Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Az 6/2026 - 57

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Kateřinou Kozákovou ve věci

žalobce: E. S., nar. X

státní příslušnost: Ruská federace

bytem X

zastoupený JUDr. Matějem Šedivým, advokátem

se sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 - Holešovice

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 5. 2026, č. j. OAM-112/ZA-ZA11-BA03-2025,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 5. 2026, č. j. OAM-112/ZA-ZA11-BA03-2025, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10.140 Kč, k rukám zástupce žalobce JUDr. Matěje Šedivého, advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Základ sporu

1. Žalobou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 5. 2026, č. j. OAM-112/ZA-ZA11-BA03-2025, jímž mu nebyla udělena mezinárodní ochrana podle ustanovení , , a , o azylu, ve znění účinném od 1. 10. 2025 (dále jen „zákon o azylu“).

2. Žalovaný vycházel z toho, že žalobce, státní příslušník Ruské federace, požádal o mezinárodní ochranu dne 27. 1. 2025. Jako důvody žádosti uvedl obavu z pronásledování pro svou homosexuální orientaci, zejména v souvislosti s tvrzeným zadržením a zbitím policií při návštěvě Ruska v roce 2021, a obavu z povolání do ruské armády a následného nasazení ve válce na Ukrajině. Poukázal též na předvolání k vojenské správě a k výslechu v postavení obviněného, která mu měla být doručena v listopadu 2024.

3. K důvodům podle § 12 písm. a) zákona o azylu žalovaný uzavřel, že žalobce nebyl pronásledován za uplatňování politických práv a svobod. Žalobce neuvedl politickou aktivitu ani konkrétní politicky motivované obtíže. Do České republiky (dále jen „ČR“) přicestoval již v roce 2018 za účelem studia. Žalovaný rovněž zohlednil, že žádost o mezinárodní ochranu byla podána až po neúspěchu žalobce ve věcech jeho pobytových oprávnění.

4. Ani ve vztahu k § 12 písm. b) zákona o azylu žalovaný neshledal odůvodněný strach z pronásledování. Tvrzený incident s policií v roce 2021 považoval za ojedinělý. Žalobce nebyl následně z ničeho obviněn ani trestně stíhán. Předvolání k výslechu z listopadu 2024 žalovaný nepokládal za podklad pro závěr o pronásledování z důvodu sexuální orientace. Dále vyhodnotil, že žalobce se veřejně neangažoval v LGBT+ tématech ani svou sexuální orientaci veřejně neprojevoval způsobem, který by jej podle podkladů o zemi původu vystavoval cílenému postihu.

5. K obavě z povolání do armády žalovaný uvedl, že výkon základní vojenské služby a případné sankce za vyhýbání se jí samy o sobě nepředstavují pronásledování. Dovodil, že žalobcem předložené předvolání nebylo doručeno způsobem zakládajícím účinky vůči žalobci a že mu nehrozí nucené nasazení v bojích na Ukrajině. Tvrzení, že by osoby homosexuální orientace byly z tohoto důvodu do bojů cíleně odesílány, žalovaný neshledal podloženým.

6. Žalovaný dále neshledal podmínky pro udělení azylu za účelem sloučení rodiny podle zákona o azylu, neboť žádnému rodinnému příslušníku žalobce nebyl v ČR udělen azyl. S odkazem na přechodná ustanovení uvedl, že v tomto řízení nelze udělit národní humanitární azyl.

7. Vzhledem k tomu, že u žalobce nebyly naplněny důvody pro udělení azylu jako vyšší formy mezinárodní ochrany žalovaný posoudil, zda žalobce nesplňuje důvody pro udělení doplňkové ochrany podle § 28 zákona o azylu. Ve vztahu k § 14a zákona o azylu žalovaný dospěl k závěru, že žalobci při návratu do Ruské federace nehrozí skutečné nebezpečí vážné újmy, a to ani ve formě mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení, ani v důsledku svévolného násilí v situaci ozbrojeného konfliktu. Neshledal ani předpoklady pro udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny podle § 14b zákona o azylu, neboť žádný rodinný příslušník žalobce takové ochrany v ČR nepožívá. Proto žalobci doplňkovou ochranu neudělil.

8. Žalovaný uzavřel, že v případě žalobce nebyly naplněny podmínky zákona o azylu pro udělení mezinárodní ochrany a mezinárodní ochrana se tudíž neuděluje.

II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

9. Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí je nezákonné pro nedostatečné vypořádání jeho tvrzení a nedostatečně zjištěný skutkový stav, v důsledku čehož mu nebyl udělen azyl ani doplňková ochrana. Poukázal na to, že je homosexuál, v Rusku dlouhodobě nežije a při poslední návštěvě v roce 2021 byl po setkání s mužem, s nímž se na veřejnosti držel za ruku, zadržen policií, na služebně urážen a zbit. Následně se od rodiny dozvěděl o doručení písemností týkajících se blíže neurčeného obvinění, které spojoval se svou homosexualitou a údajným extremistickým jednáním, a povolání k vojenské správě. Akcentoval, že má v ČR partnera a svou sexuální orientaci zde neskrývá. Žalovaný měl podle jeho názoru posoudit postavení osob z LGBT+ komunity v Ruské federaci, jeho sexuální orientaci a konkrétnost jeho obav. Z podkladů žalovaného i informací Amnesty International podle žalobce vyplývala diskriminace LGBT+ osob v Rusku, kde jsou projevy homosexuality podřazovány pod zakázanou propagandu. Jsou omezovány veřejné akce a gay kluby fungují skrytě. Žalobce dovozoval, že ačkoli homosexualita není sama o sobě trestná, její otevřené projevy jsou fakticky postaveny mimo zákon. Vytýkal žalovanému, že nezhodnotil situaci LGBT+ osob přesvědčivě, neprovedl výslech jeho partnera podle , (dále jen „s. ř.“) a nezjistil tak dostatečně jeho sexuální orientaci. Zdůraznil, že po něm nelze spravedlivě požadovat její skrývání. Při případném výkonu vojenské služby by navíc čelil diskriminaci a hrozilo by mu nasazení v bojových operacích na Ukrajině. S odkazem na Příručku Úřadu vysokého komisaře Organizace spojených národů (dále jen „OSN“) pro uprchlíky, zejména její body 196 a 203, namítal, že žalovaný měl aktivně opatřovat důkazy a v pochybnostech vycházet v jeho prospěch. Poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS), č. j. -81, ze dne 20. 10. 2005 a dovozoval, že uvedené skutečnosti svědčily pro udělení azylu. Ve vztahu k doplňkové ochraně namítal nedostatečné posouzení reálného nebezpečí vážné újmy ve formě mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení či trestání podle zákona o azylu. Odkázal přitom na rozsudek NSS, č. j. -82, ze dne 26. 3. 2008. Konečně vytýkal nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatečné a nepřesvědčivé odůvodnění, s odkazem na rozsudky NSS, č. j. -46, ze dne 24. 1. 2007 a, č. j. -130, ze dne 27. 7. 2007 i judikaturu Ústavního soudu k právu na spravedlivý proces.

