na rozkaz velitele či přímého nadřízeného a záleží na něm, pokud on má za to, že voják dosahuje z hlediska různých podmínek kvalifikační vzdělanost, pak vydá personální rozkaz. Armáda funguje na bázi rozkazu, takže když velitel uzná za vhodné, že konkrétní stabilizační příspěvek konkrétní osobě z hlediska jeho pracovní síly a podmínek náleží, pak je o tom rozhodnuto.
18. V rámci nařízeného jednání soud k důkazu (o vlastní iniciativě) provedl tiskovou zprávu k předmětné novele Nařízení vlády. V ní je uvedeno, že ministr obrany dne 25. 11. 2021 předložil vládě České republiky ke schválení návrh nařízení vlády, který se mění Nařízení vlády č. 68/2015 Sb. ; cílem materiálu je primárně zvýšení stabilizačního příspěvku pro příslušníky kybernetických sil a informačních operací Armády ČR. Jedná se o 99 služebních míst této odbornosti, u níž má zvýšená částka přispět k větší motivaci vojáka k setrvání v služebním poměru. Dotčení specialisté se dělí na dvě skupiny. Šedesáti vojákům z nich, kteří se soustavně připravují a v případě potřeby budou provádět operace v kybernetickém prostoru, bylo navrženo zvýšení stabilizačního příspěvku na 12 000 Kč měsíčně. K důkazu soud dále provedl (o vlastní iniciativě) odůvodnění k návrhu nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 68/2015 Sb. V něm je uvedeno, že kybernetický prostor je definován v § 2 písm. a) zákona 181/2014 Sb. o kybernetické bezpečnosti a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů jako digitální prostředí umožňující vznik, zpracování a výměnu informací, tvořené informačními systémy a službami a sítěmi elektronických komunikací. V rámci NATO se dále používá termín informační prostředí, které se skládá ze samotných informací, osob, organizaci a systému, které dostávají, zpracovávají a předávají informace a zároveň zahrnuje prostor, ve kterém se tato činnost děje. Vojáci s nárokem na zvýšený příspěvek jsou ti, kteří se soustavně připravují a v případě potřeby budou fakticky provádět operace v kybernetickém prostoru. Dále je uvedeno, že význam kybernetického prostoru a informačního prostředí v posledních letech dynamicky roste jak ve vojenském, tak i civilním prostředí a významným způsobem se podílí na zajištění bezpečnosti státu. Na trhu práce je výrazný nárůst poptávky po zaměstnancích s pracovní činností, která je využitelná pro výstavbu a zabezpečení kritické infrastruktury, ochranu a zvyšování odolnosti vlastních sítí, informací, zdrojů a technologií. Schopnost integrace kognitivních a technických dovedností je současně nejlépe využitelná k provedení marketingových a jiných informačních kampaní zacílených na ovlivnění názorů, postojů a chování různých zájmových skupin, včetně nepřátelských. Při zajišťování bezpečnosti aktivní obrany vlastních informačních i zbraňových systémů jsou nezastupitelní technicky zaměření experti. V odůvodnění je dále také uvedeno, že toto konkurenční prostředí zásadním způsobem ovlivňuje především udržení vybraných specialistů v oblasti zajištění kybernetické bezpečnosti a vedení informačních operací, kteří svým působením ve strukturách AČR získávají schopnosti, znalosti a zkušenosti plně využitelné i v civilním prostředí… Příprava těchto specialistů je velmi finančně a časově náročná.
V. Posouzení soudu
18. Podle ust. § 70b odst. 1 zákona č. 221/1999 Sb. o vojácích z povolání, ve znění platném pro projednávanou věc platí, že za každý ukončený kalendářní měsíc služby náleží vojákovi stabilizační příspěvek ve výši 7 000 Kč. Podle odst. 3 citovaného ustanovení platí, že vojákům, kteří konají službu ve speciální odbornosti a služba v této odbornosti je nezbytná pro plnění úkolů ozbrojených sil, vojenské policie nebo vojenského zpravodajství, může být stabilizační příspěvek navýšen až do výše čtyřnásobku částky uvedené v odst. 1. Podle odst. 6 téhož ustanovení platí, že seznam speciálních odborností a vykonávaných činností nezbytných pro plnění úkolů ozbrojených sil a vojenské policie a výši stabilizačního příspěvku podle odst. 3 stanoví vláda nařízením.
