Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 A 25/2026 - 80

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., ve věci

žalobce: A. M. A.

státní příslušnost X

pobytem X

zastoupen: Mgr. Martinou Sklenskou, advokátkou

sídlem Milady Horákové 13, Brno

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky

poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7

za účasti: I) Z. A.

II) nezl. J. A.

oba bytem X

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2026, č.j. OAM-17968-40/PP-2024

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29.5. 2026, č.j. OAM-17968-40/PP-2024 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 14 140 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně Mgr. Martiny Sklenské, advokátky, sídlem Milady Horákové 13, Brno.

III. Osoby zúčastněné nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“) brojil žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2026, č.j. OAM17968-40/PP-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl jeho žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu na území České republiky podle ustanovení , o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen“ ZPC“), neboť je důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl ohrozit bezpečnost státu. Žalobci byla stanovena lhůta k vycestování z území České republiky v délce 35 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Napadené rozhodnutí

2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný shrnul podklady pro rozhodnutí a vývoj správního řízení. Žalobce podal další žádost o udělení přechodného pobytu dne 28. 11. 2024, k níž doložil také smlouvu o nájmu, doklad o zajištění ubytování, doklad o zdravotním pojištění. V žádosti uvedl, že se považuje za rodinného příslušníka občana EU ve smyslu § 15a ZPC, k čemuž doložil rodný list vystavený Úřadem městské části Brno-střed ze dne 10. 4. 2024, podle něhož je otcem nezl. J. A., jehož matkou je jeho manželka paní Z. A. (rozená D.). Manželství bylo uzavřeno dne 16. 6. 2023.

3. Žalovaný vycházel z toho, že žalobce je rodinným příslušníkem státní občanky ČR. Dále nechal provést novou pobytovou kontrolu na adrese místa pobytu žalobce, která byla provedena v měsících červenci až září 2025, která ovšem nevedla ke zjištění nových poznatků, neboť žalobce nebyl zastižen. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobce lze považovat za rodinného příslušníka občana EU, tedy jeho nezletilého syna J. A. Splnění těchto podmínek bylo dostatečně prokázáno.

4. Žalovaný tak zkoumal naplnění dalších podmínek, a to zejména, zda existuje důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem veřejný pořádek. Poukázal na utajovanou informaci bezpečnostní informační služby ČR, jíž bylo přiřazeno č.j. D-167/2023-OAM se stupněm utajení „Důvěrné“, podle níž existuje důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl ohrozit bezpečnost České republiky. Tuto informaci vyhodnotil tak, že je dostatečně použitelná a nadále relevantní, a zařadil ji mezi podklady pro vydání rozhodnutí – mimo správní spis.

5. Žalovaný zdůraznil, že označená utajovaná informace je nejzásadnějším podkladem tohoto rozhodnutí. Dle existující judikatury není správní orgán oprávněn ani tím pádem povinen zkoumat pravdivost utajované informace, ale je povinen se zabývat její věrohodností, přesvědčivostí a relevantností. Žalovaný dále shrnul v obecné rovině obsah této utajované informace a zkoumal, jestli je dostatečně přesvědčivá a věrohodná a ve vztahu k důvodům jeho rozhodnutí relevantní. Podle názoru žalovaného je tam popisované jednání žalobce věrohodné a přesvědčivé, přičemž je relevantní ve vztahu k důvodům tohoto rozhodnutí, neboť směřuje proti bezpečnostním zájmům ČR. Informace obsahuje popis konkrétních skutkových zjištění učiněných příslušnou službou, popisuje konkrétní jednání žalobce ve vztahu ke konkrétním skutečnostem týkajícím se jeho soukromého a pracovního života, včetně zasazení do časového rámce, skutečnosti jsou popsány do detailu a působí tím věrohodně, a pokud jde o rozsah poskytnutých informací, též přesvědčivě. Popisované jednání je také relevantní ve vztahu k důvodu tohoto rozhodnutí, kterým je nebezpečí, které žalobce představuje pro bezpečnost České republiky, neboť jednání žalobce směřuje přímo proti bezpečnostním zájmům České republiky. Utajovaná informace popisuje konkrétní skutečnosti ve vztahu k žalobci, které jsou ve svém souhrnu schopny přivodit nebezpečí pro Českou republiku a její obyvatele. Informace je prostá názorů a domněnek, naopak jejím obsahem je reprodukce konkrétních skutkových zjištění. Ve vztahu k utajovaným informacím, které jsou v působnosti zpravodajské služby, žalovaný doplnil, že první část informací svědčí o dlouhodobém a nenáhodném jednání a chování žalobce a další část pak i k jeho aktuálním postojům. S ohledem na nežádoucí chování žalobce směřující proti zájmům České republiky také z obsahu utajované informace vyplynul charakter a závažnost hrozby ze strany žalobce pro Českou republiku, potažmo evropské státy.

6. Žalovaný dále vyložil pojem „bezpečnost státu“ ve smyslu ZPC lze chápat v tomtéž významu jako v ústavním zákoně č. , o bezpečnosti ČR, ve znění pozdějších předpisů, a poukázal též na tzv. Bezpečnostní strategii ČR přístupnou na internetových stránkách žalovaného. Je povinností žalovaného v souladu s tímto dokumentem zabránit takovému jednání, které ohrožuje bezpečnost ČR a rovněž tak zamezit existenci rizika ohrožení bezpečnostních zájmů ČR. Jednání žalobce je podle názoru žalovaného způsobilé ohrozit bezpečnost ČR a jejích obyvatel tak, jak bylo shora vymezeno. Pro naplnění skutkové podstaty ZPC postačí, aby bylo jednání cizince způsobilé vystavit bezpečnost ČR v ohrožení.

7. Vyhodnocením utajované informace má žalovaný za to, že existuje důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl ohrozit bezpečnost ČR, a proto je důvod k nevydání povolení k přechodnému pobytu. Dále žalovaný citoval rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 6. 2024, č. j. – 67, jímž krajský soud rozhodoval o žalobě proti rozhodnutí žalovaného o zamítnutí prvotní žádosti o udělení přechodného pobytu rodinného příslušníka občana EU (dále jen „prvotní rozsudek“).

8. Žalovaný interpretoval názor soudu na povinnost přezkoumat aktuálnost a relevanci informací získaných z utajované informace v případných dalších řízeních. Podle jeho názoru lze i po uplynutí časového odstupu mezi těmito řízeními považovat za bezpečnostní hrozbu. K tomu dospěl nejen na základě obsahu utajované informace, ale také na základě dalších aspektů života žalobce, který nelze považovat za příkladně vedený. Připomněl osobnostní nastavení žalobce delší časové období, kdy byl žalobce sledován bezpečnostními službami. Dále shrnul pobytovou historii žalobce, kdy žalobce pobýval v určitých obdobích bez oprávnění k pobytu (od srpna do listopadu 2024), a také řízení o udělení mezinárodní ochrany. Pobyt žalobce na území je povětšinou doprovázen negativními aspekty.