10. Žalobu dále doplnil dne 17. 8. 2026 o návrh důkazů, konkrétně o čestné prohlášení partnera o partnerském vztahu ze dne 15. 8. 2026 a kopii povolení k pobytu partnera, kopii předvolání vojenského komisariátu Ruské federace k lékařskému vyšetření a odvodové komisi dne 24. 8. 2026 a její úřední překlad, fotodokumentaci zranění a kopii průkazu žadatele o udělení mezinárodní ochrany. Žalobu znovu doplnil dne 10. 9. 2026 o návrh důkazů, konkrétně kopii staršího dokumentu z vojenské správy a její překlad, který byl již založen ve správním spisu a rodný list s českým překladem.

11. Žalovaný se ve vyjádření vyjádřil k žalobním námitkám. S žalobou nesouhlasil, žalobce nedoložil namítaná porušení zákona. Poukázal též na to, že žaloba byla podle údajů systému InfoSoud podána dne 6. 7. 2026, nikoli dne 6. 4. 2025, jak v ní bylo uvedeno. Se žalobní argumentací nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Setrval na tom, že skutkový stav zjistil dostatečně, vycházel z výpovědí žalobce, jím předložených dokladů a informací o politické, bezpečnostní a lidskoprávní situaci v Ruské federaci, které založil do správního spisu, a napadené rozhodnutí řádně a podrobně odůvodnil. Žalobce podle něj neuvedl žádné skutečnosti svědčící o tom, že by byl pronásledován za uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu. K jeho obavám z pronásledování pro sexuální orientaci žalovaný zopakoval, že samotná homosexualita není v Rusku trestná, žalobce ji v minulosti navenek projevil toliko ojediněle a nebylo zjištěno, že by mu při návratu hrozilo pronásledování ze strany státních orgánů či bezpečnostních složek. Ve vztahu k obavě z povolání do armády žalovaný dovozoval, že žalobci nehrozí nucené nasazení do bojů na Ukrajině či mimo území Ruska, ledaže by s tím sám souhlasil a po absolvování výcviku uzavřel s armádou profesionální smlouvu. Nesouhlasil rovněž s tím, že by žalobci hrozila vážná újma podle § 14a odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o azylu. Zdůraznil, že žalobce odjel z Ruska v roce 2018 za účelem studia, před odjezdem neuvedl žádné potíže se státními orgány a do vlasti se i následně vracel bez problémů přes oficiální hraniční přechody. Žádost o mezinárodní ochranu podal až po neúspěchu při řešení své pobytové situace, zejména po neprodloužení studijního pobytu a zamítnutí žádosti o zaměstnaneckou kartu. Žalovaný proto jeho žádost spojoval především se snahou o legalizaci dalšího pobytu v ČR, která podle něj nepředstavuje zákonný důvod pro udělení mezinárodní ochrany. Žalobní námitky pokládal za účelové, uvedl, že žalobce nepředložil žádné nevypořádané návrhy, a vyslovil souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

III. Posouzení žaloby

12. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán ( ), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k účinnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany a zákona o azylu.

13. Soud v dané věci rozhodl bez jednání, jelikož žalobce s takovýmto postupem nevyjádřil nesouhlas a žalovaný s ním výslovně souhlasil ( ). Městský soud při posuzování věc vycházel z podkladů a listin, jež jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. -117, č. 2383/2011 Sb. NSS). a dále z listin (předvolání k dostavení se na vojenský komisariát dne 24. 8. 2026 za účelem lékařské prohlídky a odvodní komise, čestné prohlášení pana S. S. ze dne 15. 8. 2026), které byly soudem v souladu s , (dále „ “) zaslány žalovanému k případnému vyjádření. Soud k důkazu neprovedl žalobcem doložený úřední překlad svého rodného listu, byť i tento byl soudem zaslán k případnému vyjádření žalovanému, neboť skutečnosti z něj vyplývající (jméno, příjmení, místo a datum narození, národnost a občanství žalobce), nejsou mezi účastníky sporné.

14. Podle ustanovení , (dále „s. ř.“) nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v .

15. Podle ustanovení § 12 písm. a) zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod.

16. Podle ustanovení § 12 písm. b) zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

17. Podle ustanovení § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

18. Podle ustanovení § 14a odst. 2 zákona o azylu se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje: a) trest smrti nebo poprava, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.

19. Podle ustanovení § 23c zákona o azylu podkladem pro vydání rozhodnutí mohou být zejména a) žádost o udělení mezinárodní ochrany a údaje k jejímu doplnění, b) protokol o pohovoru, c) přesné a aktuální informace z různých zdrojů o státu, jehož je žadatel o udělení mezinárodní ochrany státním občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství o státu jejího posledního trvalého bydliště.

20. Městský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť vlastní přezkum rozhodnutí je možný pouze za předpokladu, že napadené rozhodnutí splňuje kritéria přezkoumatelnosti. Musí se jednat o rozhodnutí srozumitelné a opřené o dostatek relevantních důvodů (srov. rozsudky NSS, č. j. -45, ze dne 17. 1. 2013 či, č. j. -64, ze dne 29. 6. 2017). Nepřezkoumatelnost není způsobena nižší kvalitou odůvodnění, nýbrž závěrem o tom, zda rozhodnutí obsahuje alespoň základní náležitosti do té míry, že může být podrobeno soudnímu přezkumu. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je tedy vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, v jejichž důsledku skutečně nelze rozhodnutí věcně přezkoumat (viz rozsudek NSS, č. j. -26, ze dne 6. 8. 2025).

