Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

142 A 4/2026 - 90

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Jiřího Derfla a Mgr. Lenky Havlíčkové ve věci

navrhovatele: MUDr. J. Z., narozen X

bytem X

zastoupen advokátem Mgr. Petrem Broďáni

sídlem K. H. Borovského 692, 356 01 Sokolov

proti

odpůrci: město Žatec

sídlem náměstí Svobody 1, 438 01 Žatec

zastoupené advokátem Mgr. Jiřím Nezhybou

sídlem Údolní 567/33, 602 00 Brno

o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy, kterým se stanoví místní koeficient daně z nemovitých věcí pro vymezené nemovité věci, vydaného Zastupitelstvem města Žatec dne 26. 6. 2025 pod č. 1/2025/FIN,

takto:

I. Návrh, jímž se navrhovatel domáhal zrušení opatření obecné povahy č. 1/2025/FIN vydaného Zastupitelstvem města Žatec dne 26. 6. 2025 v rozsahu části přílohy č. 1 vymezující pozemky parc. č. st. XA, st. XB a st. XC v katastrálním území X, včetně regulace místního koeficientu pro všechny zdanitelné stavby a zdanitelné jednotky na těchto pozemcích, se zamítá.

II. Řízení se v rozsahu, v němž se navrhovatel domáhal zrušení textu odůvodnění opatření obecné povahy č. 1/2025/FIN vydaného Zastupitelstvem města Žatec dne 26. 6. 2025, popisujícího druhou skupinu nemovitostí, zastavuje.

III. Navrhovatel je povinen zaplatit odpůrci náhradu nákladů řízení ve výši 24 207,26 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

1. Navrhovatel se návrhem domáhal zrušení části opatření obecné povahy vydaného Zastupitelstvem města Žatec dne 26. 6. 2025 pod č. 1/2025/FIN, kterým se stanoví místní koeficient daně z nemovitostí pro vymezené nemovité věci na území města Žatec (dále obvykle jen „napadené opatření“). Navrhl, aby soud ve třetí části odůvodnění napadeného opatření zrušil text: „Druhou skupinou jsou nemovitosti pronajímané soukromými subjekty, v nichž je provozován tzv. obchod s chudobou, a které se nachází v historickém jádru města Žatec. Jedná se o objekty X č. p. XD a o objekty X č. p. XE, XF, XG a XH. Užívání těchto nemovitých věcí, které se nacházejí v samém centru města, není v souladu s charakterem města. Zisky z této podnikatelské aktivity plynou vlastníkům, kteří často nemají žádnou vazbu na město, pro město však představují zvýšené náklady a výskyt nežádoucích sociálně patologických jevů. V objektech jsou soustředěny skupiny osob, které jsou potenciálním rizikem narušování veřejného pořádku, zvyšování kriminality v místě a vznikem konfliktů s návštěvníky města. Tyto situace poškozují jméno města. Popsaný stav s sebou zároveň nese náklady města na vyšší intenzitu výjezdů ze strany Městské policie Žatec. Městská policie Žatec eviduje ve vztahu k nemovitostem č. p. XD a č. p. XI rostoucí počet kontrol a přestupků proti veřejnému pořádku. Zatímco v roce 2022 se jednalo o 196 kontrol a 20 přestupků, v roce 2024 se již jednalo o 336 kontrol a 58 přestupků. K 31. 3. letošního roku eviduje městská policie již 170 kontrol a 17 přestupků. Razantně se zvýšil také počet oznámení občanů, a to z 40 v roce 2022 na 89 v roce 2025. Rostoucí počet kontrol a přestupků proti veřejnému pořádku eviduje městská policie rovněž u objektů X. Zatímco v roce 2022 se jednalo o 237 kontrol a 16 přestupků, v roce 2023 již o 2354 kontrol a 73 přestupků. V roce 2024 vzhledem k umístění kamer počet kontrol i přestupků mírně klesl, nadále se však jednalo o 1590 kontrol a 54 přestupků. Eskalací vztahů mezi osobami ubytovanými v těchto objektech a občany města se zabývá rovněž odbor sociálních věcí, který mapuje situaci a hrozící konflikt mezi skupinami obyvatel. O problému jednají jak interně zaměstnanci jednotlivých odborů Městského úřadu, tak ve spolupráci s finančním úřadem, hygienickou stanicí, Agenturou pro sociální začleňování a se zástupci veřejnosti.“ Dále navrhl, aby soud zrušil přílohu č. 1 napadeného opatření v rozsahu v ní vyjmenovaných pozemků parc. č. st. XA, st. XB a st. XC v katastrálním území X s tím, že zrušení se týká i veškerých zdanitelných staveb a jednotek nacházejících se na těchto pozemcích.

Návrh

2. Navrhovatel na prvním místě namítal, že vymezení nemovitostí, na které se má zvýšení koeficientu vztahovat, má charakter zneužití práva, je diskriminační a umožňuje účelově, dle libovůle odpůrce, zařazovat či nezařazovat konkrétní nemovitosti do seznamu nemovitostí dotčených zvýšením koeficientu daně z nemovitých věcí, a že nebyl dostatečně určitě vymezen důvod pro zvýšení koeficientu daně právě u dotčených nemovitostí.

3. Odůvodnění napadeného opatření dle navrhovatele nesplňuje požadavky dle , , (dále jen „ “) ve vztahu k nemovitostem, které měly spadat do druhé skupiny nemovitostí, na které se mělo opatření obecné povahy vztahovat, neboť neobsahuje jednoznačné odůvodnění ve vztahu ke stanovení výše koeficientu pro zvýšení daně z nemovitých věcí a přesné vymezení kritérií, která byla podkladem pro zahrnutí nemovitostí do působnosti napadeného opatření.

4. Navrhovatel měl rovněž za to, že se odpůrce nedostatečně vypořádal s jeho námitkami proti napadenému opatření (konkrétní argumentaci však v návrhu neuvedl, pozn. soudu).

5. Navrhovatel dále namítal, že vybraná kritéria, tedy že v předmětných nemovitostech je provozován tzv. obchod s chudobou, nebo že pouze k některým z těchto nemovitostí odpůrce eviduje rostoucí počet kontrol a přestupků, nebo že vlastníci nemají žádnou vazbu na město, jsou zjevně neurčitá, účelová a zčásti navíc i nepravdivá.

6. Navrhovatel zdůraznil, že žije skoro celý svůj dosavadní život v Žatci, neprovozuje žádný obchod s chudobou, a ani neví, co měl odpůrce na mysli, když toto kritérium uvedl jako hlavní odůvodnění ve vztahu k nemovitostem, na které se opatření obecné povahy vztahuje. Totéž dle navrhovatele platí pro odpůrcem použitý neurčitý pojem žádné vazby na město.

7. Pojem obchod s chudobou není dle navrhovatele legislativní pojem a odpůrce neuvedl žádný zdroj či definici, kterou by měl daný pojem naplňovat. Dle názoru navrhovatele odpůrce jen převzal momentálně populární novinářský pojem. Pronájem nemovitostí je legální činnost, vlastník je oprávněn své nemovitosti pronajímat a navrhovatel si není vědom, že by na úseku pronajímání nemovitostí porušoval jakýkoliv předpis či zákon.

8. Dále navrhovatel namítal nepravdivost tvrzení a závěru odpůrce, že by se ke konkrétní nemovitosti množily přestupky. Navrhovatel konstatoval, že přestupkového jednání se může dopustit pouze fyzická či právnická osoba, nikoliv nemovitá věc. Navrhovatel proto navrhl, aby si soud vyžádal od odpůrce protokoly o odpůrcem tvrzených tisícovkách kontrol, které údajně měly probíhat, či (zřejmě, aby ověřil, pozn. soudu) zda se jednalo jen o nepravdivý a účelový argument odpůrce.

Vyjádření odpůrce k podanému návrhu

9. Odpůrce ve svém vyjádření uvedl, že vymezení nemovitostí zařazených do druhé skupiny nemovitostí, ve kterých probíhá tzv. obchod s chudobou, nepředstavuje zneužití práva, ostatně navrhovatel ani nespecifikoval, v čem by toto údajné zneužití práva odpůrce stanovit místní koeficient mělo spočívat.

10. Cílem napadeného opatření nebylo dle odpůrce odstranění tzv. obchodu s chudobou ani nahrazení činnosti jiných správních orgánů. Cílem napadeného opatření bylo prostřednictvím stanovení místního koeficientu dosáhnout kompenzace za negativní externality spojené s obchodem s chudobou, tedy s ubytováváním sociálně slabých, resp. sociálně nepřizpůsobivých, obyvatel. Tyto externality jsou dle odpůrce v odůvodnění napadeného opatření popsány dostatečně.

11. Nemovitosti vlastněné navrhovatelem, které se nachází na X, jsou dle odpůrce zařazeny mezi tzv. zájmové lokality města Žatce na základě opakovaných stížností jeho občanů na obtěžující chování některých osob, narušování veřejného pořádku v této lokalitě a přímého požadavku občanů vzešlého ze společných jednání s vedením města. Kontroly hlídek městské policie jsou dle odpůrce zaměřeny výlučně na dodržování veřejného pořádku na veřejných prostranstvích. Pravdivost a objektivnost údajů vychází z informačního systému městské policie. Městská policie věnuje pozornost několika problematickým lokalitám, přičemž X je jednou z nich.