9. V této souvislosti žalovaný připomněl trestní minulost žalobce, který byl dvakrát pravomocně odsouzen za spáchání trestného činu ublížení na zdraví a přečinu výtržnictví (rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 13. 9. 2017, č.j. ), a dále také za spáchání úmyslného trestného činu výtržnictví (rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 17. 10. 2018, č.j. ). Žalobce si odpykal nepodmíněný trest odnětí svobody dne 11. 5. 2020. Směřování žalobce je tedy dlouhodobě společensky škodlivé a poukazuje na nízký stupeň integrace jeho osoby v českém prostředí. Žalovaný dovodil, že to představuje latentní nebezpečí pro bezpečnostní zájmy státu.

10. K naplnění důvodu pro zamítnutí žádosti uvedeného v není nutné, aby svým jednáním cizinec přímo bezpečnost státu ohrožoval, ale dostačuje, aby jeho jednání či chování bylo způsobilé vystavit bezpečnost ČR v ohrožení. O tom jednoznačně svědčí formulace „mohl při svém pobytu na území ohrozit“. , o ohrožení bezpečnosti ČR, hovoří na různých místech a v různých souvislostech, podobně jako je tomu u veřejného pořádku a jeho závažného narušení. Vyhodnocením utajované informace vedené pod č.j. D167/2023-OAM má žalovaný za to, že existuje důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl ohrozit bezpečnost České republiky a je tedy dán důvod pro nevydání povolení k přechodnému pobytu. Žalovaný podotkl, že z utajované informace je patrné, že vychází z osobní činnosti, jednání a chování žalobce a zároveň se vztahuje k delšímu časovému období, tudíž lze mít za to, že je naplněn požadavek skutečného, aktuálního a dostatečně závažného ohrožení bezpečnosti státu ze strany žalobce. Utajovaná informace poskytuje takové podklady pro rozhodnutí správního orgánu, ze kterých si lze učinit úsudek o její věrohodnosti.

11. Žalovaný konstatoval, že od poskytnutí předmětné utajované informace již uplynul určitý časový odstup. V návaznosti na právní názor krajského soudu v prvotním rozsudku pečlivě zvažoval, zda je nadále žalobce i po uplynutí určité doby možné považovat za aktuální bezpečnostní hrozbu, tedy jestli z jeho strany nadále hrozí důvodné nebezpečí, že by mohl ohrozit bezpečnost státu, kdy neztrácel ze zřetele, že je třeba nalézt spravedlivou rovnováhu mezi veřejným zájmem (na ochraně veřejné bezpečnosti) a právem na jeho rodinný a soukromý život. Žalovaný tedy posuzoval, zdali hrozbu ze strany žalobce je třeba nadále považovat za aktuální, avšak dospěl k závěru, že od žalobce takové nebezpečí nadále hrozí a že veřejný zájem nadále převažuje nad jeho individuálními zájmy. K tomuto závěru dospěl žalovaný nejenom na základě obsahu utajované informace, ale také na základě dalších aspektů života, který nelze považovat za příkladně vedený. Předně tedy z utajované informace vyplývá, že poznatky byly shromažďovány po delší dobu, tedy několik posledních let před poskytnutím předmětné informace. Rovněž s ohledem na charakter závadné jednání je zřejmé, že je motivováno určitým osobnostním nastavením, které s časem obvykle neslábne. Žalovaný uzavřel, že chování žalobce představuje skutečné a dostatečně závažné ohrožení bezpečnosti České republiky a jejích obyvatel a s ohledem na důvody uvedené výše je toto působení žalobce považovat i za ohrožení aktuální.

12. Žalovaný dále zkoumal, zda je nevyhovění žádosti přiměřené ve smyslu § 174a ZPC. Především zdůraznil, že právě obdobné případy jsou upraveny čl. 8 odst. 2 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, neboť ohrožení bezpečnosti státu připouští zásah do práva jednotlivce na soukromý a rodinný život. V této souvislosti žalovaný hodnotil zjištěné okolnosti vedení rodinného života žalobce na území ČR, konkrétně to, že žalobce je ode dne 16. 6. 2023 ženatý s paní Z. A. Dále je také rodič nezletilého občana České republiky J. A. Dle názoru žalovaného jde o normálně fungující rodinu. Podle názoru žalovaného nejsou v důsledku napadeného rozhodnutí zbaveni svého práva vést společný rodinný život. Je nyní především na žalobci, jakým způsobem si zorganizuje svůj rodinný život. Není mu uložen zákaz pobývat na území ČR a může tu pobývat na základě krátkodobého víza, bude-li mu uděleno, a svou rodinu zde navštěvovat. Přes jeho (zčásti neoprávněný) pobyt na území od roku 2015 lze konstatovat, že přístup ke státním orgánům České republiky nesvědčí o jeho výrazné integraci do české společnosti, a to i s ohledem na skutečnosti popsané v utajované informaci. Žalobce má nepochybně určité vazby k území (lidem, okolnímu prostředí, místu pobytu) si již pravděpodobně vytvořil. Toto je však logickým důsledkem jejího pobytu na území, když není ve výkonu trestu či ve vazbě, a nelze to přeceňovat, nebo dokonce považovat za důkaz jeho integrace.

13. Žalovaný poukázal také na relevantní pasáže prvotního rozsudku krajského soudu, který se otázkou přiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života žalobce taktéž zabýval. Žalovaný je přesvědčen, že tytéž závěry platí i pro tuto žádost. Již krajský soud zohlednil, že se žalobci narodil syn, což žalovaný vzal v úvahu již v předchozím rozhodnutí. Tuto skutečnost zohlednil v nyní projednávaném případě o to silněji, neboť nezletilému synovi by již měly být dva roky a lze tak předpokládat vzájemnou silnou vazbu.

14. Je pravdou, že žalobce žije v České republice několik let a založil zde rodinu s českou státní občankou. Z pohledu čistě pobytového ale cizince nelze označit za dlouhodobě usazeného cizince, neboť zde pobytová oprávnění v režimu zákona o pobytu cizinců dosud neměl. Svoji rodinu tedy založil v době, kdy zde neměl jistotu žádného pobytového statusu. To, že žalobce není uděleno povolení k pobytu, a naopak mu byla uložena povinnost vycestovat, nepochybně do jeho soukromého a rodinného života negativně zasáhne.

