Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 A 108/2024 - 52

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Ľubomíra Majerčíka a Mariana Kokeše v právní věci

žalobce: R. V.

zastoupen JUDr. Michalem Bortelem, advokátem

sídlem Mezírka 775/1, 602 00 Brno

proti

žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje

sídlem Žerotínovo nám. 3, 601 82 Brno

za účasti osob

zúčastněných na řízení: a) M. B.

b) A. B.

oba zastoupeni JUDr. Rostislavem Silným, advokátem

sídlem Na Zábradlí 205/1, 110 00 Praha

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 9. 2024, č. j. JMK 136061/2024,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Vyvlastňovací úřad zamítl žádost žalobce o vyvlastnění ve smyslu , o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění). V žádosti žalobce, podnikatel v oblasti poskytování telekomunikačních služeb, projevil zájem umístit a provozovat zařízení k tomuto účelu. Žádal o vyvlastnění práv k pozemku v podobě zřízení věcného břemene k nemovitosti ve vlastnictví osob zúčastněných na řízení. Správní orgány však dospěly k závěru, že veřejný zájem na zajišťování telekomunikačního zařízení nepřesahuje v případě žalobce nad zájmem na zachování dosavadních práv vyvlastňovaných osob.

II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě

2. Napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu o zamítnutí žádosti žalobce na vyvlastnění práv zřízením věcného břemene spočívajícího v užívání části anténního stožáru umístěného na střeše stavby č. p. X, rodinný dům, která je součástí pozemku parc. č. X o výměře 389 m2 v k. ú. X (dále „Stavba“). Žalobce žádal o vyvlastnění za účelem umístění, provozování a údržby svého telekomunikačního zařízení tvořeného přijímajícími a vysílacími anténami a modemem umístěným na anténním stožáru majitele stavby a umístění baterie UPS, dohledového GSM modulu a zdroje v půdních prostorách Stavby vč. přívodu 230 V, a to na dobu neurčitou podle § 24 odst. 1 zákona o vyvlastnění.

3. Vyvlastňovací úřad poučil účastníka řízení ve smyslu § 22 odst. 2 výše uvedeného zákona, že námitky a důkazy proti vyvlastnění mohou být uplatněny nejpozději při ústním jednání. Zaprvé žalobce navrhl doplnit dokazování v rámci konaného ústního jednání a nikoliv po jeho skončení. Zadruhé speciální koncentrační lhůta se podle něj týká výlučně námitek a důkazů proti vyvlastnění.

4. Žalobce navrhoval provést důkaz daty, která má správní orgán I. stupně k dispozici ve své úřední evidenci na základě výzvy orgánu územního plánování. Tato data by prokázala technický rozsah infrastruktury a klíčové postavení zařízení, které je na Stavbě umístěno. Bez tohoto zařízení není možné provozovat bezdrátovou trasu do obce Prušánky. Nesprávně pak správní orgány neprovedly žalobcem navržený důkaz a ani se s návrhem nijak nevypořádaly.

5. Žalobce namítal, že podle a d) , o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), je konkurenční prostředí definováno jako veřejný zájem. Žalovaný se nedostatečně vypořádal se skutkovým stavem, když uvedl, že převaha veřejného zájmu nad zachováním práv vyvlastňovaného je podmínkou pro vyvlastnění, avšak nevzal v potaz, že v nyní projednávaném případě nedojde k žádné změně, neboť zařízení je na Stavbě umístěno již od roku 2006.

6. Oba správní orgány navíc svá rozhodnutí založily na skutečnosti, že v dané lokalitě je dostatek provozovatelů internetu. Žalobce oponuje, že konkurence spočívá právě v pluralitě. Žalovaný nezvážil, že v budoucnu může dojít k zániku konkurenčního prostředí. Žalovaný se dostatečně nevypořádal s odkazem žalobce na nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2022, sp. zn. , z něhož plyne, že zákonodárce službu poskytování internetu zařadil mezi veřejné služby. Námitkám o naplnění veřejného zájmu se žalovaný věnoval nedostatečně, což mělo za následek nedostatek důvodů pro rozhodnutí.