21. Městský soud neshledal, že by napadené rozhodnutí trpělo takovými vadami, pro něž by je nebylo možné přezkoumat. Z jeho odůvodnění je patrné, z jakých podkladů žalovaný vycházel, jak hodnotil žalobcovu sexuální orientaci, incident z roku 2021, okolnosti podání žádosti i jeho obavu z výkonu základní vojenské služby a proč neshledal podmínky pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu ani doplňkové ochrany podle § 14a téhož zákona. Žalovaný se zabýval také hrozbou trestu smrti, nelidského či ponižujícího zacházení a bezpečnostní situací v zemi původu. Případná neúplnost nebo věcná nesprávnost jeho úvah nezakládá nepřezkoumatelnost rozhodnutí, nýbrž je předmětem následného meritorního přezkumu. Námitku nepřezkoumatelnosti proto soud neshledal důvodnou. Důvodnou neshledal také navázanou obecnou námitku porušení práva na spravedlivý proces, jelikož napadené rozhodnutí, jak bylo uvedeno výše, netrpí nedostatečným odůvodněním a plyne z něj vztah mezi skutkovými zjištěními žalovaného a jeho úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé.

22. Jelikož soud nedospěl k závěru, že by napadené rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné, přistoupil k jeho věcnému přezkumu. Námitky žalobce lze rozdělit na dvě základní části. První část námitek se týká obav z povolání k vojenské službě a účasti na ozbrojeném konfliktu. Druhá část námitek spočívá v nesprávném vypořádání možných příkoří plynoucích z homosexuální orientace žalobce. Při věcném přezkumu se soud nejprve zabýval okruhem námitek týkajícím se obav ze základní vojenské služby a povinné účasti v konfliktu na Ukrajině.

23. Při pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany dne 30. 1. 2025 žalobce uvedl, že již v letech 2017 nebo 2018 obdržel předvolání k vojenské správě, na něž nereagoval, neboť odcestoval do ČR za studiem. Při pozdějších návštěvách Ruska dokládal potvrzení o studiu, na jehož základě měl odklad výkonu vojenské služby. Podle jeho tvrzení však studium po začátku války přestalo být důvodem pro odklad. V listopadu 2024 obdržel prostřednictvím příbuzné předvolání, podle něhož se měl dostavit k vojenské správě. Popřel, že by měl přístup do elektronického portálu občanů Ruska pro doručování písemných dokumentů. Uvedl též, že od roku 2021 docházely k jeho rodičům osoby zřejmě spojené s policií či vojenskou správou, které se zajímaly o jeho pobyt a kontaktní údaje. Žalobce byl při lékařských prohlídkách v patnácti a sedmnácti letech shledán zdravotně způsobilým k vojenské službě. Obával se, že bude povolán do armády a odeslán do války na Ukrajině, přičemž se domníval, že osoby homosexuální orientace jsou ruskými orgány jako odpůrci režimu do bojů odesílány.

24. Součástí správního spisu je překlad žalobcem doloženého předvolání vojenského komisariátu ze dne 19. 11. 2024, kterým byl na základě výnosu prezidenta Ruské federace o vyhlášení mobilizace a rozhodnutí povolávací komise okresu (města) ve věci mobilizace povolán k dostavení se na adresu ul. Š., dne 20. 11. 2024. V případě nedostavení se by byl vystaven postihu podle právních předpisů Ruska. Součástí správního spisu je také dokument, na jehož základě byl žalobce předvolán k výslechu v postavení obviněného v trestním řízení k Vyšetřovacímu výboru Ruské federace dne 25. 11. 2024. Z obou dokumentů plyne, že je žalobce nepřevzal, jelikož kolonka s jeho podpisem zůstala prázdná. V rámci doplnění žaloby a návrhu na provedení důkazů ze dne 17. 8. 2026 žalobce doložil také předvolání k dostavení se na vojenský komisariát dne 24. 8. 2026 za účelem lékařské prohlídky a odvodní komise. Dne 10. 9. 2026 pak žalobce soudu v rámci doplnění žaloby a návrhu na provedení důkazu doložil úřední překlad rodného listu.

25. Žalovaný posoudil obavy žalobce jako nedůvodné. Žalovaný především poukázal na účelovost podané žádosti. Žalobce v roce 2018 vycestoval z Ruské federace za účelem studia, na území České republiky od té doby pobýval na základě různých pobytových oprávnění. O mezinárodní ochranu si požádal až ve chvíli, kdy neměl možnost jinak legalizovat svůj pobyt na území ČR. K tomu ovšem mezinárodní ochrana neslouží. Základní vojenská služba rovněž není důvodem pro udělení mezinárodní ochrany, jelikož se jedná o základní státoobčanskou povinnost všech bojeschopných mužů bez ohledu na rasu, národnost či náboženství. Je jasně stanoven její systém a pro každého je zcela předvídatelná. Existují případy odkladů a osvobození od základní vojenské služby, včetně možnosti výkonu náhradní civilní služby. Sankce za neuposlechnutí výzev vojenských orgánů jsou nastaveny přiměřeně a analogicky k zemím se zachovanou povinnou vojenskou službou. Zájem ruských orgánů je legitimní. Navíc žalobce předložené dokumenty nepřevzal osobně, ale zaslala mu je příbuzná, což nepředstavuje účinný způsob doručení povolávacího rozkazu a ty tak nemohly vyvolat zákonem předvídané sankce za jejich neuposlechnutí. Stejně tak neměl přístup do elektronického portálu pro možné alternativní doručení. Tvrzení žalobce, že do aktivních bojů na Ukrajině jsou vysíláni homosexuálové jakožto odpůrci režimu, nemá oporu v žalovaným zjištěných informacích o systému vojenské služby. Obecně platí, že do bojů nejsou vysílání příslušníci základní vojenského služby, navíc bez svého souhlasu. Podpis příslušných kontraktů představujících souhlas s vysláním na frontu není dle žalovaným shromážděných informací v současnosti u branců nijak vynucován.