19. Podle ust. § 2 písm. z) bod 5 Nařízení vlády platí, že speciálními odbornostmi a činnostmi nezbytnými pro plnění úkolů ozbrojených sil a vojenské policie jsou činnosti příslušníka kybernetických sil a informačních operací spočívající v provádění operací v kybernetickém prostoru nebo v soustavné udržování připravenosti k nim. Podle ust. § 3 téhož předpisu platí, že vojákovi ve speciální odbornosti nebo při výkonu některé z činností podle § 2 písm. z) bodu 5 náleží stabilizační příspěvek výši 12 000 Kč měsíčně.
20. Mezi účastníky řízení je sporné, zda žalobce měl v předmětném období nárok stabilizační příspěvek podle posledně citovaného ustanovení Nařízení vlády ve výši 12 000 Kč měsíčně.
Význam popisu služební činnosti
21. Popis služební činnosti ze dne 2. 2. 2023 výslovně určoval žalobce k provádění operací v kybernetickém prostoru a informačním prostředí nebo k soustavnému udržování připravenosti k jejich vedení. Pozdější popisy ze dne 2. 4. 2024 a 1. 7. 2024 tuto obecnou formulaci neobsahovaly, obsahovaly však jednotlivé konkrétní úkoly spojené s informačním působením v kyberprostoru, operačními postupy, cvičeními, informačními produkty a ochranou informací a informačních systémů.
22. Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 11. 1. 2022, č. j. 8 Ad 2/2019 -33, považoval popis služební činnosti za určující podklad pro posouzení výše stabilizačního příspěvku a uvedl, že není směrodatné, zda voják činnost uvedenou v popisu fakticky vykonává, pokud je pro její výkon dán k dispozici. Rozsudek odmítá redukovat posouzení nároku pouze na činnosti fakticky vykonané v jednotlivých měsících. Uvedený rozsudek současně připustil, že k fakticky vykonávaným činnostem neuvedeným v popisu lze přihlédnout ve prospěch vojáka, a upozornil na potřebu relativní stability služebního zařazení a na problematičnost účelových či nahodilých změn popisu činnosti.
23. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 16. 6. 2022, č. j. 9 As 22/2022 -30, kasační stížnost proti uvedenému rozsudku zamítl. Pro nynější věc je jeho rozhodnutí relevantní zejména závěrem, že zvýšený stabilizační příspěvek může být vázán na konkrétní vykonávanou činnost, nikoli pouze na obecnou odbornost vojáka. Nejvyšší správní soud však v uvedené věci meritorně neposoudil otázku, zda faktický výkon činnosti neuvedené v popisu může sám založit nárok, neboť příslušnou kasační námitku označil za nepřípustnou. Z rozhodnutí proto nelze dovodit úplné obecné pravidlo pro všechny možné vztahy mezi popisem služební činnosti a faktickým výkonem služby.
24. Ústavní soud v usnesení ze dne 20. 9. 2022, sp. zn. I. ÚS 2013/22 , závěry správních soudů rekapituloval a neshledal v nich ústavněprávně relevantní pochybení. Nevyslovil však samostatnou obecnou právní větu, podle níž by text popisu služební činnosti v každém případě automaticky zakládal nárok.
25. Ze zmíněné judikatury vyplývá, že popis služební činnosti nelze pominout ani redukovat na bezvýznamnou administrativní listin u. Vymezuje, k jakým činnostem byl voják služebně určen a pro jaké činnosti měl být k dispozici. Současně však popis služební činnosti není právním předpisem a nemůže změnit věcný obsah nařízení vlády. Správní orgán proto musí posoudit, zda činnost popsaná služebním dokumentem svým obsahem odpovídá konkrétní položce nařízení vlády.
26. Žalovaný správně poukázal na to, že formulace v popisu ze dne 2. 2. 2023 není zcela totožná s § 2 písm. z) bodem 5. Popis spojuje kybernetický prostor s informačním prostředím, zatímco bod 5 výslovně uvádí pouze operace v kybernetickém prostoru. Tato odlišnost však sama neumožňuje pominout tu část popisu, podle níž měl žalobce provádět operace v kybernetickém prostoru. Žalovaný měl posoudit, zda tím byl žalobce skutečně služebně určen (byl dán k dispozici) k některé z činností uvedených v bodu 5, nebo zda šlo pouze o obecnou formulaci, která měla jiný konkrétní obsah.