7. Žalobce závěrem navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a jemu předcházející rozhodnutí, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

8. Žalovaný nesdílí názor žalobce, že je to pouze vyvlastňovaný, kterého svazuje zásada koncentrace řízení podle § 22 odst. 2 zákona o vyvlastnění. Právní norma míří na účastníky správního řízení, nikoliv pouze na vyvlastňovaného. Jen takový výklad respektuje zásadu rovnosti účastníků řízení.

9. Tvrzením žalobce o spojitosti veřejného zájmu a konkurenčního prostředí se žalovaný zabýval a uvedl, že musí existovat přímá souvislost mezi veřejným zájmem a účelem vyvlastnění zákonem deklarovaným, pro což nelze nalézt základ v zákoně o ochraně hospodářské soutěže. Žalobce se pokoušel doložit, že existence konkurenčního prostředí je veřejným zájmem. S touto námitkou se žalovaný vypořádal.

10. Tvrzení, že nebyl hodnocen doklad uplatněný žalobcem při ústním jednání, tj. písemnost úřadu územního plánování, neodpovídá obsahu napadeného rozhodnutí – dopis byl vyvlastniteli zaslán za účelem zjištění, zda provozuje veřejnou technickou infrastrukturu, ale nemůže prokazovat veřejný zájem ve vyvlastňovacím řízení.

11. Nad rámec uvedeného vyjádření k žalobním bodům žalovaný sdělil, že žalobce nedostál svým povinnostem vyvlastnitele podle § 5 zákona o vyvlastnění, neboť z jeho strany nebyl naplněn proces stanovený zákonem pro vyjednávání s vyvlastňovaným při pokusu o dosažení dohody o získání potřebných práv, a nebyly tak splněny předpoklady pro provedení řízení o žádosti žalobce o vyvlastnění. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl pro nedůvodnost.

IV. Vyjádření osob zúčastněných na řízení

12. Osoby zúčastněné na řízení nejprve tvrdily podvodný charakter podnikání žalobce odkazem na televizní reportáže (blíže str. 2 jejich vyjádření). Tvrdily, že primárním cílem žalobce není dosáhnout vyvlastnění, ale co nejvíce prodloužit dobu, po kterou bude mít zařízení umístěno v prostorách účastníků. Jednání žalobce označují jako nepoctivé v rozporu s .

13. Nesouhlasí s námitkou žalobce, že koncentrační zásada se vztahuje jen na vyvlastňované. Dále mají za to, že v projednávané věci není dán veřejný zájem. Žalobce se jej snaží nalézt ve skutečnosti, že nedojde-li k vyvlastnění, dojde k narušení konkurenčního prostředí. Žalobce však není natolik významným poskytovatelem služeb, aby omezení jeho služeb mělo vliv na koncové zákazníky. Veřejný zájem podle , o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), spočívá v tom, aby bylo zajištěno poskytování telekomunikačních služeb koncovým zákazníkům, nikoliv za účelem konkurenčního prostředí. I kdyby byl tento argument o konkurenceschopnosti správný, obec Prušánky je plně pokryta desítkami jiných poskytovatelů. Navíc argumentace tím, že by až poslední poskytovatel služeb měl dostat ochranu je v tomto řízení bezpředmětná. Rozhodné je, zda vůči vyvlastňovaným existuje veřejný zájem na vyvlastnění jejich práv.

14. Ve zřízení věcného břemene práv ve vztahu k jejich rodinnému domu spatřují nespravedlnost a nepřiměřený zásah. V důsledku vyvlastnění by se Stavba stala prakticky neprodejnou. Navíc žalobce neprokázal, z jakého důvodu musí být jeho zařízení umístěno právě na Stavbě.