26. Soud připomíná, že posouzení odůvodněnosti obav z pronásledování podle § 12 písm. b) zákona o azylu má prospektivní povahu. Není proto nezbytné, aby žalobce před odjezdem z Ruské federace v roce 2018 již čelil konkrétním aktům pronásledování. Rozhodné je, zda mu s přiměřenou pravděpodobností hrozí pronásledování v případě návratu v době rozhodování žalovaného. Absence dřívějších problémů se státními orgány mohla být jedním z hledisek hodnocení, sama o sobě však nemohla vyloučit existenci aktuálního rizika, zejména pokud žalobce poukazoval na pozdější vývoj své situace a poměrů v zemi původu (srov. usnesení NSS, -39, ze dne 10. 7. 2026).

27. Dále je nutné podotknout, že ačkoli žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR až po přibližně sedmi letech, co zde pobýval, tato okolnost sama o sobě nemůže vyvrátit jeho obavy z návratu do země původu. Pozdní žádost sice oslabuje věrohodnost a prokazuje pobytovou motivaci, nemůže ale nahradit věcné posouzení azylového důvodu, který žalobce skutečně uvedl. Ani souběžná snaha žalobce zachovat pobyt v ČR proto žalovaného nezbavovala povinnosti posoudit, zda žalobci objektivně hrozí pronásledování nebo vážná újma (srov. rozsudek NSS, č. j. -58, ze dne 27. 5. 2021).

28. Ve správním spise je založena Informace Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR (dále jen „OAMP“) – Ruská federace – Základní vojenská služba, Náhradní civilní služba, ze dne 21. 1. 2026, z níž vyplývají pro aktuální věc následující relevantní zjištění. Základní vojenská služba v Ruské federaci trvá 12 měsíců a vztahuje se na muže ve věku od 18 do 30 let, přičemž po absolvování výcviku jsou branci zařazováni k jednotkám podle jejich potřeb. Od roku 2026 probíhají úkony odvodového řízení celoročně, odvod samotný probíhá dvakrát ročně a počet odvedených branců pro každé období čítá pravidelně mezi 130 až 160 tisíci osob. Celkový počet osob ročně podléhajících potenciálním odvodům dosahuje přibližně 1,2 milionu osob, z nichž je ročně okolo poloviny předvoláno k odvodovým komisím. Předvolání může být doručováno osobně nebo doporučenou poštou proti podpisu, ruské úřady však zavedly také elektronickou vojenskou evidenci a elektronická předvolání, která se po sedmi dnech považují za právně závazná. Vyhýbání se základní vojenské službě může být za splnění dalších podmínek trestáno až dvouletým odnětím svobody, v praxi však bývá trestní odpovědnost uplatňována zejména při systematickém ignorování předvolání, zatímco většina evidovaných případů končila uložením pokuty. Zpráva dále uvádí možnost náhradní civilní služby nad rámec náboženských důvodů i z morálních, etických či pacifistických důvodů. Její praktické využití však provázejí procesní lhůty, omezená transparentnost a nestrannost rozhodující komise, zdokumentovaný nátlak při rozhodování a rozdílné údaje o úspěšnosti žádostí. Podklady současně popisují rostoucí nátlak na brance k podpisu profesionálních smluv, zahrnující ekonomické pobídky, psychický či v jednotlivých případech násilný nátlak, či zneužití neznalosti branců, přičemž dostupné opravné prostředky mají podle zdrojů velmi omezený vliv na nápravu situace. Ačkoli odmítnutí podpisu zůstává reálnou možností, existuje omezený počet případů, kdy bylo vojákům vyhrožováno převelením do trestní jednotky nebo fyzickým násilím, pokud kontrakt nepodepíší. Ruská právní úprava sice formálně neumožňuje vysílání branců mimo území Ruské federace před dokončením výcviku, anexe ukrajinských území však jejich umístění do těchto oblastí fakticky umožňuje. Zdokumentovány byly jednotlivé případy nasazení branců v souvislosti s válkou, jejich úmrtí na Ukrajině i jejich využívání k ostraze rusko-ukrajinské hranice v oblastech zasažených boji. Např. v Kurské oblasti při obraně hranic zemřelo nejméně 60 branců nasazených pro jejich obranu.

29. Soud uvádí, že později předložené předvolání s termínem dostavení dne 24. 8. 2026 vzniklo až po vydání napadeného rozhodnutí. Nemůže proto samo o sobě prokazovat, že žalovaný pochybil již při skutkovém posouzení v květnu 2026, jde však o novou významnou skutečnost, potřebnou zohlednit při ex nunc přezkumu.

30. Podle ustálené judikatury samotné odmítání branné povinnosti ani výkon základní vojenské služby zpravidla nepředstavují důvod pro udělení mezinárodní ochrany. NSS v rozsudku, č. j. -45, ze dne 10. 12. 2021 uvedl, že takový závěr platí, jde-li o výkon vojenské služby v regulérní armádě demokratického právního státu, který je v souladu s vnitrostátním i mezinárodním právem. Branná povinnost a základní vojenská služba se však mohou stát azylově relevantními, pokud by jejich výkon v souvislosti s ozbrojeným konfliktem mohl zahrnovat přímou či nepřímou účast na válečných zločinech, zločinech proti lidskosti nebo jiných jednáních odporujících zásadám a cílům OSN. Tak tomu může být zejména tehdy, hrozí-li žadateli v souvislosti s odmítnutím takové služby trestní stíhání nebo trest a současně existuje souvislost mezi tímto způsobem pronásledování a některým z azylově relevantních důvodů podle § 12 písm. b) zákona o azylu (srov. rozsudek NSS, č. j. -61, ze dne 29. 9. 2022).

31. Obecně známou skutečností je, že na Ukrajině probíhá nejpozději od 24. 2. 2022 mezinárodní ozbrojený konflikt představující akt mezinárodní agrese, při němž vojska Ruské federace páchají proti Ukrajině a jejímu civilnímu obyvatelstvu zločiny proti míru a proti lidskosti. Výkon vojenské služby v tomto konfliktu proto může zahrnovat jednání ve smyslu čl. 12 odst. 2 kvalifikační směrnice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany

. Trestní stíhání nebo trest za odepření takové služby pak může představovat azylově relevantní pronásledování ve smyslu čl. 9 odst. 2 písm. e) kvalifikační směrnice (srov. rozsudek NSS, č. j. -34, ze dne 26. 1. 2026).