27. Pro období, v němž byl účinný popis ze dne 2. 2. 2023, proto nebylo možné nárok odmítnout pouze zjištěním, že žalobce v některých měsících vykonával analytické, podpůrné nebo administrativní úkoly. Podle závěrů rozsudku č. j. 8 Ad 2/2019 -33 bylo třeba posoudit rovněž to, zda byl pro výkon relevantních činností služebně určen a dán k dispozici. Napadené rozhodnutí se s tímto významem popisu nevypořádalo dostatečně. Citovaný rozsudek označilo za izolovaně interpretovaný, aniž přesvědčivě vysvětlilo, proč jeho závěr o významu služebního určení na žalobce nedopadá.
28. Na druhou stranu žalobci nelze přisvědčit, že samotná existence obecné formulace automaticky prokazuje vznik nároku. Žalovaný je oprávněn zkoumat skutečný obsah služebního určení (tedy i dání k dispozici), musí však takové posouzení založit na obsahu popisu, jeho vztahu ke konkrétním úkolům, organizačním a služebním souvislostem a na důvodech případných změn popisu. Pro období po 2. 4. 2024 nelze nárok založit pouze na obecné formulaci, protože pozdější popisy ji neobsahovaly. U těchto období je nutné posoudit konkrétní úkoly uvedené v popisech a činnosti, které žalobce fakticky plnil nebo byl dán k dispozici.
Nepřesná reprodukce popisu ze dne 1. 7. 2024
29. Napadené rozhodnutí uvedlo, že popis ze dne 1. 7. 2024 obsahoval obecnou formulaci o provádění operací v kybernetickém prostoru a informačním prostředí nebo o soustavném udržování připravenosti k jejich vedení. Předložené znění tohoto popisu však uvedenou formulaci neobsahuje.
30. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004, č. j. 4 Azs 55/2003 -51, rozlišuje nepřezkoumatelnost pro neuvedení důkazů od situace, kdy skutkový závěr nemá oporu ve správním spise. Pro nynější věc je relevantní požadavkem, aby bylo z rozhodnutí zjistitelné, z jakých listin správní orgán vycházel a co z nich dovodil.
31. Žalovaný obsah listin y reprodukoval nesprávně. Tato chyba však sama o sobě neznamená, že výsledek rozhodnutí musel být nezákonný, neboť žalovaný popisu přisoudil obsah, který byl pro žalobce spíše příznivější. Chyba je nicméně významná ve spojení s tím, že žalovaný dostatečně nehodnotil skutečný obsah popisu ze dne 1. 7. 2024. Ten obsahoval konkrétněji vymezené úkoly týkající se informačního působení v kyberprostoru, práce s cílovými skupinami, publikování obsahu, měření efektivity informačních aktivit, standardních operačních postupů a analýzy propagandy protivníka. Žalovaný proto musí v dalším řízení vycházet ze skutečného znění této listin y. Soud tím nepředjímá, že uvedené úkoly naplňují § 2 písm. z) bod 5 .
Povaha pojmu „operace v kybernetickém prostoru“
32. Ze správního spisu vyplývá, že žalovaný vyšel ze zákonné definice kybernetického prostoru, ze svého pojetí vojenské operace a z rozlišení činností uvedených v bodech 4 a 5 § 2 písm. z) Nařízení vlády. Za charakteristický znak činnosti podle bodu 5 označil okamžitý a bezprostřední dopad v kybernetickém prostoru.
33. Pojem „operace v kybernetickém prostoru“ není v citovaném nařízení vlády podrobně definován. Jeho aplikace proto vyžaduje objasnění jeho obsahu a následné podřazení zjištěných činností pod tento pojem. V usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2014, č. j. 8 As 37/2011 -154, bylo rozlišeno správní uvážení od neurčitého právního pojmu. Rozhodnutí je pro nynější věc relevantní tím, že obsah neurčitého právního pojmu musí být nejprve vyložen a poté použit na konkrétní skutkový stav.
34. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2015, č. j. 1 Azs 200/2014 -27, je relevantní závěrem, že výklad neurčitého právního pojmu a jeho aplikace podléhají plnému meritornímu soudnímu přezkumu. Soud se proto nemůže spokojit pouze s požadavkem, aby žalovaný svůj výklad podrobněji odůvodnil, ale musí posoudit, zda právní kritéria použitá žalovaným odpovídají textu a účelu použitelné právní úpravy. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2015, č. j. 9 As 12/2014 -86, je pak relevantní požadavkem, aby správní orgán odborný nebo neurčitý právní pojem vysvětlil alespoň v rozsahu potřebném pro projednávanou věc a uvedl, z jakých podkladů vychází. Z tohoto rozhodnutí však nevyplývá, že správní orgán musí vždy vytvořit úplnou obecnou definici odborného pojmu.
35. Žalovaný rozlišil praktické provádění operace od jejího velení, plánování a řízení a uvedl kritérium okamžitého a bezprostředního dopadu. Soud však nemá dostatečnou oporu pro závěr, že požadavek okamžitého a bezprostředního dopadu představuje samostatnou zákonnou podmínku nároku. Taková podmínka není v textu § 2 písm. z) bodu 5 výslovně uvedena. Může představovat odborné hledisko pro odlišení operace od běžné činnosti v digitálním prostředí, nemůže však bez dalšího rozšířit zákonné podmínky nároku.
36. Konkrétní činnost nelze vyloučit pouze proto, že má analytickou, obsahovou, informační nebo marketingovou povahu. Rozhodující je její skutečný obsah a vztah k operaci v kybernetickém prostoru. Soud přitom nečiní závěr, že analytické, obsahové nebo marketingové činnosti žalobce byly součástí takové operace.
Soustavné udržování připravenosti
37. Napadené rozhodnutí uzavřelo, že žalobce neprováděl operace v kybernetickém prostoru a ani se na tuto činnost soustavně nepřipravoval. Žalovaný tento závěr spojil především se vzděláním žalobce, absencí odborného kurzu zaměřeného na kybernetiku a neprokázáním jiných odborných znalostí v tomto oboru. Popisy služební činnosti však mezi úkoly žalobce uváděly také aktualizaci standardních operačních postupů, hledání, zkoušení a zavádění nových taktických postupů, účast na národních a mezinárodních cvičeních, sledování trendů kybernetické bezpečnosti a opatření k ochraně vlastních informací a informačních systémů.
38. Rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 22/2022 -30 při výkladu obdobně strukturovaného ustanovení odmítl bez textové opory kumulativní požadavek na výkon činností, které byly právním předpisem vymezeny jako alternativní. V nynější věci jsou provádění operací v kybernetickém prostoru a soustavné udržování připravenosti k nim rovněž spojeny jako dvě alternativy. Nesplnění první alternativy proto samo o sobě nevylučuje splnění druhé.
39. Žalovaný byl tudíž povinen samostatně posoudit, zda žalobce soustavně udržoval připravenost k provádění operací v kybernetickém prostoru. Samotná účast na cvičeních, sledování trendů nebo aktualizace standardních operačních postupů neprokazují, že tato alternativa byla naplněna, neboť může jít také o obecné vzdělávání, administrativní činnost nebo přípravu bez dostatečné vazby na provádění operací v kybernetickém prostoru. Žalovaný však měl zjistit a vyhodnotit konkrétní obsah, pravidelnost a účel těchto úkolů a jejich vztah ke schopnosti žalobce podílet se na provádění operací v kybernetickém prostoru. Napadené rozhodnutí takové hodnocení neobsahuje.
40. Požadavek okamžitého a bezprostředního dopadu navíc nelze bez dalšího přenášet na soustavné udržování připravenosti. Tato činnost svou povahou předchází případnému provedení operace a nemusí sama vyvolávat okamžitý účinek v kybernetickém prostoru.
Vzdělání, kurzy a odborná praxe
41. Žalovaný zjistil, že žalobce dosáhl vysokoškolského vzdělání v oborech politologie, politologie a mezinárodní vztahy a mezinárodněprávní obchodní studia. Podle napadeného rozhodnutí žalobce během služebního poměru neabsolvoval odborný kurz zaměřený na kybernetiku a nedoložil jiné odborné znalosti v tomto oboru. Žalobce naproti tomu tvrdil, že se v rámci studia specializoval na politickou komunikaci a politický marketing a že má více než deset let praxe v marketingu, public relations a médiích. Předložené podklady však neobsahují listin y, kterými by tato tvrzení byla doložena. Soud je proto nepovažuje za prokázaná skutková zjištění.