12. Stanovení místního koeficientu je dle odpůrce vhodným nástrojem k dosažení cíle napadeného opatření, kterým je získání dodatečných příjmů do rozpočtu obce jako kompenzace za specifickou zátěž území popsanými negativními externalitami souvisejícími s obchodem s chudobou. Jedná se o zákonný nástroj přímo určený k diferenciaci daňového zatížení na území města. Jiné nástroje neumožňují městu dosáhnout kompenzace za faktickou zátěž území způsobenou tímto druhem využívání nemovitostí. Z výše uvedeného dle odpůrce vyplývá, že vymezení nemovitostí zařazených do druhé skupiny nemovitostí neumožňuje účelově, dle libovůle odpůrce, zařazovat či nezařazovat konkrétní nemovitosti do seznamu nemovitostí dotčených zvýšením koeficientu daně z nemovitých věcí, jak tvrdil navrhovatel v návrhu. Vymezení těchto nemovitostí v odůvodnění napadeného opatření je dle odpůrce jednoznačné a je podložené konkrétními skutečnostmi, které je odpůrce připraven v případě potřeby prokázat. Zařazení případných dalších nemovitostí do této druhé skupiny nemovitostí by dle odpůrce muselo být opět spojené s provozováním obchodu s chudobou, a tento způsob využití nemovitostí by musel být spojen s reálnými negativními externalitami, tedy narušováním veřejného pořádku, nočního klidu apod., které by odpůrce musel mít zdokumentovány. To samé se dle odpůrce týká případného vyřazení nemovitosti z této skupiny nemovitostí, na kterou dopadá místní koeficient stanovený napadeným opatřením.

13. K návrhové námitce diskriminačního vymezení nemovitých věcí odpůrce uvedl, že vymezené nemovitosti byly vybrány na základě objektivních a přezkoumatelných kritérií. Navrhovatel sám nespecifikoval, v čem by diskriminace měla spočívat, ani k prokázání diskriminace nenavrhuje žádné důkazní prostředky, a jedné se tedy o zcela nepodložené tvrzení.

14. K návrhové námitce nedodržení ohledně náležitostí odůvodnění odpůrce s odkazem na judikaturu upozornil, že námitky navrhovatele v procesu přijímání napadeného opatření byly řádně vypořádány, přičemž byly odlišné od námitek uplatněných v návrhu. Odpůrce s odkazem na judikaturu upozornil, že požadavkům musí odpovídat pouze odůvodnění rozhodnutí o námitkách, v ostatních částech opatření obecné povahy však již takovou podrobnost vyžadovat nelze. Zbylé části odůvodnění opatření obecné povahy tak mohou být obecnější, k čemuž odkázal na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2024, č. j. -60.

15. K návrhové námitce, že napadené opatření neobsahuje jednoznačné odůvodnění ve vztahu ke stanovení výše koeficientu pro zvýšení daně z nemovitých věcí, odpůrce citoval z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2025, č. j. -33, dle kterého opatření stanovící výši koeficientu nemusí obsahovat odůvodnění této výše, neboť se jedná o výsledek politické úvahy, přičemž vzhledem k zákonnému omezení maximální výše koeficientu je rdousící efekt daně vyloučen.

16. K návrhové námitce ohledně pojmu obchod s chudobou odpůrce uvedl, že se jedná o pojem, který je ve veřejném diskurzu užíván nejpozději od roku 2014, a to ve významu, který shrnul například Okresní soud Plzeň-město v rozsudku ze dne 18. 3. 2026, č. j. -95, ze kterého odpůrce citoval. Dále odpůrce odkázal na několik článků na internetu, kde bylo s tímto termínem pracováno. Odpůrce uzavřel, že pojem obchod s chudobou lze vymezit jako praxi, při níž vlastníci nemovitostí (které jsou zpravidla ve špatném technickém stavu nebo v sociálně vyloučených lokalitách) pronajímají tyto nemovitosti sociálně slabým osobám za nájemné neodpovídající kvalitě bydlení, přičemž nájemné je hrazeno převážně ze státních dávek (doplatek na bydlení, příspěvek na bydlení), čímž vlastníci inkasují nepřiměřený zisk na úkor veřejných prostředků a důstojnosti nájemníků. Tomuto vymezení dle odpůrce plně odpovídají jednotlivé nemovitosti, zařazené do druhé skupiny nemovitostí v napadeném opatření. Odpůrce uzavřel, že pojem obchod s chudobou má svůj obecně známý význam, a je tzv. notorietou.

17. K návrhové námitce, že navrhovateli není zřejmý obsah slovního spojení vazba na město Žatec, odpůrce uvedl, že vazba navrhovatele na město Žatec (anebo její absence) není žádným kritériem, na jehož základě by byly nemovitosti zařazeny do druhé skupiny nemovitostí, na kterou dopadá místní koeficient v napadeném opatření. V odůvodnění tohoto opatření bylo pouze uvedeno, že vlastníci nemovitostí často nemají žádnou vazbu na město, což ovšem dle odpůrce neznamená, že by každý vlastník takové nemovitosti nesměl mít žádnou vazbu na město Žatec.

18. V závěru svého vyjádření odpůrce navrhl, aby soud návrh v celém rozsahu zamítl a přiznal odpůrci náhradu nákladů řízení.

Jednání soudu

19. Zástupce navrhovatele při jednání konaném dne 30. 9. 2026 odkázal na podaný návrh, který stručně reprodukoval. Dále vzal návrh zčásti zpět, a to v rozsahu, v němž se navrhovatel domáhal zrušení textu odůvodnění opatření obecné povahy č. 1/2025/FIN vydaného Zastupitelstvem města Žatec dne 26. 6. 2025, popisujícího druhou skupinu nemovitostí.

20. Zástupkyně odpůrce při tomtéž jednání odkázala na vyjádření k návrhu, které stručně reprodukovala.

21. Soud provedl důkaz listinami předloženými odpůrcem. Jednalo se o čtyři printscreeny z náhledu do informačního systému Městské policie Žatec (tři printscreeny ze dne 15. 7. 2023 a čtvrtý printscreen – mapa všech kontrol a událostí na území města Žatec v červenci 2023), a dále o přehledovou tabulku nemovitostí zařazených do návrhu napadeného opatření ze dne 16. 4. 2025.

22. Soud dále provedl důkaz výpisem z katastru nemovitostí ohledně listu vlastnictví č. 4465 pro katastrální území Žatec za účelem ověření vlastnického práva navrhovatele k nemovitostem, jež jsou předmětem návrhu.

23. Zástupce navrhovatele k provedeným důkazům uvedl, že z nich nevyplývají negativní externality způsobené nájemníky bytů v dotčených nemovitostech navrhovatele. Z provedených důkazů ani z podkladů pro vydání napadeného opatření nevyplývá dle zástupce navrhovatele metodika, jakým způsobem byl přestupek či výjezd evidován. Počet kontrol závisel na rozhodnutí odpůrce, který si stanovil X jako zájmovou lokalitu. Zástupce navrhovatele upozornil, že nesouhlasí počty kontrol a zjištěných přestupků v napadeném opatření oproti tabulce přehledu řešených událostí a přestupků na X, jež byla součástí předložené spisové dokumentace. Zástupce navrhovatele navrhl, aby soud jako další důkazy vyžádal podklady od Městské policie Žatec, a to kompletní export dat, které byly podkladem pro vydání napadeného opatření včetně metodiky evidence přestupků či kontrol. Soud by měl dle zástupce navrhovatele vyzvat odpůrce k doložení podkladů ohledně data vzniku konkrétní události s uvedením zdroje zjištění a data předložení konkrétního podkladu zastupitelstvu.

24. Zástupce navrhovatele v rámci své závěrečné řeči přečetl své písemné vyjádření ze dne 30. 9. 2026, které zároveň předložil soudu a zástupkyni odpůrce. Upozornil, že u X jsou v tabulce předkládány pouze společné počty kontrol, aniž z textu plyne, jaká část se vztahuje k jednotlivým domům navrhovatele na X, a to č. p. XE, č. p. XF a č. p. XG, které se nachází na třech stavebních parcelách uvedených v petitu návrhu. Připomněl, že na straně 8 napadeného opatření je uvedeno, že kontroly městské policie byly zaměřeny výlučně na dodržování veřejného pořádku na veřejných prostranstvích, nikoli v bytech či domech. Podotkl, že GPS souřadnice uložené v systému městské policie dokládají místo kontroly, nikoli bydliště osoby, která se dopustila konkrétního jednání, nebo vazbu události ke konkrétnímu domu. Odpůrce by měl doložit skutečnou věcnou vazbu jednání osob k užívání zatížených objektů, což dosud nebylo ve vyjádření odpůrce vysvětleno.

25. Současně zástupce navrhovatele požadoval, aby soud ověřil úplnost předložené spisové dokumentace, dobu vzniku listin a jejich dostupnost zastupitelstvu dne 26. 6. 2025. Printscreeny předložené odpůrcem mohou dle zástupce navrhovatele doložit fungování systému městské policie, nikoli však správnost ročních přestupkových součtů ani vztah protiprávního jednání k jednotlivým obyvatelům bytů v nemovitostech navrhovatele. Dle zástupce navrhovatele stížnosti obyvatel mohou být relevantním podkladem, je však třeba zjistit jejich datum, obsah a případnou vazbu k nemovitostem navrhovatele. Dle zástupce navrhovatele přehledová tabulka s fotografiemi nemovitostí ze dne 16. 4. 2025, kterou byl proveden důkaz, sama o sobě neprokazuje výši nájemného, jeho financování ze sociálních dávek, zisk vlastníka nebo původ přestupků.