15. Žalovaný zohlednil též Úmluvu o právech dítěte, konkrétně její čl. 3, kde je zdůrazněn zájem dítěte a povinnost zabezpečit, aby dítě nemohlo být odděleno od rodičů proti jejich vůli, ledaže jde o oddělení v souladu s právem, které je potřebné v zájmu dítěte. Lze sice předpokládat, že obecně je v zájmu nezletilých dětí pobývat společně s rodiči. V nejlepším zájmu tedy nepochybně bude, a to s ohledem na jeho nízký věk, péče ze strany obou rodičů a kontakt s oběma rodiči. Pakliže ale nelze žalobci umožnit pobyt na území České republiky, o syna se na území může postarat jeho manželka, přičemž nebylo zjištěno, že by toho nebyla schopna. Přestože žalovaný připouští, že to může být pro ni spojeno s obtížemi, jedná se o situaci, která v případě neúplných rodin občanů České republiky nebo jiných cizinců není úplně neobvyklá. Výsledně žalovaný shledal, že dopad toto rozhodnutí do jeho rodinného života mít bude, ale tento dopad bude přiměřený jeho důvodu.

16. Jednání žalobce, které směřuje proti bezpečnosti České republiky a jejích obyvatel, je natolik závažné, že pouze mimořádně intenzivní zásah do jeho soukromého nebo rodinného života by mohl odůvodňovat vydání požadovaného pobytového oprávnění. Byť nevydání povolení k přechodnému pobytu na území bude nepochybně jistým zásahem do rodinného a soukromého života žalobce, nepůjde však o zásah svou intenzitou mimořádný a nepřiměřený vzhledem k důvodům zamítnutí jeho žádosti. Právo na respektování rodinného a soukromého života nezakládá automaticky povinnost státu umožnit rodinný život na jeho území. Správní orgány jsou povinny chránit zájmy státu a společnosti. Obecný (veřejný) zájem spočívá v ochraně České republiky před povolováním pobytu cizincům, kteří svým jednáním mohou ohrozit bezpečnost státu. Intenzita zásahu do soukromého a rodinného života žalobce nebyla shledána za tak mimořádnou, aby mohla převážit nad veřejným zájmem, aby se na území České republiky zdržovali pouze ti cizinci, jejichž pobyt není v rozporu se zájmy České republiky.

17. Žalovaný zdůvodnil závěrem svůj procesní postup, kdy pro nadbytečnost neprovedl výslech žalobce a jeho manželky, neboť žalobce je rodinným příslušníkem občana EU. Závěrem podrobně rozebral režim utajovaných informací ve správním řízení a poukázal též na to, že v případě vydání oprávnění k pobytu dochází k výrazně nižšímu zásahu do práv cizince, neboť nedochází ke zhoršení jeho postavení z důvodu, že dosud výhod požadovaného pobytového oprávnění nepožíval (viz rozsudek NSS ze dne 14. 3. 2017, č. j. -42). Konečně žalovaný odůvodnil též výrok o uložení povinnosti k vycestování.

III. Žaloba

18. V žalobě projevil žalobce svůj nesouhlas s napadeným rozhodnutím a jeho nosnými důvody, k čemuž uvedl následující žalobní body.

19. Nejprve shrnul, že se v mezidobí narodil žalobci syn, a proto podal žalobce dne 28. 11. 2024 druhou žádost o povolení k přechodnému pobytu za účelem sloučení se svým nezletilým synem a tato žádost byla zamítnuta žalobou napadeným rozhodnutí z týchž důvodu jako jeho první žádost o povolení k přechodnému pobytu.

20. Žalovaný ovšem žádný opravdový přezkum neučinil a uvádí stále tytéž důvody jako při zamítnutí prvé žádosti o povolení k přechodnému pobytu. Optikou žalovaného se tak žalobce stává de facto navždy diskvalifikován z možnosti získat povolení k přechodnému pobytu, neboť žalovaný nijak neprověřil např. aktuálnost postojů žalobce a jeho aktuální rizikovost. Žalobce tak může pro žalovaného představovat na základě utajované informace osobu rizikovou pro Českou republiku napořád.

21. Žalobce poukázal na úpravu ve čl. 27 Směrnice 2004/38/ES ze dne 29. 4. 2004 smějí členské státy omezit svobodu pohybu a pobytu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků bez ohledu na státní příslušnost z důvodů veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví. Tyto důvody nesmějí být uplatňovány k hospodářským účelům. Opatření přijatá z důvodů veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti musí být v souladu se zásadou přiměřenosti a musí být založena výlučně na osobním chování dotyčné osoby. Předchozí odsouzení pro trestný čin samo o sobě přijetí takových opatření neodůvodňuje.

22. Ačkoliv je žalovaný přesvědčen, že přezkoumal aktuálnost nebezpečí žalobce, fakticky ji s ohledem na výše uvedené nepřezkoumal. Na základě takovéhoto závěru žalobce usuzuje, že nemůže představovat natolik skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti, pokud by mu Česká republika byla ochotna udělit krátkodobé vízum pro vstup do republiky. Žalovaný na žádném místě neuvádí, proč by žalobce mohl získat krátkodobé vízum, a nikoliv povolení k přechodnému pobytu. Bez povšimnutí ani nelze ponechat skutečnost, že samotné řízení o žádosti o povolení k přechodnému pobytu trvalo 19 měsíců a po celou tuto dobu byl pobyt žalobce na území České republiky orgány veřejné moci akceptován.

23. Žalobce je s ohledem na výše uvedené přesvědčen, že žalovaný neposoudil nyní druhou žádost o povolení k přechodnému pobytu žalobce podle pokynu krajského soudu a žalobce svým rozhodnutím fakticky pro futuro stigmatizoval. Žalovaný si neopatřil žádný podklad, z něhož by vyplývalo, že je tato hrozba založená na osobním chování žalobce, které představuje skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti.

24. Důvodem podání druhé žádosti o povolení k přechodnému pobytu bylo narození syna žalobce.

Žalovaný byl tedy povinen zajistit takové podklady, z nichž by učinil závěr o míře naplnění skutečného, aktuálního a dostatečně závažného ohrožení některého ze základních zájmů společnosti a ve světle těchto podkladů posoudil, zda zamítnutí žádosti bude nejenom přiměřené z hlediska zásahu do soukromého a rodinného života žalobce a jeho rodiny ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a zda také bude v souladu se zájmem dítěte dle čl. 3 Úmluvy o ochraně práv dítěte.

25. K přestěhování manželky žalobce se synem do Palestinských autonomních území či do Libanonu uvádí žalobce následující. Žalobce již ve svém vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí uvedl, že manželka se bojí z důvodu aktuální bezpečnostní situace vycestovat do výše uvedených zemí. Co se týče Palestinských autonomních území i Libanonu, je obecně cestování do této oblasti vysoce rizikové, což uvádí i MZV ČR na svém internetovém portálu. Žalovaný se nijak nezabýval bezpečnostní situací obou zemí, ačkoliv je notoricky známo, že je tato situace aktuálně nepříznivá a nebezpečná a neopatřil pro vydání rozhodnutí žádnou informaci, která by mapovala aktuální bezpečnostní situaci v uvedených zemí. V tomto směru žalobce doložil též článek BBC o aktuální situaci konfliktu v mezi Izraelem a Libanonem.