15. Osoby zúčastněné na řízení navrhly, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

V. Posouzení věci soudem

16. Soud za splnění podmínek pro rozhodnutí ve věci bez nařízení ústního jednání ( , , dále „ “) přezkoumal v mezích žalobních bodů ( ) napadené rozhodnutí žalovaného a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná ( ).

V. 1 Právní rámec

17. základních práv a svobod stanoví:

Čl. 11

(4) Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.

18. , o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), stanoví:

§ 3

(1) Vyvlastnění je přípustné jen pro účel vyvlastnění stanovený zvláštním zákonem a jen jestliže veřejný zájem na dosažení tohoto účelu převažuje nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného. Vyvlastnění není přípustné, je-li možno práva k pozemku nebo stavbě potřebná pro uskutečnění účelu vyvlastnění získat dohodou nebo jiným způsobem.

§ 4

(1) Vyvlastnění lze provést jen v takovém rozsahu, který je nezbytný k dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem.

(2) Veřejný zájem na vyvlastnění musí být prokázán ve vyvlastňovacím řízení.

§ 5 Smlouva o získání práv k pozemku nebo stavbě

(1) Vyvlastnění je přípustné, pokud se vyvlastniteli nepodařilo ve lhůtě 90 dnů uzavřít smlouvu o získání práv k pozemku nebo ke stavbě potřebných pro uskutečnění účelu vyvlastnění stanoveného zákonem. Lhůta k uzavření smlouvy s vyvlastňovaným počíná běžet dnem následujícím po doručení návrhu na uzavření smlouvy3 vyvlastňovanému. Pokud se doručuje do ciziny, platí, že dnem doručení je třicátý den ode dne, kdy vyvlastnitel odeslal návrh na uzavření smlouvy prostřednictvím provozovatele poštovních služeb.

(2) K návrhu smlouvy je vyvlastnitel povinen předložit

a) znalecký posudek, podle kterého navrhl vyvlastňovanému cenu za získání potřebných práv k pozemku nebo ke stavbě,

b) informaci o účelu vyvlastnění, tedy o konkrétním záměru, který nelze uskutečnit bez získání potřebných práv k pozemku nebo ke stavbě od vyvlastňovaného, s upozorněním, že nedojde-li k uzavření smlouvy, je možné ve veřejném zájmu získat tato práva vyvlastněním, a

c) informaci o možnosti vyvlastňovaného podle § 20 odst. 1 předložit vyvlastňovacímu úřadu znalecký posudek.

§ 22 Ústní jednání

(2) Námitky proti vyvlastnění a důkazy k jejich prokázání mohou být uplatněny nejpozději při ústním jednání; k později uplatněným námitkám a důkazům se nepřihlíží. O tomto následku musí být účastníci poučeni v uvědomění o zahájení vyvlastňovacího řízení.

19. , o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), stanoví:

§ 7 Komunikační činnosti a podnikání

(1) Komunikačními činnostmi jsou

a) zajišťování sítí elektronických komunikací,

…

(2) Zajišťovaní veřejné komunikační sítě, poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací, zavádění vysokorychlostních sítí elektronických komunikací podle zákona o opatřeních ke snížení nákladů na budování vysokorychlostních sítí elektronických komunikací a zajišťování sítí elektronických komunikací pro účely bezpečnosti státu se uskutečňují ve veřejném zájmu.