26. Zástupce navrhovatele dále namítal, že pokud odpůrce tvrdí, že domy navrhovatele naplňují charakteristiku obchodu s chudobou, měl zároveň označit podklady, z nichž to dovodil: stav bytů, relevantní nájemní podmínky, způsob jejich hodnocení a skutečnosti podporující tvrzení o nepřiměřeném zisku. Dle zástupce navrhovatele obsahuje vyjádření odpůrce jen obecné zdroje vysvětlující pojem obchod s chudobou, nikoli konkrétní údaje prokazující jejich aplikaci na jednotlivé domy navrhovatele. Z odůvodnění napadeného opatření nelze dle zástupce navrhovatele zjistit, jaké „ověřené odlišnosti odůvodnily zvláštní zatížení […] domů“ navrhovatele. Jestliže odpůrce odvozuje výběr nemovitostí od kontrol na náměstí, měl dle zástupce navrhovatele „vysvětlit, proč stejné lokalitní údaje nepoužil vůči jiným subjektům v jeho okolí a jak odlišil konkrétní původce tvrzených externalit“.

27. Dále zástupce navrhovatele uvedl námitky stran nedostatečného vypořádání jeho námitek uplatněných v procesu přijímání napadeného opatření. Připomněl, že se navrhovatel výslovně připojil k námitkám společnosti Rydex, s. r. o., (dále jen „Rydex“), odmítl diskriminační povahu postupu a napadl údaje o počtech kontrol. V rámci vypořádání námitek společnosti Rydex je uvedena pasáž o veřejném prostranství a informačním systému městské policie, avšak tato pasáž dle zástupce navrhovatele neobjasňuje přičtení událostí jednotlivým domům navrhovatele a neřeší ani vlastní výhradu navrhovatele, že kontroly vnímá v souvislosti s předchozími snahami města o prodej či pronájem jeho nemovitostí. Zástupce navrhovatele upozornil, že vypořádání navrhovatelových námitek v napadeném opatření je spojeno s pozemkem p. č. st 139, zatímco napadená regulace se týká parcel st. XA, st. XB a st. XC. V napadeném opatření je u vypořádání námitek navrhovatele uvedeno, že bylo námitce částečně vyhověno, avšak není zřejmé, v čem bylo vyhověno a v jakém rozsahu byly námitky zamítnuty.

28. Zástupkyně odpůrce v závěrečném návrhu uvedla, že žádná metodika k posuzování jednotlivých domů ohledně zjištěných kontrol, přestupků či obchodu s chudobou neexistuje. Požadavek navrhovatele na doložení zátěže plynoucí z jednotlivých domů, či od konkrétních nájemníků těchto domů považuje za nepřiměřený a neodpovídající judikatuře správních soudů. Zdůraznila, že odpůrce v napadeném opatření řádně vysvětlil, z jakých důvodů zatížil dotčené nemovitosti navrhovatele zvýšeným koeficientem. Upozornila, že většina nájemníků bytů v nemovitostech navrhovatele jsou neplatiči poplatku za svoz komunálního odpadu.

Posouzení věci soudem

29. Napadené opatření obecné povahy soud přezkoumal v řízení podle části třetí, hlavy druhé, sedmého dílu , , (dále jen „ “), který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v a Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává opatření obecné povahy pouze v rozsahu, který navrhovatel uplatnil v návrhu, přičemž obsahuje-li návrh předepsané náležitosti, nelze již v dalším řízení návrh rozšiřovat na dosud nenapadené části opatření obecné povahy nebo jej rozšiřovat o další návrhové body. Povinností navrhovatele je proto tvrdit, že opatření obecné povahy nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec návrhových bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného opatření obecné povahy, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného opatření obecné povahy podle ve spojení s

30. Soud konstatuje, že ve věci je mezi účastníky nesporné, že napadené opatření bylo schváleno Zastupitelstvem města Žatec dne 26. 6. 2025, vyvěšeno dne 27. 6. 2025 a nabylo účinnosti 11. 7. 2025. Návrh byl podán ke zdejšímu soudu dne 10. 7. 2026, tedy včas (viz ).

31. Soud ověřil z listu vlastnictví č. XJ pro katastrální území X, že navrhovatel je vlastníkem pozemků parc. č. st. XA, st. XB a st. XC v katastrálním území X, přičemž tyto pozemky jsou uvedeny v příloze č. 1 napadeného opatření, a týká se jich tudíž v napadeném opatření stanovený místní koeficient ve výši 5, s čímž je spojeno zvýšení daně z nemovitých věcí, což se dotýká práv navrhovatele. Tím je dána aktivní legitimace navrhovatele k podání návrhu ve smyslu

32. Pokud jde o samotný soudní přezkum opatření obecné povahy, zdejší soud vychází z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2023, č. j. -57, č. 4562/2024 Sb. NSS, podle kterého „po novele provedené je soud při přezkumu opatření obecné povahy, s výjimkami plynoucími z právní úpravy, vázán rozsahem a důvody návrhu ( ). Pro soud naopak není závazný tzv. algoritmus přezkumu, jak byl poprvé vymezen v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. -98, č. 740/2006 Sb. NSS“. Zdejší soud proto nepostupoval podle algoritmu soudního přezkumu, ale přezkoumal napadené opatření v rozsahu navrhovatelem uplatněných námitek.

33. Soud se v první řadě zabýval přezkoumatelností napadeného opatření. Opatření obecné povahy musí být řádně odůvodněno. Jak vyplývá z aplikovaného přiměřeně na základě téhož zákona, v odůvodnění musí být uvedeny důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2008, č. j. -136, č. 1795/2009 Sb. NSS, nepřezkoumatelné je opatření obecné povahy, v jehož odůvodnění nejsou uvedeny důvody výroku, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a výkladu právních předpisů.

34. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 24. 7. 2025, č. j. -33, vyšší daňové zatížení jen určitých nemovitostí s odůvodněním, že jde o kompenzaci negativních externalit, je zákonem aprobovaný cíl. Nicméně stanovení koeficientu prostřednictvím opatření obecné povahy znamená, že tento akt musí splňovat všechny obecné požadavky.

35. Krajský soud konstatuje, že dle jeho názoru je v nyní projednávané věci použitelná i judikatura vztahující se primárně k přezkoumatelnosti územních plánů obcí (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2025, č. j. -137). Dle ustálené judikatury správních soudů má odůvodnění opatření obecné povahy dvě úrovně. Za prvé se jedná o vlastní odůvodnění opatření obecné povahy a za druhé o odůvodnění rozhodnutí o námitkách. Vlastní odůvodnění opatření obecné povahy se vyznačuje spíše obecnějším odůvodněním. Odráží se v něm především odborné požadavky a požadavky politické povahy, zde tedy relevantní důvody pro stanovení místního koeficientu pro vymezené nemovitosti. Smyslem rozhodnutí o námitkách je naopak individualizace ve vztahu ke konkrétní regulaci v kontextu konkrétních námitek. Z odůvodnění proto musí být seznatelné, z jakého důvodu považuje odpůrce námitky uplatněné oprávněnou osobou za liché, mylné nebo vyvrácené, nebo proč považuje skutečnosti předestírané oprávněnou osobou za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy za vyvrácené (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2016, č. j. -79).

36. Na odůvodnění rozhodnutí o námitkách je tak třeba klást přísnější požadavky, neboť dotčené osobě by se mělo dostat přezkoumatelné odpovědi, proč její námitky nejsou důvodné a proč z pohledu odpůrce jím navrhované řešení obstojí i po konfrontaci s nimi. Naopak v případě pasivity navrhovatele, který námitky nepodal, bude obecnost vlastního odůvodnění opatření obecné povahy představovat zásadní nezákonnost, pro kterou je třeba jej zrušit, jen v krajních případech, pokud by bylo natolik nedostatečné, že by fakticky zcela chybělo. V takovém případě postačí, je-li z odůvodnění alespoň v nejobecnější rovině patrná představa o záměrech odpůrce (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2014, č. j. -29, ze dne 30. 3. 2016, č. j. -53, ze dne 2. 8. 2018, č. j. -39, nebo ze dne 23. 3. 2023, č. j. -39). Ostatně podle § 307 odst. 2 zákona č. ávrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je také nepřípustný, obsahuje-li pouze důvody, které navrhovatel neuplatnil v řízení o vydání opatření obecné povahy, ač tak učinit mohl; to neplatí, jde-li o opatření obecné povahy podléhající posouzení vlivů na životní prostředí.

37. Soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2013, č. j. -59, podle kterého „pokud účastník řízení bez objektivních důvodů neuplatní řádně své námitky, sám se tímto nedůsledným přístupem zbavuje možnosti, aby jeho námitky byly náležitě vypořádány orgánem přijímajícím napadené OOP a aby poté o zákonnosti takového vypořádání rozhodl soud“.

38. Soud ze spisové dokumentace zjistil, že navrhovatel sice uplatnil námitky podáním ze dne 26. 5. 2025, ovšem tyto námitky byly velmi stručné. Navrhovatel v nich konstatoval, že se seznámil s námitkami uplatněnými společností Rydex, přičemž s jejími námitkami se ztotožňuje. Dále uvedl, že považuje návrh opatření obecné povahy za diskriminační. Upozornil, že již několik let pociťuje ze strany odpůrce snahu, aby mu předmětné nemovitosti pronajal či prodal. Navrhovatel měl jiný návrh (blíže nespecifikovaný, pozn. soudu), který ale nebyl odpůrcem akceptován, přičemž výsledkem byly dle navrhovatele neustálé kontroly, které považoval za šikanozní. Závěrem svých námitek navrhovatel zpochybnil počet kontrol uvedený v návrhu opatření obecné povahy s tím, že počet kontrol byl určitě nižší.

