Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

35 A 34/2026 - 16

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Vierou Horčicovou ve věci

žalobce: K. A., nar. X.

státní příslušnost: Uzbekistán

zastoupen JUDr. Matějem Šedivým, advokátem,

sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1

proti

žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie,

sídlem Olšanská 2, P.O.Box 78, 130 51 Praha 3

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 8. 2026, č. j. CPR-25592-S/ČJ-2026-930310-V244,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Podstata sporu

1. Žalobce podal u soudu žalobu proti shora specifikovanému rozhodnutí, jímž bylo podle zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, ze dne 21. 6. 2026. Tímto rozhodnutím bylo žalobci podle bodu 4 zákona o pobytu cizinců uloženo správní vyhoštění s dobou zákazu vstupu na území členských států Evropské unie a smluvních států v délce jednoho roku a stanovena doba k vycestování patnáct dnů od právní moci rozhodnutí.

2. Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí nejprve rekapituloval rozhodnutí správního orgánu I. stupně, odvolací námitky a podklady správního spisu. Uvedl, že žalobce pobýval od 25. 5. 2026 do 20. 6. 2026 bez platného oprávnění k pobytu, neboť litevské vízum, které předložil, bylo dne 25. 5. 2026 zneplatněno. Žalobce neměl jiné pobytové oprávnění. Odvolací orgán shledal skutkový stav dostatečně zjištěným, právní kvalifikaci podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců správnou a procesní postup správního orgánu I. stupně zákonným.

3. Odvolací orgán se samostatně zabýval přiměřeností správního vyhoštění. Vzal v úvahu krátkou dobu neoprávněného pobytu, avšak akcentoval, že žalobce po zneplatnění víza nevycestoval ani se nepokusil svůj pobyt legalizovat. Zohlednil také, že žalobce na území vykonával práci bez potřebného oprávnění a že protiprávní jednání bylo odhaleno až při pobytové kontrole. Současně vycházel z údajů žalobce, podle nichž je svobodný, bezdětný, bez vazeb na území ČR, zdravotně způsobilý, s prostředky k vycestování, přičemž jeho rodinné zázemí je v Uzbekistánu. Neshledal proto nepřiměřený zásah do soukromého ani rodinného života, ani důvody znemožňující vycestování podle § 179 zákona o pobytu cizinců. Roční zákaz vstupu vyhodnotil jako délku v dolní části zákonného rozpětí.

4. K návrhu na použití § 50a zákona o pobytu cizinců odvolací orgán uvedl, že žalobce nebyl držitelem platného pobytového oprávnění jiného členského státu a že jsou dány důvody pro správní vyhoštění, jehož dopady nejsou nepřiměřené. Rozhodnutí o povinnosti opustit území proto nepovažoval za použitelné. Odvolání podle zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

5. Žalobce nezpochybnil, že od 25. 5. 2026 do 20. 6. 2026 pobýval bez platného oprávnění k pobytu. Namítal však nepřiměřenost roční doby zákazu vstupu. Zdůraznil, že protiprávní stav trval jen 27 dnů, se správními orgány spolupracoval, přislíbil respektovat povinnost vycestovat a projevil sebereflexi. Podle žalobce proto mělo být zvoleno mírnější opatření, a to rozhodnutí o povinnosti opustit území podle § 50a zákona o pobytu cizinců, bez zákazu vstupu na území států Evropské unie a smluvních států.

6. Žalovaný ve vyjádření odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Uvedl, že se dostatečně vypořádal jak s přiměřeností dopadů správního vyhoštění do soukromého a rodinného života žalobce podle § 119a odst. 2 ve spojení s § 174a zákona o pobytu cizinců, tak s námitkou, že měl být použit postup podle § 50a téhož zákona.

III. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze

7. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [( věta první ,

(dále jen „ “)]. Vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( ). Žalobu podala včas osoba k tomu oprávněná.

8. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle , neboť žalobce i žalovaný s tímto postupem souhlasili, resp. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Veškeré podklady a y, z nichž soud vycházel, a jichž se dovolávaly i procesní strany ve svých podáních, jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. -117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Zároveň nebylo navrženo provedení důkazních prostředků, které by nebyly součástí správního spisu předloženého žalovaným.

9. Žaloba není důvodná.