§ 104 Oprávnění k využívání cizích nemovitostí

(3) Pro zajištění výkonu oprávnění uvedených v odstavcích 1 a 2 uzavře podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť s vlastníkem dotčené nemovité věci písemnou smlouvu o smlouvě budoucí o zřízení služebnosti k části dotčené nemovité věci za jednorázovou náhradu a po ukončení výstavby a zaměření polohy vedení smlouvu o zřízení služebnosti ke skutečně dotčené části nemovité věci. …

(4) Nedojde-li s vlastníkem dotčené nemovité věci k uzavření písemné smlouvy o smlouvě budoucí o zřízení služebnosti nebo smlouvy o zřízení služebnosti podle odstavce 3 nebo prokáže-li podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť, že vlastník dotčené nemovité věci není znám nebo není určen anebo proto, že je prokazatelně nedosažitelný nebo nečinný nebo je-li vlastnictví nemovité věci sporné, či vlastník v dispozici s ní omezen, rozhodne o návrhu podnikatele zajišťujícího veřejnou komunikační síť na zřízení služebnosti vyvlastňovací úřad podle zvláštního právního předpisu nejpozději do 6 měsíců.

V. 2 Procesní vývoj věci

20. Ve správním řízení vydal Městský úřad Břeclav, odbor stavební a životního prostředí (dále „vyvlastňovací úřad“), rozhodnutí ze dne 8. 4. 2024, č. j. MUBR 36740/2024, kterým podle § 24 odst. 1 zákona o vyvlastnění zamítl žádost žalobce ze dne 27. 12. 2023 o vyvlastnění práv věcného břemene k prostorám nemovitosti ve vlastnictví vyvlastňovaných – manželů Ing. A. B. a Ing. M. B., kteří vystupují v řízení jako osoby zúčastněné na řízení.

21. Výše uvedenou žádostí se žalobce jakožto podnikatel provozující telekomunikační sítě konkrétně domáhal vyvlastnění práva odpovídajícího věcnému břemeni spočívajícímu v „provozování telekomunikačního zařízení (veřejná komunikační síť) v užívání části anténního stožáru umístěného na střeše stavby č. p. X, rodinný dům, která je součástí pozemku p. č. X, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 389 m2, (dále jen „Stavba“), to vše zapsané na LV č. X pro katastrální území X […], za účelem umístění, provozování, údržby a opravy telekomunikačního zařízení tvořeného přijímacími a vysílacími anténami a modemem umístěným na anténním stožáru na sedlové střeše Stavby a dále v umístění záložní baterie UPS, dohledového GSM modulu a zdroje v půdních prostorách Stavby včetně naměřeného přívodu 230 V elektřiny […], a to v nezbytně nutném rozsahu tak, aby byl naplněn účel vyvlastnění a současně chráněno vlastnické právo vyvlastňovaného“.

22. Vyvlastňovací úřad v průběhu správního řízení nařídil ústní jednání, o kterém byl vyhotoven protokol ze dne 11. 3. 2024, č. j. MUBR 30739/2024. Žalobce při tomto ústním jednání navrhl správnímu orgánu, aby doplnil dokazování o údaje, které se týkají struktury a popisu celé telekomunikační sítě provozované žalobcem, jež poskytl ve výzvě orgánu územního plánování pod č. j. MUBR 29106/2021. Žalobce k těmto datům uvedl, že nejsou v běžném uživatelském prostředí přístupná, avšak z nich by bylo možné dovodit, že předmětné telekomunikační zařízení je klíčové pro vedení bezdrátové trasy do obce Prušánky a je na ní závislých více než 5 desítek koncových zákazníků. Osoby zúčastněné na řízení se vyjádřily a uvedly, že žalobce neprokázal veřejný zájem na vyvlastnění.

23. Vyvlastňovací úřad v prvostupňovém rozhodnutí zamítl žádost o vyvlastnění a rozhodl, že žalobce neprokázal, že veřejný zájem na vyvlastnění převažuje nad zájmem na zachování dosavadních práv vyvlastňovaných. Vyvlastnitel zdůrazňoval zájem na zachování konkurenčního prostředí, což však vyvlastňovací úřad považoval za soukromý zájem ve vazbě na konkurenci ostatních poskytovatelů. Nepovažoval nicméně tuto skutečnost za pádný důvod zakládající převahu zájmu na provoz konkrétního zařízení ve vztahu k právům vyvlastňovaným, a to také s ohledem na to, že žalobce nijak nevysvětlil, z jakého důvodu musí být jeho zařízení umístěno právě na Stavbě. Vyvlastňovací úřad k důkaznímu návrhu uvedl, že po ukončení ústního jednání již nelze dokládat další důkazní materiály. Kromě toho tímto dopisem od orgánu územního plánování nelze prokazovat veřejný zájem.