39. Uvedené námitky vypořádal odpůrce v napadeném opatření v rozhodnutí o námitkách. Odpůrce odkázal na vypořádání námitek společnosti Rydex, neboť navrhovatel tvrdil, že se s jejími námitkami ztotožňuje. V rámci vypořádání námitek společnosti Rydex se odpůrce zabýval i navrhovatelem v námitkách zmíněnou diskriminací a počtem kontrol na nemovitostech v lokalitách X a X. Dle soudu tedy odpůrce v napadeném rozhodnutí námitky navrhovatele řádně vypořádal. Soud podotýká, že společnost Rydex je vlastníkem nemovitostí uvedených v první skupině nemovitostí v napadeném opatření (neudržované nemovitosti), avšak nevlastní žádné nemovitosti ve druhé skupině nemovitostí, jež zahrnovala nemovitosti dotčené obchodem s chudobou. Problematika obchodu s chudobou popisovaná v napadeném opatření se tedy vůbec netýkala nemovitostí společnosti Rydex. Dále soud konstatuje, že zmíněná návrhová námitka byla zcela neurčitá, neboť navrhovatel v návrhu neuvedl, jakou jím uplatněnou konkrétní námitku odpůrce v rozhodnutí o námitkách dostatečně nevypořádal a z jakých důvodů považuje dané vypořádání za nedostatečné.

40. Navrhovatel až při jednání soudu v závěrečném návrhu doplnil argumentaci stran nedostatečnosti vypořádání jeho námitek v napadeném opatření (viz výše). V samotném návrhu pouze uvedl, že se odpůrce v napadeném opatření nedostatečně vypořádal s jeho námitkami. Dle soudu se jednalo o samostatný návrhový bod, se kterým se soud výše vypořádal. Argumentaci navrhovatele v závěrečném návrhu dle soudu nelze považovat jen za doplnění argumentace k původnímu návrhovému bodu, nýbrž tato navrhovatelova argumentace vytváří nové konkrétní návrhové body, jelikož poukazuje na konkrétní deficity napadeného opatření. Soud sice obecně přihlíží ke zjištěné nepřezkoumatelnosti rozhodnutí z úřední povinnosti, nicméně jen v takovém rozsahu, v jakém to brání přezkoumání napadeného opatření s ohledem na konkrétní návrhové body. Dle soudu navrhovatel uplatnil zmíněné námitky stran nedostatečného vypořádání jeho námitek opožděně v rozporu s větou druhou

41. Přesto se soud nad rámec nezbytného odůvodnění zabýval navrhovatelovými námitkami v závěrečném návrhu stran vypořádání jeho námitek v napadeném opatření.

42. K argumentaci navrhovatele, že se výslovně připojil k námitkám společnosti Rydex, soud uvádí, že navrhovatel v námitkách uvedl, že se s námitkami společnosti Rydex ztotožňuje. Soud připomíná, že společnost Rydex není vlastníkem žádné z nemovitostí uvedených ve druhé skupině, kterých se týkal tzv. obchod s chudobou. Většinu svých námitek směřovala společnost Rydex logicky ke svým nemovitostem, které byly uvedeny v první skupině. Nemovitostmi ve druhé skupině se společnost Rydex zabývala spíše okrajově, kdy za podstatu její argumentace ohledně obchodu s chudobou na X a X lze považovat následující pasáž: „Pronájem nemovitostí je legální činnost, upravená v jiných právních předpisech a kontrolovaná rovněž postupy, které stanovují jiné právní předpisy. Vlastník je oprávněn své nemovitosti pronajímat a zde dokonce stát poskytuje na takové ubytování prostředky. Opatření obecné povahy zde tedy směřuje do kompetence jiných orgánů a snaží se formou obcházení zákona a jeho účelu řešit problém, který spadá do pravomoci parlamentu a nikoli zastupitelstva obce. Z odůvodnění vyplývá, že si zastupitelé jsou vědomi své problematické právní pozice a snaží se tak konstruovat externality. Ty uvádí ovšem zase jen takové, které žádným způsobem nevyřeší uvalení daně na nemovitosti. Jedná se jevy a externality, které má řešit svojí aktivitou Policie ČR, městská policie, správní úřady atd.“ Soud podotýká, že z citované pasáže plyne, že společnost Rydex si byla vědoma skutečnosti, že se v případě nemovitostí zařazených do druhé skupiny jedná o nemovitosti, ve kterých nájemníci hradí nájemné ze sociálních dávek, a je si vědoma externalit spojených s uvedenými nemovitostmi, přičemž však dle jejího názoru by tyto negativní jevy neměly být řešeny cestou zvýšení daně z nemovitých věcí, nýbrž by je měly řešit příslušné orgány. S touto argumentací se navrhovatel ve svých námitkách ztotožnil.

43. Rydex dále v námitkách zpochybnila pravdivost údajů o počtu kontrol s tím, že je považuje za možnou šikanu nebo účelovou lež. Ke zmíněným námitkám odpůrce v napadeném opatření uvedl: „Zvýšená intenzita kontrol na X není projevem svévole, ale naopak se jedná o reakci na konkrétní požadavky veřejnosti. Tato lokalita byla zařazena mezi tzv. „zájmové“ lokality města na základě opakovaných stížností občanů na obtěžující chování některých osob; narušování veřejného pořádku v této lokalitě a přímého požadavku občanů vzešlého ze společných jednání s vedením města. Kontroly hlídek městské policie jsou zaměřeny výlučně na dodržování veřejného pořádku na veřejných prostranstvích. V žádném případě se nejedná o kontroly v bytech nebo domech, cílené obtěžování konkrétních osob, ani o neoprávněné vstupy do soukromých prostor. Poměr 73 zjištěných přestupků k 2354 kontrolám (3,1 %) není důkazem neefektivity, ale naopak svědčí o úspěšném preventivním působení zvýšené přítomnosti hlídek, zlepšení situace v lokalitě, pravidelné kontrolní činnosti a účinném odrazování potenciálních narušitelů veřejného pořádku. Pravdivost a objektivnost údajů vychází z informačního systému městské policie (např. způsob zapisování kontrol a událostí do informačního systému, GPS lokalizaci každé kontroly, mapa zobrazující rozložení kontrol napříč městem). Městská policie věnuje zvýšenou pozornost několika problematickým lokalitám, přičemž X je jednou z nich.“ Takovéto vypořádání námitky považuje soud za zcela dostatečné a konkrétní. Příslušnou argumentaci navrhovatele uplatněnou až v závěrečné řeči tedy soud shledal nedůvodnou.

44. K námitce navrhovatele v závěrečném návrhu, že pasáž v napadeném opatření vypořádávající námitky společnosti Rydex o kontrolách na veřejném prostranství a informačním systému městské policie neobjasňuje přičtení událostí jednotlivým domům navrhovatele, soud uvádí, že žádnou námitku týkající se přičitatelnosti kontrol a zjištěných přestupků jednotlivým domům navrhovatele neuplatnili v procesu přijímání napadeného opatření ani společnost Rydex, ani navrhovatel. Odpůrce se proto touto otázkou nemusel v napadeném opatření zabývat. K argumentaci navrhovatele, že zmíněná pasáž neřeší ani vlastní výhradu navrhovatele, že kontroly vnímá v souvislosti s předchozími snahami města o prodej či pronájem jeho nemovitostí, soud uvádí, že touto otázkou směřující k údajné šikaně se zabýval odpůrce v napadeném opatření v rámci vypořádání námitky společnosti Rydex ohledně možné šikany (viz pasáž citovaná výše).

45. K námitce navrhovatele v závěrečném návrhu, že vypořádání jeho námitek v napadeném opatření je spojeno s pozemkem p. č. st. XK, zatímco napadená regulace se týká parcel st. XA, st. XB a st. XC, soud uvádí, že se jednalo o standardní postup odpůrce, který u každé osoby uplatňující námitky uvedl, zřejmě za účelem potvrzení legitimace osoby k podání námitek, jednu nebo dvě stavební parcely, jichž je určitá osoba vlastníkem, ačkoli ve skutečnosti například společnost Rydex je vlastníkem několika desítek dotčených stavebních parcel. Navrhovatel je vlastníkem nemovitostí z obou skupin nemovitostí, přičemž stavební parcela č. st. XK je ve vlastnictví navrhovatele a spadá do první skupiny nemovitostí. V uvedení jen jedné stavební parcely nespatřuje soud problém, když podstatné bylo, že odpůrce řádně vypořádal námitky navrhovatele, které byly obecné a nevztahovaly se ke konkrétním nemovitostem.