32. Žalovaný proto v posuzované věci nemohl vystačit s obecným závěrem, že základní vojenská služba je státoobčanskou povinností, která sama o sobě není azylově relevantní. Bylo nutné zjistit, zda by žalobce jako případný branec mohl být přímo či nepřímo zapojen do ozbrojeného konfliktu na Ukrajině, včetně výkonu logistických, podpůrných či strážních úkolů, a zda by mu v tomto kontextu v případě odmítnutí nebo vyhýbání se službě hrozily sankce relevantní z hlediska mezinárodní ochrany. Ačkoli žalovaný možné sankce za vyhýbání se vojenské službě hodnotil na základě zprávy OAMP, měl rovněž posoudit, zda jejich povaha a intenzita ve spojení s ostatními okolnostmi naplňuje předpoklady shora uvedeného azylově relevantního důvodu. Žalovaný proto musí zjistit, jak konkrétně probíhá výkon základní vojenské služby, k jakým jednotkám jsou branci zařazováni, jaké úkoly plní. Na tomto podkladě posoudí, zda by výkon služby žalobce nutně nebo alespoň velmi pravděpodobně zahrnoval jeho přímou či nepřímou účast na jednáních uvedených v čl. 12 odst. 2 kvalifikační směrnice, a to i při výkonu logistických, podpůrných či strážních úkolů. Současně vyhodnotí, zda by případné odmítnutí nebo vyhýbání se službě bylo jediným reálně dostupným prostředkem, jak se takové účasti vyhnout, a jaké sankce by žalobci hrozily (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 1. 2026, čj. -34 a rozsudek Soudního dvora ve věci Shepherd, C472/13).

33. Žalobci bylo v době vydání napadeného rozhodnutí 26 let, základní vojenskou službu dosud nevykonal a podle své výpovědi byl zdravotně způsobilý k jejímu výkonu. Ze zprávy OAMP vyplývá, že základní vojenské službě podléhají muži ve věku od 18 do 30 let. Žalovaný proto nemohl obavu žalobce z budoucího povolání odmítnout poukazem na to, že předvolání z listopadu 2024 nepřevzal osobně a že neměl přístup k elektronickému portálu. Tyto skutečnosti mohly být významné pro posouzení vzniku konkrétní povinnosti dostavit se k vojenské správě a případných sankcí, samy však nevylučovaly jeho budoucí povolání k základní vojenské službě. Žalobce navíc nově doložil předvolání k dostavení se před vojenský komisariát z roku 2026, to představuje novou významnou okolnost svědčící o tom, že žalobce může být nadále považován za osobu podléhající odvodovému řízení. Soud současně přisvědčuje žalovanému, že tzv. částečná mobilizace se podle podkladů týkala osob v záloze a v letech 2022 až 2025 nebyly zjištěny nové případy mobilizace. Žalobce jako osoba, která základní vojenskou službu nevykonala, do této skupiny bez dalšího nespadal. Jeho obavy proto měly být posouzeny především z hlediska možného odvodu k základní vojenské službě.

34. Žalovaný dále bez dostatečného vypořádání úplného obsahu zprávy OAMP uzavřel, že žalobce může být do bojů na Ukrajině jakožto branec vyslán pouze na základě svého dobrovolného podpisu profesionální smlouvy. Zpráva sice uvádí právní omezení vysílání branců mimo území Ruské federace a zákaz jejich nasazení před dokončením výcviku, zároveň však zachycuje možnost umístění branců do anektovaných ukrajinských území, jejich využívání k ostraze rusko-ukrajinské hranice v oblastech dotčených boji a jednotlivé případy jejich úmrtí v souvislosti s konfliktem. Přestože ze správního spisu skutečně neplyne, že by homosexuálové, jakožto odpůrci režimu, byli vysíláni do bojů na Ukrajině, zpráva OAMP uvádí rostoucí nátlak na brance k podpisu profesionálních smluv, zahrnující ekonomické pobídky, psychický nátlak, zneužití jejich neznalosti a v jednotlivých případech i výhrůžky či fyzické násilí. Závěr o ryze dobrovolné povaze vstupu do armády proto vyžadoval konkrétnější a individualizované hodnocení. Žalovaný měl zejména posoudit, zda jsou uvedená rizika vzhledem k osobě žalobce přiměřeně pravděpodobná, nikoli pouze konstatovat, že odmítnutí podpisu kontraktu zůstává formálně možnou alternativou (srov. rozsudek Městského soudu v Praze, č. j. -32, ze dne 22. 4. 2025).

35. Obdobně nemohla pouhá formální existence náhradní civilní služby bez dalšího vyloučit relevanci žalobcových obav. Zpráva OAMP sice připouští její výkon i z morálních, etických či pacifistických důvodů, současně však popisuje přísné procesní lhůty, nejednotnou rozhodovací praxi, omezenou transparentnost a nestrannost komisí, nátlak při projednávání žádostí a omezenou účinnost obranných mechanismů. Žalovaný měl proto zhodnotit její skutečnou dostupnost a účinnost ve vztahu ke konkrétní situaci žalobce, takové posouzení bylo nutné zejména proto, že žalovaný sám na možnost náhradní civilní služby poukazoval. Soud neuzavírá, že žalobce bude k vojenské službě skutečně odveden, nucen k podpisu kontraktu nebo vyslán do oblasti bojů. Žalovaný však nemohl bez náležitého vypořádání uvedených zjištění kategoricky uzavřít, že takové riziko nehrozí. Uvedený nedostatek se promítl jak do posouzení azylu, tak do úvahy o doplňkové ochraně.