26. Žalovaný v napadeném rozhodnutí neprovádí žádné posouzení přiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života. Žalovaný pouze uvádí, jak by bylo možné realizovat soukromý a rodinný život žalobce a jeho rodiny jinak než dosud, aniž by posoudil, zda samotná takováto realizace není zásahem do soukromého a rodinného života a zda je reálná (odstěhování manželky do země původu žalobce, zažádání o krátkodobé vízum). A vzhledem k tomu, že žalovaný neposoudil aktuální rizikovost žalobce, nemohl ani posoudit, zda je napadené rozhodnutí přiměřené.

27. Dále žalobce obsáhle polemizoval s hodnocením dopadu napadeného rozhodnutí do zájmů nezletilého dítěte. Podle jeho názoru žalovaný neučinil zájem nezletilého J. A. středobodem svých úvah při poměřování zásahu napadeného rozhodnutí. Vysvětlil, že jeho syn je dvouletý občan Evropské unie. Od narození vyrůstá v úplné rodině tvořené svojí matkou a otcem, tedy žalobcem. Obě země, kam by žalobce mohl vycestovat L. a A. ú. P., nejsou bezpečné a dítěti žalobce (ostatně i žalobci a jeho manželce) by hrozilo nebezpečí újmy na zdraví a životě. Navíc syn žalobce by se odcestováním připravil o práva, která mu vyplývají z jeho statusu občana Evropské unie.

28. Navrhovaná situace ohledně krátkodobého víza je značně nejistá. Vycestováním žalobce z území České republiky by reálně hrozilo, že by žalobce již nemusel být pohledem § 15a odst. 1 písm. b) ZPC vnímán jako rodič skutečně pečující o občana České republiky, neboť k naplnění tohoto znaku nepostačí pouhé biologické pouto a zasílání výživného, tudíž na krátkodobé vízum rodinného příslušníka občana EU by žalobce i z tohoto důvodu nemusel dosáhnout. Nelze pak také opomenout existenci utajované informace, jejíž přesný obsah není žalobci neznám, nicméně nemůže vyloučit, že by i tato skutečnost mohla bránit ve vydání krátkodobého víza.

IV. Vyjádření žalovaného a replika žalobce

29. Žalovaný uvedl, že při hodnocení v pořadí druhé žádosti žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu zabýval i aktuálností hrozeb, které žalobce představuje pro bezpečnost státu. Žalovanému je známo, že utajované informace musí být aktuální (viz. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2023, č. j. -67, část III.C). Dle žalovaného je však nutno stále trvat na závěru, že od pana žalobce takové nebezpečí nadále hrozí. Je nutno poukázat na to, že poznatky uvedené v utajované informaci byly shromažďovány po delší dobu, tedy několik posledních let před poskytnutím předmětné informace. Je nutno poukázat na to, že jednání žalobce vykazovalo vysoký stupeň rizikovosti, kdy nelze předpokládat, že riziko po uplynutí určité doby automaticky vymizí. Z poskytnuté informace také vyplynulo, že se jednalo o dlouhodobé a nenáhodné jednání a chování žalobce, nikoliv o jednorázovou záležitost. To, že nebyla k osobě žalobce poskytnuta další (novější) utajovaná informace neznamená, že by žalobce opustil své dřívější postoje a přesvědčení.

30. Žalovaný si dovolí poukázat na to, že Nejvyšší správní soud se s danou informací podobně jako výše uvedený krajský soud seznámil. V řízení o kasační stížnosti pak dne 29. 10. 2024 vydal usnesení pod č.j. , kterým byla odmítnuta kasační stížnost žalobce proti výše uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. -67. Dle výše uvedeného je třeba považovat pana žalobce za bezpečnostně rizikovou osobu, u které lze pochybovat, že se změnily jeho dřívější postoje a názory.

31. Žalovanému je známo, že se po narození syna změnila rodinná situace u pana žalobce, přesto je žalovaný toho názoru, že v nynější žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu z utajované informace vyplývá, že žalobce stále představuje nebezpečí pro bezpečnost státu. Žalovaný má za to, že jednání žalobce obsažení v utajované informaci č.j. D167/2023-OAM je stále stejné, s výhradou plynutí času stále představuje nebezpečí pro veřejnou bezpečnost.

32. Jak ostatně vyplývá z napadeného rozhodnutí, žalovaný si vědom velmi dobře jenom nutnosti eurokonformního výkladu tedy povinnosti vyložit pojem veřejná bezpečnost v § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců ve vztahu ke směrnici č. 2004/38/ES a konkrétně pak vyhovět požadavkům článku 27 odst. 3 této směrnice. Proto také posuzoval aktuálnost hrozby, kterou žalobce představuje. Ovšem samozřejmě v odůvodnění napadeného rozhodnutí v tomto směru je poznamenáno tím, že podklad pro tento závěr tvoří utajované informace, proto si při odůvodňování rozhodnutí musí žalovaný počítat tak, aby nevyzradil obsah utajované informace. Přesněji tak, jak mu ukládá § 169m ZPC v druhém odstavci a argumentoval pouze v rozsahu, který mu dovolí právě povinnost mlčenlivosti o obsahu utajovaných informací. O aktuálnosti hrozby, kterou žalobce představuje, svědčí především utajovaná informace, která podporuje závěr žalovaného o aktuálnosti hrozby pro veřejný pořádek, kterou žalobce představuje.

33. Žalovaný se s utajovanou informací seznámil a je toho závěru, že jednání popsané v utajované informaci je stále aktuální a nadále představuje nebezpečí pro bezpečnost státu. Jak se výše uvedeno, utajovaná informace vychází z osobní činnosti, jednání a chování žalobce, zjištění se vztahuje k delšímu časovému období. Dle žalovaného je naplněn tak požadavek skutečného, aktuálního a dostatečně závažného ohrožení bezpečnosti státu ze strany žalobce.

34. Žalobce si tedy musel být vědom toho, že svou manželku a své dítě vystavuje dosti nejisté situaci v otázce společného soužití na území České republiky, zvláště má-li za sebou trestní minulost (pozn. viz. níže) a pokračuje-li v jednání, které ohrožuje bezpečnost státu. Žalovaný si je vědom závazku vyplývajícího z čl. 3 Úmluvy o právech dítěte, a také se s ním v odůvodnění napadeného rozhodnutí vypořádává. Nejlepší zájem dítěte však není hlediskem absolutním, které by automaticky převážilo nad jakýmkoli jiným veřejným zájmem. Je jedním z rozhodných kritérií, které je třeba poměřovat s legitimními cíli sledovanými státem, zejména s ochranou veřejného pořádku a bezpečnosti státu.