46. K námitce navrhovatele v závěrečném návrhu, že v napadeném opatření je u vypořádání jeho námitek uvedeno, že bylo námitce částečně vyhověno, avšak není zřejmé, v čem bylo vyhověno a v jakém rozsahu byly námitky zamítnuty, soud uvádí, že tento údaj o částečném vyhovění námitce souvisí s tím, že navrhovatel uvedl, že se ztotožňuje s námitkami společnosti Rydex, přičemž v jejím případě skutečně bylo částečně námitkám vyhověno. Konkrétně se jednalo o objekt na parcele č. st. 233, kde byla v roce 2015 opravena střecha a v roce 2020 obnovena fasáda a došlo k výměně oken a dveří, pročež odpůrce shledal námitku důvodnou, a stavební parcela proto byla vyjmuta z nemovitostí uvedených v návrhu napadeného opatření (v podrobnostech viz strana 7 napadeného opatření). Jelikož se navrhovatel ztotožnil s námitkami společnosti Rydex, tak odpůrce u vypořádání námitek navrhovatele uvedl stejný výsledek, tedy částečně vyhověno. V takovém postupu odpůrce neshledal soud pochybení. Soud proto nemohl přisvědčit námitkám navrhovatele, že se odpůrce nedostatečně vypořádal s jeho námitkami uplatněnými proti návrhu opatření obecné povahy.

47. Vzhledem ke stručnosti námitek uplatněných ze strany navrhovatele v procesu přijímání napadeného opatření nelze klást na odůvodnění napadeného opatření přemrštěné požadavky. I ze stručného odůvodnění je jasný záměr odpůrce. Jde o individualizaci výše daně z nemovitých věcí tak, aby zohledňovala zátěž města Žatec spočívající v narušování veřejného pořádku obyvateli či návštěvníky nemovitostí uvedených ve druhé skupině. Je zřejmé, na základě jakých důvodů odpůrce ke stanovení místního koeficientu pro vymezené nemovité věci přistoupil. Jde o nemovitosti, v nichž je provozován obchod s chudobou, s čímž souvisí skladba nájemníků v dotčených nemovitostech a z toho plynoucí narušování veřejného pořádku v dotčené lokalitě X. Odpůrce v napadeném opatření uvedl, že v dotčených nemovitostech jsou soustředěny skupiny osob, které jsou potenciálním rizikem narušování veřejného pořádku, zvyšování kriminality v místě a vznikem konfliktů s návštěvníky města s tím, že popsaný stav s sebou zároveň nese náklady města na vyšší četnost výjezdů ze strany Městské policie Žatec. Dále odpůrce v napadeném opatření upozornil, že eskalací vztahů mezi osobami ubytovanými v těchto objektech a občany města se zabývá rovněž odbor sociálních věcí, který mapuje situaci a hrozící konflikt mezi skupinami obyvatel, přičemž o problému jednají jak interně zaměstnanci jednotlivých odborů Městského úřadu, tak ve spolupráci s finančním úřadem, hygienickou stanicí, Agenturou pro sociální začleňování a se zástupci veřejnosti. Z těchto údajů zmíněných odpůrcem v napadeném opatření jsou dle soudu zřejmé důvody, proč zvýšeným místním koeficientem zatížil vymezené nemovitosti.

48. Soud konstatuje, že odpůrce nebyl povinen zdůvodňovat, proč zvolil nejvyšší možný koeficient. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2025, č. j. -33, totiž platí, že odůvodnění toho, proč obec zvolila v zákonem umožněném rozptylu od 0,5 do 5 právě onu určitou výši koeficientu, nemusí opatření obecné povahy obsahovat. Jde totiž o výsledek politické úvahy, za kterou nesou zastupitelé odpůrce politickou odpovědnost. Ústavní soud v tomto ohledu odmítl „v daňových otázkách hledat věcně správné, žádoucí či optimální řešení“, a to i „z pohledu samotné výše daně (sazby daně), tj. obecně daňové zátěže“ (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 5. 2021, sp. zn. , bod 110). Obdobně to platí i pro nastavování sporného koeficientu. Není úkolem správních soudů kontrolovat, zda zvolená výše koeficientu je správná, dostatečná či optimální (bod 45 rozsudku výše uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu).

49. Zásadní námitkou navrhovatele bylo, že vymezení nemovitostí, na které se má zvýšení koeficientu vztahovat, má charakter zneužití práva, je diskriminační a umožňuje účelově zařazovat či nezařazovat konkrétní nemovitosti do seznamu nemovitostí dotčených zvýšením koeficientu daně z nemovitých věcí, a že nebyl dostatečně vymezen důvod pro zvýšení koeficientu daně právě u dotčených nemovitostí.

50. Druhou skupinu nemovitostí, do kterých patří i nemovitosti navrhovatele, charakterizoval odpůrce ve třetí části odůvodnění napadeného opatření (viz citovaná pasáž v 1. bodu odůvodnění tohoto rozsudku, jejíhož zrušení se navrhovatel domáhal). Konkrétní nemovitosti z druhé skupiny jsou pak označeny parcelním číslem v příloze č. 1 napadeného opatření.

51. Podle , o dani z nemovitých věcí, (dále jen „zákon o dani z nemovitých věcí) platí, že „místní koeficient ve výši od 0,5 do 5,0, a to s přesností nejvýše na jedno desetinné místo, může obec stanovit opatřením obecné povahy vydaným zastupitelstvem obce v případě místního koeficientu pro vymezené nemovité věci“.

52. Z citované právní úpravy je zřejmé, že samotný zákon o dani z nemovitých věcí žádné limity pro možnost stanovení koeficientu prostřednictvím opatření obecné povahy nestanovuje. Omezuje se pouze na to, že umožňuje obcím stanovit místní koeficient pro vymezené nemovité věci. Je proto nutno při vymezení této daňové povinnosti vycházet z limitů, které má při stanovení daně zákonodárce. Zákonodárce je při stanovení daně omezen zákazem svévole a zásadou rovnosti podle a d (viz nález Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. , body 33 a 34). Ústavní soud dále konstatoval, že „v oblasti daňové je třeba požadovat, aby zákonodárný orgán podložil svoje rozhodnutí objektivními a racionálními kritérii. […] Jestliže se tak stalo, není určení diferencovaných daní pro různé poplatníky stavem, který by bylo možno označit jako protiústavní nerovnost, a naopak“ (srov. nález pléna Ústavního soudu ČSFR ze dne 8. 10. 1992, sp. zn. ; či nověji nález ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. , bod 119). Tato východiska přeneseně platí i pro místní samosprávy využívající zákonného oprávnění stanovit koeficient pro vymezené nemovité věci dle zákona o dani z nemovitých věcí. Toto oprávnění totiž podléhá stejným omezením, jak dovodil ve vztahu k předchozí právní úpravě Ústavní soud (viz nález ze dne 18. 7. 2023, sp. zn. , bod 49).

53. Z uvedeného dle soudu jednoznačně vyplývá, že pro vymezení nemovitostí, které budou zatíženy zvýšením místního koeficientu daně z nemovitých věcí, nepostačuje jejich vyjmenování v opatření obecné povahy. V odůvodnění opatření obecné povahy je třeba srozumitelně vyjevit kritéria, na jejichž základě obec vymezila nemovité věci s koeficientem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2025, č. j. -33). S důrazem na tuto skutečnost přistoupil soud k přezkumu vymezení druhé skupiny nemovitostí, kam patří i dotčené nemovitosti navrhovatele.

54. Vymezení druhé skupiny nemovitostí v napadeném opatření obsahuje místní kritérium, které spočívá ve stanovení, že se zvýšení koeficientu vztahuje na nemovitosti, které se nacházejí na X a na X v X. Dále vymezení obsahuje charakteristiku zvláštní vlastnosti, která má nemovitosti, na které se napadené opatření vztahuje, odlišit od jiných nemovitostí nalézajících se ve vymezeném prostoru. Touto zvláštní vlastností je skutečnost, že se jedná o nemovitosti „pronajímané soukromými subjekty, v nichž je provozován tzv. obchod s chudobou“, což s ohledem na skladbu nájemníků bytů v druhé skupině nemovitostí představuje pro město Žatec „zvýšené náklady a výskyt nežádoucích sociálně patologických jevů“.

55. Místní kritérium je ve vymezení dle soudu stanoveno dostatečně určitě a konkrétně. Je vždy objektivně zjistitelné, zda určitá konkrétní nemovitost se nachází v lokalitě X či X.

56. Soud považuje za dostatečně určité i druhé kritérium užité odpůrcem, tedy obchod s chudobou a s tím spojené sociálně patologické jevy. K návrhové námitce ohledně pojmu obchod s chudobou soud uvádí, že se jedná o pojem, který je v běžné mluvě užíván a vyskytuje se i v judikatuře například Ústavního soudu v souvislosti s tzv. bezdoplatkovými zónami. Okresní soud Plzeň-město v rozsudku ze dne 18. 3. 2026, č. j. -96, vymezil tento pojem následovně: „Jde o výraz, který se opírá o pojem obchod s chudobou, který je v mediálním prostředí zažitý a také relativně často skloňovaný v souvislosti s podnikatelskými aktivitami spočívajícími v provozování ubytovacích služeb za často nevýhodných cenových, hygienických a sociálních podmínek sociálně slabým skupinám obyvatel, kdy typické je využívání státních dávek na bydlení k úhradě poplatků za poskytnuté ubytování.“ Dle soudu je zmíněný pojem obecně znám a užíván, představuje tak notorietu, kterou není třeba blíže specifikovat či dokazovat.