36. Soud tedy uzavírá, že žalobní námitky vztahující se k obavám žalobce z povolání k základní vojenské službě jsou důvodné potud, že žalovaný na podkladě provedených zjištění nemohl bez dalšího vyloučit azylovou relevanci těchto obav ani možnost vzniku vážné újmy. Branná povinnost sice nepředstavuje důvod pro udělení mezinárodní ochrany automaticky, v konkrétních okolnostech však může takový důvod založit, zejména je-li spojena s ozbrojeným konfliktem, možnou přímou či nepřímou účastí na jednáních odporujících mezinárodnímu právu, nátlakem k uzavření profesionální smlouvy nebo nepřiměřenými následky odmítnutí služby. Žalovaný nedostatečně vyhodnotil individuální rizika spojená s případným odvodem žalobce, výkonem služby, nátlakem k podpisu kontraktu a možným zapojením do ozbrojeného konfliktu. Soud tímto závěrem nepředjímá, zda žalobce podmínky pro udělení některé z forem mezinárodní ochrany skutečně splňuje, tuto otázku bude nutné po doplnění skutkových zjištění znovu posoudit.

37. Následně se soud zabýval také okruhem žalobních námitek majících spojitost s homosexualitou žalobce. Nejprve je nutné podotknout, že žalovaný v dosavadním řízení ani v napadeném rozhodnutí nezpochybňoval sexuální orientaci žalobce, nýbrž důvodnost jeho obav a motivaci podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Soud tedy vychází při posouzení žaloby z tvrzení žalobce a předchozího závěru žalovaného, že žalobce je homosexuál, a tudíž je příslušníkem sexuální menšiny (srov. rozsudek městského soudu ze dne 15. 11. 2023, č. j. -26). Za této situace tak nebylo potřeba tuto skutečnost jakkoliv dále prokazovat, např. výslechem partnera žalobce, jak sám navrhoval. V tomto ohledu soud neshledal vadu postupu žalovaného v tom, že výslech žalobcova partnera neprovedl (srov. rozsudek městského soudu ze dne 11. 5. 2026, č. j. -30). Bylo však třeba posoudit nebezpečí, které žalobci jakožto homosexuálnímu muži hrozí po návratu. Žalobce doložil čestné prohlášení partnera o existenci jejich partnerského vztahu. Toto čestné prohlášení je založeno ve správním spisu a další čestné prohlášení předložil též v doplnění žaloby a návrhu na provedení důkazů ze dne 17. 8. 2026. Jak již ale bylo řečeno výše, otázka, zda je žalobce homosexuálem, není předmětem sporu, a tudíž ani předmětem dalšího dokazování před soudem.

38. Sexuální orientace může podle okolností a poměrů v zemi původu představovat znak příslušnosti k určité sociální skupině ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu. Ze zpráv o zemi původu vyplývá, že LGBT+ osoby jsou ruskou státní mocí, médii i podstatnou částí společnosti vnímány jako odlišná skupina a čelí specifickému negativnímu zacházení. Soud proto považuje podmínku příslušnosti žalobce k určité sociální skupině za splněnou (srov. rozsudek NSS, č. j. -52, ze dne 5. 10. 2006 a rozsudek Městského soudu v Praze, č. j. -30, ze dne 7. 7. 2026).

39. Jedno z východisek pro napadené rozhodnutí představoval, jak již bylo uvedeno výše, pohovor s žalobcem k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 30. 1. 2025, ve kterém uvedl kromě jiného, že se v roce 2021 při návštěvě Ruska seznámil s mužem, s nímž šel na schůzku. Poté, co jej vzal za ruku, je oslovila policejní hlídka a vzhledem k tomu, že žalobce u sebe neměl občanský průkaz, byli oba odvezeni na služebnu k ověření totožnosti. Tam je policisté měli urážet s poukazem na jejich homosexuální orientaci, bít, natáčet na mobilní telefon a po podpisu blíže neurčených listin propustit s výhrůžkou, aby věc nikomu neoznamovali. Žalobce věc neoznámil ani nevyhledal lékařské ošetření, jelikož se obával dalšího jednání policie a problémů pro svou rodinu. K tvrzenému napadení předložil fotografie. Dále uvedl, že již v posledním ročníku školy napsal spolužákovi vzkaz, aby zjistil jeho city, načež jej spolužák s dalšími osobami urážel a bil. Rodiče věc řešili ve škole, avšak nikoli s policií. Vyjma těchto dvou událostí žalobce svou orientaci v Rusku navenek neprojevoval a v LGBT+ komunitě se neangažoval. Uvedl, že již při odjezdu do ČR v roce 2018 věděl, že v Rusku kvůli své orientaci nebude moci normálně žít. Od června 2024 měl v ČR partnera, doložil jeho čestné prohlášení o jejich partnerském vztahu a uvedl, že partner je připraven případně podat svědeckou výpověď. V ČR se v LGBT+ otázkách nijak neangažoval a běžně neužíval sociální sítě. Obavu z návratu spojoval zejména s tím, že jej policisté z roku 2021 mohou vyhledat, přičemž poukazoval též na předvolání k výslechu v postavení obviněného doručené na jeho adresu v listopadu 2024, které podle své domněnky spojoval s listinami podepsanými při uvedeném policejním incidentu. Ve správním spisu jsou založeny dvě fotografie po zbití žalobce, o kterých tvrdí, že se jedná o následek zbití policií v roce 2021.

40. Součástí správního spisu a jedním z východisek napadeného rozhodnutí je také Informace OAMP – Ruská federace – Sexuální menšiny, Zákon proti LGBT+ komunitě, diskriminace a zločiny z nenávisti, postoj státních orgánů, postavení v armádě a neziskové organizace ze dne 7. 4. 2025. Soud z uvedené Informace OAMP zjistil, že postavení LGBT+ osob v Ruské federaci se v důsledku státem podporovaného důrazu na tzv. tradiční hodnoty dále zhoršovalo, a to nejen ve vztahu k veřejně činným aktivistům. LGBT+ osoby čelily obecné společenské stigmatizaci, diskriminaci v oblasti zaměstnání, školství i zdravotnictví a negativním až nenávistným postojům, které podporovala také státní média. Veřejné projevy náklonnosti mezi osobami stejného pohlaví mohly přivolat negativní reakce okolí. Evidovány byly rovněž případy vylákání LGBT+ osob na falešnou schůzku, které vyústily ve fyzický útok nebo veřejné zostuzení. Ruská právní úprava umožňovala postihovat široce pojatou „propagaci“ netradičních sexuálních vztahů, přičemž v praxi mělo docházet i k její extenzivní aplikaci, například v souvislosti s veřejným přiznáním sexuální orientace, vzhledem či aktivitou na sociálních sítích. Zdroje dále uváděly násilí vůči LGBT+ osobám ze strany státních i nestátních aktérů, přičemž policie na útoky soukromých osob ne vždy reagovala účinně a někdy se sama na násilí podílela. V LGBT+ komunitě proto přetrvávala vůči policii značná nedůvěra, strach a neochota obracet se na ni o pomoc. Intenzita rizik se lišila podle regionu, obecně však LGBT+ osoby čelily takovým společenským a institucionálním tlakům, že byly často nuceny svou identitu skrývat.