42. § 2 písm. z) bod 5 nařízení vlády nestanoví konkrétní vysokoškolské vzdělání, technický studijní obor, odborný kurz ani certifikaci jako samostatnou podmínku zvýšeného stabilizačního příspěvku. Vzdělání, odborné kurzy a praxe mohou být pomocnými okolnostmi při posouzení, zda byl voják schopen vykonávat konkrétní odbornou činnost, zda byl k této činnosti připravován a zda tvrzený obsah jeho služby odpovídá ostatním podkladům. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí není dostatečně zřejmé, jaké konkrétní znalosti a dovednosti byly podle žalovaného nezbytné pro jednotlivé činnosti uvedené v žalobcových popisech a proč je žalobce nemohl vykonávat. Obecný závěr, že žalobce neměl vzdělání v oblasti výpočetní techniky nebo zpracování informací, sám nepostačuje k vyloučení všech činností podle bodu 5.
43. Stejně tak však nelze přijmout argumentaci žalobce, že jeho obecná marketingová nebo politologická kvalifikace sama prokazuje splnění podmínek bodu 5. Rozhodující je určení služební činnosti (resp. dání k dispozici), nikoli obecné hodnocení odborné úrovně žalobce.
Důvodová zpráva a informační kampaně
44. Žalobce v odvolání citoval pasáž odůvodnění návrhu novely nařízení vlády, která je součástí společného odůvodnění bodů 6 až 9 návrhu novely. Dokument uvádí, že rostoucí význam kybernetického prostoru a informačního prostředí zvyšuje poptávku po zaměstnancích využitelných při budování a zabezpečení infrastruktury, ochraně sítí, informací, zdrojů a technologií. Současně uvádí, že integrace kognitivních a technických dovedností je využitelná pro marketingové a jiné informační kampaně zaměřené na ovlivnění názorů, postojů a chování zájmových skupin, včetně nepřátelských. Dokument tak potvrzuje, že novela sledovala personální stabilizaci specialistů působících nejen v oblasti kybernetické bezpečnosti, ale také při vedení informačních operací (viz také odst. 18 shora).
45. Tatáž důvodová zpráva však v podrobnější části odlišuje praktické provádění operací v kybernetickém prostoru od velení, plánování, řízení výstavby, rozvoje a použití funkčních systémů a od integrace procesů při vedení kybernetických a informačních operací. Skupinu s příspěvkem ve výši 12 000 Kč spojuje s faktickým prováděním operací v kybernetickém prostoru a se soustavnou přípravou k takové činnosti.
46. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2018, č. j. 3 Afs 58/2017 -70 může důvodová zpráva sloužit jako výkladové vodítko, nemůže však nahradit text právního předpisu ani převážit nad jeho materiálním smyslem.
47. Informační nebo marketingová povaha určité činnosti sama o sobě neznamená, že taková činnost stála mimo účel novely. Z obecné pasáže o marketingových a informačních kampaních však nelze dovodit, že každá taková kampaň nebo každá činnost v informačním prostředí naplňuje § 2 písm. z) bod 5 nařízení vlády. Rozhodující je, zda konkrétní činnost měla prokázanou funkční vazbu na praktické provádění operace v kybernetickém prostoru nebo na soustavné udržování připravenosti k ní. Odůvodnění novely proto nemůže samo založit ani vyloučit nárok žalobce.
48. Důvodová zpráva rovněž rozlišuje kybernetický prostor a informační prostředí. Informační prostředí podle ní zahrnuje informace, osoby, organizace a systémy, které informace přijímají, zpracovávají a předávají, jakož i prostor, v němž se tato činnost odehrává. Bod 5 však výslovně upravuje provádění operací v kybernetickém prostoru, zatímco operace v informačním prostředí jsou výslovně uvedeny v bodu 4. Pouhá souvislost činnosti žalobce s informačním prostředím proto k podřazení pod bod 5 nepostačuje.
Nesprávný odkaz v personálních rozkazech
49. Personální rozkazy odkazovaly na znění nařízení vlády po novele č. 428/2016 Sb. , ačkoli správní orgány připustily, že v rozhodné době již byla účinná změna provedená nařízením vlády č. 468/2021 Sb.
50. Usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2009, č. j. 8 Afs 51/2007 -87, je relevantní závěrem, že použití nesprávného právního předpisu vede ke zrušení rozhodnutí pouze tehdy, mohlo-li ovlivnit rozhodné skutkové nebo právní posouzení. Není důvod rušit rozhodnutí, lze-li bezpečně uzavřít, že výsledek by byl při použití správné právní úpravy stejný. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2018, č. j. 6 As 286/2018 -34, je relevantní závěrem, že odvolací orgán může doplnit podklady a přijmout odlišný právní názor, musí však respektovat procesní práva účastníka.
51. Nesprávný odkaz v personálních rozkazech sám o sobě není důvodem zrušení napadeného rozhodnutí. Žalovaný použil při odvolacím přezkumu také právní úpravu zavedenou novelou č. 468/2021 Sb. a věcně posuzoval, zda žalobce naplňoval § 2 písm. z) bod 5 . Žaloba navíc neobsahuje konkrétní námitku, že by byl žalobce v odvolacím řízení nepřípustně zkrácen na právu vyjádřit se k novým podkladům nebo k překvapivému právnímu názoru. Soud proto na této otázce zrušení rozhodnutí nezakládá.
Faktický výkon služby a jednotlivá období
52. Popisy služební činnosti se v průběhu rozhodného období měnily. Ze stanoviska ze dne 26. 9. 2024 (příloha č. 7 správního spisu) dále vyplývá rozdíl mezi činností žalobce během stáže od dubna do června 2024 a převážně administrativní činností v červenci 2024.
53. Faktický výkon činnosti neuvedené v popisu může být podle rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. 8 Ad 2/2019 -33 zohledněn ve prospěch vojáka. Současně může faktický výkon objasnit, jaký skutečný obsah měly obecně formulované úkoly uvedené v popisu. Faktem vykonané analytické, obsahové nebo administrativní práce však nelze bez dalšího prokázat provádění operace v kybernetickém prostoru. Musela by být zjištěna konkrétní souvislost těchto úkolů s takovou operací nebo s udržováním připravenosti k ní.
54. Správní orgán není povinen vždy odůvodňovat každý jednotlivý kalendářní měsíc samostatně. Pokud se však obsah popisu služební činnosti nebo fakticky vykonávaných úkolů změnil, musí vytvořit skutkově srovnatelná období a vysvětlit, proč jeho závěr platí pro každé z nich. V předložených podkladech není doložen úplný obsah faktických činností žalobce za celé období od 1. 2. 2023 do vydání napadeného rozhodnutí. Soud proto nemůže sám uzavřít, zda žalobce v některém období činnost podle bodu 5 prováděl.
Důkaz výslechem svědkyně
55. Žalobce navrhl vyslechnout svědkyni k tomu, že jeho služební činnost odpovídala § 2 písm. z) bodu 5 Nařízení vlády a že konkrétní vzdělání, kurz nebo osvědčení nebyly podmínkou určení vojáka k takové činnosti. Soud výslech svědkyně neprovedl. K odstranění zjištěných nedostatků by nebylo dostačující vyslechnout pouze jednu svědkyni. Je třeba posoudit a skutkově zjistit obsah tří popisů služební činnosti, konkrétní úkoly žalobce v jednotlivých obdobích a jejich vztah k oběma alternativám § 2 písm. z) bodu 5 Nařízení vlády. Provedení takto širokého dokazování by znamenalo nahrazení činnosti správního orgánu soudem.
Celkové hodnocení
56. Napadené rozhodnutí je srozumitelné v tom, jak žalovaný obecně vyložil rozdíl mezi body 4 a 5 ust. § 2 písm. z) Nařízení vlády a jaká hlediska považoval za významná pro praktické provádění operací v kybernetickém prostoru. Jeho důraz na praktické odborné znalosti, specializovanou přípravu a okamžitý a bezprostřední dopad činnosti v kybernetickém prostoru má sice určitou oporu v odůvodnění novely provedené nařízením vlády č. 468/2021 Sb. , nikoliv však v samotném textu předpisu.
57. Žalovaný zejména dostatečně nevysvětlil, jaký význam měl popis služební činnosti ze dne 2. 2. 2023, podle něhož měl žalobce provádět operace v kybernetickém prostoru nebo udržovat připravenost k jejich vedení. Nevypořádal se řádně s žalobcem v odvolání konkrétně poukazovaným závěrem rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. 8 Ad 2/2019 -33 o významu služebního určení a disponibilitě vojáka.