57. Z odůvodnění napadeného opatření plyne, že odpůrce při zařazení nemovitostí do druhé skupiny vycházel z poznatků odboru sociálních věcí Městského úřadu Žatec, který „mapuje situaci a hrozící konflikt mezi skupinami obyvatel. O problému jednají jak interně zaměstnanci jednotlivých odborů Městského úřadu, tak ve spolupráci s finančním úřadem, hygienickou stanicí, Agenturou pro sociální začleňování a se zástupci veřejnosti“. Dále odpůrce vycházel i z poznatků Městské policie Žatec ohledně počtu kontrol a přestupků v dotčených lokalitách (viz strana 8 napadeného opatření). Dle soudu bylo zařazení nemovitostí do druhé skupiny podloženo zjištěními o tzv. obchodu s chudobou, který je charakterizován tím, že pronájem nemovitostí je zaměřen na nájemníky ze sociálně slabších vrstev, kdy nájemné je hrazeno převážně ze sociálních dávek. Skutečnost, že nájemné je hrazeno ze sociálních dávek, byla pro odpůrce snadno zjistitelná v součinnosti se spolupracujícími úřady. Stejně tak odpůrce má z činnosti Městského úřadu a dalších orgánů, zejména Městské policie Žatec, konkrétní poznatky o kontrolách a přestupcích souvisejících s konkrétními lokalitami a konkrétními nemovitostmi. Součástí předložené spisové dokumentace byl jakožto podklad pro napadené opatření i přehled Městské policie Žatec o počtu kontrol a přestupků v jednotlivých letech na X. Z uvedeného přehledu je zřejmé, že počty kontrol a přestupků v letech 2023 a 2024 odpovídají počtům uvedeným v napadeném opatření (2354 kontrol a 73 přestupků v roce 2023 a 1590 kontrol a 54 přestupků v roce 2024). Ohledně navrhovatelem namítaného nesouladu počtu kontrol a zjištěných přestupků v napadeném opatření oproti tabulce přehledu řešených událostí a přestupků na X, jež byla součástí předložené spisové dokumentace, soud uvádí, že k drobnému pochybení odpůrce došlo pouze u roku 2022, kdy odpůrce v napadeném opatření uvedl, že u objektů na X se jednalo o 237 kontrol a 16 přestupků, avšak v tabulce pro rok 2022 je uveden počet kontrol 946 a 43 přestupků. Tento rozpor je snadno vysvětlitelný tím, že odpůrce v napadeném opatření uvedl pro rok 2022 počty kontrol a přestupků dle tabulky pro rok 2020, neboť si odpůrce zjevně spletl řádky v tabulce. Tato chyba však neměla žádný vliv na vypořádání námitky, neboť roky 2023 a 2024 byly uvedeny správně a podstatou vypořádání námitky byl rostoucí počet kontrol a přestupků, na což neměla vliv popsaná chyba.

58. Ze zmíněného přehledu je zřejmý narůstající počet kontrol, přestupků a oznámení občanů od roku 2020 do roku 2023. V roce 2024 došlo k mírnému poklesu počtu kontrol, přestupků a oznámení občanů oproti předchozímu roku, přičemž v přehledu je uvedena poznámka o instalaci kamerového systému v roce 2024. Právě této instalaci kamerového systému na X přičítal odpůrce snížení počtu kontrol a přestupků, jak plyne z odůvodnění napadeného opatření, což se soudu jeví logické.

59. Soud provedl při jednání důkaz čtyřmi printscreeny z náhledu do informačního systému městské policie, kdy na prvním z nich je náhodně vybraný den (15. 7. 2023) bez výběru adresy, aby bylo patrné, jak se kontroly a události do systému zapisují. Druhý printscreen zachycuje data po zadání konkrétní ulice, v tomto případě X ze stejného dne. Třetí printscreen rovněž ze stejného dne zachycuje otevřený detail události (kontroly), ze kterého je patrné, že je v systému do mapy zanesena i poloha strážníka při prováděné kontrole. Čtvrtý printscreen je označen jako teplotní mapa, přičemž se jedná o zobrazení všech kontrol a událostí v červenci 2023 na území města Žatec. Ze třech printscreenů je patrný postup při zadávání události do systému Městské policie. Z teplotní mapy pak jasně plyne, že právě X spolu s X patří mezi lokality s nejvyšším počtem kontrol Městské policie v Žatci. Soud považuje zmíněné printscreeny za dostatečný a věrohodný podklad pro vydání napadeného opatření.

60. Soud při jednání provedl důkaz i přehledovou tabulkou nemovitostí zařazených do návrhu napadeného opatření ze dne 16. 4. 2025, která dle odpůrce byla zpracována jako interní podklad pro zastupitele města, kteří ji dle odpůrce měli k dispozici při rozhodování o vydání napadeného opatření. Soud zjistil, že v této přehledové tabulce se objevují sice tři stavební parcely navrhovatele dotčené napadeným opatřením (st. 124/1, st. 127/1 a st. 127/2), jež jsou předmětem návrhu, avšak je u nich pouze uvedeno, že patří do Městské památkové rezervace z roku 1963 a zároveň do kulturního dědictví UNESCO ze září 2023. Pro rozhodnutí věci tedy nebyl tento důkaz podstatný.

61. Soud nesouhlasí s navrhovatelem, že by napadené opatření bylo diskriminační či že by umožňovalo odpůrci libovolně zařazovat konkrétní nemovitosti do seznamu nemovitostí dotčených zvýšením koeficientu daně z nemovitých věcí. Napadené opatření se vztahuje v případě druhé skupiny nemovitostí pouze na pět stavebních parcel včetně na nich stojících staveb, přičemž jedna se nachází na X (není ve vlastnictví navrhovatele) a zbylé čtyři stavební parcely se nachází na X a jsou ve vlastnictví navrhovatele. Soud podotýká, že ze čtyřech stavebních parcel na X byly předmětem návrhu jen tři z nich (st. XA, st. XB a st. XC), avšak poslední z nich parcela č. st. XL s domem č. p. XG předmětem návrhu nebyla. Dle soudu není možné požadovat po odpůrci více podrobné vymezení kritérií pro zařazení nemovitostí do druhé skupiny. Při zařazení nemovitostí do této skupiny je totiž třeba zohlednit konkrétní okolnosti týkající se dané nemovitosti. Důvodem jednotlivých kontrol u nemovitostí přitom nemusí být chování samotných nájemníků, nýbrž i jiných osob z řad přátel, známých či příbuzných, případně se může jednat o preventivní kontrolu bez konkrétního podnětu. V napadeném opatření odpůrce upozornil, že se vyskytují opakované stížnosti na chování obyvatel dotčených nemovitostí, a že město Žatec tyto stížnosti řeší, přičemž důsledkem byla instalace kamer a zvýšení kontrol u dotčených nemovitostí.

62. Dále je dle soudu třeba brát v úvahu, že do druhé skupiny nemovitostí bylo zařazeno jen pět stavebních parcel, přičemž jsou dotčeni jen dva vlastníci nemovitostí. V tomto směru je napadené opatření zacílené dosti konkrétně vůči velmi omezenému okruhu nemovitostí dvou vlastníků. Tomu odpovídá i odůvodnění napadeného opatření, které se relativně podrobně věnuje dotčeným nemovitostem. Pokud by v budoucnu měly být zařazeny nějaké další nemovitosti do této druhé skupiny nemovitostí, muselo by se tak stát formou změny napadeného opatření, případně by muselo být vydáno zcela nové opatření obecné povahy. Obdobně by se muselo postupovat, pokud by měly být například nemovitosti navrhovatele vyřazeny ze druhé skupiny nemovitostí. Při takovém postupu je dle soudu zcela na místě posuzovat konkrétní místní poměry u dotčených nemovitostí, jako to činil odpůrce v napadeném opatření. Navrhovatel sám neuvedl v návrhu, jak by si představoval ono zpřesnění kritérií pro druhou skupinu nemovitostí. Samotný obchod s chudobou není protiprávní, jedná se pouze o negativní sociální jev. Může nastat situace, kdy například v některých nemovitostech jsou nájemníky převážně občané, kteří hradí nájemné ze sociálních dávek. To samo o sobě není na závadu, a pokud nedochází k nadměrné zátěži obce například zvýšenými výjezdy a kontrolami u dotčených nemovitostí, tak není důvod takové nemovitosti zatěžovat vyšším koeficientem. Dle soudu je těžko představitelné, že by se dala v tomto směru stanovit nějaká obecnější a zároveň jednoznačná a spravedlivá kritéria pro zařazení nemovitostí do druhé skupiny.

63. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 13. 11. 2025, č. j. -55, uvedl, že z jeho dřívější judikatury neplyne „povinnost zadat v každém případě nákladnou odbornou studii za účelem zjištění negativních vlivů. Požadavky zmíněné judikatury totiž lze splnit pouhou logickou a vnitřně nerozpornou úvahou, z níž bude zřejmé, proč se stěžovatel domnívá, že má jedna skupina nemovitostí vyšší negativní vliv na okolí než jiná. Právě výslovné vyjádření této úvahy v odůvodnění totiž správním soudům umožní přezkoumat, zda je rozdílná zátěž důvodná, a nikoliv zvolená náhodně či ze zástupných a nevyjádřených důvodů“. Soud se s citovaným judikátem ztotožňuje a v poměrech projednávané věci konstatuje, že odůvodnění zařazení dotčených nemovitostí navrhovatele do druhé skupiny nemovitostí v napadeném opatření považuje za dostatečné, neboť odpůrce v napadeném opatření uvedl dostatečné argumenty i logickou úvahu, jak dospěl k tomu, že konkrétní nemovitosti je třeba zahrnout do druhé skupiny nemovitostí, jelikož představují pro město Žatec a jeho obyvatele zvýšenou zátěž.