24. Prvostupňové rozhodnutí napadl žalobce odvoláním. Žalovaný napadeným rozhodnutím odvolání zamítl, přičemž vycházel z toho, že „zákon o elektronických komunikacích nepochybně deklaruje, že zřizování zařízení tohoto druhu je ve veřejném zájmu, nicméně, jak Ústavní soud neopomněl zdůraznit, tento veřejný zájem je třeba poměřovat s individuálními zájmy vyvlastňovaného“. Žalovaný rozhodl, že veřejným zájmem není zachování konkurenčního prostředí a pod veřejný zájem nelze podřadit pouze samotné konkrétní zařízení, jestliže je v daném území zabezpečena dostupnost uvedených služeb. Žalovaný uzavřel, že žalobce „neodůvodnil, proč by jím provozované telekomunikační zařízení muselo být umístěno právě na nemovitosti vyvlastňovaných, ani své tvrzení, že zařízení není možné umístit na jinou budovu, nebo technicky vyřešit jinak.“

V. 3 Hodnocení soudu

25. V nyní projednávané věci se střetávají ústavně zaručené základní právo na majetek a veřejný zájem na zajišťování veřejné komunikační sítě podle § 7 odst. 2 zákona o elektronických komunikacích.

26. Soud předesílá, že zásah do vlastnického práva ve veřejném zájmu je nutno posuzovat přísnou optikou, neboť se jedná o nucené omezení vlastnického práva. Takový zásah ze strany veřejné moci musí mít náležitě opodstatněný důvod. Přiměřenost takového zásahu se posuzuje testem proporcionality (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 10. 2020, č. j. -66, č. 4118/2021 Sb. NSS; ze dne 7. 5. 2024, č. j. -45; a ze dne 20. 5. 2024, č. j. -26).

27. základních práv a svobod vyžaduje, aby vyvlastnění proběhlo na základě zákona, jímž je právě zákon o vyvlastnění. Podle tohoto zákona je vyvlastnění přípustné pro účel stanovený zvláštním zákonem, kterým v tomto případě je zákon o elektronických komunikacích, podle něhož se zajišťování veřejné komunikační sítě uskutečňuje ve veřejném zájmu ( zákona o elektronických komunikacích). Legislativní postup, kdy některé podnikatelské činnosti jsou uskutečňované ve veřejném zájmu, připustil jako ústavně souladný Ústavní soud (např. zamítavý nález ze dne 30. 8. 2022, sp. zn. ). S ohledem na charakter podnikání žalobce proto není v této věci nutné dále prokazovat existenci veřejného zájmu.

28. Správní orgány byly dále povinny provést test proporcionality (zahrnující posouzení vhodnosti, potřebnosti a proporcionality v užším smyslu) a v jeho rámci poměřit oba kolidující zájmy a své závěry přezkoumatelně odůvodnit, zejména zda veřejný zájem na dosažení sledovaného účelu převáží nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného ve smyslu § 3 odst. 1 zákona o vyvlastnění. Rozhodly, že tomu tak v dané věci není a zásah do vlastnického práva vyvlastňovaných správní orgány nepřipustily. Rozhodnutí žalovaný zdůvodnil tím, že 1. oblast obce Prušánky a okolí nemá jen jednoho poskytovatele internetového připojení a není na žalobci závislá; v této souvislosti správní orgán argumentoval, že veřejný zájem nelze prokazovat výzvou úřadu územního plánování k poskytnutí dat do územně analytických podkladů obce, 2. žalobce neprokázal, že by jeho zařízení muselo být nutně umístěno ve Stavbě a 3. zařízení by bylo umístěno ve Stavbě a umožňovalo by nepřetržitý přístup vyvlastnitele do jeho prostorů.