35. V obecné rovině je zřejmé, že v nejlepším zájmu dítěte je zachování jednoty rodiny, tedy aby mohlo společně pobývat a žít s oběma rodiči. Pro tento závěr asi není třeba provádět rozsáhlého dokazování. Otázkou zde je, zda je skutečně nutné s ohledem na tuto zásadu, umožnit soužití rodiny jako celku na území České republiky, a to na úkor zákonodárcem v § 87e odst. 1 písm. g) zákona o pobytu cizinců sledované ochrany bezpečnosti státu. To znamená, zda zájem nezletilého syna žalobce na zachování statu quo, tedy na soužití s oběma rodiči na území ČR, může být oním hlavním hlediskem při posuzování věci žalobce, tedy při posuzování žalobcovi žádosti vydání o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU, resp. ČR.

36. Žalovaný má za to, že náležitě hodnotil řádně nejlepší zájem nezletilého syna žalobce, když se zabýval více možnostmi, kam by tento zájem dle výše uvedeného rozčlenění mohl spadat. Podle výše zmíněné kategorizace provedené Ústavním soudem a rozvinuté judikaturou Nejvyššího správního soudu by měla věc žalobce patřit až do čtvrté kategorie, kdy „není zásadně povinností rozhodujícího orgánu přihlížet k nejlepšímu zájmu dítěte, s výjimkou případů, kdy pozitivní právní úprava výslovně s ochranou zájmů dítěte počítá“. Z pozitivní právní úpravy tedy v případě žalobce nevyplývá povinnost k nejlepšímu zájmu jeho syna přihlížet.

37. Ovšem i kdyby byl případ žalobce podle vymezení Ústavním soudem zařazen do kategorie třetí, nezakládalo by to automaticky povinnost žalovaného provádět dokazování a zjišťování, které vyžaduje krajský soud. V tomto případě, rovněž platí, že nejlepší zájem dítěte nemá absolutní převahu nad jemu konkurujícím zájmem na ochraně veřejného pořádku. V tomto případě je zájem nezletilého syna, aby pobýval na území ČR s oběma rodiči, nepřeváží nad zájmem veřejným na tom, aby bezpečnost České republiky a jejích obyvatel nebyla vystavena hrozbě, kterou přítomnost či spíše pobyt žalobce na území přináší. Žalovaný bohužel nemohl blíže vysvětlovat, proč zájem na tom, aby bezpečnost ČR a jejích obyvatel nebyla ohrožována, je přednější než zájem nezletilého syna na přítomnosti jeho otce na území, neboť by nutně musel prozradit část utajované informace, kterou je povinen držet v tajnosti. I když lze možná poznamenat, že je reálné, že by žalobce svého nezletilého syna vychovával v duchu jiných hodnot, než jsou ty, na nichž je postavena zdejší demokratická společnost, přesněji hodnot, které nejsou slučitelné s hodnotami této společnosti. Hrozilo by tak, že se později z nezletilého syna žalobce stane obdobná hrozba, jakou představuje nyní právě žalobce.

38. Ze stejných důvodů má žalovaný za to, že neporušil ani ustanovení d, neboť svým rozhodnutím v žádným způsobem neintegroval do práv obou rodičů na péči o nezletilou dceru žalobkyně. Žalovaný může zopakovat, že rozhodoval o právu pobytu žalobce na území České republiky, nikoliv o jejím právu na péči o nezletilého syna.

39. Dle žalovaného je matka nezletilého syna žalobce nepochybně schopna se o nezletilého postarat a zajistit jeho životní potřeby. Nezletilý není závislý existenčně na svém otci, který v ČR nejen není oprávněn pobývat, ale není oprávněn ani vykonávat legálně žádnou výdělečnou činnost, kterou by získával prostředky na živobytí své a své rodiny. Navíc je třeba poukázat na jeho trestní minulost.

40. Žalovanému je samozřejmě známa situace na území Palestiny a v Libanonu, přičemž se k otázce aktuální situace v těchto státech plně odkazuje odůvodnění uvedené v napadeném rozhodnutí. Jenže je to především žalobce, kdo svou přítomností na území České republiky představuje nebezpečí pro obyvatele ČR, není tedy důvod přikládat větší význam případným nebezpečím, která hrozí žalobci jako jednotlivci, před nebezpečím, které představuje pro společnost zde on. Pokud se domnívá, že mu závažná újma hrozí v případě návratu vracet na území Palestiny či Libanonu, pak tyto své obavy musí presentovat v jiném řízení, a to řízení o udělení mezinárodní ochrany. Stran doporučení Ministerstva zahraničních věcí ohledně cestování českých občanů do Palestiny, na které se odkazuje žalobce, si žalovaný dovoluje uvést, že toto nemá k dané věci žádnou relevanci, jak ostatně v rozsudku ze dne 10.6.2024, č.j. -67 potvrdil i Krajský soud v Brně. Ze stejného důvodu, by podle žalovaného nemělo být přihlédnuto k informacím MZV a BBC, na které se žalobce poukazuje.

41. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné.

V. Řízení před krajským soudem

42. Žaloba byla podána osobou oprávněnou ( , (dále jen „ “) a včas.

43. Do řízení se přihlásili jak manželka žalobce, tak i jeho nezletilý syn J. jako osoby zúčastněné na řízení. Sdělili soudu, že požadují ve věci nařízení jednání. Své vyjádření k věci do dne vydání tohoto rozsudku nepodali.

44. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů ( ), tedy podle skutkového a právního stavu, jaký tu byl ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Přestože žalobce i osoby zúčastněné na řízení požádaly, aby ve věci bylo nařízeno ústní jednání, krajský soud je nakonec nekonal, neboť přikročil k rozhodnutí ve věci ve smyslu ustanovení Krajský soud neshledal nařízení jednání pro zjištění skutkového stavu věci jako nezbytné.