64. Soud připomíná, že napadené opatření se vztahovalo na dvě skupiny nemovitostí. V první skupině byly nemovitosti v historickém centru města, u nichž neprobíhá systematická údržba, opravy ani rekonstrukce. Ve druhé skupině pak byly nemovitosti navrhovatele a dalšího vlastníka. První skupinou nemovitostí v napadeném opatření se zabýval zdejší soud v rozsudku ze dne 3. 12. 2025, č. j. -65, kterým zrušil část přílohy č. 1 napadeného opatření v rozsahu všech nemovitostí zahrnutých do první skupiny. Zároveň zrušil i část odůvodnění napadeného opatření. Důvodem zrušení části napadeného opatření byla nepřezkoumatelnost spočívající v tom, že v napadeném opatření nebylo určitým a jednoznačným způsobem stanoveno, na které nemovitosti nacházející se v historickém centru Žatce se má zvýšení místního koeficientu daně z nemovitých věcí vztahovat. Ve zmíněném rozsudku soud dovodil, že v napadeném opatření použitý pojem systematická údržba, opravy a rekonstrukce je neurčitý a nebyl v napadeném opatření dostatečně konkretizován. Proti uvedenému rozsudku podal odpůrce kasační stížnost, přičemž Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 23. 7. 2026, č. j. -50, zrušil zmíněný rozsudek (s výjimkou výroku III., kterým byl návrh částečně zamítnut) a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení. Ve zmíněném zrušujícím rozsudku Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že napadené opatření je přezkoumatelné, neboť nemovitosti tamního navrhovatele Rydex „v něm byly řádně vymezeny jako nemovitosti, na něž se vztahuje zvýšený místní koeficient, což bylo odůvodněno jejich polohou v památkově chráněném území a tím, že u nich neprobíhá systematická údržba, opravy ani rekonstrukce“. Z uvedeného zrušujícího rozsudku plyne, že Nejvyšší správní soud se neztotožnil s argumentací obsaženou v rozsudku č. j. -65 o nedostatečné konkretizaci nemovitostí, resp. s nedostatečnou konkretizací kritéria systematické údržby, oprav a rekonstrukce.

65. Soudu se jeví v nyní projednávané věci situace velmi podobná, kdy návrhem je zpochybňována určitost kritérií pro zařazení do určité skupiny nemovitostí, byť nyní se jedná o druhou skupinu nemovitostí, zatímco ve věci zdejšího soudu sp. zn. se jednalo o první skupinu nemovitostí. Z výše zmíněného zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu plyne, že za podstatnou považoval Nejvyšší správní soud tu skutečnost, že nemovitosti, na které se vztahuje zvýšení koeficientu jsou řádně vymezeny v souladu s platnou právní úpravou v příloze č. 1 napadeného opatření, přičemž je v napadeném opatření vysvětleno, proč byly zařazeny do první skupiny nemovitostí. V nyní projednávané věci se soudu jeví situace obdobně, byť se jedná o jinou skupinu nemovitostí. Odpůrce v napadeném opatření dostatečně vysvětlil negativní externality plynoucí z pronájmu dotčených nemovitostí navrhovatele. Nebylo povinností odpůrce, aby v napadeném opatření vytvářel nějaký obecný a v budoucnu využitelný mechanismus posouzení této konkrétní negativní externality (narušování veřejného pořádku v důsledku obchodu s chudobou).

66. Soud připomíná, že ochrana práv navrhovatele byla v procesu přijímání napadeného opatření zajištěna tím, že měl možnost podat námitky. Této možnosti navrhovatel využil, byť jeho námitky byly velmi stručné, přičemž odpůrce je řádně vypořádal (viz výše). Navrhovatel však neuplatnil ve vztahu ke svým dotčeným nemovitostem na X konkrétní námitky, kterými by například zpochybňoval existenci negativních externalit spočívajících v narušování veřejného pořádku v souvislosti s chováním obyvatel dotčených nemovitostí. Stručná námitka navrhovatele, že počet kontrol není tak vysoký, jak je uvedeno v napadeném opatření, nebyla dostatečná ke zpochybnění zařazení nemovitostí navrhovatele do druhé skupiny, neboť v tomto směru není podstatné přesné číslo počtu kontrol, nýbrž i další skutečnosti (například stížnosti ostatních obyvatel města, zjištění spolupracujících úřadů stran sociálně patologických jevů v dané lokalitě apod.), které navrhovatel nijak nerozporoval.

67. Zmínka navrhovatele v námitkách proti návrhu napadeného opatření o údajných šikanózních kontrolách byla zcela neurčitá a blíže neodůvodněná. Odpůrce tuto námitku vypořádal v rámci námitek společnosti Rydex (viz výše). Navrhovatel uváděl, že pociťuje několikaletou snahu odpůrce, aby mu nemovitosti na X prodal či pronajal, což navrhovatel odmítl. Soud konstatuje, že snaha odpůrce o koupi či pronájem dotčených nemovitostí je v kontextu projednávané věci pochopitelná, když odpůrce by zřejmě chtěl využít nemovitosti jiným způsobem než pronájmem bytů sociálně slabým občanům, což by zároveň vedlo ke snížení počtu narušení veřejného pořádku v dané lokalitě.

68. K návrhové námitce, že navrhovatel skoro celý svůj život žije v Žatci, přičemž odpůrce v napadeném opatření uváděl, že vlastníci dotčených nemovitostí „nemají žádnou vazbu na město“, soud konstatuje, že se jedná o část odůvodnění, kde je uvedeno, že často tito vlastníci nemají vazbu na město. Soud nezpochybňuje, že navrhovatel má vazbu na město Žatec spočívající v tom, že ve městě žije. V odůvodnění zmíněná absence vazby vlastníků nemovitostí na město však nebyla absolutním ani rozhodným kritériem pro zařazení nemovitostí do druhé skupiny, o čemž svědčí již to, že ve zmíněné pasáži je použito slovo často. Navíc se dle soudu jedná spíše o doplňující vysvětlení obvyklé charakteristiky vlastníků nemovitostí věnujících se tzv. obchodu s chudobou, nikoli kritérium pro posouzení zařazení nemovitostí do druhé skupiny. Skutečnost, že navrhovatel žije ve městě Žatec neznamená, že by jeho nemovitosti na X nemohly být zahrnuty do druhé skupiny nemovitostí. K důkaznímu návrhu navrhovatele, aby soud vyžádal od odpůrce protokoly o odpůrcem tvrzených tisícovkách kontrol, které měly probíhat u jeho nemovitostí, soud uvádí, že tento důkazní návrh zamítl pro nadbytečnost, jelikož považoval za dostatečné podklady v předložené spisové dokumentaci spolu s důkazy provedenými při jednání.

69. K důkaznímu návrhu navrhovatele, aby soud vyžádal podklady od Městské policie Žatec, a to kompletní export dat, které byly podkladem pro vydání napadeného opatření včetně metodiky evidence přestupků či kontrol, soud uvádí, že tento důkazní návrh zamítl rovněž pro nadbytečnost. Soud připomíná již výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2025, č. j. -55, ze kterého plyne, že není třeba v opatření obecné povahy prokazovat konkrétní rozsah negativní externality, nýbrž postačí srozumitelná úvaha. Tomuto postupu dle soudu odpůrce dostál, když dostatečně vysvětlil zatížení dotčených nemovitostí navrhovatele zvýšenou daní z nemovitých věcí. Navíc zástupkyně odpůrce potvrdila, že žádná konkrétní metodika evidence přestupků a kontrol neexistuje.

70. K argumentaci navrhovatele při jednání, že soud by měl vyzvat odpůrce k doložení podkladů ohledně data vzniku konkrétní události s uvedením zdroje zjištění a data předložení konkrétního podkladu zastupitelstvu, soud uvádí, že takový postup nepovažoval za účelný, jelikož považoval za dostatečné podklady v předložené spisové dokumentaci spolu s důkazy provedenými při jednání. Dle soudu z hlediska zákonnosti napadeného opatření není podstatné, jaké konkrétní podklady mělo k dispozici zastupitelstvo při schvalování napadeného opatření. Je věcí politické odpovědnosti zastupitelů, aby si v případě pochybností o dostatečnosti podkladů vyžádali jejich doplnění.

71. Soud dále shledal, že zatímco námitky navrhovatele v návrhu směřovaly k obecnému zpochybňování pojmu obchod s chudobou a určitosti kritérií pro zařazení nemovitostí navrhovatele do druhé skupiny, tak při soudním jednání již navrhovatel prostřednictvím svého zástupce zásadním způsobem posunul svou argumentaci do roviny zpochybňování podkladů pro vydání napadeného opatření a zejména zpochybňování skutečnosti, že v jednotlivých nemovitostech navrhovatele je provozován tzv. obchod s chudobou, a zpochybňování rozsahu negativních společenských jevů ve vztahu k jednotlivým nemovitostem. Jedná se zejména o argumentaci, že u X jsou v tabulce předkládány pouze společné počty kontrol, aniž z textu plyne, jaká část se vztahuje k jednotlivým domům navrhovatele na X, a to č. p. XE, č. p. XF a č. p. XG, které se nachází na třech stavebních parcelách uvedených v petitu návrhu. Dále se jedná o argumentaci, že GPS souřadnice uložené v systému městské policie dokládají místo kontroly, nikoli bydliště osoby, která se dopustila konkrétního jednání, nebo vazbu události ke konkrétnímu domu. Dále se jedná o argumentaci, že pokud odpůrce tvrdí, že domy navrhovatele naplňují charakteristiku obchodu s chudobou, měl zároveň označit podklady, z nichž to dovodil: stav bytů, relevantní nájemní podmínky, způsob jejich hodnocení a skutečnosti podporující tvrzení o nepřiměřeném zisku. Dle soudu navrhovatel uplatnil zmíněné námitky stran nedostatečného vypořádání jeho námitek opožděně v rozporu s větou druhou , neboť soud považuje uvedené námitky za nové návrhové body, nikoli za argumentaci pouze rozvíjející návrhové body uplatněné v návrhu.