29. Naproti tomu stojí tvrzení žalobce, že bez jeho podnikání by docházelo k nežádoucímu omezení konkurenčního prostředí v dané oblasti a že není možné mu odepřít jeho právo k umístění zařízení pouze proto, že v současné době je v obci poskytovatelů připojení více. Na poskytování žalobcových telekomunikačních služeb jsou závislé desítky zákazníků.

30. Soud rozhodl, že správní orgány věc posoudily v souladu se zákonem, přičemž úvahy uvedené v napadeném rozhodnutí dostojí požadavkům na přezkoumatelnost správních rozhodnutí.

31. Žalobce nepředložil tvrzení ani důkazy, které by dostatečně nasvědčovaly tomu, že veřejný zájem na zřízení věcného břemene žalobce na cizí nemovitosti převažuje nad zájmem ochrany vlastnických práv vyvlastňovaných osob. K tomu soud dodává, že vyvlastnění je nutné posuzovat jako výjimečný institut veřejného práva, který citelně zasahuje do práv vlastníků dotčených nemovitostí. Zaprvé žalobce nikterak nevysvětlil, a ani netvrdil, z jakého důvodu je pro něj Stavba jediným možným řešením a zda má nějaké jiné lokalizační možnosti. V tomto směru tedy neprokázal, zda je skutečně vyloučena rozumná méně zatěžující alternativa ve smyslu druhého kroku testu proporcionality. Obdobně judikoval NSS v rozsudku ze dne 30. 4. 2025, č. j. -90: „[Ž]alobkyně spojuje převahu veřejného zájmu nad zachováním dosavadních práv stěžovatelky pouze s existencí veřejného zájmu. Nenavrhla ani žádný důkaz (např. porovnáním rozsahu pokrytí v závislosti na výšce umístění zařízení či kvantifikováním zákazníků). Z toho důvodu neměl vyvlastňovací úřad převahu veřejného zájmu nad zachováním dosavadních práv stěžovatelky za prokázanou.“ Dále NSS uzavřel: „[p]okud některý z těchto požadavků není splněn, nemůže být zásah do vlastnického práva v souladu s d (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. , bod 73).“ Vyvlastnitele přitom tíží důkazní břemeno, přičemž úřad za něj nemusí alternativy vyhledávat (např. rozsudek NSS ze dne 18. 3. 2026, č. j. -46).

32. Dalším argumentem proti žalobci je skutečnost, že převahu veřejného zájmu posiloval pouze tvrzením o existenci veřejného zájmu na zachování konkurenčního prostředí s odkazem na zákon o ochraně hospodářské soutěže, přičemž uvedl, že na něm závisí několik desítek zákazníků. Tuto skutečnost mínil prokázat údaji o struktuře a rozsahu zařízení a tvrdil, že bez tohoto zařízení není možné provozovat bezdrátovou trasu do obce Prušánky. Žalovaný správně uvedl, že právo podnikatelů zřizovat na cizích nemovitostech zařízení veřejné komunikační sítě není dokladem převahy veřejného zájmu nad právy vlastníka dotčené nemovitosti. Zákon o ochraně hospodářské soutěže též neuvádí zachování konkurenčního prostředí jako důvod pro vyvlastnění.