41. Žalovaný z této Informace OAMP především shrnul, že LGBT+ osoby v Rusku čelí zhoršující se diskriminaci a právním omezením veřejné propagace LGBT+ tématiky, avšak cílené postihy se týkají převážně veřejně viditelných aktivistů, provozovatelů LGBT+ prostor a osob veřejně prezentujících LGBT+ symboly či postoje. Následně dospěl k závěru, že žalobci po návratu do Ruské federace nehrozí s vysokou mírou pravděpodobnosti pronásledování ze strany státních orgánů či bezpečnostních složek z důvodu jeho sexuální orientace. Vycházel z toho, že samotná homosexuální orientace v Rusku není trestná a že žalobce ji podle své výpovědi projevil pouze při procházce s mužem v roce 2021 a dříve v souvislosti se vzkazem spolužákovi. Žalobce se podle žalovaného v Rusku ani v ČR neangažoval v LGBT+ komunitě, veřejně nepropagoval LGBT+ tématiku, neprojevoval nesouhlas s ruskou právní úpravou, zejména se zákonem zakazujícím „gay propagandu“ a nebyl aktivní na sociálních sítích. Nemohl proto figurovat na neveřejném ministerstvem spravedlnosti Ruské federace sestaveném seznamu osob spojovaných s „mezinárodním LGBT hnutím“ ani čelit sankcím za podporu extremistické organizace nebo právě za uvedenou „gay propagandu“. Tvrzený incident z roku 2021 žalovaný hodnotil jako ojedinělý exces jednotlivých policistů, k němuž mělo dojít poté, co žalobce nebyl schopen prokázat totožnost, nikoli primárně pro svou sexuální orientaci. Po ověření totožnosti byl propuštěn, nebyl obviněn, trestně stíhán ani postižen v přestupkovém řízení. Žalovaný zdůraznil, že žalobce tento postup neoznámil nadřízeným orgánům, orgánům činným v trestním řízení ani lékaři. Předvolání z listopadu 2024 k výslechu v postavení obviněného nepovažoval za podklad pro závěr o pronásledování, neboť žalobcovo spojení této písemnosti s incidentem z roku 2021 označil za nepodloženou domněnku. Za pravděpodobnější považoval jeho souvislost s otázkou vojenské služby. Žalovaný proto uzavřel, že u žalobce neshledal odůvodněný strach z pronásledování podmiňující udělení azylu na základě § 12 zákona o azylu a zároveň mu nehrozí ani přímé a bezprostřední nebezpečí vážné újmy ve formě mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání podle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu.

42. Žalovaný založil svůj závěr o neexistenci odůvodněného strachu z pronásledování zejména na tom, že žalobce není veřejně viditelným LGBT+ aktivistou, nepropaguje LGBT+ tematiku ani veřejně neprezentuje symboly s ní spojené. Ze zprávy OAMP skutečně plyne, že zvýšenému zájmu státních orgánů čelí typicky zejména veřejně činné osoby. Tato okolnost však sama o sobě nemohla vyloučit riziko pronásledování či vážné újmy u žalobce. Žalovaný se dostatečně nevypořádal se zjištěními o obecné stigmatizaci LGBT+ osob, násilí ze strany soukromých i státních aktérů, neúčinné policejní ochraně a nedůvěře LGBT+ osob vůči policii. Neobjasnil ani praktický rozsah široce formulovaného zákazu „propagace“ LGBT+ vztahů, zejména zda mohou být sankcionovány též běžné projevy partnerského života. Při posouzení tvrzeného incidentu z roku 2021 bylo třeba samostatně hodnotit žalobcem uváděné urážení, bití a výhrůžky policistů, a nikoli se omezit na okolnost, že k prvotnímu předvedení došlo pro neprokázání totožnosti. Žalovaný přitom tento následný postup policistů považoval za exces jednotlivců a nedostatečně se vypořádal s tím, zda mohl představovat dřívější pronásledování, vážnou újmu či přímou hrozbu takového jednání. Takové zjištění by totiž bylo významné i z hlediska § 28 odst. 8 zákona o azylu, podle něhož předchozí pronásledování, vážná újma nebo přímá hrozba takového jednání odůvodňují obavu z jejich opakování, nejsou-li dány závažné důvody domnívat se, že se opakovat nebudou. Žalovaný měl rovněž ve světle informací o zemi původu posoudit, zda žalobci bylo možno přičítat k tíži, že se proti jednání policistů nebránil, tedy zda měl v zemi původu vůbec možnost účinné ochrany. Nelze ani vycházet z předpokladu, že žalobce bude po návratu svou sexuální orientaci skrývat nebo se při jejím projevování chovat zdrženlivěji, aby se vyhnul riziku postihu. Současně platí, že samotná příslušnost k LGBT+ osobám nezakládá bez dalšího nárok na mezinárodní ochranu. Rozhodné zůstává individuální a prospektivní posouzení konkrétního rizika žalobce.

43. Soud také shledal, že žalovaný navíc při posouzení obav žalobce užil formulaci, podle níž mu pronásledování z důvodu sexuální orientace „s vysokou mírou pravděpodobnosti“ nehrozí. Pro posouzení podmínek azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu se však uplatní standard přiměřené pravděpodobnosti budoucího pronásledování. Možnost pronásledování musí být reálná, nikoli pouze hypotetická, nemusí však dosahovat ani přesahovat 50 % (srov. rozsudek NSS, č. j. -46, ze dne 31. 1. 2020). Samotné užití uvedené formulace by bez dalšího nemuselo zakládat nezákonnost napadeného rozhodnutí. V kontextu neúplného posouzení podkladů a individuálních okolností žalobce však není zřejmé, zda žalovaný náležitě hodnotil, zda žalobci nehrozí již přiměřeně pravděpodobné pronásledování.