72. Soud dále konstatuje, že z odůvodnění napadeného opatření plyne, že uváděné počty kontrol a přestupků v jednotlivých letech se týkaly jen nemovitostí zahrnutých do napadeného opatření, když je uvedeno, že rostoucí počet kontrol a přestupků proti veřejnému pořádku eviduje městská policie rovněž u objektů na X, přičemž jsou vyjmenovány čtyři objekty. Soud dále připomíná, že navrhovatel ani společnost Rydex ve svých námitkách v procesu přijímání napadeného opatření nezpochybňovali samotnou existenci obchodu s chudobou v dotčených nemovitostech. Rydex dokonce v námitkách, s nimiž se navrhovatel ztotožnil, uvedla k nemovitostem ve druhé skupině, že „stát poskytuje na takové ubytování prostředky“. Soud konstatuje, že při soudním jednání navrhovatel v předchozím odstavci popsanou opožděnou argumentací de facto zpochybnil samotnou skutečnost, že v jeho jednotlivých nemovitostech zařazených do druhé skupiny je provozován obchod s chudobou a zároveň s tím zpochybnil i rozsah negativních externalit (narušování veřejného pořádku) ve vztahu k jednotlivým nemovitostem. Takovouto argumentaci však měl navrhovatel uplatnit formou námitek v procesu přijímání napadeného opatření, což neučinil. Soud připomíná, že navrhovatelovy námitky ohledně příliš vysokého počtu kontrol a diskriminace či šikany odpůrce řádně vypořádal (viz výše). Tyto odpůrcem vypořádané námitky však nezpochybňovaly existenci obchodu s chudobou v dotčených nemovitostech či rozsah negativních externalit pro jednotlivé nemovitosti. Stručná zmínka navrhovatele v námitce, že se mu počet kontrol zdá vysoký, z čehož de facto dovozoval určitou šikanu, nemohla založit povinnost odpůrce důkladněji se věnovat rozsahu negativních externalit ve vztahu k jednotlivým nemovitostem navrhovatele.

73. Dle soudu výše uvedené námitky navrhovatele uplatněné až při jednání soudu, a tedy opožděně, směřují de facto ke zpochybňování přiměřenosti napadeného opatření ve vztahu k jednotlivým dotčeným nemovitostem navrhovatele. Soud opakuje, že takové námitky mohl a měl uplatnit navrhovatel v procesu přijímání napadeného opatření, což neučinil. Navrhovatel snadno mohl v procesu přijímání napadeného opatření namítnout například skutečnost, že v jeho dotčených nemovitostech nežijí sociálně slabí občané, kteří by hradili nájemné ze sociálních dávek. Mohl zpochybnit existenci negativních společenských jevů ve vztahu ke konkrétní nemovitosti. Mohl namítnout, že jiné nemovitosti obdobného charakteru nacházející se rovněž na X či v okolí nejsou zahrnuty do napadeného opatření. Rovněž mohl navrhovatel namítnout, že nejsou v návrhu napadeného opatření uvedeny dostatečné podklady, na jejichž základě má být napadené opatření vydáno. Při uplatnění takovýchto příkladmo uvedených námitek by se navrhovateli muselo dostat odpovídajícího vysvětlení v rámci vypořádání jeho námitek včetně poukazu na konkrétní podklady. Žádnou z takovýchto nabízejících se námitek však navrhovatel v procesu přijímání napadeného opatření neuplatnil, nýbrž uplatnil je až při soudním jednání. Soud připomíná zásadu subsidiarity soudního přezkumu, kdy není přípustné, aby navrhovatel až v soudním řízení uvedl konkrétní a detailně specifikované námitky týkající se jeho jednotlivých nemovitostí, ačkoli měl možnost tytéž námitky uplatnit v procesu přijímání napadeného opatření, čehož nevyužil. Navrhovatel tak vědomě staví soud do role arbitra, který by měl rozhodovat v soudním řízení tzv. v první linii, což je nepřípustné.

74. Soud uzavírá, že napadené opatření vyhodnotil s ohledem na uplatněné návrhové námitky jako přezkoumatelné a zákonné. Soud neshledal žádnou z uplatněných návrhových námitek důvodnou, a proto rozhodl dle výrokem I tohoto rozsudku o zamítnutí návrhu, jímž se navrhovatel domáhal zrušení opatření obecné povahy č. 1/2025/FIN vydaného Zastupitelstvem města Žatec dne 26. 6. 2025 v rozsahu části přílohy č. 1 vymezující pozemky parc. č. st. XA, st. XB a st. XC v katastrálním území X, včetně regulace místního koeficientu pro všechny zdanitelné stavby a zdanitelné jednotky na těchto pozemcích.

75. S ohledem na částečné zpětvzetí návrhu při jednání soud dle výrokem II tohoto rozsudku rozhodl o částečném zastavení řízení v rozsahu, v němž se navrhovatel domáhal zrušení textu odůvodnění opatření obecné povahy č. 1/2025/FIN vydaného Zastupitelstvem města Žatec dne 26. 6. 2025, popisujícího druhou skupinu nemovitostí.

76. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III tohoto rozsudku podle věty prvé Ve věci byl zcela úspěšný odpůrce, a proto mu přísluší náhrada nákladů řízení. Soud bral v úvahu, že došlo k částečnému zastavení řízení, přičemž podle žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno. V projednávané věci však bylo stěžejním předmětem řízení zrušení napadeného opatření v rozsahu třech stavebních parcel navrhovatele nacházejících se v příloze č. 1 napadeného opatření. Zbylá část návrhu týkající se zrušení části odůvodnění napadeného opatření byla zcela marginální a navíc zjevně nedůvodná. Soud by totiž nemohl vyhovět navrhovanému petitu v části domáhající se zrušení části odůvodnění napadeného opatření v rozsahu pasáže citované v bodě 1 odůvodnění tohoto rozsudku. Zmíněná pasáž odůvodnění nemá normativní povahu, a proto není třeba ji rušit výrokem rozsudku. Případná nepřezkoumatelnost zmíněné pasáže odůvodnění by mohla být pouze konstatována ve zrušujícím rozsudku (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2026, č. j. -50). Soud však takovou nepřezkoumatelnost neshledal. Proto soud vycházel z toho, že odpůrci přísluší plná náhrada nákladů řízení.

77. Soud dále zvažoval, zda lze po odpůrci spravedlivě požadovat, aby si sám nesl náklady právního zastoupení v projednávané věci. Dle soudu se jednalo o poměrně složitou právní problematiku, přičemž odpůrce je spíše menším městem a soud nemá poznatek, že by Městský úřad Žatec měl vlastní právní odbor či právní oddělení. Soud proto považuje za spravedlivé přiznat odpůrci i náklady právního zastoupení. Ostatně v minulosti soud rozsudkem ze dne 16. 8. 2023, č. j. -73, rovněž odpůrci přiznal náhradu nákladů za právní zastoupení, když se jednalo o návrh na zrušení opatření obecné povahy – změny územního plánu. Výše odměny a náhrady právního zástupce odpůrce vychází z vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, (dále jen „ “). Soud přiznal odpůrci náhradu nákladů řízení ve výši 24 207,26 Kč zcela v souladu s vyúčtováním těchto nákladů zástupcem odpůrce podáním doručeným soudu dne 8. 10. 2026.

78. Zástupce odpůrce učinil tři úkony právní služby [převzetí a příprava zastoupení – advokátního tarifu; podání vyjádření ze dne 13. 8. 2026 – advokátního tarifu; účast na jednání před soudem dne 30. 9. 2026 – advokátního tarifu]. Za tyto úkony mu podle ve spojení s bodem 5 a advokátního tarifu náleží odměna 3x 4 620 Kč, tj. 13 860 Kč, a podle a 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů advokáta 1 350 Kč (tři režijní paušály po 450 Kč).

79. Dále náleží zástupci odpůrce dle § 13 odst. 1 a 5 advokátního tarifu náhrada doložených cestovních výdajů na cestu ze sídla substituční zástupkyně Mgr. Terezy Šlampové, advokátky, v Ostravě ke zdejšímu soudu a zpět. Byly doloženy 4 vlakové jízdenky (Ostrava-Praha, Praha-Ústí nad Labem, Ústí nad Labem-Praha, Praha-Ostrava v celkové ceně 1 196 Kč. Dále soud přiznal náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu 150 Kč za každou započatou půlhodinu, tedy celkem 3 600 Kč (6 hodin cesta z Ostravy do Ústí nad Labem a 6 hodin cesta zpět). K uvedeným částkám je třeba přičíst DPH v sazbě 21 %, kterou je advokátní kancelář Frank Bold Advokáti, s. r. o., jejímž je zástupce odpůrce společníkem, podle zvláštního právního předpisu povinna odvést z vyčíslené odměny za zastupování a náhrady hotových výdajů (20 006 Kč), tj. částku 4 201,26 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Ústí nad Labem 30. září 2026

Ing. Mgr. Martin Jakub Brus v. r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.