33. Soud souhlasí se závěry žalovaného a doplňuje, že konkurence může zesilovat veřejný zájem ve třetím kroku proporcionality, musí však být konkrétně doložen její skutečný význam a dopad. Sama o sobě nenahrazuje potřebnost vyvlastnění ani automaticky nepřevažuje nad vlastnickým právem. V nyní projednávaném případě vyvlastňovací úřad správně významnost potřeby zachování konkurenčního prostředí nepotvrdil, když uvedl: „dále je nutno uvést, že předmětná oblast obce Prušánky, ale i další obce, kde je vyvlastnitel jedním z mnoha poskytovatelů internetové sítě […] je plně pokryta desítkami poskytovatelů mobilních služeb a také dostatečně pokryta pevnými sítěmi […]. Obyvatelé obce Prušánky, ale i ostatních obcí nejsou závislí na poskytování internetového připojení vyvlastnitelem, mohou si zvolit jiného poskytovatele internetu“ (str. 10 a 11). Správní orgány logicky poměřily tuto skutečnost s mírou zásahu do vlastnických práv vyvlastňovaných a uzavřely, že žalobce je jeden z mnoha poskytovatelů a nelze proto v tomto ohledu spatřovat zvýšenou potřebu opodstatňující převahu veřejného zájmu, spočívajícího v zajišťování telekomunikačních služeb, nad zájmem vlastnických práv k rodinnému domu vyvlastňovaných.

34. Jak již bylo výše řečeno, žalobce však primárně nedoložil, že řešení, které požaduje, je jediným vhodným řešením ve smyslu druhého kroku testu proporcionality. Soud proto tuto argumentaci o konkurenčním prostředí uvádí nad rámec a pro zdůraznění, že nespatřuje v žádném tvrzení žalobce silnou argumentaci.

35. Dále je nedůvodná námitka žalobce, že vyvlastněním nedojde k faktické změně, neboť zařízení je ve Stavbě umístěno již od roku 2006. Dosavadní umístění zařízení se opíralo o nájemní smlouvu, tedy o soukromoprávní titul, který byl vyvlastňovanými řádně vypovězen a nájemní vztah byl ukončen ke dni 31. 12. 2023. Navrhovaným vyvlastněním by proto nebyl pouze zachován existující stav, nýbrž by byl dosavadní smluvní vztah nahrazen nuceným a dlouhodobým věcněprávním omezením vlastnického práva. Jde tedy o kvalitativně odlišný a intenzivnější právní zásah. Samotná skutečnost, že žalobce zařízení v minulosti oprávněně provozoval na základě smlouvy, mu nezakládá nárok na následné vyvlastnění ani legitimní očekávání, že bude moci cizí nemovitost užívat i po skončení smluvního vztahu.

36. Na zákonnost napadeného rozhodnutí nemohl mít vliv ani postup vyvlastňovacího úřadu, který odmítl provést žalobcem navrhovaný důkaz. Žalobce navrhoval provést jako důkaz data, která si vyžádal orgán územního plánování výzvou ze dne 4. 3. 2021 k poskytnutí dat do územně analytických podkladů obce ve smyslu a , o územním plánování a stavebním řádu.

37. Zaprvé, žalobce tuto výzvu předložil při ústním jednání, kdežto samotná data nepředložil, navzdory tomu, že byl poučen o důsledcích promarnění lhůty k předložení námitek a důkazů podle § 22 odst. 2 zákona o vyvlastnění (viz poučení v písemnosti ze dne 31. 1. 2024, č. j. MUBR 11215/2024). Žalobci lze přisvědčit potud, že koncentrace podle § 22 odst. 2 zákona o vyvlastnění dopadá primárně na námitky proti vyvlastnění a důkazy k jejich prokázání, tedy na procesní obranu vyvlastňovaného. Nebylo proto přesné toto ustanovení vztahovat na důkazy, jimiž vyvlastnitel prokazuje důvodnost své žádosti. Podle mohl vyvlastnitel zásadně navrhovat důkazy až do vydání rozhodnutí, nebyla-li mu stanovena jiná lhůta. Tato dílčí nesprávnost však sama neprokazuje zkrácení procesních práv žalobce ani vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť žalobce nepředložil samotná data, která měla prokazovat počet zákazníků, rozsah pokrytí nebo nezbytnost konkrétního umístění zařízení. Podle zákona o vyvlastnění musí skutečnosti nasvědčující splnění podmínek vyvlastnění nejen tvrdit, ale také doložit. Správní orgány tedy neodmítly hodnotit existující důkaz, ale žalobce jim důkazní materiál neposkytl.