58. Absencí technického vzdělání, odborného kurzu a doložených odborných znalostí žalovaný nahradil věcné posouzení konkrétního obsahu činností žalobce. Tyto okolnosti mohl vzhledem k obsahu důvodové zprávy hodnotit jako určité indicie, nikoli však jako samostatné formální podmínky, které text § 2 písm. z) bodu 5 nestanoví. Především měl vysvětlit vztah těchto okolností ke konkrétním úkolům žalobce a jeho skutečnému služebnímu určení.
59. Žalovaný dále samostatně a dostatečně neposoudil alternativu soustavného udržování připravenosti ve smyslu ust. § 2 písm. z) bod 5 Nařízení vlády. Neobjasnil, zda úkoly týkající se taktických a standardních operačních postupů, cvičení, kybernetické bezpečnosti, ochrany informačních systémů nebo přípravy informačních produktů měly konkrétní, pravidelnou a dostatečně úzkou vazbu na schopnost žalobce v případě potřeby prakticky provádět operace v kybernetickém prostoru.
60. Napadené rozhodnutí rovněž nesprávně reprodukovalo obsah popisu služební činnosti ze dne 1. 7. 2024. Tato nepřesnost není samostatným důvodem zrušení, avšak ve spojení s nedostatečným hodnocením konkrétních úkolů potvrzuje, že žalovaný nevycházel důsledně ze skutečného obsahu rozhodné listin y.
61. Soud z uvedených důvodů napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Tím nevyslovil, že žalobci stabilizační příspěvek ve výši 12 000 Kč náleží, neboť z předložených podkladů takový závěr učinit nelze.
62. Žalovaný posoudí význam popisu ze dne 2. 2. 2023 v souladu s žalobcem poukazovanými závěry rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 8 Ad 2/2019 -33. Vysvětlí, zda žalobce byl na základě popisu služební činnosti vojáka skutečně určen k provádění operací v kybernetickém prostoru nebo k udržování připravenosti k nim, anebo zda měla použitá obecná formulace jiný konkrétní obsah. Při hodnocení pozdějších popisů bude žalovaný vycházet z jejich skutečného znění, a nebude proto popisu ze dne 1. 7. 2024 přisuzovat formulaci, která v něm není obsažena.
63. Žalovaný samostatně posoudí obě alternativy § 2 písm. z) bodu 5. U soustavného udržování připravenosti vyhodnotí konkrétní obsah, účel a pravidelnost činností, které by s připraveností mohly souviset. Soud nepředjímá výsledek tohoto hodnocení. Vzdělání, odborné kurzy a praxi může žalovaný hodnotit jako určité okolnosti, nebude je však bez výslovné normativní opory považovat za samostatnou hmotněprávní podmínku nároku.
64. Zároveň bude potřeba vypořádat se se skutečnostmi, které vyplynuly z nařízeného jednání před Krajským soudem v Brně (viz odst. 16). Jedná se mj. o tvrzení žalobce ohledně toho, že v období těsně před jeho příchodem na služební místo pobírali jeho kolegové v obdobném postavení a s minimální praxí v roce 2022 zvýšený příspěvek ve výši 12 000 Kč, že jim tento příspěvek byl odejmut nebo nepřiznán od 1. 1. 2023 bez bližšího odůvodnění a bez změny v jejich služebních činnostech. Žalobce také tvrdil, že v podstatě vykonává stále tytéž činnosti a že změna v popisu služební činnosti platná od 1. 7. 2024 byla učiněna účelově. Další otázkou je také to, zda jednotlivé popisy služební činnosti žalobce mohou či nemohou spadat pod pojem provádění operací v kybernetickém prostoru nebo soustavné udržování připravenosti k nim. Z důkazů provedených při jednání (tisková zpráva a odůvodnění novely) vyplývá, že se jednalo o materiál předložený vládě ministrem obrany. Pokud novelizované Nařízení vlády používalo termín použitý v popisu služební činnosti, který byl součástí časově prvního popisu služební činnosti žalobce (platného 14 měsíců!), vyvstává otázka, proč tento popis služební činnosti obsahuje část takto přímo normovanou v Nařízení vlády (Nařízení vlády bylo v době vydání prvního popisu služební činnosti žalobce účinné 13 měsíců).
VI. Náklady řízení
65. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a má proto právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení, jenž činí 3 000 Kč za zaplacený soudní poplatek.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, máli stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie.
Brno 24. 9. 2026
Mgr. Milan Procházka
předseda senátu