45. Ze správního spisu žalovaného vyplývá následující. Žalobce podal opakovanou žádost o udělení přechodného pobytu příslušníka občana EU. Řízení bylo zahájeno na základě druhé žádosti o udělení přechodného pobytu rodinného příslušníka občana EU ze dne 28. 11. 2024 o vydání povolení k přechodnému pobytu. Žalobce se narodil v Bejrútu v Libanonu, je držitelem libanonského cestovního dokladu pro palestinské uprchlíky. Mezi přílohami žádosti byl též oddací list ÚMČ Brno -Bystrc ze dne 11. 9. 2023, podle něhož žalobce a paní Z. D. (nar. X) uzavřeli manželství dne X. Prvotní zastavení řízení usnesením žalovaného ze dne 22. 1. 2025 bylo zrušeno rozhodnutím Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 5. 6. 2025, č.j. MV-75840-4/SO-2025, jímž byl žalovaný zavázán k novému věcnému posouzení druhé žádosti. V rámci tohoto řízení byly vyžádány materiály z řízení o uložení povinnosti k opuštění území (úřední záznam o podání vysvětlení ze dne 4. 11. 2024) a byla vyžádána opakovaná pobytová kontrola na udané adrese bydliště, která proběhla bez výsledku. Byly vyžádány také materiály z řízení o udělení mezinárodní ochrany z roku 2018.

46. Dle záznamu ze dne 19. 12. 2025 byla žalovanému poskytnuta zpravodajskou službou utajovaná informace ve stupni DŮVĚRNÉ, která byla uchovávána mimo spis pod zn. D167/2023-OAM. Opis z evidence Rejstříku trestů obsahuje údaje o dvou odsouzeních žalobce na základě rozsudků Městského soudu v Brně ze dne 13. 9. 2017, č.j. (ublížení na zdraví, výtržnictví) a ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. , jakož i údaje o zahlazení trestu rozsudkem téhož soudu ze dne 3. 1. 2024, a dále také usnesení téhož soudu o přeměně nevykonaného trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody v délce 205 dnů. Dle protokolu o seznámení se s podklady pro rozhodnutí dne 19. 2. 2024 žalobce nenavrhoval doplnění podkladů pro rozhodnutí.

47. Krajský soud se v průběhu řízení seznámil s obsahem utajované informace v režimu DŮVĚRNÉ poskytnuté Bezpečnostní informační službou, o čemž vypovídá úřední záznam založený v soudním spisu. Lze konstatovat, že jde o zcela totožnou informaci, která byla podkladem pro rozhodování žalovaného již v předchozím řízení o vydání prvotního rozhodnutí o neudělení přechodného pobytu, které bylo přezkoumáno krajským soudem v prvotním rozsudku.

VI. Posouzení věci krajským soudem

48. Žaloba je důvodná.

49. Krajský soud v prvé řadě zkoumal, zda je napadené rozhodnutí přezkoumatelné a netrpí vadami, pro něž by je musel zrušit i bez námitky. Krajský soud takové vady napadeného rozhodnutí neshledal. Žalovaný vyložil dostatečně aplikovanou právní úpravu a kvalifikoval pod ni zjištěný skutkový stav. Odůvodnění provedené kvalifikace je zcela srozumitelné a dostatečné ve světle speciální právní úpravy (§ 169m odst. 3 ZPC), která dopadá na ta řízení, v nichž vystupuje jako podklad pro rozhodnutí utajovaná informace. Zvláštní důležitost hraje argumentace žalovaného věnovaná otázce přiměřenosti napadeného rozhodnutí jako zásahu do soukromého a rodinného života žalobce. Jelikož polemika žalobce s nosnými důvody napadeného rozhodnutí je vedena na půdorysu zákonnosti, krajský soud se dále zabýval jeho přezkumem z tohoto hlediska, a to jak zákonnosti věcné, tak i procesní.

50. Podle platné právní úpravy obsažené v ustanovení § 87b odst. 1 ZPC platí, že rodinný příslušník občana Evropské unie, který sám není občanem Evropské unie a doprovází občana Evropské unie na území nebo následuje občana Evropské unie, který na území pobývá, je povinen požádat ministerstvo o vydání povolení k přechodnému pobytu, pokud hodlá na území pobývat přechodně po dobu delší než 3 měsíce.

51. V ustanovení § 87e odst. 1 ZPC jsou upraveny důvody pro zamítnutí žádosti o povolení k přechodnému pobytu. Jedním z nich je i kolize pobytu žalobce na území s ochranou veřejného pořádku a bezpečnosti státu (písm. f). Podle tohoto ustanovení platí, že ministerstvo žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu zamítne, jestliže je důvodné nebezpečí, že by žadatel mohl ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Citované ustanovení tedy v sobě kumuluje důvody pro zamítnutí žádosti spočívající jak v nesplnění podmínek statusu rodinného příslušníka občana EU, tak i důvody spočívající v kolizi pobytového oprávnění cizince s chráněnými veřejnými zájmy (veřejný pořádek, bezpečnost státu, stabilitu sociálního systému, atd.).

52. Jak plyne ze zjištěného skutkového stavu, žalobce evidentně naplňuje definici rodinného příslušníka občana EU ve smyslu Směrnice Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (dále jen „Směrnice“), a to ve smyslu jejího ustanovení čl. 1 odst. 2, neboť je manželem české státní občanky a otcem jejich společného dítěte. To nerozporuje ani žalovaný, který ve správním řízení ověřil, že žalobce s těmito občany EU sdílí společnou domácnost. V tomto ohledu lze ponechat stranou, do jaké míry byl ve správním řízení kontaktní či nikoliv. Sama citovaná směrnice obsahuje úpravu regulující možnost členského státu odepřít právo svobody pohybu a právo pobývat na území členských států v zájmu ochrany veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti či veřejného zdraví (čl. 27 Směrnice). Z obecných zásad stanovených Směrnicí plyne, že opatření přijatá z důvodů veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti musí být v souladu se zásadou přiměřenosti a musí být založena výlučně na osobním chování dotyčné osoby. Předchozí odsouzení pro trestný čin samo o sobě přijetí takových opatření neodůvodňuje. Osobní chování dotyčného jednotlivce musí představovat skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. Odůvodnění, která přímo nesouvisí s dotyčnou osobou nebo souvisejí s generální prevencí, nejsou přípustná.

53. SDEU vyložil podmínky možnosti odepření pobytového statusu na základě kolize s veřejným zájmem na bezpečnosti státu za použití utajovaných informací kupř. v rozsudku ze dne 4. 6. 2013, C-300/11 ve věci ZZ. SDEU v tomto rozsudku připustil, že v soudním i správním řízení se však může jevit nezbytné nesdělit dotčené osobě určité informace zejména s ohledem na naléhavé důvody související s bezpečností státu. Vyvažování práva na účinnou soudní ochranu a potřeby zajistit bezpečnost dotčeného členského státu, které je základem pro závěr uvedený v předchozím bodě, se neuplatní stejným způsobem u důkazů, které jsou základem pro odůvodnění, předložených příslušnému vnitrostátnímu soudu. V určitých případech totiž může poskytnutí těchto důkazů přímo a konkrétně ohrozit bezpečnost státu, jelikož může mj. ohrozit život, zdraví či svobodu osob či odhalit metody vyšetřování vnitrostátních bezpečnostních orgánů, a vážně tak narušit plnění budoucích úkolů těchto orgánů, resp. jim v tom zabránit. V tomto kontextu je na příslušném vnitrostátním soudu, aby posoudil, zda a v jakém rozsahu může omezení práva navrhovatele na obhajobu plynoucí zejména z toho, že nebyl přesně a úplně informován o důkazech a důvodech, z nichž vychází rozhodnutí přijaté na základě uvedeného čl. 27 Směrnice, ovlivnit důkazní hodnotu důvěrných důkazů.