38. Zadruhé, žalobce daty, která poskytl orgánu územního plánování, mínil prokázat, že jeho telekomunikační zařízení je klíčové pro vedení trasy do obce Prušánky. Soud nepochybuje o tom, že žalobcovo zařízení mu účinně slouží poskytovat v obci telekomunikační služby, nicméně data měla dle vyjádření žalobce charakter technického a lokačního popisu struktury a rozsahu zařízení. Žalobce však neuvedl, jak by takové informace mohly prokázat veřejný zájem na jeho umístění na nemovitosti vyvlastňovaných, o to více převahu veřejného zájmu nad právy vyvlastňovaných. Žalovaný nepochybil, pokud žalobcův procesní návrh na provedení důkazu odmítl. Námitce zkrácení procesních práv proto nelze přisvědčit.

39. Kromě toho by navržený důkaz navíc nepostačoval ani k prokázání potřebnosti vyvlastnění. Žalobce totiž nedoložil porovnání jiných technicky a lokalizačně reálných variant ani nevysvětlil, proč by sledovaného cíle nebylo možné dosáhnout stejně účinným řešením, které by do práv vyvlastňovaných zasahovalo méně nebo vůbec.

40. Závěrem lze dodat, že vyvlastnění je myslitelné v případě, kdy je podnikatel neúspěšný s uzavřením dobrovolné dohody s vlastníkem nemovitosti, kde má být telekomunikační zařízení umístěno (srov. § 5 zákona o vyvlastnění). Jak správně poukázal žalovaný v napadeném rozhodnutí, žalobce ani neprokázal, že „[v] rámci negociačního procesu, který probíhá na soukromoprávní úrovni mezi vyvlastnitelem a vyvlastňovaným před podáním žádosti o vyvlastnění, je vyvlastnitel výslovně zákonem zavázán, a tedy povinen k návrhu smlouvy podle § 5 odst. 1 zákona o vyvlastnění předložit vyvlastňovanému (kromě znaleckého posudku a informace o účelu vyvlastnění) též údaj podle § 5 odst. 2 písm. c) zákona o vyvlastnění, tj. informaci o možnosti vyvlastňovaného podle § 20 odst. 1 předložit vyvlastňovacímu úřadu znalecký posudek.“ (srov. str. 9 napadeného rozhodnutí). Závěr žalovaného, že nebyla řádně provedena kontraktační fáze, a tudíž nebyly splněny podmínky pro vyvlastnění, je proto také správný. Žalobce proti tomuto námitky v žalobě nevznesl.

41. Žalobce v žádném ohledu nepřesvědčil soud o tom, že by splnil zákonné podmínky pro vyvlastnění věcného břemene ke Stavbě za účelem umístění telekomunikačního zařízení. Takový zásah by byl za dané situace nepřiměřený a neopodstatněný. Žalobu soud proto jako nedůvodnou zamítl.

VI. Závěr a náklady řízení

42. Soud tedy shledal námitky žalobce neopodstatněnými. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž soud musí přihlížet z úřední povinnosti, zamítl žalobu jako nedůvodnou podle ).

43. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle , podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci neměl úspěch, neboť soud žalobu zamítl, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.

44. Osobám zúčastněným na řízení krajský soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože jim neuložil žádnou povinnost (pouze jim umožnil uplatňovat v řízení práva) a nebyly dány ani žádné důvody zvláštního zřetele hodné, při kterých lze podle osobám zúčastněným na řízení právo na náhradu nákladů řízení výjimečně přiznat.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 25. září 2026

Zuzana Bystřická v.r.

předsedkyně senátu