44. Závěrem soud uvádí k námitce žalobce, že žalovaný nerespektoval zásadu rozhodování v pochybnostech ve prospěch žadatele, že tato zásada neznamená automatické přijetí každého tvrzení žadatele ani úplné přenesení břemene tvrzení na žalovaného. Žadatel je povinen uvést konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje obavu z pronásledování nebo vážné újmy. Pokud jsou jeho tvrzení alespoň přiměřeně pravděpodobná a žalovaný je nemůže na základě dostupných podkladů vyvrátit, musí je zahrnout do celkového posouzení a přisoudit jim váhu odpovídající míře jejich pravděpodobnosti. V projednávané věci žalovaný neučinil řádně odůvodněný závěr o celkové nevěrohodnosti žalobce, avšak bez dostatečného vypořádání nevyhodnotil všechny významné části vlastních podkladů ve vztahu ke konkrétní situaci žalobce pro posouzení jeho obav z výkonu vojenské služby a homosexuální orientace. Pochybení žalovaného proto nespočívalo v tom, že bez dalšího neakceptoval žalobcova tvrzení, nýbrž v neúplném zjištění a vyhodnocení skutkového stavu (srov. rozsudek NSS, č. j. -27, ze dne 27. 5. 2021).

45. Soud uzavírá, že žalobní námitky nejsou důvodné v rozsahu, v němž žalobce vytýkal neprovedení výslechu partnera, nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a obecně porušení práva na spravedlivý proces. Důvodnými jsou však námitky týkající se nedostatečného zjištění a vyhodnocení skutkového stavu ve vztahu k obavám žalobce z možného výkonu základní vojenské služby, případného zapojení do ozbrojeného konfliktu na Ukrajině a pronásledování či vážné újmy z důvodu jeho sexuální orientace. Žalovaný sice opatřil relevantní informace o zemi původu, avšak nevyhodnotil je úplně, v jejich vzájemných souvislostech a ve vztahu ke konkrétní situaci žalobce. Jeho závěr, že žalobci nehrozí pronásledování ani vážná újma, proto nemá dostatečnou oporu ve zjištěném skutkovém stavu.

46. Skutkový stav, který žalovaný vzal za základ napadeného rozhodnutí, proto vyžaduje zásadní doplnění ve smyslu Tato vada mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé, neboť žalovaný bez dostatečných podkladů a individualizovaného hodnocení vyloučil možnost, že žalobce bude vystaven nátlaku k podpisu profesionální smlouvy, přímo či nepřímo zapojen do ozbrojeného konfliktu na Ukrajině, nebo že mu z důvodu sexuální orientace hrozí jednání dosahující intenzity pronásledování či vážné újmy. Stejně tak neúplně posoudil azylovou relevanci výkonu základní vojenské služby a možnost se jí neúčastnit.

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

47. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že závěr žalovaného o neexistenci přiměřené pravděpodobnosti pronásledování a skutečného nebezpečí vážné újmy nevycházel z úplného a individualizovaného posouzení rozhodných okolností. Soud proto napadené rozhodnutí podle zrušil a věc podle téhož zákona vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

48. V dalším řízení je žalovaný povinen shromáždit dostatek podkladů týkajících se povinnosti vykonat základní vojenskou službu v Rusku. Při posouzení samotného výkonu základní vojenské služby jako možného azylově relevantního důvodu bude žalovaný reflektovat závěry judikatury Nejvyššího správního soudu a SDEU (srov. rozsudek NSS, č. j. -45, ze dne 10. 12. 2021). Zaměří se tedy zejména na důsledné posouzení rozhodujících aspektů s ohledem na soudem citovanou judikaturu. Relevantní zprávy nestačí toliko odcitovat a konstatovat, že žalobce nesplňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany, je nutné podklady zhodnotit ve vztahu k žalobci a komplexně posoudit, zda by žalobci v Rusku hrozilo pronásledování nebo vážná újma v souvislosti s výkonem základní vojenské služby ve světle citovaných rozhodnutí. Žalovaný je též povinen shromáždit aktuální podklady týkající se informací, zda a za jakých podmínek dochází při plnění základní vojenské služby k nasazení branců do ozbrojeného konfliktu na Ukrajině. Znovu bude vyhodnoceno, zda je dána přiměřená pravděpodobnost, že by žalobce mohl být při výkonu základní vojenské služby vyslán do oblastí bojů na Ukrajině a hrozilo by mu v této souvislosti pronásledování či vážná újma. Žalovaný v novém posouzení doplní úvahy o vyhodnocení nového žalobcem předloženého předvolání s termínem dostavení dne 24. 8. 2026 a vyhodnotí význam tohoto dokumentu pro jeho aktuální odvodové riziko. Dále žalovaný úplně vyhodnotí postavení LGBT+ osob v Ruské federaci, rozsah postihování projevů jejich sexuální orientace, dostupnost ochrany před jednáním státních i soukromých aktérů a význam žalobcem tvrzeného incidentu s policií i předvolání k výslechu. Všechny uvedené okolnosti posoudí jednotlivě i v jejich souhrnu, při respektování rozdílných podmínek pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu a doplňkové ochrany podle § 14a téhož zákona.

49. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením Žalobce byl ve věci úspěšný, proto mu přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Žalobce byl v řízení zastoupen advokátem. Náklady řízení žalobce tak spočívají v nákladech na právní zastoupení. Advokát žalobce učinil v řízení dva úkony právní služby [ a d) – tj. příprava a převzetí zastoupení a podání žaloby] v částce 4.620 Kč za jeden úkon, celkem 9.240 Kč a náhradu hotových výdajů v částce 450 Kč za jeden úkon, celkem 900 Kč ( téže vyhlášky). Advokát žalobce přitom soudu nedoložil, že je plátcem DPH, proto soud nemohl odměnu advokáta navýšit o částku odpovídající této dani. Žalovaný je tak povinen žalobci prostřednictvím jeho zástupce zaplatit náhradu nákladů řízení v celkové částce 10.140 Kč (9.240 + 900) do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha dne 30. září 2026

Kateřina Kozáková v.r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem provedla S. K.