54. Ustálená judikatura správních soudů též potvrzuje, že členské státy jsou oprávněny nepřiznat (srov. dikci citované Směrnice – „odepřít“) pobytový status osobě, která představuje ohrožuje bezpečnost státu. Žalovaný takové informace o činnosti žalobce ve správním řízení získal od Bezpečnostní informační služby, a to v podobě utajované informace (DŮVĚRNÉ), která zavdala důvod pro aplikaci citovaného ustanovení ZPC. Z judikatury NSS plyne soubor pravidel, jimiž se musejí řídit správní orgány rozhodující na základě utajovaných informací i správní soudy, které jejich rozhodnutí přezkoumávají. y v utajovaných podkladech nemohou jen vyjadřovat názor jejich zpracovatele, bez patřičného skutkového podkladu, který by mohl soud ověřit. Správní soudy musejí mít možnost zhodnotit jak věrohodnost a přesvědčivost skutečností uvedených v utajovaných podkladech, tak jejich význam ve vztahu k projednávané věci (usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 3. 2016, čj. , č. 3667/2018 Sb. NSS, bod 32). Smyslem a účelem soudní kontroly rozhodování na základě utajovaných informací je především zajistit, aby správní orgány používaly jen informace skutečné a věrohodné. Tyto informace musejí poskytovat dostatečně přesný a spolehlivý skutkový základ pro právní posouzení věci (rozsudek ze dne 12. 3. 2020, čj. , bod 22). Utajované podklady by měly popisovat zdroj získaných informací a způsob jejich získání, včetně popisu okolností a důvodů, pro které má policejní nebo zpravodajská služba uvedené informace za věrohodné (rozsudek ze dne 10. 3. 2022, čj. , bod 35).

55. Krajský soud procesně nakládal s utajovanou informací jako s podkladem, který byl ve správním řízení veden odděleně mimo spis. Dále vzal v potaz speciální režim nakládání s utajovanými informacemi v cizineckých věcech, který vyplývá z ustanovení ZPC. Krajský soud poukazuje na usnesení SDEU ve věci NVN proti Komisi ve věcech rozhodování pobytu cizinců (C-761/23), kde soud dospěl k závěru, že „články 41 a 47 y základních práv Evropské unie ve spojení se zásadou rovnocennosti musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která vnitrostátnímu soudu, jenž přezkoumává legalitu rozhodnutí o pobytu, které bylo přijato na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/98/EU ze dne 13. prosince 2011 o jednotném postupu vyřizování žádostí o jednotné povolení k pobytu a práci na území členského státu pro státní příslušníky třetích zemí a o společném souboru práv pracovníků ze třetích zemí oprávněně pobývajících v některém členském státě a je založeno na utajovaných informacích, zakazuje, aby dotyčné osobě sám povolil k těmto informacím přístup, má-li za to, že se nezpřístupnění těchto informací této osobě nejeví jako odůvodněné, kdežto v řízeních, která se netýkají práva pobytu cizinců, soud takovou pravomoc má.“

56. Krajský soud se s obsahem utajované informace seznámil, účastníkům ji nezpřístupnil, čímž učinil zadost smyslu právní úpravy, kterým je zamezit svévoli správního orgánu při rozhodování na základě podkladů vedených mimo správní spis.

57. Krajský soud se zabýval zákonností rozhodovacího důvodu napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že žalovaný v zásadě postupoval v souladu se zákonem i pravidly nastavenými judikaturou. Hodnotil věrohodnost, přesvědčivost a také aktuálnost předmětné utajované informace. V tomto posledním ohledu se odkázal také na názor krajského soudu v prvotním rozsudku, s tím, že považuje i přes značný časový odstup předmětnou utajovanou informaci za nadále aktuální. Žádnou další utajovanou informaci žalovaný v průběhu správního řízení nezískal, a jak vypovídá správní spis, ani se ji získat nepokusil. V napadeném rozhodnutí žalovaný pouze konstatuje, že nové informace „nebyly poskytnuty“.

58. Stran aktuálnosti předmětné utajované informace krajský soud poukazuje především na to, že vzhledem k tomu, že žalovaný kvalifikoval důvod neudělení pobytového oprávnění jako „ohrožení bezpečnosti státu“, je třeba vysoké míry intenzity ohrožení tohoto veřejného zájmu. To vyžaduje, aby informace získané o žalobci byly natolik aktuální a z pohledu skutkového „platné“. V tomto ohledu je třeba poukázat na důraz, který požadavku aktuálnosti utajovaných informací věnuje judikatura (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2023, č.j. -67). Víceletý časový odstup od rozhodování správního orgánu již představuje zásadní problém v použitelnosti poznatků bezpečnostních služeb, jak potvrzuje citovaný judikát. Na základě seznámení s předmětnou utajovanou informací krajský soud shledal, že referuje o týchž skutečnostech, které byly důvodem pro zamítnutí prvotní žádosti žalobce. Fakta, která jsou v tomto dokumentu popisována a která se týkají vystupování žalobce v jeho přirozeném pracovním prostředí, jeho výroků a kontaktů. Jsou označeny zdroje, z nichž BIS čerpala, jakož i hodnocení věrohodnosti těchto zdrojů. Jsou specifikovány kontexty, v jakých žalobce jednal způsobem, který je relevantní z hlediska bezpečnostních zájmů ČR, a to jak z mezinárodního, tak i vnitrostátního hlediska.

59. Žalovaný v napadeném rozhodnutí hodnotil aktuálnost těchto informací pomocí skutkové domněnky spočívající v tom, že není pravděpodobné, že by žalobce své chování změnil. Tuto skutkovou domněnku žalovaný opírá o další předpoklad, že v jádru jde o osobnostní nastavení žalobce, které změnit v podstatě nelze. Krajský soud tyto závěry žalovaného považuje pro účely posouzení druhé žádosti o přechodný pobyt jako nedostatečně podložené, a to z následujících důvodů.