Právní rámec

10. Podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizinci, který pobývá na území bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn; doba zákazu vstupu může činit až pět let. Správním vyhoštěním se rozumí ukončení pobytu, prohlášení dalšího pobytu za neoprávněný, stanovení doby k vycestování i doby zákazu vstupu (§ 118 odst. 1 téhož zákona).

11. Správní vyhoštění nelze vydat, pokud by jeho důsledkem byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince (§ 119a odst. 2). Při tomto posouzení správní orgán zohledňuje zejména závažnost protiprávního jednání, délku pobytu, věk a zdravotní stav cizince, rodinné, ekonomické, společenské a kulturní vazby na území a intenzitu vazeb ke státu původu (§ 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců).

Skutková zjištění

12. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že při pobytové kontrole dne 20. 6. 2026 žalobce předložil cestovní doklad s litevským vízem č. X. Lustrací v informačních systémech Policie České republiky bylo zjištěno, že Litva tento doklad zneplatnila již dne 25. 5. 2026. Žalobce nepředložil jiné platné oprávnění k pobytu. Neoprávněně tak pobýval na území států Evropské unie a smluvních států od 25. 5. 2026 do 20. 6. 2026.

13. Žalobce při výslechu uvedl, že je svobodný a bezdětný, na území České republiky nemá rodinné, majetkové, společenské ani jiné vazby, v Uzbekistánu má rodinu i zajištěné ubytování. Uvedl též, že je zdravotně v pořádku, má prostředky na vycestování a návratu do země původu mu nebrání žádná překážka. Současně vypověděl, že po příjezdu do České republiky vykonával pracovní činnost, aniž měl k takové práci potřebné oprávnění.

Žalobní námitky

14. Žalobní námitka nepřiměřenosti není důvodná. Správní orgány zohlednily, že neoprávněný pobyt žalobce trval 27 dnů a že žalobce při kontrole spolupracoval. Tyto okolnosti se promítly do stanovení zákazu vstupu v délce jednoho roku, tedy při samé spodní hranici zákonného rozpětí do pěti let. Proti nim však stály okolnosti, že žalobce věděl o zneplatnění svého litevského víza, přesto nevycestoval, nepodnikl žádné kroky k legalizaci pobytu a na území pracoval bez příslušného oprávnění. Jeho protiprávní jednání bylo zjištěno až při pobytové kontrole; žalobce jej sám aktivně neřešil.

15. Správní orgány současně zjistily, že žalobce je svobodný, bezdětný, bez rodinných, sociálních, majetkových či jiných vazeb na území České republiky, zatímco jeho rodinné a osobní zázemí se nachází v zemi původu. Žalobce neuvedl zdravotní, humanitární ani jiné okolnosti, které by návratu do Uzbekistánu bránily. Závěr o neexistenci nepřiměřeného zásahu do jeho soukromého a rodinného života je proto přezkoumatelný a věcně správný.

16. Soud doplňuje, že přiměřenost nelze založit na mechanickém poměření délky neoprávněného pobytu a délky zákazu vstupu. Rozhodné je celkové vyvážení kritérií uvedených v § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Krátká, sedmadvacetidenní doba neoprávněného pobytu žalobci svědčí. Sama o sobě však nevylučuje správní vyhoštění ani nezakládá nárok na použití § 50a. Správní orgány ji nezanedbaly, neboť uložily zákaz vstupu pouze na jeden rok při zákonném maximu pěti let. Požadavek individuálního posouzení negativních důsledků správního vyhoštění ve vztahu k povaze protiprávního jednání vyplývá též z rozsudku NSS ze dne 5. 3. 2015, č. j. -46; tomuto požadavku správní orgány v dané věci dostály.

17. Správní orgány dostatečně přihlédly též k povaze jednání žalobce. Nešlo o nahodilé překročení pobytové doby bez dalších okolností. Žalobce věděl o zneplatnění litevského víza, nevycestoval ze schengenského prostoru, neusiloval o legalizaci pobytu a v České republice vykonával práci bez potřebného oprávnění. Spolupráce při následné pobytové kontrole a deklarovaná ochota vycestovat jsou okolnostmi příznivými, avšak jejich význam je omezen tím, že žalobce nezačal situaci řešit z vlastní iniciativy, nýbrž až poté, co ji odhalila policie. Odvolací orgán proto nepochybil, jestliže tyto skutečnosti nepovažoval za způsobilé samy o sobě převážit ostatní zjištěné okolnosti.