60. V první řadě krajský soud vychází z toho, že žalovaného již v prvotním rozsudku důrazně a návodně upozornil na to, že zjištěné informace je zapotřebí aktualizovat, a to nejen za účelem zamezení nežádoucího efektu stigmatizace. Krajský soud též upozorňoval, že potencialita ohrožení společnosti v důsledku chování či určité činnosti žalobce spočívá spíše v jeho verbálních projevech, které jsou dokumentovány, nikoliv v doloženém či dokonce dosvědčeném aktivním zapojení do struktur, které představují reálné riziko bezpečnostní zájmy státu. Pokud má být žalobce chápán i po uplynutí několika let od zdokumentování takových projevů jako nebezpečná osoba, mělo by to být doloženo jeho novějšími projevy v jeho soukromém či pracovním prostředí. Lze také se vší rozumnou pravděpodobností předpokládat, že v případě dřívějšího dlouhodobého zpravodajského zájmu o osobu žalobce bude tento zájem bezpečnostních služeb pokračovat. Naopak, pokud takový zájem v současné době nepokračuje a žalobce přestal být zájmovou osobou, znamenalo by to významnou indicii k tomu, že je třeba jeho rizikovost z pohledu bezpečnosti státu vnímat odlišně. To je potřeba s ohledem na genezi pobytové historie, jakož i obsah utajované informace z roku 2023, položit najisto. Každopádně je žalovaný povinen toto ověřit, neboť je to on, kdo zodpovídá za řádné zjištění skutkového stavu, a to nikoliv k datu podání žádosti, ale k datu vydání svého rozhodnutí.

61. Krajský soud dále uvádí, že jednou stranou mince je osobnostní nastavení žalobce, které žalovaný hodnotil v souladu se svým prvotním rozhodnutím o zamítnutí žádosti o udělení přechodného pobytu žalobci, jakož i prvotním rozsudkem krajského soudu. I nadále lze tvrdit, že žalobce se na území ČR projevoval jednoznačně jako osoba se sklony k trestné činnosti, která měla i násilný charakter. Přitom lze vzhledem k časovému odstupu od odsouzení žalobce více zohlednit tvrzení žalobce, že po výkonu trestu odnětí svobody již žije žalobce z trestního pohledu nezávadným způsobem. Druhou stranou mince je pak reálné chování žalobce, a to zejm. v době, kdy se stal otcem nezl. J. Právě ve vztahu k otcovské roli žalobce mělo být ve správním řízení podrobně zkoumáno, jak žalobce tuto novou sociální roli zvládá a jaký vliv má tato role na jeho dřívější rizikové chování. V tomto klíčovém období je zapotřebí zkoumat, zda se žalobce ve svém prostředí chová konformně či nekonformně k základním pravidlům soužití lidské společnosti, jakož i základním hodnotám našeho právního společenství. Tyto okolnosti ve správním řízení zjištěny nebyly, což je deficit, který nelze překlenout na bázi pouhých skutkových domněnek. Krajský soud připomíná, že žalobce splňuje dle žalovaného pojmové znaky rodinného příslušníka občana EU, a to hned ve vztahu ke dvěma českým občanům.

62. To, že se žalovaný zabýval všemi relevantními okolnostmi pobytové historie žalobce, jeho trestní minulostí a soukromými vazbami, je jistě zcela správné. Ovšem sám žalovaný v celkové mozaice těchto skutečnosti přikládá klíčový či stěžejní význam právě okolnostem doloženým v utajované informaci. Ta ovšem není dostatečně aktuální, jak soud výše zdůvodnil. Její relevance s plynutím času klesá, přičemž její obsah není takové povahy, aby mohl navždy žalobce determinovat jako osobu, která je aktuálním a skutečným rizikem pro stát. V tom tkví pochybení žalovaného, které soud nemohl zhojit, neboť za náležité zjištění skutkového stavu věci k datu vydání napadeného rozhodnutí odpovídá žalovaný. Toto pochybení je třeba kvalifikovat podle ustanovení

63. Navíc uvedené pochybení zcela zásadně ovlivňuje také úvahu žalovaného o přiměřenosti dopadu napadeného rozhodnutí do soukromých a rodinných poměrů žalobce a jeho rodiny. Algoritmus proporcionality nelze v takovém případě řádně provést, chybí-li aktuální a individuální zjištění rizikovosti osoby žalobce pro chráněné veřejné zájmy (bezpečnost státu, veřejný pořádek). Proto se krajský soud žalobními námitkami vznesenými v tomto směru již podrobně nezabýval.

64. Nově je zapotřebí také vyhodnotit otázku stupně integrace žalobce do české společnosti, kterou žalovaný vyhodnotil v podstatě zcela shodně jako v prvotním rozhodnutí, přičemž však jak rodičovský poměr se synem, tak i samotný časový odstup od prvotního rozhodnutí mohou způsobit značný posun v této otázce. V tomto směru se žalovanému nepodařilo shromáždit v podstatě žádné nové a aktuální podklady. Aniž by krajský soud předjímal řešení této otázky v dalším řízení, upozorňuje na to, že časový odstup má vliv i na hodnocení významu zahlazených odsouzení žalobce, vykonání či nevykonání uložených trestů, znalost českého jazyka a navázání soukromých vazeb. Za tím účelem je vhodné shromáždit další důkazní materiál cestou výslechu žalobce či dalších osob, s nimiž žalobce pravidelně přichází do styku.

VII. Závěr a náklady řízení

65. Ze všech shora uvedených důvodů rozhodl krajský soud o žalobě tak, že napadené rozhodnutí v plném rozsahu zrušil, jak je uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku.

66. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. , podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve věci úspěšný, a proto má právo na náhradu nákladů řízení sestávající (i) ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 000 Kč a současně (ii) z nákladů za zastoupení advokátkou. Podle obsahu soudního spisu učinila zástupkyně žalobce v soudním řízení prokazatelně celkem dva úkony právní služby podle , advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a sice převzetí a přípravu zastoupení, sepsání žaloby v sazbě 4 620 Kč za každý úkon (celkem 9240 Kč). Zároveň jí podle náleží i náhrada hotových výdajů v paušální částce 450 Kč za každý jednotlivý úkon (celkem 900 Kč). Jelikož krajský soud z veřejně dostupných informací nezjistil, že by zástupkyně žalobce byla plátkyní DPH, nenavyšoval soud částku za zastupování žalobce o tuto daň. Celkově je tak žalovaná povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 14 140 Kč, a to do 30 dnů od nabytí právní moci rozsudku k rukám její právní zástupkyně (výrok III).

67. Osoby zúčastněné na řízení (rodinní příslušníci žalobce) vystupovali v řízení na straně žalobce. Za těchto okolností nemají právo na náhradu nákladů řízení, přičemž krajský soud dodává, že jim nebyla v řízení uložena ani žádná povinnost ( )

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu. Kasační stížnost se podává ve dvojím vyhotovení u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 29. září 2026

JUDr. Lukáš Hlouch, Ph.D. v. r.

samosoudce