18. Dopady rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce byly hodnoceny konkrétně. Žalobce je svobodný, bezdětný, na území nemá rodinné, majetkové, sociální ani kulturní vazby a neuvedl žádnou osobu závislou na jeho pobytu či péči. Je zdravotně v pořádku, má prostředky k návratu a jeho rodina i zázemí se nacházejí v Uzbekistánu. Žalobce netvrdil žádný konkrétní důvod, pro který by mu roční zákaz vstupu do států Evropské unie a smluvních států mimořádně ztížil výkon rodinného života, plnění pracovních povinností nebo ochranu jiného základního práva. Závěr žalovaného, že roční zákaz vstupu nepředstavuje nepřiměřený zásah do žalobcova soukromého a rodinného života, proto obstojí.

19. Délka zákazu vstupu je výsledkem správního uvážení, které soud přezkoumává pouze v mezích jeho zákonnosti, tedy zda správní orgán zjistil rozhodné okolnosti, nevybočil ze zákonného rámce a své úvahy řádně odůvodnil. Správní vyhoštění přitom není správním trestem, ale preventivním opatřením na úseku kontroly přistěhovalectví; zákaz vstupu je jeho pojmovou součástí. Srov. rozsudek NSS ze dne 2. 3. 2017, č. j. -25, body 14 až 21. V projednávané věci správní orgány meze uvážení nepřekročily ani nezneužily.

20. Důvodná není ani námitka, že správní orgány měly vydat pouze rozhodnutí o povinnosti opustit území podle § 50a zákona o pobytu cizinců. Tento institut není mírnější alternativou, mezi níž a správním vyhoštěním může správní orgán volně vybírat. Jestliže jsou splněny důvody pro správní vyhoštění a současně jeho důsledkem není nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince, podmínky pro postup podle § 50a odst. 2 písm. b) splněny nejsou. Srov. rozsudek NSS ze dne 13. 1. 2021, č. j. -40, bod 25.

21. Žalobce navíc v době kontroly nebyl držitelem platného povolení k pobytu jiného členského státu Evropské unie. Jeho litevské vízum bylo zneplatněno již 25. 5. 2026. Na věc proto nedopadá zvláštní postup podle § 50a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, který se vztahuje na držitele platného povolení k pobytu jiného členského státu. Rozsudek NSS ze dne 15. 2. 2024, č. j. -26, jehož se dovolával odvolací orgán, není s tímto závěrem v rozporu: NSS v něm zdůraznil přednost postupu podle § 50a právě u cizince, který takové platné oprávnění měl. Tato podmínka zde splněna nebyla.

22. Soud dále neshledal pochybení v posouzení možnosti vycestování. Žalobce uvedl, že mu v návratu do Uzbekistánu nebrání žádná překážka; důvody znemožňující vycestování podle § 179 zákona o pobytu cizinců nevyšly najevo.

23. Žalovaný proto správně dospěl k závěru, že prvostupňové rozhodnutí je zákonné. Žaloba není důvodná a soud ji podle zamítl.

V. Závěr a náklady řízení

24. Žalovaný zjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, řádně se zabýval přiměřeností doby zákazu vstupu, i možností mírnějšího opatření podle § 50a zákona o pobytu cizinců a také přiměřeností dopadů správního vyhoštění do soukromého a rodinného života žalobce podle § 119a odst. 2 ve spojení s § 174a zákona o pobytu cizinců, tak s námitkou, že měl být použit postup podle § 50a téhož zákona.

25. Žaloba proto není důvodná a soud ji podle zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením věta první , podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce nebyl procesně úspěšný, nesvědčí mu proto právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť neshledal, že by jeho náklady přesahovaly rámec jeho běžné úřední činnosti.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 6, Brno, a to v tolika vyhotoveních (podává-li se v listinné podobě), aby jedno zůstalo soudu a každý účastník dostal jeden stejnopis. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 30. září 2026

JUDr. Ing. Viera Horčicová v. r.

samosoudkyně

5

Shodu s prvopisem potvrzuje S. Š.